Když před X lety vyšel první Homefront, nedočkal se přílišné popularity a nebylo to ani tím, že by to byla špatná hra. V očích recenzentů si vedla nadmíru dobře. Avšak propadla mezi jinými již zavedenými značkami. Tento titul vyšel ještě pod, dnes již neexistujícím, studiem THQ, kteří potají chystali pokračování, které mělo hráče ještě více vtáhnout do děje okupované Ameriky, kde se zbylé síly Spojených států seskupily v Odboj, který se měl postavit KPA, tedy Severokorejským okupačním jednotkám. Stala se nemilá věc a THQ ohlásilo bankrot. Značku v dražbě nakonec získalo německé studio Crytek, které se proslavilo technickými skvosty jako první Far Cry, série Crysis, či Ryse: Son of Rome. Crytek ještě na E3 2014 představil svůj Homefront: The Revolution, který sliboval stejný technický masterpiece jako jeho předchozí počiny. Ale i Crytek se ocitnul na pokraji bankrotu a byl nucen značku odprodat a téměř všechny vývojáře projektu propustit. Značku si však našel vydavatel Deep Silver, který se rozhodl titul dokončit a najal i několik bývalých zaměstnanců Cryteku pracující právě na novém Homefrontu. A tak nyní v květnu 2016 jsem konečně, po dlouhém odkládání a přehazování titulu jako horký brambor, dostal Homefront: The Revolution do ruky k recenzi. A jak to tedy s tímto titulem provázející toliko problémů nakonec dopadlo? No, jdeme se na to podívat.

V novém Homefrontu se podíváme opět do Severokorejskými silami okupované Ameriky, konkrétně do kdysi prosperujícího města Philadelphia. To je po okupaci rozděleno do několika zón, které jsou ve vedeny ve třech kategoriích: žlutá zóna, rudá zóna a toxická oblast. Není asi třeba zmiňovat, že toxická oblast je nejpustší a bez plynových masek je pobyt v ní smrtící a zde se pod rouškou smrtícího oparu tvoří ty nejsmrtelnější zbraně KPA. Rudé zóny jsou oblasti v nichž probíhají boje mezi KPA a Odbojem, jsou to oblasti plné trosek domů, aut a mrtvých. Žluté zóny jsou jakými si oázami prosperity, kterých se nedotkli okolní boje, ale rozhodně nečekejte poklidný život. Jednotky KPA neustále skenují a pátrají po skrytých odbojářích mezi nimi. Mezi takové lidi patří i Brady, tedy chlápek do jehož kůže se přenesete. Brady je obviněn ze spiknutí proti Apexu, společnosti, která je monopolem KPA a jejíž příchod do Ameriky byl počátkem nadcházejícího útlaku. Nabízel nové technologie a propojené služby napříč všemi možnými zařízeními, které měli zjednodušit lidem život. Pohádka o popelce se však změnila v nelítostný boj o přežití, či přizpůsobení tyranskému režimu. Ethana Bradyho čekala neodvratitelná smrt, ale na poslední chvíli byl zachráněn lídrem odboje Benjaminem Walkerem, což je taková místní variace na Johna Connora z Terminátora. Ale co by to bylo za pořádné story, kdyby hlavního vůdce nezajali a zbylí zástupci to nehodili na vás. Než stihnete přijít o koule, je zjištěno, že vina není na vás. Takže se přidáte k samotnému odboji.

Samotná zápletka se více, či méně točí kolem záchrany právě Walkera. Mezi tím se však dostanete do kolotoče událostí, které mohou vést k vítězství odboje ve Philadelphii. Někdy jsem se až divil, jaké sociální otázky hra dokáže nadhodit a nějakým způsobem řešit. V rámci odboje je několik sociální skupin samozřejmě vojáci, kteří by vše řešili hrubou silou nehledě na civilní ztráty a pak jsou tu právě civilisté a lékaři, kterým samozřejmě tento přístup k chuti není. Obzvlášť když chce zástupce Walkera, Parrish, zřídit vojenskou základnu z místního lazaretu. Děj i přesto, že je jasně daný není ohraničený žádným přímím koridorem. K jeho řešení je spousta cesta a možností přístupu, ale o tom až za chvíli. To jak to celé dopadne, to není třeba zmiňovat, ale neříkám tím, že to nutně dopadne tak jak to vypadá. Hra je poměrně surovou záležitostí a kolikrát budete svědky brutálního násilí na zajatcích KPA, či toho co z nich zbylo. Hra zobrazuje válku až v tom smyslu, že se ztrátami se počítá a pobíhající civilisté nejsou nesmrtelní a kolikrát se stane, že v křížové palbě mezi vámi a KPA dojde k usmrcení prchajících civilistů. Nebudu se tajit tím, že jejich smrt dokáže zamrzet. Jsou tu hry, jako Call of Duty, či Battlefield, kteří se válkou přímo zabývají a zabíjíte ostatní po stovkách, ale v žádné neuvidíte umírat civilisty, či vy nebudete strůjci jejich smrti. V tomhle ohledu je Homefront zřejmě nejdál ze všech her a za to mu skláním poklonu. Autenticita je z tohoto pohledu nesmírná.

Na rozdíl od svého předchůdce je nový díl situován do otevřeného světa. Postup při plnění různých misí, ať už příběhových, či vedlejších je zcela na vás. Nikde nemáte ohraničenou cestu, kudy se na dané místo dostat, vždy je cest více, ale zahrnují různé postupy. Třeba k otevření elektrického zámku je třeba hacknout nedaleký kontrolní panel pomocí hackovacího udělátka. Na takovou základnu KPA se jde pochopitelně dostat i hrubou silou. Třeba vyhodit do vzduchu ventilační šachtu. V malém počtu případů se na různé cílové pozice můžete dostat pomocí tajných podzemních cest, či přeskočit ze střechy na střechu. Volnost je v tomto ohledu nesmírná. Je sice pravda, že kromě příběhových misí, je herní náplň více méně na jedno brdo. Po většinu času je třeba něco sabotovat, obsadit, či se nabourat do rádiového vysílání KPA a do éteru místo jejich propagandy pouště výzvy Odboje k nepodmanění se tyranii. Na nástěnkách si můžete posbírat další menší úkoly, či výzvy. Kolikrát to zahrnuje něco vyfotit svým mobilním telefonem, či hacknout to či ono. V tomto ohledu, byť se to zdá stereotypní, jsou tyto úkoly velice pestré a kolikrát, činí i opravdovou výzvu. V poslední řadě tu jsou náhodné události, bez nichž se již nejspíše žádná open world hra neobejde. Takže je třeba v krátkém okamžiku zabránit vniknutí KPA do domu některého z odbojářů, či zachránit od násilného vyslýchání nebohé civilisty. Celkově je herní náplň poměrně stereotypní a kromě příběhových misí, děláte více méně totéž, ale co by jste v takové guerillové válce chtěli dělat jiného, než rekrutovat další lidi, sabotovat okupantské stroje, či bojovat o klíčové pozice. V zásadě na tomto přístupu nevidím nic špatného, ale né každému toto může sednout, já se během hraní této hry bavil s jistými výtkami, ale k těm se ještě dostanu.

Hra je poměrně pestrá, co se týče úpravy, či výroby zbraní a vybavení. Asi těžko by jste hledali hru, ve které si z homemade M4 uděláte lehký kulomet, či granátomet. Tady to není problém, stačí si jen takovou možnost zpřístupnit pomocí KPA tech point. Ty získáváte prakticky za každou misy, takže úplná nouze o ně není. Pochopitelně tato možnost úpravy se netýká jen útočné pušky, ale také pistole, z níž hravě uděláte SMG, či z kuše brokovnici. Každá ze zbraní ve hře má své dva typy modifikace, tedy kromě raketometu, ten je prostě raketometem. Podobnými vychytávkami disponuje i vybavení. Třeba takovou trhavinu můžete připevnit na plyšového medvídka. To si pak takhle KPA vojáci vykračují po cestě a na ní leží letitý plyšák, který v rukou dřímá co si kovového, ale než se chudáci zmátoří a zjistí, že medvídek je tajný agent se sebevražednými sklony, tak už letí do vzduchu ideálně s ohňostrojem v barvách USA v pozadí. Výbušninu lze takhle připevnit i na autíčko na dálkové ovládaní, které jsem si oblíbil asi nejvíce. Nechybí ani možnost dálkově odpalované nálože, ale to už není taková zábava. Vedle výbušnin jsou k dispozici i molotovy, hackovací zařízení a rachejtle na odvedení pozornosti, vše má stejné možnosti využití jako výbušnina, ale není upřímně není nad to si molotova hodit do chumlu nepřátelských jednotek. Ale takové hackovací zařízení, které je do jisté míry EMP bombou, nechat dálkově odpálit ve chvíli, kdy se nad ním nachází bezpilotní dron, není na škodu. Nic netušící nepřátelé najednou musí čelit i palbě z vlastní techniky. O zábavu je zde postaráno. Aby toho nebylo málo, tak zbraně lze i modifikovat pomocí různých gripů, či zaměřovačů. To už ale stojí klasické americké chechtáky. Ty můžete získat prakticky za cokoliv, od ohledání padlých nepřátel, přes prodej různých součástek, až po plnění úkolů.

Pokud jde o umělou inteligenci nepřátel, mám z ní rozporuplné myšlenky. Někdy mi nepřátelé přijdou vysloveně tupí a nabíhající na mušku, ale jindy jsou schopni se krýt, či vás ve větším počtu sevřít do kleští, což pak bývá docela problém. Vaše postava toho totiž moc nevydrží. Takže i střet se skupinkou nepřátel může znamenat smrt. Zbraně navíc poměrně kopou a nikdy nelze s jistotou říci, že nepřátelská hlava ve středu zaměřovače bude znamenat zásah. Nejlepší je proti nepřátelům postupovat tiše, ideálně s kuší, pistolí s tlumičem, či ideálně s nožem. Poplach rozhodně není váš kamarád, za to taková popelnice být může a to nejlépe ve chvíli, kdy vám dojde munice, která se zde neválí na každém rohu a krom vašich základen ji lze získat pouze z padlých nepřátel, či spojenců. Přestřelky jsou tak jednou z nejlepších a nejdynamičtějších věcí ve hře. Je nutné být přesný a ideálně se umět dobře krýt. Nebudu nikomu nalhávat, že někdy je nejlepším řešením útěk.

Pamatujete, jak jsem v úvodu říkal, že díla Cryteku bývají technickými skvosty? Tak tato hra uvízla někde na půl cesty, tedy zhruba v bodě, kdy hra od Cryteku přešla zase o studio dál. Hra vypadá naprosto fantasticky a místní město a přilehlé okolí je uvěřitelné a opravdu budí dojem každodenního konfliktu a neutuchajících bojů. Celou atmosféru pomáhají dotvářet samotná NPCčka napříč všemi lokalitami. Nasvícení, detaily okolního prostředí, přes budovy po běžné keříky a stromy. To vše vypadá fantasticky. Hru jsem primárně hrál na PC, ale měl jsem možnost ji dosti hrát i na svém Xbox One, který dokonce nabízel v nastavení grafiky možnost zapnutí antialiasingu, což pochopitelně celý obraz zjemnilo a značně vylepšilo. Tak co je tedy špatně? Tak primárně začneme PC verzi, ta na počítači za 80 tisíc běžela naprosto v pohodě, ale různých glitchů se hra nevyvarovala, bohužel přišel zásadní problém, kdy hra se jisté části pokaždé sekla a nešlo jít dál, opravný patch nikde a nervy na pochodu mě donutily přejít s hraním právě na XONE verzi. Ta mě sice pustila, dál a hru jsem si tak mohl užívat i nadále, ale s tím problémem, že optimalizace na konzolích značně vázne a to má za důsledek kolísavý framerate, kupodivu hra běžela lépe se zapnutým antialiasingem, než s vypnutým. Každopádně optimalizace hry je hlavním kamenem úrazu celé hry, bohužel tím značně bolestivým. Je pravda, že jsem se osobně s tím popral důstojně a více méně, hra zůstává alespoň na Xboxu v hratelných mezích, co jsem však měl možnost zpozorovat konkurenční Playstation je na tom o poznání hůř a uznejte sami, že 20 fps je až moc silný "filmový zážitek". Pro uvedení do obrazu, tak XOne verze běhá v průměru mezi 26 - 31 fps. Což se dá, ano propady jsou zde také, ale rozhodně to není tak hrozné.

Mám smutnou zprávu pro multiplayerové nadšence. Multiplayer? Není! Je tu sice kooperativní režim, který jsem mohl zkoušet již v betě této hry, ale ten vám nenahradí souboj dvou táborů hráčů. Tím nechci nijak vyřazovat jeho možnou zábavnost, tedy pokud jste milovníky spolupráce až čtyř hráčů v předem přiravených scénářích. Které zahrnují po většinou mise typu obsaďte toto, ubraňte toto, či sabotujte toto. Vaše úspěšnost, či ve většině případů alespoň částečný průchod danými scénáři vám umožní vylepšovat vašeho vojáka odboje a jeho vybavení pro další výpravy do Phili s přáteli. Proč částečné říkáte si? No, je to dáno hlavně tím, že obtížnost daných scénářů je opravdu vysoká a kolikrát se zapotíte i při hraní na lehkou obtížnost, střední potom představuje opravdu výzvu a na těžká je v mnoha ohledech vysloveně impossible. Upřímně jsem tomuto režimu moc času nedal, ale je to hlavně tím, že se od bety téměř nezměnil. Ano, je tam více scénářů, více vybavení, a tak podobně, ale ve směs je to to samé, co ukázala beta. Můžete a nemusíte u toho strávit spoustu času, to záleží na tom, jestli jste lovci nejlepších výsledků či nikoliv. Myslím, že šestnácti hodinová kampaň s poměrně slušnou volností postupu je to nejlepší, co může tato hra nabídnout a bavil jsem se u ní 100% více, než u kooperační části, která je zde spíše do počtu a proto aby se neřeklo, že tu není nic pro více hráčů.

Celkové zhodnocení

Homefront: The Revolution není v jádru špatnou hrou. Nabízí poměrně dlouhou kampaň, která vám zabere okolo 16 hodin. Krásné graficky výtečné prostředí. Autentickou vizi války za svobodu. Hra vás dokáže vtáhnout do děje a dokáže zobrazit hrůzy takového konfliktu. Příběh je však trochu slabší, ale hlavní kámen úrazu této hry je optimalizace a to napříč všemi platformami. Nejspíše je to vina neustále přesouvaného titulu od studia ke studiu, ale to každopádně neomlouvá jeho stav při vydání. Hra by si zasloužila ještě spoustu péče, než se jí dostalo a jedná se tak o lepší nadprůměr, jenž svým zpracováním nemusí sednout každému.

Hodnocení: 7/10