Jsou to již dva roky, kdy jsem recenzoval poslední hru z anime universa Dragon Ball Z. Tehdy šlo o první díl Dragon Ball: XenoVerse. Ten se mi velmi zamlouval a nejen proto, že ve mně probouzel nostalgické pocity z dětství, kdy jsem na tento seriál koukal na německých kanálech a vznikala tu jistá jazyková bariéra, která mě stejně od sledování tohoto seriálu neodradila. Nyní jsem dostal možnost zrecenzovat další počin z tohoto Universa, který je vzatý poněkud jiným směrem. Jde o novinku Dragon Ball Fighter Z. Hra jde trochu více do západního stylu bojovek, než tomu bylo u předchozích dvou her, které si jely to své, jak se říká.

Na moment, kdy tuto hru spustím, jsem se poměrně těšil, a proto můj úsměv přešel na nějaký moment v tom okamžiku, kdy jsem musel rolovat 2 tabulkami s obchodními podmínkami, abych je mohl potvrdit. Normálně si řeknete, že jde o prkotinu, ale ne, když seznamem rolujete 2 minuty, jelikož to prostě jede pomalu. Dále mě hra od samotného hraní zdržovala výběry serverů a dalšími brzdami, které dle mého mě snad chtěli od té hry odradit. Přes všechny tyto zdržovačky jsem se dostal do hry, kde mě čekalo zajímavé herní menu s výběrem herních režimů, kterých opravdu nebylo málo. Šlo o kruhový ostrůvek v oblacích, kdy každý z jeho výčnělků představoval nějaký herní režim, a prostředek tvořila aréna pro rychlou online hru. K tomu zde na vás na pravé straně blikalo tlačítko s questy, kdy za splnění vás čekala odměna v podobě herních kreditů, za něž jste si mohli u obchodníka koupit magické kapsle s náhodným obsahem, který vám generoval nové outfity, barvy, či úpravy vašeho malého Tatara pro pohyb v menu. Trochu mě zamrzelo, že i zde se hra nevyhnula mikrotransakcím, kdy lze doplňovat i speciální kredity, za něž dostáváte více věcí a lepší. Nicméně, nemám potřeby dostávat věci ve hrách tímto ulehčováním a ke všemu se můžete dopracovat hraním hry.

Titul disponuje ještě jedním submenu, kde si můžete upravovat vašeho Avatara, měnit mu vzhled a upravovat drobné atributy, které jsou k užitku při hraní online. Dále menu čítalo i klasické menu s klasickým nastavením, ukládáním a rozložením ovládání. Velice mile mě překvapilo samotné ovládání hry, které bylo velice jednoduché, ale neskutečně zábavné. Komba se dala snadno učit a díky tomu, že lze speciální schopnosti použít jediným tlačítkem a pohybem páčky, tak vše jde v klidu navazovat. Hra je totiž ve stylu klasické západní bojovky, typu Killer Instinct, či Mortal Kombat. Lze se tedy pohybovat jen doprava doleva, skákat a krčit. Krytí pak je pohybem vzad od soupeře. V tomto ohledu mě hra oslovila daleko více, než dříve recenzovaný Xenoverse, jenž měl velké arény, kde šlo létat a běhat po poměrně velkých mapách, což boj mnohdy znepřehledňovalo. To zde nehrozí a jsem za tento přístup jedině rád.

Nový díl sebou přináší systém tří bojovníků, které můžete mezi sebou libovolně v rámci zápasu přepínat, či je využívat pro kooperativní komba. Hra nevede dvou kolový systém a poražená postava je prostě KO, nemá druhou šanci to napravit. Zde to právě nahrazuje systém tří bojovníků, kdy i s posledním můžete změnit průběh celého boje. Každý z bojovníků má svůj styl boje a každý si nejspíše vybere svého oblíbence. Já preferuji starého dobrého Goku a bojovníky ze stejné školy umění. To neznamená, že všichni bojují stejným způsobem. Systém se mi opravdu zamlouvá, což v kombinaci s výtečnou dynamickou hratelností dělá z Dragon Ball Fighter Z poměrně návykovou záležitost.

Grafické zpracování je silně situované do anime kresleného stylu, což hře náramně sluší, žádné nucené 3D modely, tedy během samotné hratelnosti. V rámci cut-scén je to trochu jinak, ale i tak se vše snaží být věrné své předloze. To se daří na výbornou. Máte opravdu pocit, že sledujete díl svého oblíbeného seriálu. Po technické stránce tomu není co vytknout. Minimálně na testovaném Xbox One X běžela hra naprosto plynule v 60fps, bez jakéhokoliv zaškytání. Hra není nikde zubatá, vše je ostré a detailní a to i v případě pozadí arén, která občas bývají trochu odfláknutá. Zde jsem ten pocit neměl. Po technické stránce není hře zkrátka co vytknout, tady bych možná vyzdvihl i zvukovou stránku a originální dabing postav, který je prostě vynikající.

Konečně se dostávám k herním režimům. A začneme pěkně od základů. Tedy hra vás k tomu i sama vede, tedy nejdříve by bylo vhodně přejít do tréninkového režimu a trochu se s hrou seznámit a sžít. Navíc je to i jeden z questů, takže proč si nevydělat herní měnu. Dále je tu režim Arcade, kdy si vyberete své bojovníky a utkáte se CPU protivníky v nějaké sérii zápasů. Série jsou pojmenované jako jakési turnaje a narazíte zde na 3 a více zápasů. Po zdolání turnaje se vám pak zpřístupňuje i vyšší obtížnost daného turnaje, či se odemykají další. Opět je účast v Arcade modu odměněna v questu, což jsou ostatně všechny režimy, až po těchto základních questech, přicházejí další konkrétní, typu poraz toho a toho, získej tolik bodů a tak podobně.

Jedním ze stěžejních prvků hry je i Story mode. Ten se skládá ze tří velkých částí, kdy každá zabere pěkných pár hodin. Když budete v rámci příběhového modu velmi rychlý, dá se to stihnout za nějakých 6 – 8 hodin a to rozhodně nesplníte vše v dané lokalitě dané kapitoly. Hra v tomto režimu není jinak krátká, za což ji chválím, ale z velké části jde vždy o několik arén spojených v jednu mapu, kde je možné něco si zvýšit úroveň postav, či nějakého bojovníka zachránit, ze spárů smrti. Kapitola končí vždy porážkou bosse, na kterého se však můžete vrhnout prakticky na začátku a tím si hru vlastně dosti zkrátit, ale musíte počítat s tím, že přijdete i o část vyprávění. Jak jsem zmínil, tak příběh se skládá ze tří částí, v každé části se zhostíte jiného hlavního hrdiny. V první části Super Warrior Arc se ocitáte v těle hrdiny Gokua, ve druhé části Enemy Warrior Arc se stává hlavní postavou Frieza a v poslední části s názvem Android 21 Arc se ocitáte v roli Androidů 18 a 21. Kdy teprve v poslední části se vlastní dozvíte, celé pozadí děje všech tří částí. Prominentní roli v rámci célého story modu má Android 16, která je záhadně oživena spolu se záhadnou armádou, kteří vypadají jako bojovníci Z, a kteří jsou z počátku bráni jako klony, ale později v poslední třetí části se dozvíte celou pravdu.

Příběh má ten správný anime nádech a vše funguje dobře, ale je tu pár vad na kráse. Tak hlavně musíte odmáčknout každý dialog, tedy jakmile postava domluví, tak se nic neděje, dokud nezmáčknete magické tlačítko A na ovladači, aby se rozhovor a cut-scéna někam posunuly. Sice je hezké, že autoři brali v potaz hráče se slovníky, ale trochu to brzdí celé vyprávění a neustálé mačkání tlačítka je poměrně otravné.

Toto vlastně vyřazuje i to, že by se během cut-scény mohla načítat aréna, jelikož je celá cut-scéna svým způsobem interaktivní. Z čehož vlastně pramení i to, že každá aréna se po cut-scénách ještě načítá, což je trochu škoda. Jinak vlastně hře nemám moc, co vytýkat. Možná krom toho, že bojovníků by v roosteru mohlo být přeci jen trochu více, než jen 20, což by nebylo málo, kdyby tam některé postavy nebyly jen ve více variantách. Přeci jen celé Universum Dragon Ball Z je bohatší na bojovníky, ale ty si asi vývojáři nechali do placených DLC, což je škoda. Občas si říkám, proč neudělají hru prostě kompletní, jelikož se hra prodává za plnou cenu. No, tento systém ždímej a ždímej, není moc dobrý.

Zbylé režimy se pak točí kolem hry více hráčů. Jedna z nich je Local battle, kdy si to můžete rozdat se svými kamarády v gaučigovém souboji. Pak tu máme Arénu, kde vás hra připojí k jinému hráči online a nakonec je tu World Ranking match. Tedy hodnocené zápasy, kdy jsou vaše úspěchy, ale i prohry zapisovány v rámci celosvětového žebříčku této hry. Z počátku jsem měl strach z matchmakingu, ale naštěstí je hra rozdělena do několika spousty serverů, které jsou omezeny kvůli stabilitě na 64 aktivních hráčů. Celé hlavní menu hry běží online, tedy na ostrůvku postáváte i jiné živé hráče z daného serveru. Můžete je zdravit gesty, či vyzívat na souboje. To vše jde a je velmi intuitivní.

Souhrn

Nový přídavek do tohoto širokého anime universa, tedy Dragon Ball Fighter Z, Je opravdu povedenou bojovkou, která čerpá to nejlepší ze své předlohy a snaží se ji podat v tom nejlepším světle i západnímu publiku. Myslím, že v tomto ohledu se jí to daří velice dobře a hře nejde prakticky nic vytknout, jak po stránce technické, tak hratelnosti. Problémy jsou zde spíše menšího rázu, jako nutnost odmačkávat dialogy, či nepříliš velký rooster v základní hře.

Hodnocení: 8,5/10