Když se z milionářského playboye stane ještě technický génius a vědec par excelence, tak z toho většinou vznikne hodně zajímavá figurka (Iron Man 2). Aby ne, když právě takový je i Tony Stark, bohatý filantrop s hodně namakaným mozkem do vědy, kterého asi budete spíše znát pod přezdívkou Iron Man. Jenže tito géniové nemají většinou na růžích zrovna ustláno, protože jejich schopnosti a peníze bývají trnem v oku všelijakým podloudným živlům.

A jsme doma. Tedy lépe řečeno ve Starkově laboratoři, kam v herním doprovodu druhého filmu podle marvelovského komiksu vtrhnou nepřátelské jednotky Roxxonu, aby ukradly součástky robotického projektu Jarvis, na kterém Stark pracoval. Tohle samozřejmě nemůže Iron Man nechat jen tak, i když pro útoky málem zemře, takže postupně sbírá své ztracené síly, aby se vydal na cestu pomsty.

Všechno pěkně postupně
Jenže zpočátku si musí nejdříve posbírat svých pět švestek, tedy schopností robotických obleků Mark, které ostatně z obyčejného člověka dělají železného muže. Ten tak jednou rukou pošle cokoli bleskově do šrotu a ani se neptá, kolik pak je dneska výkupní cena za druhotné kovy. První kroky tak zažijete v podobě tutoriálu, jenž slouží jako průvodce postupně nabývanými možnostmi vašeho skafandru.

A nebojte se, pan žehlička se může směle považovat za metrosexuála, protože si před každou misí můžete zabrousit do šatny a zde se převléknout podle poslední módy do libovolného skafandru od čtvrté až po šestou specifikaci. Tím ale obléknete prakticky pouze jiné barvy, pro zcela odlišný zážitek se hned vedle nabízí ještě War Machine. Tedy mnohem robustnější bitevní skafandr Tonyho kolegy, za nějž příkladně také můžete vyrazit do boje.

Tím tu máme zajímavý aspekt volby, kdy si můžete vybrat jak rychlé a hbité nádobíčko, tak i pomalejší, ale zato silnější a odolnější válečnou mašinu. Pěkné, ale nějak se tu zapomnělo na tu třešinku na dortu, která by dala všemu mnohem větší šmrnc. Ano, tušíte správně, čichal jsem tu nějakou kooperaci Iron Mana s War Machine, ale kdeže ty loňské sněhy jsou, přátelé. Nic takového tu není, jen ta povrchní možnost volby obleku a role před novým úkolem.

Na film zapomeňte
Je možná další škoda, že hra se druhému filmu prakticky nevěnuje, protože začíná až po něm a rozvíjí svůj vlastní příběh, nastíněný výše. No, příběh, stejně tady jde jen o to, vykosit všechny nepřátele v lokaci, přelétnout na další checkpoint a rozjet zase tu samou mašírku. A je jedno, jestli si zrovna tisknete vizitky jako létající železňák, nebo válečná mašinka Tomáš, s kovošrotem jste prostě stále jedna ruka.

Však rovnou čtveřice slotů na vašem brnění pro zbraně nabízí jistě vítaný arzenál brokovnic, kulometů, raketometů a laserů, ale na můj vkus bych si dovedl u většiny z nich představit větší sílu, protože je mnohdy potřeba nepřátele šimrat pod pancířem docela dlouho, než povolí a rozprsknou se na tisíce šroubků, jež si pak kutilové kupují v Hornbachu.

Když i prsty naříkají
Jasně, v přestávce mezi přednáškami o vlastnostech legovaných ocelí vůči moderním zbraním, si sice můžete za obdržené polní datové bodíky nakupovat vylepšení a nová flusátka, jenže zde je první skřípající soukolí, které někdo zapomněl namazat Odrezovačem T. Za prvé, jsou upgrady až na pár výjimek vesměs hodně slabé, takže jsem na ně později už prakticky dlabal. Stejnou práci totiž v pohodě zastanou i standardní zbraně.

A za druhé, vás dostane do kolen snad ten nejstrašnější inventář, který si dokážete představit, načež se kvedlání s výzbrojí stává doslova martýriem, kdy kvůli každé kravině musíte zdlouhavě slézat různé úrovně menu jako pavouk, jenž si v souladu s dobou upletl poprvé 3D pavučinu a zapomněl, že jeho osm očí mu síť totálně rozhodí.



To by ještě nevadilo, ale stejná mizérie nastala i v ovládání, u kterého zase někdo myslel na pavouky s množstvím noh a ne na nebohého člověka, který musí vystačit s pouhými dvěma končetinami a pár tlačítky na joypadu. Je vidět, že dvě páčky a osm tlačítek bylo tvůrcům málo, ba možná by ani ta klávesnice nestačila, protože oni se do řízení Iron Mana tak zamotali, že vyplodili takový ovládací paskvil, který nějaký dobrý pocit z hraní hází rovnou do popelnice.

Jednou tak a podruhé onak
Co naplat, že snad poprvé již můžete docela svobodně poletovat díky funkci svého obleku, když je řízení Iron Mana tak špatné. Na zemi totiž levou páčkou ovládáte klasicky pohyb, ale pokud se vznesete do vzduchu, rázem je na ní rychlost letu a směr se přehodí na druhou páčku. Samo je to velmi zmatené, stejně jako další rozdělení funkcí na zbývající tlačítka, kde si musíte navyknout na zcela nový koncept, jenž zdařile boří mýty o tom, jak se jinak s ovladačem na gauči pohodlně hraje.

Jistě, po několika úrovních se na to dá zvyknout, tedy až na jednu drsnou misi, kde musíte hbitě prolétávat tunelem, než vám za zády vybuchne atomovka. V tunelu jsem vypadal jako opilá moucha v kaleidoskopu, pročež jsem se o stěny pěkně potloukl. Už jen správně se vyhýbat překážkám je zde málem vysoká škola! Přitom ten šrumec okolo se nezdá zas tak špatným, kdy jsem si třeba pobrukoval u pěkně vyfantazírovaných protivníků, toho času rekrutovaných ze zajímavých strojů typu tanků, vrtulníků a hlavně obřích mechů.

Když se takhle vznášíte asi padesát metrů ve vzduchu a čučíte ve svém jinak neprůstřelném úboru do tlamy obřího bosse velikosti tří Metal Gearů na sobě, tak vám rázem sklapne, máte nutkání zasalutovat, omluvit se za to vyrušení a honem pádit k mamince na promazání třesoucích se kloubů. A tím nemám na mysli hlavního záporáka sovětské provenience v jeho taktéž festovním robůtkovi Crimson Dynamo, jenž ve spolupráce s ČEZem dovedl ke smrtící dokonalosti známou hříčku „Vyděržaj Pioněr“.

Přitom se i okolní prostředí zejména ze vzduchu ve zvoleném pohledu třetí osoby docela pěkně ničí. Jenže spektakulární výbuchy si stejně moc neužijete, protože zdejší grafika zase jednou trochu zaspala tu průmyslovou revoluci všude kolem a kromě jasně patrného nízkého rozlišení, kdy vám kostičkuje skoro i rozsypané Lego u televize, trpí obraz mnohdy podivnými škubánky, o hrozných texturách okolí ani nemluvě.

Bez hlavního hlasu
Jediné, co se povedlo, jsou tak jen s přimhouřením světelného čidla postavy, tedy až na jejich prkenné obličeje. Té prkennosti se ani nedivím, protože Iron Man již přišel o svůj hlas Roberta Downinga mladšího z první hry a jeho náhražka Eric Loomis (dříve dabér animovaného seriálu) tak podivně kuňká, že když si sundá helmu, musí se mu smát snad i ten poslední šváb v koutě. Alespoň že dva osvědčení herci jakožto Don Cheadle a Samuel L. Jackson zůstali, ale ti dva na podepření celé slabší zvukové složky bohužel nestačí.

Prve jsem mluvil o stereotypní náplni, kdy veskrze ze vzduchu neustále kosíte jednu nepřátelskou jednotku za druhou, byť to alespoň trochu nabourávají solidní souboje s bossy, včetně s tím závěrečným. Jenže těchto osm úrovní projedete jako nůž máslem už za čtyři až pět hodin a pak už máte navíc jen tu možnost absolvovat mise v jiném obleku, což jak uznáte, není nic extra. Ostatně ani celý železný muž není zrovna z nějak ušlechtilé oceli, to spíše z odpadního plechu, který na různých částech mohutně reziví.

Hnijící kov tak lze najít skoro na všem: na hrůzném ovládání především, stejně jako na nešikovných nabídkách úprav zbraní, podprůměrné grafice, stereotypní náplni, i za ty peníze velice krátké trvanlivosti. Tady bude potřeba takových kutilů na správku, že i druhého herního Iron Mana nelze skoro doporučit ani těm opravdu, ale opravdu skalním fandům.

Název hry:  IRON MAN 2
Výrobce: SEGA
Vydavatel: SEGA
Datum vydání: květen 2010
Multiplayer: ne
Platformy: Xbox 360, PC, PS3, WII
zdroj: Games.cz