NAČÍTÁM
NAČÍTÁM

Fable III - Recenze pro Xbox 360

Kategorie článku:

"Tohle je revoluce!" křičí oficiální internetové stránky třetího dílu Fable. Nejde přitom o další provokativní vyjádření zakladatele Lionheadu Petera Molyneuxe směrem k novinářům, kteří si v posledních letech rádi vypůjčují jakýkoliv z kontextu vytržený výrok, aby ukázali, že Molyneux není nic jiného, než nafoukaný mluvka. Slogan se vztahuje k příběhu Fable III a rozhodně není nadsazený.

Molyneuxův Albion vyrostl z pohádkové romantiky do industriálního věku a k němu už nějaké to utlačování, vykořisťování, ničení a následné revoluce zkrátka patří. A asi vás nepřekvapí, že ve Fable III za vzpourou proletariátu nestojí Marx nebo Engels, ale vy - mladý, zpohodlnělý a ne zrovna sympatický princ, jehož královský bratr jde v cestě za pokrokem doslova přes mrtvoly. Hned úvodní zápletka v princi probudí hrdinské geny zděděné po slavném otci, jehož osudy jsme sledovali ve Fable II, a nezbývá mu tak nic jiného, než sehnat dostatek spojenců a vyrazit vstříc revoluci.

I přes poměrně naivní příběh, který byl ostatně průvodní známkou obou předchozích dílů Fable, se ve třetí části série řeší poměrně zásadní otázky života, vesmíru i společnosti. Životní prostředí, dětská práce, pomoc původním obyvatelům, chudoba a další problémy Albionu padnou na vaše bedra nečekanou silou a ve hře musíte řešit hned několik "Sofiiných voleb". Ty samozřejmě ovlivňují váš další postup ve hře, obtížnost následujících úkolů a celkový úspěch vaší revoluce.

Pokud se Lionheadu na Fable III něco povedlo, pak je to právě větvení událostí ve hře, které mohou vést k zajímavým důsledkům a vzhledem ke své nezvratnosti motivují k tomu, abyste si po prvním dohrání zkusili druhé a možná i třetí kolo. V duchu všech předchozích Molyneuxových her je sice rozhodování postaveno čistě na černobílé lince "dobro vs. zlo", což bude hráčům většiny dnešních RPG zřejmě připadat trochu povrchní, ale je nutno přiznat, že takové omezení přesně odpovídá charakteru ostatních částí hry.

Vzhůru ke slávě

Během shánění spojenců pro vaši revoluci nabízí Fable III zážitek velmi podobný druhému dílu. Kromě základní dějové linky, která na sebe váže celou řadu více či méně originálních úkolů, můžete dělat ve světě Albionu a později i na novém písečném kontinentu jménem Aurora (zase ta revoluce!) řadu vedlejších questů. I zde je úroveň notně kolísavá a vedle vskutku zajímavých minipříběhů vyslechnete i celou řadu příkazů typu přines-odnes-sežeň.

Když k tomu připočteme velmi snadný a rychlý pohyb po mapě (můžete se přenést takřka kdykoliv a kamkoliv) a vyhledávání nových questů, neubráníte se občas při hraní Fable III dojmu, že plníte spíše epizodický sled drobných úkolů, než že byste hráli celistvou a vzájemně se doplňující hru.

Za plnění těchto úkolů jste odměňováni různě, nejdůležitější jsou ale takzvané cechovní pečeti. Ty nahrazují v systému Fable III zkušenostní body a rozmnožovat je můžete plněním úkolů, zabíjením nepřátel a sháněním nových spojenců. Následně je pak ve speciální lokaci, zobrazující vaší cestu k revoluci, můžete použít k odemykání nových kouzel, gest, dekorací a v neposlední řadě i vylepšování bojových vlastností.

Ty jsou rozděleny na tři skupiny (chladné zbraně, střelné zbraně a magie) a i při poměrně ledabylém plnění vedlejších úkolů nebudete mít problém dostat na maximální (pátou) úroveň minimálně dvě ze tří. Systém rozvoje postavy je tedy ve Fable III víceméně podružný a s trochou nadsázky se dá říct, že Fable III je zhruba stejné RPG jako God of War. Tedy, až na to, že ve Fable nemůže zemřít.

Ale abychom nebyli nespravedliví - Lionhead naopak rozvíjí jinou část "role-playing" zážitku, kterou tvoří budováním vašich vztahů s obyvateli, možnost sňatku, nakupování domů a jejich výzdoba, vychovávání dětí a podobně. Tyto prvky zůstaly od minulého dílu prakticky nezměněny a jejich hlavní nevýhodou zůstává fakt, že postrádají základní praktické využití. Hráč je tak při jejich rozvíjení motivován spíše zvědavostí, než účelností. S trochou trpělivosti se při hraní velmi nudných miniher (představují několikero povolání) brzy dostanete ke koupi nemovitostí a obchůdků, které vám zajistí tolik prostředků, že doslova nebudete vědět co s nimi.

Svatyně

Jedna z nejvýraznějších připomínek hráčů k Fable II se týkala takřka nepoužitelného menu hry a hrůzně komplikované práce s inventářem. Třetí díl přichází s logickou změnou, o jejím provedení se dá ale s úspěchem pochybovat i nadále. Klasické menu a inventář zde totiž prakticky neexistuje a náš bezejmenný hrdina se namísto toho libovolně přesunuje do "svatyně", kde různé místnosti představují jednotlivé složky vybavení - v jedné si vybíráte ze zbraní, v jiné sledujete stav vašich financí, používáte mapu království a speciální místností je dokonce i šatník. Klasický inventář tedy neexistuje a nutno dodat, že ve hře ani nijak nechybí.

I v novém systému je ale vybírání vybavení dosti zdlouhavou záležitostí a navíc brutálně narušuje atmosféru. Když se uprostřed souboje s bossem rozhodnete změnit svůj arzenál kouzel (najednou můžete používat jen dvě), přivítá vás ve svatyni s klidem váš věrný sluha a servilitou sobě vlastní ještě okomentuje váš "skvělý výběr". Veškeré napětí z putování tajemnou jeskyní nebo potemnělým lesem je v tu chvíli v trapu. Vypadá to, že Lionhead má s tvorbou herního interface problémy dlouhodobě a Fable III mu v tomto směru trn z paty rozhodně nevytrhl.

Po práci legraci

Fable III ale není jen o přípravě revoluce a o jejím provedení v praxi, ale i o tom, co následuje - tedy samotném vládnutí. Jakmile se hra překlopí do této fáze, odklání se ještě dále od klasického hrdinského příběhu a stává se spíše sledem jednotlivých rozhodnutí, která nejčastěji vychází ze slibů daných spojencům v první části hry. Dále ale rozhodujete i o daních, prohibici a dalších problémech království, přičemž váš úspěch je hodnocen jednak stavem královské pokladny a jednak "odolností" vašeho království proti napadení.

Bohužel rozhodnutí jsou stejně jako v předchozí části hry dost prvoplánová a navíc občas vyloženě pochybná. Třeba když hra nabízí zavedení prohibice a slibuje vám za to zvýšení příjmů pro království vs. vyprázdnění pokladnice při uvolnění prodeje alkoholu. Přitom každý správce financí přeci ví, že prohibicí jen přijdete o daně a posílíte lokální mafie. ;-)

Uvedený příklad je spíše úsměvný, ale faktem je, že rozhodnutí budete často dělat jen z aktuálních rozmarů a hra vám často není schopná více vysvětlit, co který krok může přinést. Na škodu by navíc nebyla možnost svoje rozhodnutí později zrevidovat - na to je ale panovnická část Fable III příliš krátká a nepropracovaná, což je vzhledem k tomu, že jde o hlavní pokrok oproti druhému dílu, docela skandální.

Dokončení příběhu Fable III je i díky tomu záležitostí zhruba deseti hodin a následné pobíhání a plnění úkolů ve světě, který jste svou činností "stvořil" už postrádá nějakou výraznější motivaci. V review verzi jsme bohužel nemohli vyzkoušet vylepšený kooperativní multiplayer, v němž se již oproti dvojce mohou pohybovat jednotliví hráči samostatně, ale vzhledem k jeho avizované náplni dost pochybuji, že dokáže možnosti hry nějak výrazně rozšířit.

Loading...

Technická stránka Fable III nese zjevné známky zastaralosti herního enginu. Nevýraznou a v některých fázích i vyloženě ošklivou grafiku ještě stačí zachránit velmi dobrý design úrovní a nápadité lokace (podíváte se i za hranice Albionu, takže nejde o nic jednotvárného), velmi časté loadingy vás ale budou pronásledovat všude. Když se během pětiminutového pobíhání po království setkáte se třemi, čtyřmi desetisekundovými loadingy, není to nic, co by hernímu zážitku pomohlo.

Potěší naopak kvalitní dabing a našinec si může Fable III vychutnat více i díky přítomnosti českých titulků. Překlad je totiž (až na pár menších úletů a několik nepřeložených slov) kvalitní.

Ačkoliv by si to možná Peter Molyneux přál, svět není černobílý. A Fable III tak není ani vyloženě špatná, ani vyloženě dobrá hra. Snaha nacpat velké ambice do co nejjednoduššího provedení vedla autory k celé řadě experimentů, které nefungují tak, jak by měly. Na jeden příjemně strávený víkend to ještě stačí, ale žádný nezapomenutelný zážitek se rozhodně nekoná.

zdroj: Games.cz

Zobrazit další články