Metal Gear Solid V: The Phantom Pain
- Recenze

 

Když se řekne sousloví Hideo Kojima, pak spousta hráčů si toto jméno okamžitě spojí s herní sérií Metal Gear Solid. Pochopitelně veliký Kojima bude mít na svém kontě více výtečných titulů, avšak nás bude zajímat právě série Metal Gear Solid. Právě tato série se stala tou neslavnější sérií, jenž nese jeho jméno. I přestože Hideo sám několikrát oznámil, že ten a ten díl je poslední, nikdy svému slovu úplně nedostál. S touto sérií ho nejspíše váže více, než jen práce. Každopádně série, která by měla několik let být již u ledu, se přiřítila s pátým dílem a hlásala se k jeho velkoleposti. Jestli to bylo oprávněné jsem se pochopitelně rozhodl zjistit. Veškeré upoutávky vypadali skvěle a to už od první prezentace z E3 2013 na konferenci Microsoftu. A i když hra nakonec vychází s primárně pod platformou PS4, tak já se rozhodl hru hrát na systému Xbox One, na němž byla hra prvně ukázána světu.

Asi bych se měl přiznat, že s touto sérií nemám vůbec žádné zkušenosti a prvně jsem si k této značce přičichnul nedávno a to pre-quelem k Metal Gear Solid V: The Phantom Pain, jenž nesl označení pátého dílu, avšak jeho podtitulem se stalo Ground Zeroes. Upřímně tento pre-quel, jenž bych osobně nazval spíše drahou demoverzí, jelikož hru jsem měl dokončenu za necelou hodinku, ve mě nechával velice smíšené pocity. Hra vypadala dobře, o tom jsem neměl pochyb. Grafické zpracování bylo v opravdu vynikající a to včetně zvuků, či hudby. Vyprávění příběhu také nebylo nikterak stupidní, ale naopak se neslo na velice vážné a emotivní notě. Jediné co mě vysloveně děsilo, byla délka hry. Tento strach se ve mě držel, až do vydání The Phantom Pain. Právoplatná pětka mé obavy okamžitě vyvrátila a to hned první epizodou, kterou jsem procházel cca hodinu a půl, i když je to dáno hlavně celkem dlouhými a nepřeskočitelnými cut-scénami, které mají zásluhu na půlhodině minimálně. Čas strávený v dalších epizodách je velice intuitivní. Dáno je tak hlavně tím, že hra vás při řešení nikterak nevodí za ručičku a kompletní řešení celé mise je čistě ve vašich rukou. Jedinými záchytnými body, které vám pomáhají je označení místa, kde jest třeba úkol provést a samotné zadání mise.

Původně jsem si myslel, že Ground Zeroes jsou pre-quelem vytvořeným pro nedočkavce, avšak pokud jste tento titul nehráli, pak vězte, že vám unikne pár souvislostí. Pravda, hra vás postupně zasvětí do děje, ale přeci jenom není nad to, prožít si to s hlavním hrdinou Snakem na vlastní kůži. Děj regulérního pátého dílu začíná po devíti letech od událostí Ground Zeroes.  Vaše postava, tedy samotný boss Snake, se probouzí z dlouhého kómatu. Zjišťuje však, že už se nikdy nebude cítit úplně kompletní. Po událostech pre-quelu totiž bylo nutné provést amputaci jeho levé ruky. Navíc spousta nevděčných úlomků se usídlila po celém jeho těle. Tím nejvýraznějším se stal jeden velký úlomek, který Snakovi trčí z hlavy a díky němuž z jistého úhlu pohledu vypadá jeho silueta jako samotný ďábel. Zda to byl cíl designerů, či se jedná o pouhou shodu náhod. Tuto odpověď nejspíše nedostanu. Avšak na počátku hry se stane spousta věcí, které mají daleko k racionálnímu vysvětlení, ba dokonce se budou zdát nadpřirozené. Osobně jsem byl velmi zmatený, co se to ve hře děje. Narazíte tu zde na jakého si fantoma, jenž kolem sebe rozsévá jen oheň, hrůzu a smrt. Člověk se nemůže ubránit spoustě otázkám a ani já nebyl výjimkou. Odpovědí se mi dostalo zhruba v polovině hry, k níž vede cesta zhruba 18 - 20 hodin hraní. Chci se však vyhnout jakýmkoliv spoilerům, proto v otázce příběhu bude dále velice diskrétní. Hlavně proto, že vás nechci připravit o jistou dávku tajemna a chutě zjistit, co se to kolem vás k sakru vlastně děje. Původně jsem chtěl použít jiného slova, ale přeci jen musím být serioznější.

Po vaší procházce doslovným peklem se dostanete na námořní plošinu, jenž se nachází někde moři poblíž Afghánistánu. Tato plošina se stane vaší základnou, z které jsou veškeré vaše úkony řízeny. Zde se přidáte k jednotce nazvané Diamond Dogs. O této chvíle je průchod hrou čistě ve vašich vlastních rukou. Tu volnost, kterou vám hra nabízí, cítíte na každém vašem kroku. Veškeré mise, ve hře spíše nazvány epizody, se odehrávají v otevřeném světě, který je poměrně rozlehlý. Pohled na krajinu kolem vás je však naplněn nádherným grafickým zpracováním, jenž je doprovázeno vynikající hudbou a zvuky. Pokud jste zrovna v Afghánistánu a plníte zde svou misi, pak si opravdu na tomto místě budete připadat. Dokonce jsem si kolikrát, říkal tohle přece není hra, ale fotka z nějakého skutečného místa. Při sledování animací obličejů okamžitě víte, jak se postava asi právě cítí. Jejich pohledy a mimika to dokonale odráží. Každé emotivně vyhrocené momenty ve hře, podtrhuje výtečně vybrané hudba, aby bylo dosaženo potřebného citového vjemu. V tomhle ohledu je Hideo Kojima opravdu mistrem svého řemesla a dokáže psát příběhy s jistou dávkou poetismu. Jeho vyprávění je tedy poněkud složitější a je docela oříškem dostat se do obrazu dění. Z počátku jsem si říkal, že tohle vyprávění mi nesedí a laťku, kterou nastavil třetí Zaklínač bude těžké překonat a z mého pohledu se to MGS 5 nepodařilo. Tím nechci říci, že vyprávění nemá svou vysokou a výtečnou úroveň, která má na druhou stranu silnou uměleckou hodnotu. Nad tímto faktorem jsem se zamyslel, až po krátké konverzaci s kolegou ze spřáteleného webu, jenž mě k tomu chtěně/nechtěně pobídl.

Vedle uvěřitelného světa stojí v této hře také výtečně napsané charaktery nacházející se na obou stranách barikády. Tou nejsilnější osobou je samozřejmě samotný Snake, vedle něhož stojí neméně důležitý protiklad v podobě Skullface. Ten zde zastává roli padoucha a je obestřen řadou tajemství a mysticismů. Jedná se o druh záporáka, jehož příběh vás bude zajímat a budete chtít odhalit vše kolem něj. Dalšími význačným charakterem je Ocelot, díky jehož pohotovosti jste na počátku hry dokázali uniknout fantomovi a jenž je vaším dobrým přítelem. Spoustu lidí určitě bude zajímat ženská postava Quiet, která je oblečena tak, že vlastně je téměř nahá. Kojima však není žádný sexista. Vše má svá opodstatnění a zde vstupuje na scénu parazit, kterého má Quiet v těle. Tento tvor je poněkud náročný a je nutné, aby Quiet dýchalo celé tělo a proto je oblečena jen do téměř nic nezakrývajících bikin a síťovaných legín. Její charakter je pro celý děj nepostradatelný a postupem hrou zjistíte, že vaše osudy jsou více provázány, než se na první pohled může zdát. MGS 5 je propleteno celou řadou charakterů s vlastní osobností, ale nelze je tu všechny popisovat a proto jsem vybral v mých očích jen ty nejvýznamnější. To neznamená, že někomu z vás nepřirostou i jiné postavy k srdci.

Zmínil jsem spoustu věcí, kvůli kterým by stálo za to si tento titul pořídit a hrát. A musím sdělit, že jsem se nedostal k té nejzásadnější vlastnosti této hry a tou je samotná hratelnost. Výše zmíněná neuvěřitelná svoboda v kombinaci se spoustou možností, přístupů a širokého spektra vybavení a zbraňového arsenálu vytváří opravdu pestrou paletu kombinací, jak hrou můžete postupovat. Na své si musí v tomto případě přijít snad úplně každý. Hra je označována jako taktická špionážní hra a svou úlohu bude hrát na výbornou, tedy pokud se touto cestou rozhodnete jít. Tento titul vás totiž nikterak neomezuje a pokud chcete zabíjet vše co se hne, pak vám v tom nikdo bránit nebude. Vyslyšte teď má varování, pokud chcete jít tímto stylem celou hrou, pak mějte na paměti, že tato hra není Call of Duty, a že tento postup vás bude stát spousty opakování a litry vašeho potu.  Nic však není nemožné, stačí když alespoň částečně využijete nějaké taktiky. Já osobně jsem zvolil postup hrou na pomezí špionáže, stealthu a zabíjení. Provrtat kulku tělem nepřítele mě však donutí až nevyhnutelný střet a pokud se tak stane, je nutné pohotově soupeře odstranit a pokud možno dříve, než ze svých zbraní vystřelí oni.

Umělá inteligence opravdu přemýšlí. Jak to vím? Vojáci spolu komunikují, snaží se vás obcházet a pokud možno vzít do kleští. Využívají všemožných prostředků k vašemu usmrcení. Proto jsem výše zmiňoval, že postup ala John Rambo není úplně ideálním řešením. Nepřátelé také nejsou blázni, pokud je překvapíte s tím, že na ně míříte a zmerčí vás v momentě, kdy nejsou schopni zavolat posily, pak složí zbraně a jednoduše se vzdají. Smrtící postup opravdu není nutný. Ušetřené životy, zajatí, či uspaní vojáci mohou konvertovat k vaší straně a vy získáte cenné síly k vaší jednotce. Na základnu je můžete poslat jen v nevědomém stavu a slouží k tomu speciální balony, které je přepraví na vaší základnu. Pochopitelně postupem hrou se vaše vylepšení jistými postupy bude vylepšovat a kromě sbírání lidí, se dočkáte i zbraní, či vozidel. Pátý Metal Gear Solid je hra mnoha možností a všechny jsou dotaženy do konce. Nenajdete tu žádnou polovičatou mechaniku, vše zde má své opodstatnění, tedy krom jedné jediné věci. Na začátku hry si v nemocnici vytvoříte vlastní podobu Snaka, dokonce si napíšete i vlastní jméno,ale vše je naprosto zbytečné. Hra vám stejně dá podobu, jakou má předdefinovanou a proto je tato mechanika hry zcela postradatelná, zbytečná a nevím, kterého vola ji napadlo do hry implementovat. Je tedy možné, že to mělo být kvůli multilplayeru. Tady však na světlo vyplouvá další nesmysl a to je fakt, že multiplayer je třeba si za něj připlatit, tedy údajně existuje možnost jak dosáhnout stavu bez zaplacení, ale během hraní jsem ji nedostal. Nevím kdo celou herní divizi Konami dnes řídí, ale měli by ho urychleně vyhodit.

Zpět k tomu podstatnému, není přeci nutné se rozčilovat u malicherností, když před sebou má člověk jinak vybroušený diamant.  Diamant není jen slovo, které se ve hře bude často zjevovat v souvislosti s jednotkou, které máte tu čest býti členem, ale také předmětem, který můžete sbírat a jenž vám bude dodávat značnou část jakých si bodů, či měny chcete-li. Tyto body jsou důležité k nákupu vybavení, jeho vylepšování, či k povolání podpory a zásob. Vedle diamantů ve hře můžete sbírat spoustu všemožných surovin, která jsou taktéž nutností pro výrobu, či vylepšení některých předmětů a vybavení. Dokonce můžete sbírat i bylinky. Ty se budou hodit například k výrobě některých léčivých přípravků, jenž vás zachrání před opakováním po kritickém zásahu nepřítelem. O hře bych tu takto mohl mluvit opravdu dlouho, ale už vlastně nevím, co jsem zmínil a co ne. Určitě bych měl ještě zmínit možnost využívat všemožných dopravních prostředků, díky nímž se nebudete dlouhou dobu jen plahočit krajinou. Mohu však říci, že když nepotřebujete útočnou sílu v podobě tanku, či obrněného vozidla, pak kůň, jenž se stane vaším společníkem hned po prologu, bude tím nejvyužívanějším dopravním prostředkem.

Celkové zhodnocení

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain je skvostem na poli akčních third-person her a nejen jejich. Svůj příběh vypráví s neuvěřitelným nadšením s dosti velkou porcí emocí a poetismu. Jedná se o hru s nesčetnými možnostmi a tak je dosaženo toho, že pokud se rozhodnete hru zopakovat, pak nikdy nebude probíhat stejně.  Při hraní této hry budete cítit svobodu, jakou jen tak v jiných titulem nepocítíte. Na své si musí přijít zkrátka každý. Sice má pár nesmyslných prvků, nebo spíše jeden a k tomu příplatek za multiplayer, ale jinak se jedná o hru, která jistě musí zdobit vaší sbírku herních titulů.

Hodnocení: 10/10