Final Fantasy X/X-2 HD Remaster - Recenze

Je tomu již čtrnáct let, kdy se na obrazovky herní konzole Playstation 2 vtrhl desátý díl oblíbeného japonského RPG Final Fantasy. Je pravdou, že coby v podstatě tenkrát dítě jsem tuhle hru hltal po hodinách, které jsem strávil s ovladačem v ruce. Ještě si teď pamatuji, jak sem měl pomalu zákaz na to chodit, a musel jsem potají si z rána přivstat, abych svojí oblíbenou hru mohl hrát. Člověk si postupem času říká, že takovéhle hry už se dnes nedělají, ale myslím, že to pravda není, jen tehdejší herní tituly vnímáme poněkud jinak a hlavně bych řekl, že na ně vzpomínáme pohledem přes růžové brýle, tudíž mě velmi zajímalo, jestli se něco změní, když si Final Fantasy X, tedy i s přídavkem X2, projdu znovu v remasteru na konzoli PS4. Dopředu mohu říct, že tento remaster si mohou vychutnat i vlastníci PS3 a handheldu PS Vita, avšak samozřejmě v o něco menším rozlišení.

Nemusím asi zmiňovat, že hra byla upravena, aby v audiovizuálu příliš nezaostávala za dnešními novinkami. Čtrnáct let je však čtrnáct let a na hře je to samozřejmě znát, asi jako na každém remasteru hry, která má na kontě tolik let věrné služby. Nejvíce je toto patrné ve veškerých animacích, ať už se jedná o souboje, pohyb postav, či cut-scény. Nejpatrnější změnou prošly rozhodně obličeje postav. Ty se pomalu mohou rovnat standartům posledních her vydaných pro konzole PS3 a Xbox 360. Ano, bylo to skvělé vidět své oblíbené hrdiny, jak to říci, jinak než virtualně tváří v tvář. Bohužel je smutné, že vývojáři ze Square Enix si nedali práci s remasterem všech charakterů. U vedlejších postav je dosti znát, že zde to bylo prošito horkou jehlou, aby to prostě nějak vypadalo, což je opravdu škoda. Kromě grafické podoby hry byl zremásterován i celý soundtrack. Spousta skladeb do hry byla tak kompletně nahrána znovu, avšak pokud by vám vylepšené, či vyčištěné skladby nevyhovovaly, je možné si pustit původní soundtrack z roku 2001.

Vyprávění příběhu je v tomto případě naprosto totožný s původními díly (proč měnit něco, co fungovalo na výbornou). Zhostíte se role Tida, poněkud nafrněného hráče Blitzballu, jenž se dostane do budoucnosti během napadení Zanarkandu při zápasu Blitzballu entitou známou jako Sin. Svět, jak jej znal, už neexistuje. Vyspělou civilizaci, disponující technologiemi, nahradila společnost poněkud primitivní. Tato společnost však nadále žije ze strachu z bytosti Sin. Jelikož je zápletka naprosto prostá, vaším úkolem není nic menšího než likvidace Sin. K tomu vám pomůže několik přátel v čele s mladičkou Yun (co by to bylo za příběh bez pořádného láskyplného klišé).  Je bohužel pravdou, že odstupem let mi postavy této hry již nepřišly tolik sympatické a měl jsem problém se s nimi sžít.

Série Final Fantasy však nikdy neměla úplně idylické charaktery, se kterými byste se mohli okamžitě ztotožnit. Vždy disponuje výbornou výpravou a není tak ani nutné číst, či poslouchat dialogy mezi postavami, abyste věděli, o čem je řeč. Stačí vám vnímat skvělé propletení hudby a obrazu a hned vám je jasné, co se děje, či dokonce, co se může dít. Příběh by vás v této formě měl naprosto pohltit, ale je mi líto, že mně se toto nestalo. Opravdu jsem na hru nahlížel s odstupem let přes růžové brýle a nyní ji vidím v trošku odlišném světle a ani vylepšená grafika můj názor nezměnila. Člověk si pak říká: "Že já tu hru vůbec pouštěl". Docela mě to mrzelo, ale i tak jsem hru prošel, i když ne s tak výtečným zážitkem, na který jsem si pamatoval z dětství.

I přesto, že jsem si děj nedokázal tolik užít, ve mě hra nechala vesměs pozitivní dojmy, a je to zásluhou upraveného soubojového systému.  Původní tahový soubojový systém limitovaný časem v tzv. Active Time Battle, nahradil plně tahový systém. Upřímně, možnost si souboje promýšlet a taktizovat mě mile potěšila. Hráč již není omezen časovým limitem, během něhož musí provést akci. Při soubojích jsem měl dokonce chvílemi pocit, že hraju Heroes of Might and Magic, jen v menším měřítku, samozřejmě to myslím v tom nejlepším slova smyslu. Final Fantasy X disponuje jednou zvláštností, a to takovou, že je možné během boje měnit vybrané členy party za jiné. Je to skvělý prvek, který přidává do soubojů spoustu taktických možností navíc.  Vzhledem k tomu, že vás při soubojích nesvazuje časový interval, jsou souboje samotné o něco obtížnější, nebo mi tak alespoň přišly. To není ničemu na škodu, jelikož člověk zapojí do souboje i mozkové závity a nekliká jen, jak nemocný na tlačítko útok, útok, úúúútooook! Z každého vítězství vás pak hřeje pocit dobře odvedené práce.

Vedle soubojového systému stojí opravdu rozsáhlý strom schopností, který nyní není odkázán na dané povolání a vývoj postav ve hře je tak mnohem rozmanitější. Vše je řízeno skrze systém Sphere Grid. Když jsem na tento strom pohlédl úplně poprvé, říkal jsem si, kdo se v tom má sakra vyznat. Schopností je bez zatřídění v povolání opravdu hodně, ale získaná variabilita je k nezaplacení.  Postava, jež byla původně healerem, se nyní může vydat poněkud odlišnou cestou a v soubojích, a tak působit jak výtečná útočná síla. Jak jsem řekl, souboje a variabilita okolo vývoje postav bylo to, co mě nyní drželo u hry, a to, co způsobovalo, že jsem, i když to nerad říkám, nudou usnul.

Nyní se podíváme ve zkratce na FF X-2, už jen vzhledem k tomu, že spousta mechanik, až na drobné výjimky, je totožných s hlavním dílem FF X. Final Fantasy X-2 se odehrává po konci desítky, tedy nepřesouváte se nikam v čase daleko dopředu, nebo se neocitáte v prequelu. Pokračujete pěkně tam, kde jste v desítce skončili. Pokračování se nese v odlehčené notě, pokouší se více o vtip a nebere se tolik vážně. I když je zde pár odchylek, či novinek při vývoji postav, nebo při soubojích, hratelnostně se jedná o totéž, na co narazíte při hraní FF X. Přesto, že o tom mluvím v opravdu výrazném shrnutí, tak určitě není dobré pokračování vynechat, i když nemá tolik kvalit po stránce příběhu jako předchozí díl. Vlastně jsem se u vyprávění X-2 bavil trochu více, jelikož odlehčená nota a humor mě dokázaly ve spoustě případů rozesmát.

Celkové zhodnocení

Final Fantasy X/X-2 HD Remaster je jednou z her, jejíž původní verze utkvěla v paměti nejednoho hráče. Její remasterovaná verze přináší řadu novinek po stránce soubojů a vývoje postav. Příběh zůstal nezměněn. Po audiovizuální stránce došlo k dostatečnému zlepšení kvality obrazu i zvuku, ale i tak je na hře zub času podepsán v podobě kostrbatých animací. Na tuto kolekci se nevyplatí koukat s nostalgií, někdy se to nemusí vyplatit - v mém případě to bylo spíše ke škodě a vedlo to k drobnému zklamání, ale i tak jsem se z jisté dávky inovací u hry příjemně bavil. Hra kromě PS4 vyšla také na PS3 a handheld PS Vita.

HODNOCENÍ: 8/10