Mad Max - Recenze

Jaderná válka, téma spousty filmů, knih, komiksů a v neposlední řadě i her. Nemyslím, tedy přímo její průběh, jako spíše její následky. Co může s civilizací udělat taková to katastrofa, za níž lidstvo samo nést vinu bude? Jisté názory a pohledy si můžeme vzít právě z těchto námětů, které nám poskytuje zábavní průmysl, či literatura. Všichni víme, že něco takového může nastat, ale dělá lidstvo něco pro to, aby se tak nestalo. Poetismus chrlící se z mnoha záběrů jaderních raket na obloze tvořící síť utkanou z kouřových vláken pomyslných pavouků, jenž chtějí naše maso a kosti proměnit v popel. Nebojte nejsem žádný masový vrah, jen jsem se tak trochu ponořil do víru fantasie. S jistou poetikou na toto téma nahlíží i jedno z mnoha zpracování světa po jaderné válce. Pochopitelně mluvím o díle režiséra George Millera, Mad Max. Ten se po několika letech dočkal novodobého filmového zpracování, které vzbudilo rozporuplné ohlasy. Avšak, já tu nejsem proto, abych zde hodnotil film. Jsem tu proto, že k této příležitosti se vývojáři z Avalanche Studios, pod křídly Warner Bros Studios, chopili možnosti vytvořit hru se stejnou tématikou, inspirovanou právě posledním filmem z tohoto post-apokalyptického světa. A tak se tu před námi hráči zjevil titul Mad Max ve své videoherní podobě.

Nevím, jestli někdo z Vás, kteří tuto recenzi čtete, viděl alespoň jeden film z tohoto vlastně už kultovního universa. Já budu doufat, že minimálně poslední díl, který tento rok poctil svou přítomností sály kin, ano. Pokud jste však neviděli, ani tento film, pak si shrňme, co se to se světem stalo. Poté, co po celém světě dopadli rakety na zem, již nic nebylo jako dříve. Mnozí lidé se vlivem radiace měnili na ohavná monstra, které by jste rozhodně na ulici potkat nechtěli. Avšak, co se dá dělat, takový už ten svět v tomto případě je. Svět se proměnil v pouště, které nikde nekončí. Voda je zdrojem, kterého je silný nedostatek. Povrch planety Země je sužován písečnými bouřemi epických rozměrů. Člověk si říká, jaký smysl má, za těchto podmínek, žít.  Celé lidstvo upadá do zmatku a beznaděje, tak pochopitelně ti, co vždycky měli v srdcích zakořeněnu touhu po moci,  mohli svým tužbám dostát a využít příležitosti. Pokud jste disponovali, některým důležitým zdrojem, ať už to byla voda, či munice, stali jste se pány "světa". Byla tu však ještě jedna surovina, kterou všichni v této době považují za tu nejcennější, benzín. V podstatě je to logické, už v dnešní době se považuje ropa za nedostatkovou surovinu, kvůli níž se po celém světě válčí. A teď si představte, že ropné vrty neexistují, jediné co z toho vyplívá je chaos a šílenství. Všechny frakce, které postupně vznikaly a začaly tvořit primitivní a po většinou tyranskou společnost, začaly opět bojovat o tuto surovinu, bez které by jejich vozidla nikam nejela. Pak je tu muž, jenž vše co miloval ztratil a přízrak jeho minulosti ho nikdy nepřestal sužovat. Vina, kterou na sebe vzal za smrt svých bližních ho dovedla na pokraj šílenství. Muž, který začal věřit jen sám sobě, rozhodl se hodit city k druhým do zapomnění a bloudí v osamění pustinou za přítomnosti pouze svého věrného Interceptoru, Mad Max.

Shodou náhod se Maxovi opět smůla přilepí na paty, když je napaden nájezdníky, přijde nejen o své auto, ale také téměř o život. Ještěže pustina a samota vás naučí, jak přežít. A tak velitel těchto nájezdníků, Scabrous Scrotus, skončí s hlavou příčně rozdělenou jeho vlastní motorovou pilou. Ale ten prevít, nějakým záhadným způsobem přežije. Při probuzení po pádu z jeho obrovského vozidla se Max dostává k tvoru jménem Chumbucket. Ten Maxe vnímá jako svého anděla a drží k němu až fanatickou víru. Nabídne Maxovi nové vozidlo, nejrychlejší a nejzběsilejší auťák, který se kdy pohyboval po Pustině, Magnum Opus. Má to jeden háček. Toto vozidlo, není tak nějak kompletní. Naštěstí Chumbucket ví, kde všechny součástky sehnat. Avšak Max moc dobře tuší, že získat tyto díly nebude procházka růžovou zahradou. Tím se dostávám k jednomu ze stěžejních prvků celé hry, vaše auto. V této hře totiž dostanete možnost si vaši post-apo káru sestavit podle svých představ. A že na úpravu a toho zrovna není málo. Z počátku je však důležité vybrat si vzhled vašeho čtyřkolového miláčka, na nějž pak budete nabalovat další pěkné šperky jako jsou například rámy, ostny, řezáky, harpuny a můj oblíbený plamenomet.  Aby jste však získali přístup k těmto dílům, je třeba je nejprve nalézt. Popřípadě je Chumbucket může sestavit, ale pochopitelně bude potřebovat součástky, jenž jsou roztroušeny po celé pustině. Každopádně o "tuning" zde rozhodně nouze není. Kromě vašeho auta, můžete vylepšovat i vaší postavu, tedy Maxe. Ano, i v tomto případě bude třeba k výrobě vylepšení disponovat potřebnými surovinami, či materiály chcete-li. Ve vašich božských rukách je i Maxův obličej, takže pokud chcete zarostlého chlápka s dlouhými vlasy a vousy, pak prosím, ta možnost tu je.

Svět vytvořený v Avalanche Studios, na motivy stejnojmenného filmu, je výborným odrazem toho, jak by taková pustina po jaderné válce měla vypadat. Všude kam se rozhlédnete uvidíte jen dopad zkázy, kterou na sebe lidstvo samo seslalo. Pouště se rozléhají do všech světových stran, kam jen oko dohlédne. Trosky staré civilizace jen připomínají věk prosperity a blahobytu, jenž je nenávratně pryč a za jehož konec mají ti chamtiví a mocichtiví  přičinění. Krajina v této hře je pokaždé úchvatně nasvícena a dostává se nám tak úchvatných, leč pochmurných scenérií konce světa tak jak ho známe. Kouř za koly vozidel, je také naprosto dokonale proveden. Dokonce je možné si všimnout, že povrch není tvořen stále tím samým materiálem, ale střídá se zde štěrk, písek, solné pláně a prach. Vše trochu jinak odráží jízdní vlastnosti vašeho auta. Mě však naprosto dostala jedna jediná věc v této hře. Tímto faktorem je naprosto drtiví zvuk startujícího Magnum Opa. Celkově zvuková a hudební stránka hry je skvěle vybalancována a dotváří celkový pohled na svět, v němž se pohybujete. Dokonce charaktery samotné svým vzezřením dokládají, že Pustina je místem, kde naděje a víra jsou nenávratně pryč.  Stačí se vlastně podívat na chudáčka Chumbucketa, jenž je odrazem a nejspíše vzdáleným příbuzným slavného Quasimoda.

Přiznávám. Hrát tuhle hru je opravdová zábava. Jízda v autě je naprosto skvělá a souboje mezi vozidly, také přináší svěží vítr do žánru her s otevřeným světem. Pokud máte rádi souboje na férovku, tedy pěkně v tváří v tvář, pak zde se také zklamání nedostaví. Dokonce stačí trocha toho tréninku a souboje na pěsti budou vypadat, jako z pravých hollywoodských trháků. Není snad ani náhoda, že soubojový systém pro boj z blízka je naprosto totožný s tím, jaký jsme mohli vidět například v Middle-Earth: Shadow of Mordor, či velmi známé a oblíbené sérii Batman: Arkham. Tím nechci říci, že by to bylo něco špatného, ba naopak tento systém skvěle fungoval ve zmíněných hrách a tady to platí taktéž. Avšak pohyby a údery jsou přizpůsobené této hře, takže se nemusíte bát doslovné kopie. Souboje v autech jsou svěží a velice návykové, tedy hlavně v druhé půlce hry, kdy je Magnum Opus tím nejobávanějším vozem v Pustině. Tato hra má však jednu podstatnou vadu na kráse a tou je repetitivnost. Celá mechanika hry je velice rychle okoukaná a vše se po čase začne opakovat a to včetně náplně samotných misí. Jistě cut-scény a příběhové sekvence mají své specifické místo a v rámci hry svou vlastní identitu, ale co se týče vedlejších aktivit, tak vše je na jedno brdo. Pokud bych to měl shrnout, tak se jedná o neustálý kruh těchto aktivit: znič hnízdo odstřelovačů, znič strašáky, zneškodni minová pole, zaber tábor nájezdníků, či rozhlédni se a označ cíle za pomocí horkovzdušného balónu.  Na druhou stranu dynamický systém počasí v Pustině je skvělou vlastností hry, která dokáže z obyčejného přepadávání konvoje udělat boj o vlastní krk, jelikož pokud je v této hře něco nekompromisní a bez slitování, pak je to samotná příroda.

V úvodu do světa Šíleného Maxe jsem mluvil o tom, že zde panuje neustálý boj o suroviny, jakými jsou například voda, benzín a munice. Všech těchto surovin je ve hře velmi málo. K obnově zdraví vaší postavy je třeba napít se vody, kterou můžete a nemusíte mít ve své čutoře, proto pokud narazíte na zdroje vody, pak neváhejte si své zásoby doplnit. Druhou možností je jídlo, které doplní zdraví na maximum, ale jedná se o jednorázové doplnění. Pokud by jste se snad těšili na přestřelky, pak ty se v hojném počtu nekonají, stav vaší munice bude počítat na prstech jedné ruky, tudíž je třeba občas zvažovat, zda je opravdu nutné vystřelit. A pak je tu benzín, surovina, která má zde cenu zlata. Aby to však mělo nějaký smysl, tak ve vašem vozidle zkrátka bude docházet palivo a bude tedy třeba hlídat stav nádrže. Tudíž pokud narazíte na kanistr s benzínem, rozhodně si minimálně jeden schovejte do auta pro případ, že by vám benzín přeci jen došel. Dokonce je třeba dolévat palivo i do horkovzdušných balónů a ne všechny disponují zrovna plnou nádrží.  Souboj o suroviny pokládám tak ve hře za splněný.  Nakonec musím zmínit ještě postavu Griffa, jenž zde ztvárňuje jakousi až mystickou postavu poutníka. U této osoby je možné pak vylepšit některé aspekty vaší postavy, jako jest vyšší odolnost, síla, šance na nalezení zásob, a tak podobně.

Celkové zhodnocení

Mad Max je zdárným příkladem toho, že hra může být dokonce lepší, než její filmová předloha a to dle mého názoru zde platí. Máte k dispozici poměrně velký otevřený svět, který velice věrně odráží beznaděj. Souboje o důležité suroviny je zde na denním pořádku a důvodem je pochopitelně jejich nedostatek. Tato hra se zkrátka skvěle hraje a výborně vypadá, tedy s jedinou vadou na kráse a tou je po chvíli velice silná repetitivnost vlastního obsahu. Tudíž pokud vám stěžejní pilíře hratelnosti nepřirostou k srdci, pak vás asi hra může v pozdějších částech přestat tolik bavit. Nakonec je nutné zmínit, že hra disponuje pouze singleplayerovou částí, která zabere minimálně přes desítku hodin, pokud se budete věnovat jenom hlavnímu ději.

Hodnocení: 8/10