Nedávno jsem si tak říkal, že tato podzimní sezóna nebude na hry nijak zvlášť horká, ale jsem netušil, jak jsem se šíleně spletl. Již jen toto září toho máme s kolegy až až. Pro mě osobně to znamená začátek závodního měsíce. Jelikož ve svém programu prakticky nic jiného nemám. Takže jsem se rozhodl, že svou závodní zářijovou kariéru rozjedu trochu zvolna nějakou tou arkádou. Jsem tedy rád, že první zastávka stanula u hry Baja: Edge of Control HD. Už jen název dává nápovědu, že o žádný nový kousek se nejedná. Máme tu opět remaster, kterými se to opravdu poslední dobou jen hemží. Některé jsou zbytečné, za další jsou lidi rádi. Do které z těchto kategorií se zařadí tento titul, zjistíme záhy.

Hra si na nic nehraje a přináší v úvodu poměrně jednoduché funkční menu, které vás okamžitě nabádá k herním režimům. Najdeme tu již klasicky rychlý závod, kariéru, multiplayer a splitscreen. Abych se tím dlouze nezaobíral, tak vše, co si popíšeme níže je obsaženo prakticky ve všech herních režimech, hraní na rozdělené obrazovce nevyjímaje. Přeci jenom se jedná o remaster, takže není třeba si vše popisovat úplně na kostní dřeň. Každopádně některé z nás/vás jisto jistě potěší, že je nyní možné hrát v gaučingovém režimu až ve čtyřech hráčích, což původní verze neumožňovala. Takže přeci jen nějaká ta práce s tímto byla.

Nebudu zdržovat a vrhnu se rovnou na stěžejní režim všech závodních her a tím je Kariéra. Aby bylo jasno, tak kariéra zde není ničím jiným, než sledem různých šampionátů, které se vám budou postupně odemykat po dosažení určitého milníku na počítadle XP. Stejným způsobem se vám odemykají i další třídy vozidel, případně po vítězství v nějakém z šampionátů i samotná vozidla, kterých je tam v celkovém měřítku něco kolem stovky. A to je vlastně průběh celé kariéry. Nejedná se o nic vysloveně komplexního, ale své to splní. Dokonce jsou možné i nějaké ty výkonnostní upgrady, což vás ale bude něco stát. Proto vedle zisku expů, získáváte i jisté finanční ohodnocení. Vydělané prachy pak můžete investovat dle libosti, buďto do vylepšení, či do nákupu nových vozidel. Vzhledem k tomu, že jsem ve vylepšeních nic výrazného nepostřehl, spíše jsem investoval do nákupu silnějších vozidel, které by mi umožnili dostat se do vyšších kategorií.

Vozidel je tedy dost. Jak je to s tratěmi? No řekněme, že málo jich není. Byť by jich více klidně být mohlo, já jsem radši, když je kde jezdit. Tento problém by mohl částečně řešit Free Room režim, v němž se dostanete na jedno z devíti prostředí a můžete si jezdit, kde se vám zachce. Free Room je ale postraní režim. Hlavním režimem je tu každopádně Race, tedy závod, i když tak by se dalo shrnout prakticky vše, byť se to i jinak jmenuje. Jelikož je tu třeba takový režim HillClimb, kde jezdíte do prudkých kopců, ale stále závodíte, takže je to vlastně taky Race, jen tu jezdíte z kopce do kopce. Je tu také režim Open, kde máte drobný náskok před jinými vozidly, avšak jsou vždy silnější, než vaše vozidlo. Ideálně je tedy dobré se nikde nezaseknout. Nakonec je tu Rally, kde spíše závodíte s časem, byť se na trati prohánějí i další vozidla. A to by po stránce režimů, bylo asi opravdu vše.

Obsahu tedy v tomto případě opravdu málo není a hra dokáže zabavit. Musím však upozornit milovníky simulací, že tady jediná simulace je v tom, že vozidlo reaguje na nerovnosti na trati. Jinak se dá závod v podstatě projet bez použití brzd, tedy téměř, nejde to vždy. Ale kolikrát stačí před zatáčkou pustit plyn a u výjezdu na to opět šlápnout. Takže se nedá věřit těm s prominutím kecům o super fyzice a tak dále, které najdete na krabičce. Nedá se o tom tak mluvit už jen proto, že auto reaguje i během skoků, takže je možné brzdit ve vzduchu a tak podobně, což je naprostý nesmysl, pokud by někdo o své hře mluvil, že má reálnou fyziku. Tohle bych si i jako vývojář, nebo člověk co se stará o marketing vážně odpustil. Radši bych to nazval arkádovou adrenalinovou jízdou. Protože ten adrenalin vám dokáže vlít do žil pořádně nadupaný rockový soundtrack, jenž k téhle hře velmi dobře pasuje.

Bavíme se tu o remasteru, takže si každého zajímá, jak moc je tato verze oproti původní vylepšena. No není to žádný zázrak. Je zde vidět snaha moc za vylepšení neutratit. Takže hra dostala více snímků, místo třicítky to teď frčí šedesátkou a rozlišení bylo zvednuto na 1080p. Na obrazovce je také trochu více objektů, či vegetace, ale není to nic, co by nezměnilo upravení několika parametrů. Celé ty malé změny pak odpovídají i ceně, která se pohybuje někde mezi sedmi až devíti stovkami za kousek, tedy v případě konzolové verze a v případě PC je cena ještě nižší.

A tím se tedy dostáváme k oné otázce, jestli je tento remaster potřebný, či nikoliv. Upřímně, tento remaster asi úplně na místě není. Je tu pár bodů, kdy by se vám hra mohla líbit. 1) Pokud hovíte gaučingovému hraní a vlastníte PS4, kde je takových titulů málo, tak tento titul je dobrou volbou. 2) Chcete hru jen na odreagování a takovou, u níž se nebudete vztekat. 3) Je zrovna herní sucho a potřebujete zamáznout období sucha. Další důvody bych v tomto neviděl. Kdyby této HD verzi byla věnována větší péče, tak by mohla být tvrzení i jiná. Protože v základu nejde o špatnou hru, technicky šlape jako hodinky a není ji tedy moc co vytknout, mohlo toho být však víc.

Celkové zhodnocení

Nechci, abyste brali známku pod recenzí, jako něco co by signalizovalo, že je hra nijak špatná, což opravdu Baja: Edge of Control HD není. Není však ani nijak vysloveně dokonalá, jelikož svým vizuálem již úplně nezapadá do současných standardů a stále se jedná pouze o jednoduchý remaster, jenž toho mohl vylepšit opravdu více. Pokud milujete arkádové závody, je to hra pro vás a klidně si nějaký ten bod k verdiktu přidejte. Pokud hledáte něco trochu komplexnějšího, tak se asi porozhlédněte jinde. Já hru hraji i nadále, je to zkrátka dobrá oddechovka. Nejvíce by si hru asi užili majitelé Nintendo Switch, tam se však hra neodhodlala zavítat.

Hodnocení: 5/10