Psal se 8. srpen roku 2017, Ninja Theory vydávají svůj dlouho očekávaný projekt Hellblade: Senua’s Sacrifice. Tato hra ten den vyšla na konzoli Playstation 4 a PC, a okamžitě sklidila ovace z řad kritiků, jelikož se jednoznačně jednalo o jeden z nejintenzivnějších herních zážitků, které na poli videoherního průmyslu kdy vznikl. Po osmi měsících se tak hra dočkala vydání i na poslední z hlavních platforem, tedy Xboxu One. Kde se hra dočkala i plné podpory momentálně nejsilnější konzole na trhu, tedy Xbox One X.

Ponořit se do děje Hellblade je jako ponořit se do moře plného nočních můr a utrpení. Sledujete zde osud Senui, keltské bojovnice, jíž celý její život označovali jako prokletou. Po řadě tragédií, jež sebou přinesl národ Nordů, jinak Vikingů, je vyslána do vyhnanství. Senuinu mysl však trápí hlasy, promlouvající k ní v podstatě během celého jejího života. Senua trpí psychozou. Tedy stavem mysli, kdy není možné oddělit halucinace od reality. Na což se vlastně vývojáři snaží hrou upozornit, že takovéto stavy mysli, nejsou jen ve hrách, ale že i skuteční lidé mohou něco takového denně prožívat. A Senua je příkladem toho, jak se může takový člověk cítit.

Hra dokáže tyto pocity lehce navodit, stačí si jen během hraní nasadit sluchátka. Věřte mi, že to není nic příjemného. Během hodiny budete mít skličující pocity, pocity hrůzy a budete se ohlížet, jestli stín v rohu místnosti je pouhým stínem. Hellblade není hororová hra, jde o psychotický thriller, který si bude hrát s vaší myslí a pohltí vás svou atmosférou, na které celá hra stojí. V některých momentech vám bude dozajista velmi těžko. Už je občasný křik, který se může linout z představ zaživa hořících je děsivý, až vás mrazí po zádech. Tato hra rozhodně není pro slabé povahy. Některé výjevy jsou díky naprosto dokonalému zvuku, opravdu nervy drásající.

Severská mytologie, která je na svět Hellblade nabalena dává celému příběhu gró. Kde se v rámci řady lore stonů dozvíte řadu vikinských mýtů o jejich božstvu, kterému vládl Všeotec Odin. On však není oním pomyslným terčem ve vyprávění. Vše se tu točí kolem devíti světů, kde vše končí u Helheimu, místě, kde temnota pohlcuje vše, místě, kterému vládne bohyně smrti Hela, dcera Lokiho, boha lsti. Senua je do Helheimu poslána, aby zde nalezla vykoupení a zbavila se tak svých démonů, kteří ji za živa stravují.

Celou atmosféru hry doplňuje vizuální stránka, která hlavně na Xbox One X je doslova dechberoucí. Všechna místa ve hře jsem doslova hltal. Ne proto, že by byla nějak krásná. Hellblade má spíše ponurou atmosféru a zeleně a slunečních paprsků abyste pohledali, ale ony scenérie jsou nesmírně atmosférické, detailní a budící ve vás řadu pocitů, které mohou začínat pouhou ponurostí, ale mohou se vás dostat až na samotnou hranici strachu. Což by nebylo možné, díky skvělé zvukové stránce, která celou atmosféru uceluje. Technicky jde o naprostou dokonalost, kde je pocit z prostorového vnímání zvuků neskutečný. Různé intenzity zvuků, drobné odchylky, či řada dalších zvukových efektů dohromady vytváří jedinečnou atmosféru, jež nikde jinde nenajdete.

Technicky je hra zvládnuta na absolutní jedničku. Na Xbox One X máte na výběr z několika nastavení vizuálního zpracování a je tak zcela na vás co preferujete. Jestli rozlišení, tak je možné hru hrát v nativním 4K, pokud FPS, tak je možné hru zapnout ve FullHD s 60 fps. Já osobně zvolil cestu vizuálního zpracování, kdy hra vypadá ze všech tří případů nejlépe. Má vyšší míru detailů, hustší vegetaci a tak podobně. Hlavně je hra superstabilní v rámci frameratu. Pokud jde o základní konzoli, tak tam hra běží v míře detailů podobné režimu 60fps na Xbox One X, avšak hra zde běží pouze v 30fps. Další volby pochopitelně nejsou možné.

Samotný gameplay je sám o osobě není až tolik unikátní. Jde o řešení řady menších hádanek, které staví na vaší prostorové orientaci a hlavně vnímavosti okolí. Je pravda, že typů hádanek moc není, ale i tak se u jejich řešení občas pozastavíte.  Jinak jde ve směs o průzkum prostředí. Kromě hádanek se dostanete i na řadu soubojů, které nejsou nijak časté, ale dodávají hře trošku toho akčnějšího nádechu.  Opět musím připomenout, že hra staví hlavně na atmosféře, nikoliv na boji. Takže boje jsou velice podobné až stereotypní. Animace úderů jsou, však skvěle zpracované na každý pohyb plynule navazuje další. Trochu ojedinělé jsou souboje s bossy, které jsou unikátní tím, že mají většinou několik fází a celkově jsou mnohem zajímavější, než souboje se základními nepřáteli.

Asi by bylo na místě doplnit, že hlasy v Senuině hlavně tu nejsou jen tak. Mnohdy vám poskytují rady ohledně dané situace, jelikož hra nemá absolutně žádné HUD. Nikdy vám hra neukáže, co máte zmačknout, nebo kam jít, jak něco vyřešit. Všeho se vám dostane pouze posloucháním hlasů uvnitř Senuiny hlavy a pozorným pozorováním okolí a vaší vnímavostí.

Tato hra je opravdu nevídaným jedinečným zážitkem, jehož atmosféra by se dala krájet. V průběhu let jsem toho hrál opravdu hodně, ale nikdy jsem nehrál nic podobného, jako je Hellblade. O to víc je nutné smeknout před vývojáři, kteří celou hru dali dohromady v opravdu malém týmu. Toto není jen hra, je to hlavně intenzivní zážitek. Kde je nutné pochválit i samotné herecké výkony postav, kde krom Senui jsou skutečně točené a nejsou převedené do ingame grafiky, Senua samotná je také snímaná skutečnou osobou a její mimika je na nejvyšší možné úrovni a i zde je tedy řeč o podstivém hereckém výkonu. Jak jsem psal výše v odstavci, toto není hra, je to zážitek.

Souhrn

Hellblade: Senua´s Sacrifice je na poli videoherního průmyslu něco jedinečného a nazývat to pouhou hrou by bylo urážkou. Toto je zážitek a to tak jedinečný, že se doslova ocitnete v hlavě dívky, jíž trápí psychotické stavy. To co prožívá Senua, budete prožívat i vy. Proto je důležité hru nehrát jinak, než se sluchátky. Po audiovizuální stránce jde také o naprosto bravurně odvedenou práci. Jestli existuje hra, kterou by měl každý zkusit, pak je to právě Hellblade. Jen v Hellblade se vám dostane, jedinečné atmosféry, krásného vizuálu, a jedinečného intenzivního herního zážitku.

Hodnocení: 10/10