DiRT 3 - recenze
Závodní série se letos zbavují slavných jmen jako mlýnských kamenů. Druhý Shift poslal do háje NFS předložku a třetí DiRT pro změnu vychází zbaven jména jednoho z nejslavnějších rallye závodníků. Nový Colin bez Colina? Dává to smysl, protože už podruhé hru propaguje spíš Ken Block - pro někoho cirkusák, co na parkovišti pálí gumy pro potěchu davů na YouTube, pro jiné vycházející hvězda WRC.
Při pohledu na jeho výsledky v nejelitnější rallye soutěži se možná budete klonit spíš k prvnímu táboru, ale Block je prostě chlápek v balíku, co rád jezdí bokem a dobře se baví tím, že si může zajezdit s těmi nejlepšími. To vám ale ani třetí DiRT nenabídne, protože nemá plnohodnotnou licenci WRC. Zapomeňte na Loeba, Hirvonena, Solberga a další. Dvojka přesvědčivě dokázala, že to jde i bez nich. Trojka v tomhle směru trochu ubrala na amerikanizaci celé série, ale v podstatě jde jen o rozšíření vozového parku a drobné ústupky. DiRT 3 si na rallye pořád spíš jen hraje. Ale dělá to zatraceně přesvědčivě!
Levá šest, pekelným ohněm křest
S vymakaným enginem od Codemasters se vám po WRC jménech a tratích bude stýskat jen chvilku. Grafika je opět nakopnutá o pořádný kus dopředu - plechy a plasty odpadávající z parádních modelů aut, diváci přebíhající přes trať, realistický prach, sníh a déšť, lesknoucí se hřeby na zimních speciálech, vypiplané interiéry... to všechno nabízí v šedesáti snímcích za vteřinu zážitek, který vás vcucne jako malinu.
Tady měla trojka ulehčenou práci, protože už předchozí díl představil velmi návykový a na PC verzi i zatraceně sexy engine. Stačilo ho jenom doplnit několika novými cinkrlátky a zařídit, aby to konzole udýchaly. Review verze na Xboxu běží statečně, ale s loadovacími časy jednotlivých erzet už je to horší. Prodejní verze by na tom měla být líp, jak upozorňují tvůrci v poznámkách k review verzi. Nezbývá, než jim věřit, protože stopky se zastavily někde u jedné minuty, což je v momentě, kdy jste nadržení na projíždění serpentýn na plný plyn, nepřípustná podpásovka.
Jakmile je nahráno, už jste v suchu, protože restartovat závod můžete bez loadování. Většina lidí to nebude potřebovat, protože i na střední obtížnost máte v každém závodě k dispozici pět skoků v čase. Pro fandy série známý koncept může někdo vnímat jako podvádění - možnost přetočit zkaženou zatáčku zpátky o pár vteřin a zkusit to znovu vám razantně zkrátí čas potřebný k tomu, abyste se naučili zvládat nemilosrdně uzoučké finské silnice, norské ledovky a keňskou šotolinu.
Kdo má obě ruce levé, tomu ani reparáty nepomohou, a ti lepší je mohou směle ignorovat, za což vyfasují nemalý bodový bonus. Zbytek už je jen o vašich schopnostech a nástrahách trati. Právě tady začíná nefalšovaný rallye požitek, zarkádovaný tak akorát, aby vám plavající auta nepřipadala směšná, ale ani nesmyslně nezvládnutelná. Při vypnutých pomocnících a správně nastaveném mitfárovi (spolujezdec pro nezasvěcené) si budete připadat jako na opravdové erzetě a rozsáhlý vozový park vám umožní vychutnat si rozdíly mezi jednotlivými érami.
Šíře záběru prvního DiRTu už asi nikdo nedosáhne, ale nápad sáhnout pro legendy z historie a jen jemně je dokořenit buginami a přerostlými teréňáky, lze kvitovat s povděkem. Ať už jsou to sólové erzety, full contact v rallyecrossu nebo krocení nasteroidovaných speciálů (Toyota Tacoma, Audi Quattro S1), adrenalin se rozdává po paletách a vy odškrtáváte jeden závod za druhým. Je tu ale jedna výjimka, která pravděpodobně řadě hráčů zkazí náladu. Ne nadarmo je na obalu třetího DiRTu kára Kena Blocka.
Ken Block = prvotřídní cvok
Do kariérního módu, který je mimochodem prezentován dost nepřehledně a jaksi nezúčastněně (až se mi stýskalo po útulném karavanu ze dvojky) ve formě postupně se rozbalujících levitujících jehlanů, se kromě klasického závodění vloudila i Blockova specialitka - Gymkhana. Jde o machrování na parkovišti, letišti či jiném obřím prostoru, na němž najdete tu odstavené přívěsy, tu velké sloupy, opuštěný bagr nebo betonové skruže. Vaším úkolem je předvést s těmito rekvizitami velké divadlo: objet bagr donutem, skruže prosvištět bokem, přívěsy podjet na zpátečku apod.
Vše je bodováno, jede se na časový limit a ve výsledku je to zhruba stejná zábava jako driftování v Shiftech... a logicky to musíte absolvovat, abyste nahrabali dost bodů na postup v kariéře. Přiznávám autorům snahu rozšířit hráčům obzory (= udělat radost Blockovi), ale většina z nich by spíš uvítala jen sandboxové hřiště, na kterém mohou blbnout a kombovat triky jako v Tony Hawkovi. Snaha o naroubování misí je dost nešťastná, hlavně proto, že hardcore hráči chtějí spíš hltat finské vlásenky, místo aby ztráceli čas tajtrlíkováním na parkovišti.
Čím starší, tím šílenější
Situaci naštěstí zachraňuje výběr speciálů, se kterými se můžete popasovat. Tady DiRT 3 tasí trumfové eso s padesátkou vozů, které jsou přehledně rozděleny do jednotlivých kategorií. Rallyecrossové žiletky (Lancer, Impreza, Fiesta), S2000 speciály, to nejlepší z devadesátek (včetně Colinovy slavné Imprezy s číslem 555), ale i osmdesátek a sedmdesátek, což mj. znamená i nechvalně proslulou Group B (viz box), ve které jezdily pekelné stroje s akcelerací z nuly na sto za dvě vteřiny.
Navrch ještě DiRT 3 přihazuje speciály pro závody do vrchu - Audi Quattro S1, Toyota Tacoma, Peugeot 405... představte si, že s takovým monstrem, vyzbrojeným větším hrablem než mají sypací vozy při sněhových kalamitách, letíte v noci lesem po silnici úzké jako role toaletního papíru. Vizuál DiRTu, spolu s bezkonkurenční zvukovou kulisou, vám ten koktejl endorfinů a strachu z blížící se šikany zprostředkuje tak přesvědčivě, že ten toaleťák budete vážně potřebovat. Erzety jsou v téhle hře královskou disciplínou. Vaším soupeřem je jen trať a časy vašich protivníků nejsou zhmotněny jinak než nekompromisní číslovkou.
V rallyecrossových závodech přeci jenom vidíte, jak ti troubové jezdí zatáčky zeširoka, nervózně brzdí a občas vylétnou z trati (díkybohu!). Prostě se chovají docela lidsky, zatímco při erzetách jsou to pro vás jen přízraky symbolizované časem, který musíte trumfnout. A na těch finských cestičkách vás i jediný centimetr mimo cestu bezpečně katapultuje ze srázu. Žádné zastavování o neviditelnou stěnu, žádné odpinknutí o soupeřovo auto. Prostě se řítíte vstříc pořádnému průšvihu. K nervozitou pulzujícím speciálům a citlivému řízení začnete mít rychle respekt, ale než se nadějete, přejde vám do krve.
Návyk na jemné korekce a lechtání plynu při výjezdech ze zatáček je přirozený... nezvládnou to jen bytosti s pádly místo rukou. V tomhle směru DiRT 3 nabízí spoustu hejblat a nastavení, která lze upravovat i během rozjetého závodu. Na trofeje tak dosáhnou úplně všichni. Kéž by se takhle velkorysého setupu dočkalo i nastavování aut. Na vlhké sny automechaniků se ale v téhle sérii moc nehraje. Zábava je na prvním i posledním místě a nikdo ji zjevně nechce příliš komplikovat.
Chlapci a chlapi za volantem
DiRT 3 nabízí hodně muziky, koní a multiplayerových orgasmů (hrát můžete na jedné obrazovce, s propojenými konzolemi i online), přičemž mizivou evoluci od dva roky starého bratříčka s nižší číslovkou maskuje hlavně líbivým kabátkem, oprašováním historických vehiklů a Gymkhanou. Je to bezhlavá jízda, která díky parádnímu enginu uchvátí spoustu fandů.
Ani robustní herní jádro ale nezaplaší úvahy o tom, co není a mohlo být. Vlastně právě naopak - s tak povedeným základem by DiRT přece mohl mít mnohem větší ambice. Ať už jde o rozšíření motodisciplín (trucky, dakarské speciály, plnokrevné závody do vrchu) nebo o dotažení konceptu do pověstného puntíku - s neředěnou WRC licencí a s nahlédnutím pod pokličku šíleného kolotoče, který se kolem rallye točí, by DiRT 4 mohl být hrou, která bude vládnout nejen subžánru, ale možná bude pokukovat i po trůnu nejvyšším. Její výhodou je, že se rochní v bahně a sněhu, mimo závodní okruhy, kterým dominuje Forza a Gran Turismo.
Po dvou dílech nekoncepčního závodění by ale mohlo někoho v Codemasters napadnout, že je na čase přestat blbnout a vtisknout DiRTu méně infantilní ksicht. Neberte mě špatně, tohle mladické dovádění je super, ale je na čase, aby se série zbavila Blockových machrovinek a začala mutovat v něco, z čeho si za dva, tři roky sedneme na zadek. Svaly na to má, teď to chce zapracovat na tom mozku. S penězi, které třetí DiRT jistojistě vydělá, to určitě nebude problém. Zdroj: GAMES.CZ
Zobrazit další články