Death Track Resurrection - recenze PS3 verze


Možná si ještě pamatujete na starou závodní arkádu Deathtrack z revolučního roku 1989. Dnešní trochu vzdálený remake s podtitulem Resurrection na původní titul dává vzpomenout, byť je už od zcela jiného studia i vydavatele. Sice hra nejprve vyšla na PC již v minulém roce, ale na konzole PS3 a Xbox 360 se dostala až nedávno, pročež jsem smrtících tratí v této automobilové rubanici budoucnosti zakusil na tu prve zmíněnou konzoli. Testoval jsem plnou PS3 verzi staženou z PlayStation Network, kde se prodává od poloviny června za 15 amerických dolarů.

Masakr v budoucnosti
Právě se hnedle můžeme přenést zhruba kolem roku 2100, což je v podání hry čas zdevastované matičky Země po nějaké atomové válce, jež tak ve své zničené postapokalyptické podobě slouží alespoň jako podhoubí pro konání drsné závodní show, kde je dovoleno skoro vše. Přitom se jedná o vskutku mezinárodní turnaj, jenž hostí ty nejlepší světové metropole, …ehm spíše ty trosky, co z kdysi zářivých měst zbyly.

Jen si představte ten cestovní pas s razítky San Diega, New Yorku, Tokia, Moskvy, Londýna, Istanbulu, Paříže a Bangkoku. Stále málo? Tak vám celník jistě orazí ještě církevní stánek vatikánský a dokonce i Prahu! Tedy po počátečním nadšení jsem byl trochu zchlazen neblahým faktem, že toho času z naší krásné Prahy už moc nezbylo, byť se trasa vine „krásnými zákoutími Malé Strany s nádhernými scenériemi stověžatého města“. Jenže turistického průvodce a fotoaparát můžete stejně nechat doma, protože všechna města jsou spíše jen částečně pobořené vísky, jimiž se vine velice široká a mantinely ohraničená závodní trať.

Přitom musíte počítat s tím, že všech těchto deset lokací nabízí vždy trochu jiný styl a podnebí. Tak v té naší Praze kupř. řádí paní tma, oproti tomu v Moskvě sněží při ukrutném holomrazu, takže ohřátí ve slunném San Diegu s třicítkami ve stínu pak docela bodne. Bangkok pro změnu sužují kyselé deště a v Paříži na Vítězný oblouk prší meteorický roj. V každém městě je ale vždy výhradně jediná trať v délce 5-12 km, i když pokud při závodě vy nebo jiný jezdec stačíte rozstřelit zvláštní zelené stojany, otevře se vám vzápětí i alternativní cestičky k cíli. A také lze okruhy projet i v obráceném směru.

Místo spoilerů zbraně
Ve zdejším drsném světě závodí pouze futuristické bouráky, jichž naleznete v garáži stejný počet, co závodních lokací. Vozidla vždy nesou trojici z celkového počtu 28 zbraní. Lehkou vozbu představují kulomety, lasery a plazmové pušky, účinnější jsou ale raketomety a torpéda, přičemž vše doplňují miny a hřeby pro zadní ochranu, i navádění droidi. Pro obranu před raketami soupeřů se vám ještě hodí klamné cíle, protože váš palubní radar dokáže indikovat vzdálenost vypálené střely a tím vás varovat před zásahem.

Vaše soupeře tvoří desítka roztodivných individuí z několika zemí, kde nechybí ani ženy, pročež si to všichni rozdáte v hlavní Death Track lize v další desítce (ta desítka je ve hře snad na každém kroku) podniků, rozdělených právě do všech měst. Vše přitom uvozuje dosti chabý příběh podávaný krátkými prostřihy s debilně žvatlající moderátorkou zpráv, která stále nemůže pochopit, kdo je to ten tajemný magor, který likviduje v závodech jednoho jezdce za druhým. Však asi nemusím nadhazovat, že právě proti tomuto násilníkovi si to rozdáte ve finále celé ligy.

Kromě této kampaně se ještě účastníte již krapet uvolněnějších lokálních šampionátů, umístěných nejdříve do evropských, později i do amerických a asijských měst. Pro začátek ale jistě šáhnete po krátkém tutoriálu a tvůrci oproti původní PC verzi již nezapomněli ani na multiplayer, nabízející ale toliko pouze samostatné závody online a ve splitscreenu. Obligátní rychlý závod je pak nutností danou na oltář tradice, ale asi nejzajímavější jsem spatřoval další režim výzev, jenž vás opět vskutku tradičně odměňuje pěkným balíkem peněz za splnění různých úkolů.

Sestřelení daného počtu protivníků, sběr daného počtu bonusů na vozovce, nebo zlikvidování okolí trati vždy zesumíruje pěkný bakšiš, který zde funguje jako platidlo za nová auta, jejich vylepšení, i nové zbraně. Drobností už je pak možnost změny barvy prvků vozů, popř. taktéž prodej nepotřebných věcí zpět. Tento systém ale není zcela domyšlený, protože později už si nakoupíte prakticky cokoli, takže dokonale vytuněné vozidlo už v dalších závodech ani nemá cenu nějak dále piplat nebo měnit.

Po startu pěkná mela
Takže když máte vybraný a vyzbrojený vůz, je načase vybrat si závod a postavit se na startovní rošt. Kolem vás to tůruje až 9 dalších závodníků, kteří se po startu okamžitě vyřítí vpřed na cestu, zpravidla vedoucí na dvě kola. A po chvíli se všem odemknou zbraně a nastává taková mela a chaos spíše v tom horších duchu, že i ta třetí světová nemohla být takový bordel! Jen si uvědomte, že musíte jednak držet plyn a korigovat směr jízdy, druhak do toho pálit pomocí poloautomatického zaměřování po protivnících vpředu lehkou i těžkou zbraní, přitom je ještě záhodno sbírat powerupy a bonusy, hlídat si cestu, abyste to nenaprali do překážky, a v některých typech závodů se po vás chce dokonce i manuální řazení!

Osobně mi tak oči ani prsty skoro nestíhaly zvládat ten až moc velký šrumec na trati, jenž naštěstí po roztahání jezdců po jednom kole vždy trochu utichl. K ovládání zbraní, kdy je každý typ namapován na jedno z geometrických tlačítek, nemám výhrad, ale ta kombinace s plynem, brzdou, nitrem a děním na trati už bohatě stačí na to, aby se vám po chvíli rozprskla hlava na obrazovku.

 

Rychlost totiž málokdy klesne i bez nitra pod dvě stě kilometrů, všichni pálí po všech a nikdo pořádně neví, kdo je kdo. Občas to prásknete do traverzy rozdělující trať, nebo vyskočíte na skokánek, přičemž následný zpomalený záběr vám ten celý závod spíš vždy rozruší. No a někdy se na ten skok samo že netrefíte a rozmlátíte se na padrť ještě před cílem.

A to si v tomto masakru ještě hledejte pohybující se bonusy pro zrychlení nebo štít na vozovce, sestřelujte některé okolní budovy, nebo prorážejte sudy s klouzavým olejem proti jezdcům za vaším zadkem! Alespoň že se nedá vyletět z trati díky těm mantinelům, nicméně i tak jsem jízdní model neshledal moc povedeným, protože auta do zatáček dosti nepřirozeně smykují, takže nějakému tomu broušení plechů se stejně nevyhnete.

Ono čistě řídit vůz je zde docela šichta, zejména když vozidla zatáčí zcela mimo fyzikální zákony a ustát takový bodovaný smyk není taktéž nic lehkého. Jestli má arkádové závodění potěšit intuitivním, byť ne zcela reálným jízdním projevem, v Resurrection se nic podobného nedočkáte. Je tak velká škoda, že se sice můžete vyžít při masakrování soupeřů, ale když přitom musíte s největším vypětím stále štelovat volant a nadávat na špatně projeté úseky trati, něco zde není v pořádku.

Jedu, jedu na suchu
Pokud vytrvale střílíte bez pečlivého vyzobávání další munice na trati, posléze se klidně jako já dočkáte neblahé skutečnosti, kdy se ocitnete v závodě zcela na suchu bez jediné kulky, což je pak velice mrzuté. Při takovém chaosu ještě šetřit náboji, to ať po mě proboha nikdo nechce! Naštěstí si ten nepořádek v závodě můžete na požádání trochu uklidit, protože před jízdou si zpravidla vybíráte až ze čtyř definic pravidel, jež mají vliv na to, co se po startu všechno bude dít.

Moderní styl kombinuje všechno dohromady, tedy zbraně i powerupy, ale ten klasický inspirovaný starou předlohou již více dává na pečlivé řízení, protože zakáže powerupy na trati – ale také respawny. Radikálnější je ještě více styl rally, jenž pro změnu zcela zruší zbraně a powerupy zase nechá. Nu a ve volných podnicích si můžete svůj styl nastavit pak již zcela svobodně. To považuji za velké prozření autorů, protože jinak by mě ten chaos v moderních závodech asi po chvíli přestal bavit. A hlavně trochu stereotypním jízdám v kampani, kde vám s každým závodem bohužel ubývá soupeřů, to přináší alespoň krapet té rozmanitosti, kdy si zvolíte styl, jenž vám zrovna nejvíce sedne.

Doslova katastrofická grafika
Díky tomu, že města tvoří veskrze stejně jen sterilní kulisy stále stejné a široké dálnice, po které se závodí, nenabízejí lokace moc věcí pro blahodárné spočinutí oka, jež se mhouří už jen z přímo postapokalyptické grafiky velmi hrubého zrna bez vyhlazování, která by si mohla dát rovnou odchod zpátky do předchozí generace konzolí a ještě by na cestu dostala dvacet na holou.

Jak to říct slušně…, no vozy i tratě jsou prostě na možnosti PS3 nevzhledné až běda, co taky chtít od pochmurného světa, kde vám Geiger-Müllerův počítač tiká častěji a lépe, než nezničitelné hodinky Prim, co přežijí každý atomový výbuch. Jestli tento duch zmaru chtěli tvůrci podpořit i příšernou grafikou, tak to se jim povedlo dokonale. Ony ani ty zvuky nejsou také moc libé, zbraně skoro neslyšíte, načež motory zní spíš jako ucpané vysavače, než silné stroje. Aspoň, že řízná hudba se pro takový žánr hry skvěle hodí.

Z mého pohledu tak Resurrection tak nahustil atmosféru, že mu splaskla přímo do obličeje, a to i k přihlédnutí k budgetové ceně, za níž se všechny verze prodávají. Všechno už je tady tak trochu moc překombinované, že se v závodech našinec klidně ztratí a neví co dělat dřív. Přitom základ v podobě solidních jízdních vlastností zde trestuhodně chybí a závody v několika režimech se stejně dříve nebo později dosti ojedou. Postapokalyptický svět mě vždycky lákal, ale v tom zdejším moc krásného nevidím, byť druhým dechem musím spravedlivě dodat, že takovou kombinaci možností v závodu, od nitra a zničitelného okolí, přes zbraně, bonusy, až k powerupům, asi jinde jen těžko naleznete.

Death Track Resurrection - PC verze