Medal of Honor - dojmy z prezentace

Už při ohlášení Medal of Honor (dále jen MoH) bylo jasné, že ve světě ovládaném Modern Warfare 2 a následně i Battlefield: Bad Company 2 to bude mít hodně těžké. O to větší byla určitě nervozita tvůrců na předváděčce EA, které jsem se zúčastnil. Chystali se na ně totiž novináři, kteří nevěřili, že podobný titul nabídne něco nového a že si na trhu vůbec najde svoje místo. I přes tyto určité počáteční výhrady nakonec nový MoH přesvědčil o tom, že restart série by nemusel být tak velkým fiaskem, jak se zpočátku očekávalo.

Jak víte z našeho preview, celý děj se bude odehrávat výhradně v Afghánistánu a rozhodně nebude žádným politickým patosem, ale spíše příběhem obyčejného vojáka. Tedy spíše vojáků z řad elitního týmu Tier 1 a později i Rangers. Hrát budete povětšinou v týmu, ale čekají vás i akce na vlastní pěst, kdy budete například nešťastnou shodou okolností odříznuti od vaší skupiny.          

Náplní prezentace byla jedna z misí za Rangers, kteří šli na rozdíl od Tier 1 na celou věc s daleko větší razancí a s nikým se příliš nemazlili. Tohle chování dokázali už v úvodní části ve vesnici kdesi v horách, kde postupně pročisťovali jeden domek za druhým, až nalezli potřebné dokumenty. Kolegy však nešlo nijak ovládat, ale na druhou stranu je prezentující mohl požádat o munici.

         

Podobně jako v Modern Warfare 2 tak byly veškeré akce předem naskriptované a automaticky se pohybovali právě i spoluhráči. Po jedné přestřelce vždy následovala krátká pauza na dobití zbraní, seskupení u dalších dveří, které kolega vykopl, a pak znovu dokola. Místa pro vlastní manévrování příliš nebylo a pouze v jednom okamžiku předvádějící předvedl, jak se dala obejít jedna z všudypřítomných zídek a s dvěma překvapenými protivníky si to vyřídil pěkně za pomocí nože.

„Afghánistán není pouze písek a pustina. Snažili jsme se vložit do hry i další prostředí, jako jsou zasněžené vrcholky hor, úzké skalní cesty, až po hustou městskou zástavbu a chudinské slumy. Ačkoliv se hra odehrává pouze v jedné zemi, chceme, aby to stále bylo pro hráče dostatečně atraktivní prostředí,“ uvedl prezentující a svoje slova ohledně variabilnosti prostředí následně dokázal.

         

Tým procházel vyschlým korytem řeky a po cestě nacházel zrezlé tanky z doby rusko-afghánské války. Někde v dálce vycházelo slunce a všude okolo bylo podezřelé ticho, které narušil až pád kamenů z protější skály. Velitel čety vydal pokyn k zastavení, po němž následovala kulometná palba několika afghánských vojáků. Američtí Rangers střelbu samozřejmě opětovali a dopadající kulky vířily prach. Zkrátka o překvapení a hutnou atmosféru nejspíše nebude nouze.

Poslední část prezentace se odehrávala v další malé vesnici, v níž se u srázu do údolí nacházelo kulometné hnízdo. K němu vedla úzká cesta lemovaná kamennými zídkami a k mému překvapení tyto zídky palba postupně drolila na menší kusy. Nedalo mi to a na celý princip jsem se obratem zeptal předvádějícího, který odpověděl následovně: „Říkáme tomu lokální destrukce a v některých místech můžete právě na takovéto zídky narazit. V destrukci se rozhodně nechceme rovnat Bad Company, kde jde dělat díry do zdí u budov a podobně.“

Jistě se ptáte, co tedy nabídne MoH oproti svému staršímu konkurentovi v podobě Modern Warfare 2, když obě hry staví na stejném způsobu skriptování jednotlivých misí? Kromě nového a neokoukaného prostředí to bude třeba systém skluzů, kdy ještě v běhu můžete dojet takříkajíc po kalhotách k nejbližší překážce a vyhnout se střelám. Budete měnit i nejrůznější role v týmu a užijete si i přepadové mise pod rouškou tmy. Není toho mnoho, ale snad je každému jasné, že MoH nebude sázet na originalitu, ale spíše na výtečnou atmosféru.

         

Důraz na efekt ještě více podtrhnul předvádějící vhozením rudé kouřové dýmovnice do zmiňovaného kulometného hnízda. Za necelou půl minutku přiletěla stíhačka a srovnala vyvýšený post se zemí. Líbil se mi rovněž závěr prezentace, v níž skupina Rangers dorazila ke dveřím opuštěného domečku mezi vysokými horami a poslední slova jednoho z vojáků byla: „Neslyšeli jste zazvonit mobil?“. Následovala již pouze mohutná exploze. Tvůrce na konec dodal, že už nyní ve fázi prealpha verze se dá dohrát celá hra od začátku do konce a vývoj pokračuje zdárně kupředu.

Po skončení prezentace jsem měl šanci si zahrát multiplayer MoH, který je oproti singleplayeru plně pod taktovkou DICE (autoři zmiňovaného Battlefield: Bad Company). Ke vstupu mi dopomohla malá hvězdička na mé propustce. Vše se odehrávalo v oddělené místnosti, kde bylo k dispozici několik xboxů a pár členů vývojářského týmu, kteří zodpovídali případné dotazy. Navíc ke hře bylo podáváno vychlazené pivo Heineken, které bylo určitou formou spásy v porovnání s anglickými pivy z předchozího večera. Jedinou jejich výhodou byl totiž fakt, že chutnají stejně krátce po natočení, tak hodinu poté. Zbytek si jistě domyslíte sami.

           

Zpět však k multiplayeru MoH, kde bylo možné si na začátku hry vybrat ze tří různých zaměření. V případě armády USA to byl voják vybavený lehkým kulometem, samopalem M4A1 a odstřelovací puškou. Na druhé straně stáli podobně ozbrojení protivníci a například místo lehkého kulometu byl k dispozici starý dobrý Kalašnikov AK-47. Samozřejmostí je pistole, nějaké ty granáty a speciální vybavení, do něhož patří třeba raketomet.

Boj probíhal na celkem dvou mapách, z nichž prvním prostředím byly ulice pískem zavátého Kábulu. Základem však byla pouze hlavní křižovatka doplněná o několik okolních budov. Důležitým prvkem této lokace byla její celková rozmanitost a výstřel mohl přijít jak z okna, tak z dřevěného lešení nebo z přízemí některého z domků. Jednalo se tak o hodně rychlou úroveň, kde jsem musel být neustále v pohybu, jinak bych brzy chytil jednu kulku do zad. Těžko se tak hledalo nějaké klidné odstřelovací místečko, kam bych se mohl na chvilku zašít. Trochu mi Kábul svým tempem připomněl některé menší mapy právě z Modern Warfare 2.

         

Naopak druhá lokace byla spíše trochu podobná Battlefield: Bad Company 2. Sice nebyla rozhodně tak rozlehlá, ale dominovalo jí jedno obrněné vozidlo, které bylo v rukou Američanů. Ti měli postupně dobít podél cesty několik klíčových bodů a cílem protivníka bylo jim v tom samozřejmě zabránit. Právě ono vozidlo bylo onou podstatnou výhodou, o kterou se vyplatilo pečovat a ne jenom další tank do počtu jako v případě Bad Company 2. Herní režim a zacílení mapy tak bylo jakýmsi kompromisem mezi Modern Warfare a právě novým Battlefieldem. Boje se přitom odehrávaly podél údolí na obou stranách řeky a příležitost dostala všechna nabízená zaměření.

Jednoho z tvůrců jsem se proto zeptal, jak moc vážně to myslí s nasazením vozidel do hry a dostalo se mi následující odpovědi: „Armádní technika je takovým jazýčkem na vahách a rozhodně neplánujeme podobné nasazení vozidel jako v Bad Company. Nečekejte tedy žádné vrtulníky či čtyřkolky, ale spíše jediný tank, který může rozhodnout celou hru.“ Osobně se nechám překvapit, jak to celé dopadne a přístup DICE k multiplayeru se mi prozatím libí. Trochu předčasné je však hodnotit grafickou stránku hry, která staví na notně vylepšeném Unreal 3 enginu. Za sebe ale mohu říci, že jednotlivé pasáže mi rozhodně přišly lepší než v prvním traileru.

         

Boj o zákazníka však teprve začíná a na podzim tohoto roku je plánovaný společně s MoH právě i nový Call of Duty: Black Ops, který rozhodně nenechá na protivníkovi nit suchou. Za sebe tak musím spíše říct, že to MoH bude mít opravdu hodně těžké, protože novinek a originálních prvků v singleplayerové části je skutečně pomálu.

Název hry:  MEDAL OF HONOR                                               Související články: Medal of Honor - preview
Výrobce: EA LA / EA DICE                                                                                  Trailer "MEDAL OF HONOR"
Vydavatel ČR: EA Czech                                                                                       Letecký nálet z "Medal of Honor"
Datum vydání: říjen 2010
Multiplayer: ano
Platformy: PC, PS3, X360