Pamatuji léta svého dětství, kdy jsme společně s kamarády běhali venku a hráli si s dřevěnými meči na rytíře, jo to byla ta bezstarostná dětská léta. Jenže člověk časem dospívá a na nějaké to mlácení se klacky není ani pomyšlení. I když sem tam si na ty chvíle vzpomenete a řeknete si, ale jo bylo by to fajn být tím rytířem a bojovat za svou čest, či podobné ty rádoby umělecké řečičky, která údajně tyto válečníci řešili ve snaze sbalit onu princeznu ve věži. Jo, tak přesně se nám to snažili líčit pohádky. Skutečnost byla jiná. Skutečnost byla krvavá a nemilosrdná. Věk rytířů nebyl pohádkou, byl to temný věk, věk kdy lidé opravdu umírali. Věk, kdy se nepřátelská vojska zastrašovala hlavami napíchnutými na kůly. A přesně tuhle realitu se nám snaží přiblížit francouzský Ubisoft s jejich novým titulem For Honor, byť nepůjde v reáliích tehdejší doby, tak jistý pohled na celou událost nám tento titul má naskytnout. Oblečme si tedy virtuální zbroje a pojďme společně navštívit alternativní věk rytířů, vikingů a samurajů v titulu FOR HONOR!

Titul se odehrává v alternativní historii, kdy svět zachvátila katastrofa gigantických rozměrů. Země se třásla, praskala, pohybovala. Když se "bouře" uklidnila nic nebylo jako dřív, svět nevypadal jako dřív. Do potyčky se dostali národy, jenž o existenci těch druhých neměly ani potuchy. Dříve je totiž dělilo moře, ba dokonce oceány. To vše je pryč. Nyní národy rytířů, vikingů a samurajů, žijí jako sousedé, sousedé ve válce. Válka trvala roky, až se nakonec národy dohodly a započalo období míru, jenž však nemělo mít dlouhého trvání. Vojevůdkyně Apollyon se rozhodla rozdmýchat plameny uvnitř národů, jenž měli boj ve své vlastní podstatě. Mír, bylo něco, co dle ní nemělo existovat. A tak založila Černokamenickou legii. Legii jenž byla tvořena jen opravdovými válečníky, vlky jenž měli všechny slabé ovečky do jednoho pobýt.

Toto je základním kamenem příběhu této hry. Z něhož vychází i samotná kampaň jenž je rozdělena na tři kapitoly po šesti misích. Každá ze tří kapitol zde představuje jednotlivé národy. Ačkoliv by to na první pohled nemuselo být znát, tak všechny tři kapitoly jsou spolu vzájemně propojeny a jejich příběhy se doplňují. Nejde tedy o separátní tři kampaně. Tak trochu jsem během hraní zavzpomínal na titul Aliens vs Predator, který fungoval na podobném principu. Naneštěstí mám namysli třetí díl, jenž úplně nedostál jménu svých dvou předchůdců, byť o špatnou hru nešlo. Myslím to hlavně z hlediska délky kampaně, na střední obtížnosti jde celou hru jednoho hráče projít za nějakých 6 - 7 hodin, tedy bez posbírání všech kolektiblů, ty by vám mohli zabrat ještě nějakou tu hodinku navíc.

Vypadá to, že tím by byla tato kapitola hry uzavřena, ale není tomu tak. Příběh zde neslouží jen jako učebnice místních dějin, ale je i skvělou přípravou na hru více hráčů. V rámci této části hry si totiž postupně osaháte všechny mechaniky hry a její vlastní hratelnosti. Nehledě na fakt, že se naučíte boje s téměř všemi dostupnými třídami hrdinů. Nakonec pokud si postupně budete zvedat obtížnost, tak se více připravíte na to, co vás bude ve hře čekat dále. Byť se soubojový systém zdá velice jednoduchý a ze základního stavebního kamene, také jednoduchý jest, tak se na něj postupně nabalují různé finty a komba, jenž mohou boj změnit k nepoznání. Různé kombinace úderů, krytů a speciálních schopností daných hrdinů vykouzlí na vašich monitorech či TV neskutečnou a upřímně řečeno brutální surovou středověkou bitvu, jenž jste rozhodně v žádné jiné hře neviděli.

K tomu všemu napomáhá i technická stránka hry, jenž je jedním slovem perfektní. Vizuál celého For Honor se s každou novou verzí vylepšoval a hra s každým testem vypadala lépe a lépe, až nakonec dospěla do svého finálního vzezření, které je mnohem dál, než tomu bylo na veškerých prezentacích hry. Tímto musím složit poklonu Ubisoftu, že se konečně poučili ze svých chyb a přednesli nám konečně to, na co jsme se dlouhou dobu těšili. Hra běžela naprosto bezchybně. Vypadá úžasně, bez žádných zubatých hran. Je plná detailů, objektů a skvěle nasvícených scén, jímž vévodí skvěle nadesignované mapy, které s vámi budou po celou hru. Je pravdou, že to co nám alfa a oba beta testy předvedli byla jen špička ledovce a do vydání hry, jsem nevěděl, co ukrývá zbytek. Nic by to nebylo platné, kdyby i zvuková složka nebyla autentická ku danému tématu ve hře. Jenže ona je, takže se mi po dlouhé době dostalo opravdu plnohodnotného zážitku a to bez jakéhokoliv zadrhávání hry.  Hra jela na mém Xbox One S nekompromisních 30 snímků za sekundu a to tak, že mi to mnohdy přišlo i více. U této hry je vidět láska a oddanost s jakou byla vytvářena.

A já se tak dostávám ke stěžejnímu režimu hry a tou je Válka Frakcí, tímto názvem je zde honosně nazvána hra více hráčů. Válka frakcí, však není jen pouhým přejmenováním multiplayeru, ale je jakýmsi živým ekosystémem této hry. Před tím, než vás vůbec hra pustí do svých útrob je třeba si zvolit frakci za níž budete bojovat, takže se budete být buďto za rytíře, vikingy nebo samuraje. Hra vás však nenutí hrát přímo za hrdinu vámi zvolené frakce. Můžete být klidně hrdý Strážce citadely, jenž se odhodlal bránit šest Císaře ve frakci samurajů, či můžete být vikingský nájezdník, jenž se pro moc Železné legie postaví za krále. Každý z dvanácti hrdinů, jenž vám jsou k dispozici může bojovat za vámi zvolenou frakci a ano opravdu je jich dvanáct, nic jsem si nešlehl. V betě bylo hrdinů pouze 9, takže si v Ubisoftu přeci jen něco nechali do ostrého startu a navíc, řady hrdinů se nám budou postupně rozšiřovat.

Nyní zpět k ekosystému Války frakcí. Válka frakcí se skládá z kol trvajících vždy šest hodin, kdy se následně zobrazí jejich vliv na oblasti ovládané danými frakcemi. Což se celé promítá do celé sezony. Ta po svém ukončení zobrazí finální pohled na území daných frakcí a vyhlásí se speciální odměny hráčů, jenž se o tento stav zasloužili. Hráč tak dostane možnost zvolit si nějaký z unikátních předmětů, které mohou být od jednotlivých částí brnění až po zbraně. Podstatné je však to, že po skončení sezony se již mapa neresetuje do své původní podoby, ale bude pokračovat tak, jak byla v předchozí sezoně ukončena a aby toho nebylo málo, tak na podobu Války frakcí nemá vliv pouze daná platforma, ale kompletně všechny dostupné platformy. Ano, tady mezi sebou soupeří všichni bez výjimek, tedy v tom globálním měřítku. Jinak se vždy mohou střetnou v reálném boji pouze hráči daných platforem. Je však náhoda to, že dostupné platformy jsou tří a národy ve For Honor také? No kdo ví.

I když je Válka frakcí tou základní omáčkou, tak by nefungovala bez ingrediencí, tedy herních modu. Těch je tu opět o jednoho více. Režimy Domination, Brawl a Dual se od posledního uzavřeného beta testu rozšířili ještě o režim Deathmatch, tedy spíše Team Deathmatch. V režimu Domination je nutné zabrat a držet tři body na mapě, dokud jeden team nedosáhne určeného milníku bodů. Po jeho dosažení je pak už jen nutné eliminovat všechny hrdiny soupeřova týmu. Krom toho se po mapě pohybuje ještě řada pěšáků, takže o pocit z velkolepé bitvy je hned postaráno. Nic nového pod sluncem, ale zábavnost se tomuto režimu upřít nedá. Zbylé tři režimy běží na stejném principu. Je dáno pět kol a vítězí ten tým, který vyhraje většinu z nich. Rozdíl je pouze v tom, že Duel je v poměru hráčů 1vs1, Brawl 2vs2 a v Deathmatchi si to rozdáte 4vs4.

Ze všech dostupných modů u mě vítězí Duel. Je to nejčestnější z režimů, kdy stojíte jen vy proti někomu druhému. V ostatních režimech, tedy Brawlu a Deathmatchi, nepočítám Domination jelikož ten je odlišný a také mě velmi baví, se utkává více lidí a tam to již tak čestné být nemusí a slovo Za čest! je tu tak trochu pasé. Nic méně, pokud se dokáží oba týmy domluvit a věřte, že někdy najít čestného soupeře je fuška, tak je také hned o zábavu postaráno. Na konci každého z režimů, pak docílíte zisku zkušenostních bodů a mohou se vám odemykat různé předměty, nebo kosmetické věci k tvorbě vašeho erbu, či znaku chcete-li.

Zmínkou o zkušenostech se dostáváme k vývoji hrdinů. Je to prosté, na vyšší úroveň jde pouze ten hrdina, za něhož se rozhodnete hrát. To on může získávat nové vybavení a to onomu hrdinovi se zpřístupní další triky. Triky jsou podpůrné schopnosti, které vám mohou pomoci v boji. Může jít o rychlé uzdravení, či posílení útoku nebo obrany na určitou dobu. Případně lze povolat i salvu z katapultů, či salvu šípů. Do boje si pak můžete vždy navolit až čtyři triky a odemykají se vám v průběhu hry tím, jak dobří jste. Takže další hrdinové, které nepoužíváte se vyššího levelu sami od sebe nedočkají. Krom hrdinů roste i vaše úroveň účtu, za tu právě můžete získat nové emblémy, rámy a znaky pro váš erb a k tomuto účtu se připočítává herní měna, či speciální měna. Za herní měnu si můžete koupit některé z herních balíčků, jenž vám náhodně otevřou různé předměty k danému hrdinovi, či což je podstatnější, si za ní můžete další hrdiny odemykat k hraní. Speciální měnu získáváte velmi těžce a ale lze ji nakoupit v microtransakcích, což je mi trochu proti srsti. Jelikož speciální měnou lze kupovat prémiové balíčky obsahující lepší vybavení, takže se tím může vytvořit jistá nerovnováha, mezi rychlokvaškami a počestnými pařany. Co si budeme nalhávat, sebe lepší vybavení získané bez hraní je k ničemu, ve srovnání se skillem hráče, který se hře bude věnovat. Stejně mě to však nevyvede z jisté iritace, kterou mám z tohoto trendu.

Nakonec by se slušelo zmínit systém rozkazů. Ten vám může pomoci s rychlejším ziskem zkušenostních bodů, ale rozkazy jsou vždy nekompromisní a někdy je lze splnit jenom s danou třídou hrdiny. Jindy jsou zase odkázány na daný herní režim a jindy se zase místo skutečných hráčů budete muset popasovat s umělou inteligencí. Ano, i tady lze bojovat proti počítačem řízeným soupeřům, ale mějte na paměti, že vítězství v této hře ovlivňuje válku frakcí mnohem méně, než hra proti živým hráčům. Po vyhrané hře, pak můžete zvolit jestli budete napadat v rámci Války frakcí nepřátelské území, či bránit to své. A ne vždy musí znamenat, že nejlepší obrana je útok.

Tato nová značka studií Ubisoftu ve mě zanechala spoustu dojmů, ve velké míře převažují pozitivní, proto si hraní hry užívám stále a věřím, že mi ještě na dlouhou dobu vydrží. Ovšem nějaké ty zápory se ve hře najdou, ať už jde o zmíněné microtransakce, či fakt, že hru nelze hrát bez připojení k internetu a to ani v případě, že chcete hrát pouze příběhovou kampaň. Také mě trochu mrzí, že sešlo ze slibovaného gaučového splitscreenu a nahradila ho klasická online kooperace, tím nechci říct, že by kooperace v tomto případě byla méně zábavná, přeci jen nemusíte se spolu dělit o obrazovku, ale pořád bych možnost hraní s kamarádem na jedné konzoli uvítal. No škoda. Rozhodně se však jedná o nejlepší novou herní značku, kterou Ubisoft uvolnil do světa od dob prvního Assassins Creed.

Celkové zhodnocení

For Honor je titulem, který mě dokázal velmi mile překvapit. Byť jsem v něm neměl velká očekávání a vlastně můj zájem byl spíše okrajový. Tak s každým testem až do ostrého startu se má obliba k této hře zvyšovala. Nakonec jsem dostal plnohodnotný titul, jenž předčil všechna má očekávání, ba dokonce i všechny své prezentace na herních veletrzích. Hra disponuje skvělým režimem více hráčů, povedenou, byť krátkou, kampaní a vítečným audiovizuálním zpracováním. V tomto případě není moc co dodávat, tato hra se Ubisoftu povedla a rozhodně jim v tomto případě je vhodné smeknout poklonu, i přes nějaké ty nedostatky.

Hodnocení: 9/10