Pamatujete ještě ty skvělé, šílené a nesmírně destruktivní závody studia BugBear Entertainment s názvem FlatOut? Ne? No upřímně bych se vám nedivil, obzvlášť po obrovském fiasku s třetím dílem, jenž však toto studio na svědomí nemá. Dokonce nemá na svědomí ani právě nyní recenzovaný FlatOut 4: Total Insanity, ale naštěstí za ním nestojí ani břídilové ze Strategy First. Pánové s BugBearu dali FlatOutu na dobro sbohem, ale dělají na své nové značce NextCarGame: Wreckfest. Tak, kdo sakra tvoří ten čtvrtý díl? Tvoří ho lidé z Kylotonn Racing, tedy autoři posledních WRC a nutno uznat, že jejich poslední výtvor nebyl zase úplně špatný. Ale pseudosimulator rally a šílené destruktivní závody jsou úplně něco jiného. Jak to tedy dopadlo s novým dílem v sérii? Já to zjistil a rád se s vámi o to podělím.

Nový díl se snaží napravit to, co třetí díl pohřbil hluboko do země. Snaží se oživit sérii v podobě, jakou za sebou zanechal FlatOut 2, či jeho vylepšená verze Ultimate Carnage a myslím, že se mu to celkem i daří, ale po několika závodech sem začal nabírat dojmu, že vlastně žádné pokračování nehraju, ale spíše jakousi reinkarnaci právě zmíněných dílů. Čtvrtý díl nabízí v podstatě stejný obsah, stejné režimy a vlastně kromě režimu Assault nepřináší nic nového v sérii. Jestli je to dobře, či špatně? Tuto otázku jsem si pokládal při jakémkoliv závodě, aréně, či stuntu, jenž jsem spustil. Celou dobu sem se nemohl zbavit dojmu, že tato hra je kopie, která nabízí to, co jsme měli rádi, ale s jinými vozidly a na jiných tratích.

Abych hře jen nekřivdil, tak se na ní mrkneme poněkud hlouběji. Začneme výběrem režimů. Máme zde Kariéru, Quick Race, Flatout Mode a Multiplayer. Takže modů tu pro závodní hru akorát. Kariéra samotná je opět tím stěžejním režimem. Není tedy nikterak dlouhá, ale tak akorát. Nabízí tři kategorie šampionátů podle typů aut a to Derby, Classic a Allstar. Při prvním pohledu na tyto kategorie si člověk s množstvím zamčených vozidel myslí, že hra jich nabízí celkem úctyhodných sedm a dvacet, ale opak je pravdou. Dá se říct, že vozidel je všeho všudy devět, akorát že jedno vozidlo je zde ve třech variantách, kdy v kategorii derby vypadá, jako byste ho vytáhli z vrakoviště, v Classic kategorii pak zastupuje jakýsi tovární model a Allstaru pak pořádně potuněnou bestii, jíž nic nezastaví. Každá kategorie pak nabídne 8 turnajů, jež se budou postupně odemykat vítězstvím v těch předchozích. Kromě toho pak nabízí i bonusové levly v podobně demoličních derby, či timetrialů. Ve všech případech jde hlavně o vydělání nutné dávky doláčů za něž si můžete vaše káry řádně vylepšovat, ať už po stránce výkonu, či menších změn po stránce vizuálu. Pro upřesnění můžete si vybrat z pěti nástřiků na dané auto a z několika vzhledů nitra, či zvuků klaksonu. No a tím bysme měli kariéru. Víc v ní totiž nenajdete. Akorát mohu říci, že dané turnaje jsou složeny buďto z klasického závodu, kdo první projede cílem, či nového Assault modu, který je vlastně dost podobný, jen ke klasickému nitru můžete využívat i čtveřici zbraní, které vás stojí vždy různě velkou náplň do nitra. Takže buď jedete rychle, nebo používáte zbraně. Tak či tak, musíte projet v tom nejlepším možném pořadí. Ne vždy musíte dojet první, ale první musíte být ideálně v součtu bodů na konci turnaje.

FlatOut mód je pak něco jako druhá kratší kampaň, která je pak složena z různých výzev, tedy není složená z klasických závodů ani ze závodů v Assault modu. Najdete zde Arény na demoliční derby, závod s časem a bombou na zádech alias Beat the Bomb. Jde o to, dojet v trati co nejdál, než explodujete, je to zajímavé zábavné, bohužel neoriginální a někdy frustrující. Jelikož každá chybka zapříčiní, že nestihnete projet nutným checkpointem, jež vám přidá nějaký ten čas k dobru.

Na podobném principu funguje i režim Carnage, kdy tedy jedete i se soupeři, ale vaším cílem není první místo, ale co největší destrukce ať už vašich oponentů nebo okolní krajiny, a tím získat co nejvíce bodů. Opět vám zde běží čas, který doplníte tím, že stihnete projet checkpointem. Jo tohle už je jen zábavné. Když se na to podíváte kolem a kolem, tak je to spíše jako režim arény, akorát jedete po klasické trati. Nakonec tu máme všemi milované Stunt. Zde máte auto s raketovým pohonem a hlavně vašeho pasažéra, jenž budete vystřelovat do hracího pole s tím, aby získal co nejvyšší možné skóre v dané minihře. A že jich není málo. Je tu Pong, skok do výšky, baseball, žabky, proleť ohnivými kruhy, rozbij hrad z obřích kostek, atp. Zkrátka šílenost každým coulem. Je to také jediný mod, který si můžete zahrát v rámci multiplayeru v tak zvaném Horkém křesle. Všichni víme, o co jde že? Ale kdyby přeci jen někteří nevěděli, tak je to lokální multiplayer, kde se hráči střídají po sobě a snaží se ve skóre předehnat ostatní. A tohle je asi to nejlepší na celém režimu Stunt.

Quick race a Online multiplayer jsou si pak ve směs podobné. V obou případech si můžete vybrat ze všech dostupných herních modů, akorát v jednom případě hrajete proti soupeřům řízeným umělou inteligencí a v druhém případě proti živým hráčům. Když už sem nadhodil tu umělou inteligenci, tak je poměrně silně nevyvážená. V prvních závodech jste vždy téměř jasným vítězem, ale jak postupujete, hlavně kariérou, dál, tak jsou soupeři někdy až extrémně rychlý a jedna dvě chybičky zapříčiní to, že již nemáte šanci vyhrát, což je co si budeme povídat silně na nic. A to hlavně proto, že chybky nemusíte nutně zapříčinit vy sami, ale okolní prostředí zdemolované vašimi soupeři. Ale je to hra a musí se k ní tak přistupovat. Někdy vás to potěší, jindy pekelně naštve, ale o tom to vlastně celé, v této hře, je. Buď se bavíte, nebo vybíjíte vztek. Tak či onak, funguje to.

Co mě překvapilo a to nemile, je celkový počet tratí, kterých je až žalostně málo. Celkem jich je kolem osmi, když nepočítám arény a stunty, ale hra se to snaží maskovat reverse verzemi, tedy tím, že všechny tratě tu můžete jet i pozpátku, takže se to tváří, že tratí je šestnáct. Na to snad, ale nikdo skočit nemůže. Jistě tratě jsou zábavné, nápadité a tak vůbec dobře navržené, ale je jich prostě málo a rychle se přejí. Najednou jsem měl pocit, že hře chybí obsah, což jsem v úvodních dvou hodinách, rozhodně neměl a je to zatracená škoda, jelikož FlatOut 4 je rozhodně tou hrou, na kterou jste v rámci pokračování čekali. Bohužel to nějak nedotáhl do konce. Ano, pokud se vývojáři kopnou do zadku a vydají pár rozšíření zdarma, přidají pár tratí a zahrnou je do základu, pak může hra dosáhnout svého plného potenciálu. To jsou samé kdyby a hodnotíme to, co je teď před námi. Tím nechci říci, že se u hry nemůžete bavit, to není pravda. Jen se to rychle může ohrát.

No a co technické zpracování? Pokud si vzpomeneme na poslední WRC6, tak víme, že v rámci této série tak pokrok byl a u čtvrtého FlatOutu je to zase o krok dál. Hra vypadá dobře, tratě i auta jsou pěkné. Destrukční model je dostatečný. Tohle vše prostě funguje dobře, ale přesto by si člověk řekl, že tohle mohlo běžet více, než třicet snímků za vteřinu. Jsou tu hry, které běží také třicítku, ale vypadají podstatně lépe. Nemyslete však, že hra je hnusná. To rozhodně ne. Je rozhodně znát, že Kylotonn není nějak velké studio s extrémně vysokými rozpočty a nejspíše ani ne s potřebným časem, který by pořádný AAA titul potřeboval. Nicméně, zvuková stránka hry je super a hlavně rockově metalový soundtrack mě velmi potěšil. K takové hře to patří. Sem se žádný disco slaďárny nehodí.

Celkové zhodnocení

FlatOut 4: Total Insanity se snaží být hrou, na níž všichni fanoušci série tak dlouho čekali. Bohužel se mu to daří tak z poloviny. Vedle zábavných herních režimů, nápaditých tratí i vozidel a skvělého soundtracku stojí nízký počet právě zmíněných vozidel a tratí, které se brzy ohrají. Hra se až moc tváří, že nabízí velké množství obsahu, ale jen tím skrývá krutou a bolestnou pravdu, že tomu tak není. Nový díl je tak spíše reinkarnací druhého dílu, než plnohodnotný následovník a navíc mu chybí trochu více obsahu. Ale pozor! Zábavnost a šílenost hře rozhodně nechybí, a kdyby bylo i více toho obsahu, tak známka mohla být i vyšší.

Hodnocení: 6/10