Letošní rok se nám sešel pěkný duel mezi čtvrtými díly slavných sérií a to Uncharted 4 a nyní recenzované Gears of War 4. Obě hry jsou sice střílečky, ale rozdílných žánrů, proto je nelze napřímo porovnávat a proto nic takového zde napřímo nečekejte. Konkurenční U4řka si svou premiéru již odbyla a byla velmi dobře přijeta, ale jak na tom bude letošní pokračování kultovní série Gears of War, za nímž letos stojí nové studio The Coalition? Upřímně řečeno, vývojáře čekal velmi nelehký úkol, jelikož vývojáři z Epicu nasadili třetím dílem laťku poměrně vysoko, tedy hlavně co se týče vyprávění příběhu, který nabízel spoustu Epických momentů. Jak tedy nový přírůstek k jedné legendě dopadl? Nastartujte motorovky, čeká nás tuhý nepřítel!

Příběh ve čtvrtém pokračování je velice komorní a točí se hlavně kolem hlavních postav, tedy JD Pheonixe a jeho přátel Kait a Decka. V rámci děje však narazíte na několik známých tváří v čele s legendou Marcusem Phoenixem, jenž je otcem právě JDho. Krom postav se dostanete i na povědomá místa, byť se za ty roky, které v rámci universa uběhly, se trochu pozměnila a to zejména proto, že po válce s Locusty začaly planetu sužovat kruté bouře, Windflary. Čas nezasáhl jen samotná prostředí, ale i bývalé hlavní hrdiny, kteří nám pěkně zestárli, ale neztratili nic ze své grácie. Avšak celá Sera je vzhůru nohama, kdysi důležitá surovina emulze, je nenávratně pryč a lidé hledají alternativní zdroje. Společnost je rozdělena a z útrob temné noci se vynoří nový děsivý nepřítel, jenž je zahalen rouškou tajemstvím a jenž má na svědomí únos Kaitiny matky, kterou se nová parta vydává zachránit. Což navozuje právě ten pocit komorního vyprávění, kdy za krutým nepřítelem, jenž ohrožuje celý svět, stojí příběh o rodině a přátelství, o tom, že nikdy nikoho neodepíšete, dokud ho nevidíte padnout. Byť je hraní této hry primárně pořádná řež, tak příběh ve mě vyvolával řadu emocí a to se mi moc často nestává. Celá zápletka je uvěřitelná a to je důležité. Velice mě potěšila i řada gagů, které postavy během cut-scén, ale i v samotném ingamu prohodí. Vtípky a hlášky nejsou nikterak nucené, takže pobaví a velice dobře zapadají do kontextu celého vyprávění a charakterům těch konkrétních postav. Dokonce najde i na pár pamětihodných momentů. Takže Gearsy 4 navazují na své legendární trio s pořádnou vervou a grácií. Ale ten otevřený konec, sakra pánové co to má být? Nejdřív HALO 5 a teď tohle? Kdo má to čekání na pokračování vydržet.

Nyní k další důležité části hry, audiovizuálnímu zpracování. Jedním slovem dechberoucí. Byť se to v prvních momentech hry nemusí zdát, tak to co přijde o chvíli později, vám vyrazí dech. Nasvícení, detaily, čistota obrazu. Vše je na velmi vysoké úrovni. Nikdy neuvidíte jedinou neostrou hranu. S efekty hra také nikterak nelení, déšť z vás smývá zbytky Swarmu, efekt větru díky velkým bouřím je obdivuhodný, nehledě na to, že má vliv na dráhu vypálených projektilů. Pochopitelně je toho mnohem více. Hra na novém Xbox One S držela stabilních 1080p a třicet snímků bez jediného propadu snímku. Během hraní jsem si nevšiml jediného doskočení textury nebo objektu. Tady nejde nic jiného než smeknout před prací studia The Coalition, jenž odvedli pořádný kus dobře odvedené práce. To samé se dá říci i o nazvučení celé hry, které dokresluje tu pravou atmosféru a v některých momentech velmi temnou a ponurou. Soundtrack, který hru doprovází, dokáže v těch pravých chvílích navodit správné emoce, takže v tomto ohledu nemůžu hře naprosto nic vytknout. Nehledě na to, že v multiplayeru hra jede dokonce šedesát snímků za sekundu a rozlišení zůstává ve full HD. Hra dokonce ani v tomto režimu na úkor frameratu neztrácí na své detailnosti, sice na mapách není tolik objektů, ale i tak to vypadá zatraceně dobře. Nové Gears of War tak ukazuje, že konzole Xbox One zdaleka neřekla své poslední slovo.

Potěšující zprávou pro všechny bude jistě ta, že po stránce hratelnosti dostanete ty pravé nefalšované Gearsy se vším všudy. K vašemu řádění a čištění světa od Swarmů vám pomůže široká škála zbraní od dobře známých Lanceru a Gnasherů, po zcela nové kousky jako třeba metač disků od cirkulárky, či velice nebezpečný Dropshot. Zbraní je celá řada a každý si jistě najde tu svou. Já více méně nepustil z ruky Lancer s oblíbenou motorovou pilou. Postrádat nebudete ani proslulý systém krytí, kterým je tato série hra velice známá. Tímto dílem však pouhé krčení v zákrytu nestačí. Nepřátelé jsou chytřejší a postupem hrou na vás budou vyrážet stále silnější a chytřejší nepřátelé, kteří začnou používat vaše fígle proti vám. A pokud se jim to povede, tak to pro vás znamená smrt a restart. Pokud dojde jen k vašemu vážnějšímu zranění a tím pádem vyřazení z boje, vaši společnící vás ještě mohou zachránit. Novinkou v rámci boje z blízka tu máme nový způsob poprav, kdy například ochromíte nepřítele ze zákrytu, či jej stáhnete k sobě, čímž je dezorientujete a pak jim váš bitevní nůž můžete vrazit do patřičných míst. Ale pozor na elitní nepřátele, budou používat proti vám totéž. Jediná věc, která mi příběhové kampani vadila, bylo implementování tower defence prvků přímo do této části. Ano, obrana nějaké pozice tu byla i v minulých dílech, ale v těch jste si nestavěli ochranné věže a podobně. Myslím, že obrana území za pomocí klasických zbraní, krytí a záměny pozic by hře slušela více, ale nic proti gustu.

S tímto prvkem hry se přímo pojí další herní režim, jenž je ve hře přítomný a to Horda. Tento režim asi není nikterak nutné představovat. Ale pokud je tento režim pro vás novinkou, pak spočívá v tom přežít deset vln nepřátel, kteří s každou další vlnou sílí a to ať do počtu, tak i do jejich samotné síly. Pokud hrajete sami, což můžete, ale nedoporučuji to, tak se na nižší obtížnosti můžete dostat až k samotné desáté vlny, ale boss fight se zástupem klasických a elitních soupeřů je nadlidský úkol. Také by bylo asi dobré vědět, že pokud hrajete v kooperaci, pak je to slovo kooperace stěžejní. Hrát, s neznámým člověkem, který vlastně jede sám za sebe a ani vás není schopen zvednout, není to pravé ořechové. Jinak je samotný režim vcelku zábavný a rozhodně se nejedná o nějakou zbytečnou nástavbu celé hry. Na vyšších obtížnostech pak představuje opravdovou výzvu i pro plný a sehraný tým hráčů.

Nebyly by to Gearsy, kdyby neobsahovali pořádně našlápnutý a dynamický multiplayer. No buďte v klidu, ten tu opravdu nechybí a navíc je ještě svižnější díky 60 snímkům za sekundu. V tomto případě vlastně nic z toho co jste na této sérii milovali, nechybí. Jsou tu všechny oblíbené režimy od týmového Deathmatche, přes King of Hill až po Dogdeball. Režimů je tedy více, abyste si nemysleli, že jsou jen tři, tak ve hře naleznete ještě Guardian, Warzone, Execution a Arsenal. Vše je navíc možné hrát v různých modech, od střídajícího se Quick Matche po konkrétní Versus mod. Hra dokonce obsahuje i kooperativní režim pro ty, kteří si chtějí multiplayerové režimy natrénovat na umělé inteligenci, jenž se v insane obtížnosti vyrovná té lidské a občas bych řekl, že ji i předčí. Nebo to může vyřešit problém, který nastal během našeho recenzování, kdy je velmi těžké zkorigovat versus match s živými hráči, když je hra pouze mezi recenzenty, a tak byla vyšší šance dát se dohry pávě v koopu. Ale i nějaké to session se mi podařilo zahrát a musím říci, že Gearsy na svém kouzlu nic neztratily. Dlouho jsem se u hry nebavil tolik v rámci všech režimů ve hře, jako v tomto případě.

Nakonec nesmím opomenout samotné nepřátelé, jejichž umělá inteligence zaručeně doznala evoluce a jejich příchod na scénu má vždy nějaké opodstatnění a nerojí se jen tak odněkud jako například Call of Duty. Hlavně, nepřátelé jsou velice variabilní. Takže se vám nestane, že byste za první dva akty hry viděli všechny a vše. Nehledě na to, že vedle zástupců z řad Swarmu, jsou tu ještě Robotické pořádkové jednotky nového kapitolu planety Sera. I ty disponují několika třídami jednotek a i u nich je třeba různého přístupu. Je tedy pravda, že zástupci Swarmu jsou přeci jen rozmanitější, a jejich likvidace zábavnější a spíše navazující na odkaz předchozích dílů, avšak své místo ve hře mají právoplatně. Strach, který jsem měl po první ukázce s tímto nepřítelem, se rozplynul jako pára nad hrncem.

Celkové zhodnocení:

Gears of War 4 se může pyšnit svým názvem právem. Nový počin nejen že nedělá ostudu odkazu původní trilogie, ale přináší do série i pár svěžích prvků. Po technologické stránce hra došla největší evoluce a dosáhla téměř k dokonalosti. Audiovizuálem je titul jednoznačným skvostem v rodině Xbox. Hře není téměř co vytknout, krom mě nepříliš sedícího tower defence prvku ve třech kapitolách příběhové kampaně. Gearsy 4 však nekompromisně skvěle nakoply novou trilogii a už se nemohu dočkat pokračování. Nezbývá než pogratulovat The Coalition a čekat na Gears of War 5.

Hodnocení: 9/10