Skoro to vypadá, že ve Švédsku našli recept na zajímavé plošinovky. Po Unravel se o Vaší pozornost zkusí ucházet i hororově laděný titul Little Nightmares od studia Tarsier Games. To bylo založeno již v roce 2004, ale velkou díru do světa zatím neudělali. Spolupracovali jen na sérii LittleBigPlanet a nedávno vydali pro Playstation VR titul Statik. Little Nightmares je tak jejich skoro prvotinou. Hra měla původně vyjít jen pro Playstation 4, ale naštěstí se tvůrci rozhodli hru vydat i pro ostatní platformy. To je samozřejmě dobrá zpráva , menší tituly jako je právě Little Nightmares potřebují vždy oslovit co největší počet hráčů, jinak se může stát, že se hra finančně nevyplatí. Řekněme si to na rovinu, často právě tyto menší hry dokáží přinést neotřelé nápady a jsou dobrou alternativou k již velkým a zavedeným sériím, které často tak trochu stagnují a přešlapují na místě.

Těžko říct čím to je, ale většina podobně laděných her, jako například Limbo, Inside, nebo právě výše zmíněný Unravel, hráče hned na začátku vrhnou do víru událostí, bez jakéhokoliv hlubšího uvedení do děje. Není tomu jinak ani u Little Nightmares. Hrdinkou této hry je záhadná, ve žluté pláštěnce obléknutá, dívka jménem Six. Ta se probudí v útrobách ještě tajuplnější zaoceánské lodi Maw. Nevíme proč, nevíme jak, nevíme prostě nic. Teprve později tak trochu poodhalíme tajemství, které celou loď obklopuje. Loď je plná podivných lidských kreatur, které mají jedno společné. Pořádně se na své cestě, ať už cestují kamkoliv, nažrat. A že nepohrdnou ani nebohou Six je od začátku patrné.

Six tak nezbývá nic jiného, než se pokusit z tohoto děsivého a pochmurného místa co nejrychleji dostat pryč. A snad i poodhalit tajemství existence tohoto světa, který se zdá být úplně vytržen od jakékoliv reality. Mám rád hry, které nechávají na hráči, aby ze střípků a náznaků, kterých si díky své všímavosti dokáže během hry všimnout, sám složil příběh. Není přece vždy nutné, aby ho tvůrci vedli příběhem za ručičku. U Little Nightmares se ale přiznám, že ani po dohrání nejsem moc moudrý. Mám sice nějakou teorii, ale pokud bych Little Nightmares srovnal třeba s Inside, tak se obávám, že se nedokážu o nic konkrétního opřít. Příběh navíc působí poměrně splácaným dojmem. Tam kde se u Unravelu po dohrání člověk může plácnout do čela s pocitem, že konečně vše zapadlo na své místo, skončí u Little Nightmares maximálně tak s poškrábanou hlavou od toho, že prostě neví, co se kolem něho těch posledních pár hodin vlastně odehrálo. Ale možná to tak tvůrci chtěli. Možná ke každému hra a její závěr promlouvá jinak.

Nechme ale spekulací, pojďme se podívat na to, jak se Little Nightmares vlastně hraje. Jde o klasickou 2.5D plošinovku, která si sice udržuje klasický „zleva doprava“ směr, ale není problém se v jednotlivých pasážích hry pohybovat i do hloubky. Ovládání je extrémně jednoduché. Jedno tlačítko pro skákání, jedno pro běhání a jedno pro sbírání předmětů a chytání se různých výstupků, díky kterým se Six dokáže dostat na výše položená místa. Základem hraní je pak logické řešení problémů a úprk před nepřáteli. Nic víc, nic míň. V té logické části je hra poměrně jednotvárná. Najít cestu není problém snad nikdy a těch několik logických problému vyřešíte hned. Vyloženě zásek v podobě toho, že bych prostě nevěděl, jak se dostat dál, se mi nestal asi ani jednou. Díky 3D prostředí bude Six plno úkolů řešit i interakcí s prostředím. Tady něco zmáčknout, tady posunout nějakou páku. Six je navíc strašný prcek, i klíč od dveří je skoro tak velký jako ona sama, takže přehlédnout nějaký aktivní prvek skoro nejde.

Trochu matoucí je snad jen podivná nelogičnost v tom, co se dá sebrat a co ne. Six sice hne obrovskou židlí, ale již není schopná odtáhnout relativně malý kyblík. Plno hádanek jde navíc vyřešit opravdu jen tak, jak si tvůrci přáli. Často jsem přišel na řešení, které by ušetřilo nějaký  čas, nebo by takové řešení nevyústilo v přímou konfrontaci s obyvateli lodi, ale vždy tomu nakonec něco zabránilo. Trochu škoda, větší volnost by hře určitě slušela. Hru bohužel provází i menší nedostatky ve scriptech. Přísahám, že byly situace, kdy mě prostě nepřítel nemohl vidět, ale stejně mu nějaký šestý smysl dokonale prozradil, že jsem schovaný v malé kleci pod stolem. Prchající pasáže jsou pak poměrně jednotvárné. Stačí jen držet tlačítko pro sprint, vyhýbat se překážkám a v pravou chvíli se dostat na místo, kam již za Vámi vaši pronásledovatelé nemohou. Narazíte i na situace, kdy útěk nepomůže a budete se naopak muset pečlivě plížit a schovávat a vše dobře plánovat. Jediná chyba a je konec.

Hra má celkově pět kapitol a její dohrání by vám nemělo zabrat víc než 5-6 hodin. Může se to zdát málo, ale je potřeba brát v potaz i to, že se hra prodává za cenu kolem pěti stovek a tak není možné čekat jízdu na několik desítek hodin. Nicméně existuje cesta, jak si hru prodloužit o minimálně jednu hodinku. Stačí si jí pořídit na Xbox One. Tam hra dosahuje absolutně monstrózně dlouhých nahrávacích časů. Zpočátku jsem si myslel, že jde jen o nějaký náhodný problém, ale nakonec jsem provedl několik měření a sofistikovaným výpočtem stanovil průměrný čas, který po smrti strávíte přemítáním nad tím, kde se stala chyba, na úctyhodných 55 sekund. To je v kontextu toho, jaké má hra tempo absolutně nepřijatelné a dlouho si nepamatuju žádnou hru, která by mi díky technickému problému dokázala tak otrávit některé pasáže. Jeden příklad za všechny. Jste v malé místnosti, není kam utéct a sápají se po Vás dvě obrovské ruce.

Jeden špatný pohyb, jedna malá nepozornost a jedna z rukou se Vás zmocní. To celé může klidně trvat jen pár vteřin a následuje minuta, kdy čekáte na další pokus. Není ani čas si pořádně prohlédnout onu místnost a najít cestu ven. Když konečně na řešení přijdete, zabere asi 15 sekund a jste z problému venku. Ale já zde dámy a pánové strávil snad 10 minut absolutně zbytečně civěním na černou obrazovku. Doufám, že tento problém vyřeší co nejdříve nějaký opravný patch, zvlášť s přihlédnutím k tomu, že na ostatních platformách podobný problém není a nebudeme si nalhávat, hra ani není natolik náročná, aby si podobný nešvar mohla obhájit.

Ať recenzi zakončíme na trochu veselejší notu, budu teď chvíli blahořečit vizuální stránku hry. Výtvarný styl a celkové grafické zpracování hry je jednoznačně na fantastické úrovni. Jednotlivé kapitoly jsou od sebe vždy jasně odlišeny, každá se odehrává v konkrétním prostředí. Projdeme si tak celé útroby lodi, od spodních pater hluboko pod čarou ponoru, po ubikace posádky až po prostory pro cestující. Poslední kapitola nás pak zavede do prostor vyhrazených pouze pro kapitánku lodi a hra chytne styl laděný do japonského střihu. Proč to tak je se mě neptejte, stejně tak se mě neptejte, co jsou zač ti trpaslíci.:) To že ale mají nějakou zásadní roli, to mi nikdo nevymluví, ostatně, počkejte si na závěrečnou animaci. Slušná, i když sporadická je i hudba a ozvučení, které hlavně ke konci hry dokáže navodit skoro až děsivou atmosféru.

Celkové zhodnocení

Little Nightmares je rozhodně hra, která by Vám neměla uniknout. Přes svojí kratší délku dokáže odvyprávět zajímavý příběh, který nechá místo i pro vlastní fantazii. Umí být napínavá, umí být strašidelná a umí okouzlit. Ač se asi nevyrovná titulům jako je Inside, nebo Unravel, pro milovníky logických plošinovek by měla být rozhodně velkým lákadlem. Nebýt trochu useknutějšího konce, mírné plochosti co se logických hádanek týče a hlavně toho příšerného loadingu, letí známka ještě o bod výše.

Hodnocení: 7/10