MAG (Massive Action Game)

Před dvěma lety společnost Sony poprvé zveřejnila své plány na nový PS3 počin od tvůrců legendární série SOCOM. Mělo se jednat takřka o revoluční FPS, situovanou na obrovské bojiště a to při aktivní účasti 256 hráčů. Upřímně, nejen pro mě se tady jednalo o docela odvážnou ideu. Obzvláště pak na poměry současných konzolí, kde se běžně setkáváme s multiplayerem koncipovaným maximálně pro 32 hráčů.MAG

• Lehko na cvičišti, těžko na bojišti
Začátky… tak tedy začátky bývají v MAGu mimořádně obtížné, přestože hra obsahuje tréninkovou instruktáž, kde se vysvětlí všechny základní herní mechanismy. Ze všeho nejdříve si ale musíte zvolit jednu ze tří frakcí, bojujících v konfliktu nazvaném Shadow War.

Buďto si vyberete asijské desperáty S.V.E.R., militantní veterány Valor, či technofilní Raven. Vaše prvotní volba je zcela zásadní, protože jakmile se přikloníte k jedné frakci, nemáte už možnost (do 60 levelu) své rozhodnutí změnit - tedy odhlédneme-li od řešení typu smazání účtu, přičemž ve dvou znepřátelených frakcích zároveň být nemůžete. Nepovažuji to zrovna za moudré řešení a to hlavně z důvodu hraní s přáteli. Moje volba nakonec padla na S.V.E.R., jelikož do něj nastoupilo větší množství Čechů a Slováků.

Na nováčky tady čeká opravdu masivní bojiště, a když píšu masivní, tak mám na mysli rozlohu srovnatelnou snad jen s rozmáchlým měřítkem série GTA. Podobně jako v GTAčku se vám totiž i po několika desítkách hodin strávených ve hře stane, že narazíte na místo na herní mapě, které jste ještě nikdy předtím neviděli. Uvedené platí především pro mód Domination, kde proti sobě bojuje maximální počet 256 hráčů rozdělených na dvě strany.

Sám jsem byl prvních pár hodin notně zmaten a trvalo mi, než jsem se vůbec zorientoval v tom, kde se právě nacházím a co bych měl vlastně dělat, aby to mělo pro můj tým aspoň nějaký užitek. Kolem pobíhají davy lidí, nad hlavou vám pořád něco bouchá a v dálce znějící siréna hlásí, že se mému týmu právě nepodařilo zabránit postupu nepřítele. Zažité multiplayerové návyky je třeba hodit daleko za hlavu a uvědomit si, že v MAGu je hráč jen jedním z mnoha a sám nezmůže vůbec nic. Akce MAGAkce MAG

 

 

 

 

 

 

• Denní rozkazy
Usměrnit vývoj na tak masivním a organickém bojišti, jaké se nachází v MAGu, představovalo nepochybně jednu z největších výzev, která před vývojáři stála. A přiznám se, že mě až překvapilo, nakolik se s tím Zippeři poprali se ctí. Jednoduše se inspirovali u skutečných armád a vyvinuli systém velení, díky kterému má každý hráč/voják jasně stanovenou roli a herní cíl.

Ano, MAG obsahuje i velkou porci real-time strategie. Ve zkratce to funguje tak, že každý tým (8 hráčů), každá četa (4 týmy) a každá frakce (4 čety) má svého velitele, který svým podřízeným uděluje rozkazy a zároveň má ve své moci přivolat další vojenskou podporu. Do téhle kategorie patří například letecké útoky, dělostřelectvo, rušení radarů apod.

Od hodnosti je také odvislý přístup ke komunikačním kanálům. OIC (velitel frakce) může komunikovat se všemi hráči najednou, nebo jen s podřízenými důstojníky. Naproti tomu základní pěšák může hovořit pouze se svými spoluhráči v týmu. Výše zmiňované rozkazy spočívají především v označení místa, kde je třeba něco zničit či opravit. Obvykle se jedná o bunkry, kde se "rodí" nepřátelé, o různé dělostřelecké baterie či vstupní brány; tedy lokace, jež napomáhají obráncům v odrážení útoku, nebo naopak umožňují útočníkům hladší průnik na bráněné území.

Ruku na srdce, většina dnešních hráčů nemá zrovna tendenci hrát takticky či přehnaně týmově. Proto jsou vydané rozkazy podpořeny bonusovými zkušenostními body, které hráči za jejich plnění získají. Akce MAG

• Hon za zkušenostními body
Právě to je jedním z hlavních taháků, co vás u MAGu udrží na dlouhou dobu. Po dosažení určitého množství zkušeností totiž nejen že zvýšíte svou hodnost, ale můžete si vybírat také nové zbraně, vybavení a schopnosti. Podobné RPG prvky sice patří k jakémusi standardu dnešních multiplayerových akcí, nicméně v MAGu jsou implementovány natolik šikovně, že budete mít radost za každý nový bodík. Vylepšování postavy navíc není nijak omezeno a hráči se nemusí vžít do pevně daných povolání, jako tomu je např. v žánrově podobné sérii Battlefield. Já jsem si kupříkladu střihnul roli specialisty na útočné pušky se schopnostmi polního medika.

• Herní módy
Suppression – 64 hráčů, cílem je zneškodnit nepřátelský soupeřící tým ze stejné frakce.

Sabotage – 64 hráčů, cílem je obsadit, nebo ubránit dvě místa na mapě zároveň a poté zneškodnit či ubránit zadaný cíl.

Acquisition – 128 hráčů, cílem je ukořistit, nebo ubránit nepřátelské vozidlo.

Domination – 256 hráčů, hlavní herní mód, kde je nejvíce cítit válečná vřava. Každý z týmů musí zneškodnit či ubránit několik zadaných cílů a poté současně obsadit určená místa na mapě.

• Ústupky plynulosti
Graficky je MAG lehce nevyvážený. Jsou místa a mapy, které oplývají detaily a je radost na ně pohledět. Obzvláště domovské základny frakce Valor na Aljašce vynikají přírodními scenériemi a nenásilnými přechody do industriálních zón.

Pak jsou ale lokace, a týká se to především území S.V.E.R.u, kde převládá trochu monotónní odstín hnědo-červené a nějaký zajímavější detail či oživující prvek ve všech těch rafinériích a prašných cestách aby člověk pohledal. Jistě, při tak velké rozloze a se soustavným zapojením 256 (to číslo prostě nejde nezopakovat) hráčů nelze předpokládat, že by MAG mohl vypadat stejně nablýskaně, jako dnešní FPS, která jsou vesměs výkladní skříní grafiky. O to víc ovšem zamrzí, že v jednu chvíli sledujete scénu jako vystřiženou z podřadného MMORPG, abyste hned na to běhali v malebném lesíku, za který by se nestyděl ani Modern Warfare 2.

Nakolik je grafika lehce poddimenzována, o to více potěšující je fakt, jak hladce MAG běží i při maximálním vytížení. S řádnými lagy se tu hráč setká spíše výjimečně. Častěji jsem ale potkával komické vibrující duchy mrtvých hráčů a některé nepěkné bugy, včetně zamrzání PS3. Kouzelná formulka v podobě opravných patchů bude tedy muset být aplikována i zde.

• Šum s logem THX
Při každém spuštění hry na vás sice vykoukne logo THX, ale nemůžu říct, že by MAG zrovna oplýval jen líbeznými zvuky. Prostorově je sice vše v pořádku a směr i vzdálenost například výstřelů je zpracováno bez chyby. Podivně suché jsou ovšem zvukové efekty samotné.

Výbuchy nemají větší snahu potrápit basové reproduktory a s výstřely zbraní si taky nikdo větší práci nedal. To samé platí i o hudební kompozici - zajímavé směsce techno-rocku od Apocalypticy. Mimo menu se s ní setkáte i přímo ve hře, tedy pokud se vám podaří zneškodnit několik nepřátel v řadě. Je to docela nezvyklé, ale časem si na tuhle odměnu za "komba" zvyknete.

• Slovo závěrem
Je nepopiratelné, že se MAGu nakonec podařilo dosáhnout nové mety nejen v žánru FPS, ale i v multiplayerovém hraní obecně. Ovšem neobešlo se to bez škobrtání jak na poli technickém, tak i samotné herní náplně. Unikátní automatický systém umožňující bezproblémový pohyb a organizaci masivního bojiště totiž zároveň hráče omezuje v nemožnosti zakládání vlastních her a i ve výběru vlastních map (jen jedna mapa každé frakce pro daný mód).


  

 

 

 

 


 

Hrajete jen tam, kde vám hra určí a na straně, jakou určí. Brzy se tak dostaví pocit stereotypu, což by snad v budoucnu mohly vyřešit plánované stahovatelné balíčky s novými mapami a herními možnostmi. MAG se tedy sice rovná splněnému velkému slibu, chybí mu ovšem dostatek náboje, jenž by ospravedlnil nákup za plnou cenu - i pro multiplayerovými akcemi nezasaženého hráče.

Noticku úplně nakonec. Jelikož se jedná o striktně takticko-týmovou hru, můžete si k výsledné známce přičíst jeden bod, pokud se vám podaří najít dostatek podobně smýšlejících spoluhráčů (zdravím no-escape). Pak si tady budete připadat téměř jako ve skutečné válce.

zdroj: Games.cz