Divinity: Original Sin Enhanced Edition - Recenze

 

Člověk si tak říká, že doba oldschoolových RPG je dávno pryč a v tu najednou se na svět opět derou hry tohoto ražení. Já tedy netvrdím, že je to špatně. Přeci jen IceWind Dale, Neverwinter Nights, Star Wars Knights of the Old Republic, či první Fallouty byly naprosto výtečné a výjimečné hry. Tudíž tento přístup přeci jen vítám a je i úcty hodné, že tyto hry chce i samotná hráčská komunita, jelikož minule recenzované Wasteland 2, či hra na níž se podíváme dnes, tedy Divinity Original Sin, jsou hrami, jenž svůj vývoj započaly díky kampani na Kickstarteru. Tato hra je typickým příkladem toho, že když máte cit pro vývoj her a máte k nim určitou náklonnost, pak by se muselo setsakramensky něco stát, aby se hra nepovedla. Existují tedy případy, kdy hra nedopadla nikterak dobře a to i přes údajné nadšení vývojářů, viz. takový Aliens: Colonial Marines, ale to se nyní recenzované hry opravdu netýká.

Když se nad celou hrou zamyslím, tak vlastně nevím kde začít. Hra je totiž opravdu rozsáhlá a to ve všech ohledech. Popravdě můžu u té rozlohy zůstat, vzhledem k tomu, že herní svět je poměrně rozsáhlí a obsahuje i spoustu různých jeskyní a dalších objektů, do nichž lze vstoupit. Ruku v ruce s tímto faktorem jde i herní doba. Věřte, že u hry strávíte minimálně desítky hodin, ne-li stovky. To je však čistě na vás. Záleží, na tom, zda herní svět chcete prošmejdit do posledního koutu, či se budete držet čistě hlavního děje. O ději se vlastně v této recenzi moc bavit nebudu. Není to tím, že by tam snad nebyl. Naopak je velmi propracovaný a provedený. Jen jsem se tak nějak ztrácel v tom, co je hlavní příběh a co je vedlejší příběh. Sice ve vašem diáři jsou odděleny, ale v celkovém náhledu na celou věc, je vše neuvěřitelně propleteno a vytváří to citelně komplexní dojem. Hra má tu vlastnost, že se do jejího světa dokážete ponořit a ona vás za to odmění neuvěřitelně poutavou výpravou. Jestli myslíte, že to s tou komplexností přeháním, tak opravdu ne a postupně se dopracuji k tomu, proč to tak jest.

Výpravnost a jistá epičnost celého tohoto díla, ano díla, je jistou odměnou za vaše úsilí ve hře. Hra vám rozhodně nic nechce dát zadarmo a je nutné nad některými situacemi opravdu zapojit mozkové blány. Hra vám to usnadní snad jen v tom, že celý soubojový systém je utvořen do tahového režimu bez jakéhokoliv časového limitu, takže problém s plánováním se tu nekoná. Avšak naplánovat si každý uder je rozhodně důležité. Na každý tah má daná postava určitý počet akčních bodů. Ty lze využít buďto k útoku, či použití nějaké ze schopností, jimiž daná postava disponuje. Také je rozhodně vhodné v soubojích zvážit fakt, že vaše postava není nesmrtelná a je tak nutné hlídat hodnoty vašeho zdraví a případně nějaký ten akční bod, či jeden tah obětovat na použití léčivého lektvaru.

Některé schopnosti jenž vaše postavy mohou využívat nemusí být nutně smrtící. Kolikrát je lepší nepřítele zmrazit, aby nemohl podniknout protiúder a naproti tomu vaše druhá postava mohla útočit. To tedy závisí i na celkovém počtu nepřátel a s tím je také nutné počítat. Někdy se mi zase osvědčilo v soubojích využít prostředí, kdy jsem stál proti lučištníkům, ale sám sem nedisponoval ničím, čím bych na ně dálkově mohl útočit a ztráta akčních bodů v rámci přesunu k nim by mne mohla stát život. Tedy jsem zvolil spíše ústup za nedalekou zítku, což vedlo nepřítele k tomu, aby i on se přiblížil, aby vůbec mohl útočit. Tento systém boje počítá také s jistou pravděpodobností úspěšného zásahu, tedy nikdy není stoprocentně dáno, že vaše akce dopadne úspěšným zásahem.  Toto by tak byl druhý bod, ve kterém hra exceluje.

V předchozím odstavci jsem se několikrát zmiňoval o vašich postavách. Nějak jsem tím zapomněl začít. Nebo dokážete si představit nějaké RPG, tedy opravdu RPG, ne nějakou tu slátaninu několika žánrů, v níž by jste si nemohli dělat svou vlastní postavu a ideálně podle vašich představ? Já, ne a vývojáři z Larian Studios určitě ne. Ve hře tak na úplném počátku netvoříte jednu, ale rovnou dvě postavy. Ideální je si postavy nějakým způsobem nakombinovat, tedy například vytvořit mága a válečníka. Rozhodně není dobré spoléhat jen na hrubou sílu. Sice editor vzhledu postavy není nikterak závratný, ale svůj účel splňuje. Naproti tomu, co nemá ve vzhledu to vyrovnává množstvím specializací, či chcete-li povolání. Máte tak k dispozici několik druhů útočníků, mágů, či špehů. Každý se něčím charakteristický a tím pádem i unikátní. Někdo je předurčen k útokům na dálku, jiný na blízko. Zde snad nejde narazit na případ, že by si nějaký hráč nedokázal najít to své zaměření a pokud by se náhodou tak stalo, tak postupem hrou si může postavu patřičně upravovat. A z válečníka může být během několika úrovní spíše bitevní mág, či paladin.

V této hře, na rozdíl od druhého Wastelandu, mě potěšil design kontextového menu. Zde je poměrně přívětivé a člověk si na něj opravdu lehce zvyká a nevím jestli je to dáno, jeho kruhovou stylizací, či prostě faktem, že to vývojáři dokázali dobře nadefinovat i pro konzolové ovladače. Dokonce i mě rozložení na ovladači rychle sedlo a to i přes mé asi nikdy nekončící nepřátelství s PS4 ovladačem. V inventář je taktéž pohodlně ovladatelný a lehce se v něm orientuje. Jen toho místa v něm moc není. Tento problém naštěstí řeší brašny. Do nich můžete schovávat další předměty a tím ušetřit místo v samotném inventáři. Jen je nutné mít na paměti, že pokud budete mít brašen více, může se vám lehko stát, že zapomenete, co jste si kam vlastně uložili. Já brašny tak využíval spíše na ukládání craftovacích předmětů, či různých přísad, popřípadě k úschově předmětů určených čistě k prodeji. Použitelné předměty je lepší raději nechat mimo.

Nakonec jsem si tedy nechal to, čím vás hra buďto ohromí, či od ní odvrátíte oči. Celý herní svět je utvořen ve specifickém grafickém kabátku a těžko se mi určuje jestli se snaží o to, aby prostředí vypadalo spíše reálněji, či se vydává po směru lehce pohádkovém. Nejspíše to bude něco mezitím, výsledek na druhou stranu mluví sám za sebe. Hra vypadá prostě nádherně a malebně. Prostředí jsou poměrně rozmanitá a najdete tu jak prosluněné pláže a lesy, tak ponuré a temné jeskyně. Každé prostředí má svou specifickou atmosféru, která vás dokáže lehce očarovat a jen vás více vtáhne do děje. Celé to má jeden háček, musíte být schopni akceptovat fakt, že hra není dělaná ve stylu novým moderních RPG, ale pěkně po staru a celý svět tak vnímáte z ptačí perspektivy, nikoliv pohledem přes rameno, jako je tomu třeba u populárního zaklínače, či třetího Dragon Age. Je tedy nutné mít k tomuto specifickému žánru RPG nějaký vztah, z toho však vyplívají i jisté obavy a to konkrétně z toho, že mladší hráčská základna si k této hře nemusí najít cestu, i přesto že hra je ve všech směrech výtečným herním zážitkem, na který těžko narazíte ještě někde jinde. Bez preciznosti vývojářů by hra rozhodně dopadla tak jak dopadla a nebýt samotné hráčské komunity, asi by nejspíše nikdy nevznikla. Vlastně můžeme poděkovat samy sobě, že jsme byly základním pilířem pro tvorbu této jedinečné hry.

Celkové zhodnocení

Divinity Original Sin: Enhanced Edition je užasnou výpravou do fantasy světa a dělá žánru klasických RPG tu nejvyšší čest. Hra je ve všech ohledech dovedena do stavu dokonalosti, tedy alespoň v rámci tohoto žánru. Tento titul sice nemusí sednout každému, ale jakmile podlehnete jeho kouzlu jen těžko se z něho vymaníte. Pokud jste tedy fanoušky žánru RPG a říkáte si, že není co hrát a Divinity Original Sin jste ještě nezkusili, pak mu rozhodně dejte šanci.

Hodnocení: 9/10