Bloodborne – Recenze

Pokud nějaká série her někdy definovala žánr, tak to byla rozhodně série Diablo, která přivedla žánr hack-n-slash RPG a další sérií, které se to podařilo, byla Souls série od vývojářů z From Software. Tyto hry jsou specifické především svou nekompromisní obtížností, která si vedla i statistiky o tom, kolikrát hráče přivedla do hrobu a tyto hry jsme nazvali jednoduše Fromovkami, či Hardcore RPG. Nyní se však vývojáři od série Souls na chvíli odchýlili, aby mohla vzniknout hra Bloodborne, která poctila svou existencí pouze konzolu Playstation 4. Není náhoda, že se hra dočkala právě takového pojmenování, jelikož potokům krve se zde neubráníte a to ani té vaší. Tak co, byli jste zrození krví?

Temnota dostává nový význam

Snažil jsem se, vážně jsem se snažil pochopit, nebo alespoň získat z hraní Bloodborne, nějaký ten příběh. Ale tak nějak jsem se k žádnému moc nedopátral. Ale není náhoda, že příběh v této hře nehraje prim. Ono celkově žádná Fromovka si nezakládala na propracovaném ději, nebo ho žádným způsobem netlačila kupředu. Pro někoho možná škoda, pro někoho nepodstatná věc. Ale rozhodně v Bloodborne náznaky nějakého příběhu jsou.  Na začátku hry se ocitáte uprostřed temného domu, kdy nevíte, jestli se ocitáte v realitě, či ve špatném snu. Jelikož to není poprvé, co jste se na tomto místě probudili. Při prvním probuzení jste byli napadení vlkodlakem a který byl následně zahnán jakýmisi přízraky, jež se na vás posléze začaly sápat, kdy následně jste upadli do komatu byste nepřáli ani svému nepříteli. Následně se probouzíte znovu na stejném místě, avšak úplně osamocení.

Následně zjišťujete, že svět, ve kterém žijete, upadl do temnoty. Sotva se člověk rozkouká je po smrti, ale místo vysněného odpočinku se ocitáte v osamoceném domě uprostřed hřbitova, kde následně zjišťujete, že jste předurčeni stát se lovcem démonů. Takže nezbývá, než se vyzbrojit sekerou, či pořádným sekáčkem na maso a vydat se získat duše posedlých, aby mohli naleznout věčný pokoj. Cesta to bude vskutku krvavá a nemilosrdná.  Nejednou zakončená vaší smrtí, abyste znovu mohli povstat z vlastní krve a ukončit trápení nebohých duší posedlých démony. Cestu vám zkříží i spousta mýtických bytostí, kdy prvními z nich se kterými se střetnete, budou vlkodlaci, které bych řadil mezi ty obtížnější základní nepřátele.

Od Dark Souls se dostavil pokrok

Není záhadou, že hry od From Software zrovna nedisponují nějak extra kvalitním grafickým enginem, ze kterého by si člověk sednul na zadek. Důkazem budiž právě Souls série, která sice nevypadá nijak závratně na dnešní poměry a to ani v případě remasterovaného Dark Souls 2. Jenže Bloodborne se konečně dokázal vymanit a posunout se o kus dále a na rozdíl od Dark Souls 2 se tváří již poněkud k světu, i když se pořád nejedná vysloveně o nějaký skvost, tak pokrok je rozhodně nevyvratitelný. A řekl bych, že takhle mělo prostě vypadat Dark Souls 2 a ne jen Bloodborne. Rozhodně nejlepší efekt, který mi utkvěl v paměti je potřísnění krví, či celkově její efekt, kdy zásah do nepřítele způsobí výtrysky krve, které budou ulpět na vás, či jí bude potřísněna zem. Pěkné je i nasvícení okolí měsícem, i když se hra odehrává v noci, tak tma jako v pytli zde není a děje se tak právě díky svitu měsíce za úplňku. Světu to dodává na té temné atmosféře, kterou si hráči těchto her žádají.

Právě atmosféra je to, co dělá tuhle hru tak výjimečnou a to hlavně ve spojení se specifickou hratelností, která je typická pro toto studio. Zdejší město působí opravdu velmi ponuře, až se místy dostavuje pocit sklíčenosti, či dokonce bez moci. A že o bezmoci si ještě popovídáme v dalších odstavcích. Veškerá místa, která ve hře navštívíte, na vás dýchnou svou atmosférou, ať už se jedná o stoky, hřbitov, náměstí, či prosté vnitřky některých budov. Občas se vám dostane i možnosti zaklepat na nějaké dveře, kde si následně můžete vyslechnout vystrašené hlasy místních obyvatel, kteří se raději zabarikádovali ve vlastních domech, aby se vyhnuli posedlým.

Zabij nebo buď zabit

Řekl bych, že koncept hratelnosti všech her od From Software je nachlup stejný. Pokud nezabijete vy, budete zabiti, a k tomu přijdete o veškeré získané zkušenosti, v tomto případě duše. Dokonce bych řekl, že i pohyb postavy, či údery jsou v dosti známých animacích. Opět to není nic na škodu, jelikož na vás dýchne to typické kouzlo těchto her, mezi něž Bloodborne na 100% patří. Některým mladším hráčům to sice může přijít zastaralé, avšak všichni, kteří s touto sérii mají své zkušenosti, by mohli namítnout, že to k tomu prostě patří a měli by pravdu. Pokud by se nějak razantně změnil koncept pohybů, či soubojů samotných mohlo by to vést k tomu, že by již hra ztratila svou osobnost.

U soubojů je zde nejdůležitější načasování a schopnost umět si vyčkat na správný úder, jelikož pokud se budete snažit mít vše rychle za sebou a všechny se rozhodnete rychle zlikvidovat, pak se většinou potkáte s nemilosrdnou smrtí. A pokud se vysloveně stane, že se v některých chvílích zaseknete s tím, že někoho nemůžete pokořit, dostaví se pocit bezmoci a frustrace. No tento typ hry není pro každého a o tom vás hra velmi ráda přesvědčí a je jen na vás, jestli se jí rozhodnete pokořit, či to nakonec vzdáte.  Krom správného načasování asi bude v soubojích i na místě to, jestli dobře odhadnete svého protivníka, někteří jsou totiž rychlejší a někteří pomalejší. Toto pozorování by pak mělo určit, jestli se rozhodnete soupeře porazit rychlými výpady, či to s ním skoncujete pomalejšími, ale o to silnějšími údery.

Kromě základních dvou útoků je i možnost jednoruční zbraně proměnit v obouruční a ze sekery může být teleskopicky vytvořena například halapartna, která se bude hodit například při útoku na větší počet nepřátel na jednou, či pokud si chcete nepřítele držet i kousek od těla. Kromě útoku z blízka je možnost provádět útoky i z dálky, například výstřelem z pistole, či vrhnutím Molotovových koktejlů. Občas je tedy možnost i o soupeře rozbít ampule s olejem a následně je zapálit pochodní. Mezi mé oblíbené postupy bylo i nalákání jednoho soupeře od houfu. K tomu můžete využít sesbíraných předmětů, jako jsou například vejce, či podobné nesmysly, se kterými nepřátelům zrovna moc neublížíte, ale na to aby se odchýlili od skupiny je to ideální nástroj.

Sice se najde několik hráčů, kteří jsou i takový blázni, že celou hru projdou se základním vybavením, ale většině hráčů doporučuji, aby si vybavení vylepšovali, či alespoň kupovali účinnější.  Ať to tím, že si pořídíte odolnější oblečení, či tím, že na svou zbraň využijete některou z run. Je však nutné, občas cestovat k osamocenému domu pro vylepšení a vystavit se tak tomu, že soupeři se na všech pozicích obnoví. Než neustále pokračovat s tím, že vás o vaše pečlivě nastřádané duše připraví jeden z bossů. Ano, nyní ze mě hovoří vlastní zkušenosti a to věřte, že to neuvěřitelně naštve a nejednou jsem měl chuť rozlámat ovladač.

Proč na to být sám, když vám někdo může pomoci

Osobně jsem tuhle možnost nevyužil, ale tato možnost tu je. Ano, hrou se nemusíte prodírat sami. Můžete si ji projít s nějakým spoluhráčem, či vysloveně kamarádem. Myslím, že se jedná o slušnou podporu, jelikož někteří bossové jsou vysloveně tvrdými oříšky a opakovat tyto střety budete nejspíše v desítkách opakování. Kooperativní režim vám tak může pomoci toto číslo dost rapidně srazit. Já ovšem neměl možnost koop vyzkoušet vzhledem k tomu, že je k hraní multiplayeru vyžadováno PS+, které bohužel v moment hraní vypršelo. Ale já se rád trápím a tak jsem se do všeho pouštěl sám. 

Kromě hraní pospolu a probojování se do cenného konce, máte i možnost s ostatními hráči se střetnout v souboji na život a na smrt. To že smrt si svou oběť vybere vždy o tom v této hře není pochyb. A kdo pochybuje, tak bude ze svých pochyb velmi rychle vyveden. A jsem rád, že jsem nemusel okusit ostří jiných hráčů, jelikož upřímně Bloodborne je jediná hra od From Software, kterou jsem se v rámci kampaně odhodlal dokončit. Předtím jsem hrál první Dark Souls a bohužel jsem svůj souboj s hrou vzdal. Ale v případě Bloodborne jsem byl opravdu překvapen celkovou atmosférou hry, i když občas mi zápal hry pokazili pády frameratu, které ani po patchi úplně nezmizeli, i když se to rapidně zlepšilo.

Závěrem

Bloodborne je hra, která hrdě kráčí po stopách svých předchůdců v podobě Souls série. Oproti nim se však dočkala grafického zlepšení, i když možná na úkor naprosté plynulosti, jelikož dochází k propadu snímků, ovšem každým patchem se tyto problémy stávají minulostí a jsem rád, že vývojáři na hře nepřestali pracovat. Hra nabízí hlavně nekompromisní hratelnost a obtížnost, což je vlastně to hlavní, co hráči od této hry očekávají. Hra vyšla exkluzivně pro konzolu PS4.

Hodnocení: 9/10