Znáte to. Máme hry velké a malé, špatné a dobré. Těm velkým se často dostane obrovské mediální podpory, reklamy na nás útočí prakticky na každém kroku a již dlouhé měsíce před vydáním víme o hře první poslední. Pak tu máme ty menší hry, které již tak mají rozpočet omezený a musí tak sázet na dobrý nápad, neotřelé herní mechanismy a tak trochu i štěstí, že se trefí do momentálního vkusu hráčské obce. A přesně to se povedlo tvůrcům ze studia Playdead s jejich předchozí hrou. Je to již šest let, co vyšlo výborné Limbo, které se stalo hitem snad na všech platformách, kam bylo časem portováno. Ač původně vyšlo pouze na konzoli Xbox 360, hned po roce, co vypršela exklusivita, se objevilo na ostatních platformách a dnes je k dostání i pro mobilní telefony. Může za to kvalita hry. Kombinace skoro až uměleckého grafického zpracování a těžkých logických hádanek udělalo z Limba přesně ten koktejl, po kterém chuťové buňky každého herního fajnšmekra toužily. Jenže to vše se stalo před šesti lety a tvůrci jakoby zmizeli z herní branže. Když se začaly šířit zvěsti o jejich dalším počinu, nastražil jsem uši. Moc sem se toho ale nedozvěděl. Hru provázelo podivné informační ticho a kromě prohlášení, že půjde o duchovního nástupce Limba, jsem se toho moc nedozvěděl. První ukázky ale dávaly tušit, že těch šest let vývoje a čekání se vyplatilo.

O čem že tedy Inside je? Neřeknu. Ne snad proto, že bych sám nevěděl. Ale vylíčit tady příběh, nebo motivy hlavního hrdiny je v podstatě nemožné. Ještě teď, dva dny po dohrání si musím znovu a znovu pokládat otázky, na které nenacházím odpovědi. Ono je to totiž složité. Hra vám neřekne ani jméno hlavního hrdiny, ani to proč se někam žene. Nevíte ani to, kdo jsou vaši nepřátelé a proč před nimi prcháte. Ve hře dokonce není ani jediný dialog. A je to vlastně dobře. Inside je přesně tou hrou, kde si příběh musíte sami zahrát a každý z vás ho možná pochopí trochu jinak. Je to hra o pocitech a o tom, jak si hru sami vyložíte. Garantuji vám, že po odehrání budete jen mlčky sedět a přemýšlet, co se to sakra těch posledních pár hodin vlastně dělo. V tom je ale právě obrovská síla hry. Donutit člověka na chvíli si sednout a zamyslet se. Díky za to, že takové hry existují a jsou skvělým protikladem současné konzumní úrovně her, kde je hlavní důraz kladen na mačkání tlačítek ve správný čas.

Jak jsem již psal, hra vás nevede za ručičku a rovnou vás postaví na začátek děje, který se brzy rozjede na plné obrátky. Stanete se klukem v červeném tričku, někde v hlubokém lese a vaší jedinou motivací bude se z toho lesa dostat. Nevíte ani proč, ani kam, ale to nutkání prchat před všudy přítomnými vojáky se psy bude až hmatatelné. Z lesa pak vyběhnete do polí a podniknete návštěvu nějakého zemědělského zařízení s roztomilými kuřátky a prasátky, ale brzy je vše vystřídáno ponurou a depresivní architekturou. Podíváte se do i do zatopených oblastí, laboratoří či továren. Každé prostředí, dokonce i každá menší pasáž vaší cesty bude zároveň i nezapomenutelným zážitkem. Dlouho si nepamatuji, že by nějaká hra na tak malém prostoru dokázala připravit tolik situací a tolik událostí, jako jich najdete v Inside. Díky tomu vám postupně odkryje pozadí celého světa, kde se odehrává. Že to bude silný zážitek snad již ani nemusím znovu připomínat.

Inside je v základu stejnou hrou jakou je Limbo. Opět jde o 2D plošinovku s logickými hádankami. Cesta vás stále nutí jít dopředu, někdy se ale musíte i vrátit. Budete prchat před vašimi pronásledovateli, vyhýbat se kontaktu s nimi, ale budete muset řešit i logické hádanky, na kterých je celá hra postavená. Právě tyto hádanky jsou vedle příběhu tím nejlepším, co Inside může nabídnout. Nejsou nijak extrémně těžké. Nečekejte ale žádné triviální řešení, ani to, že byste hrou proběhli bez toho, abyste trochu zapojili mozek. Největší trumf hádanek je v jejich přirozenosti. V podstatě pořád víte, co se po vás chce. Řešení máte vždy na očích a je již na vás, jak elegantně ho provedete. Pamatujete na Limbo? I tam to bylo podobné, ale provedení bylo často daleko složitější než vlastní řešení hádanky. To v Inside neplatí. Postavička vás až neuvěřitelně skvěle poslouchá, jako by byla jen vaší prodlouženou rukou. Ovládání je přesné a intuitivní a hra tak skvěle plyne. Hádanky se snad nikdy neopakují s výjimkou jednoho prvku. Tím je jakási telepatie, nebo možnost ovládat ostatní. Jinak je každá hádanka, resp. Její provedení unikátní. Samozřejmě, většinou budete řešit to, jak se dostat dál, ale jednou vám k tomu pomůže ovladatelná ponorka, jindy správné načasování a jindy třeba prosté plnění příkazů a splynutí s davem.

Grafická stránka hry je pak dalším aspektem, kde si Inside našlo svůj specifický styl. Od doby Limba přece jen uteklo víc času a Inside je tak již mnohem modernější. Upustil od 2D prostředí a přešel do 3D. Nabral i trochu barev. Sice je jejich paleta pořád hodně tlumená, ale přece jen je trochu živější. Prostředí je poměrně jednoduché, ale svou stylizací se mi přesně trefilo do vkusu, vše je navíc perfektně nasvíceno a hra světla a stínu dokáže vykouzlit absolutně nádherné scenérie, to ostatně posoudíte sami na okolních obrázcích. Výborná je i animace. Hlavní hrdina je jak živý, animace je neuvěřitelně přirozená. Stejně tak skvělá je práce s kamerou, která vše zabírá z toho nejlepšího úhlu. Zvuky jsou také na solidní úrovni a hudba dokáže správně navodit a podtrhnout atmosféru. To celé je samozřejmě plynulé a v podstatě bez nahrávacích obrazovek. Tu ostatně uvidíte jen jednou, na začátku, a pokud nezemřete můžete hrou projít od začátku do konce bez jediného přerušení.

No a to se vám povede poměrně rychle. Hra vám zabere tak 4 hodinky. Vzhledem k ceně, která je 399,- Kč na Xbox Store, je to ale adekvátní porce zábavy. Má i určitou znovu hratelnost v podobě ukrytých zařízení, které můžete hledat. A já vám je radím hledat. Jedině jejich kompletním sesbíráním se vám totiž otevře alternativní konec, který vám nabídne ještě další a možná daleko zajímavější pohled na celou hru.

Celkové zhodnocení

Inside je pro mě zatím jedním z nejpříjemnějších překvapení tohoto roku. O hře se toho moc nevědělo, a ačkoliv jsou Playdead díky Limbu sázkou na jistotu, člověk se neubrání pocitu, že je vždy šance, že vývojáři nepřekročí svůj stín. Tentokrát se to ale povedlo na výbornou a Inside je aktuálně tím nejlepším, co si mezi logickými plošinovkami můžete vybrat. Kloubí v sobě skvělý příběh a zábavné hádanky, to celé zabalené do okouzlující grafiky. Pokud někdy bude sepsána kniha „100 her, které si musíte zahrát, než zemřete“, pak v ní Inside jistě bude mít své místo. A to, že mě moje manželka doslova nutila k hraní a hltala celý příběh ... to je pro Inside daleko lepší vizitka než známka, kterou vidíte pod recenzí.

Hodnocení: 10/10