Je tomu již pár let, co jsme měli možnost hrát originální dobrodružné rpg ze světa Středozemě podle J.R.R. Tolkiena, Middle-Earth: Shadow of Mordor. Hra tenkrát zaznamenala na novou značku velmi pozitivní ohlasy a v recenzích si hra vedla více než dobře a prodeje hovořili jasně. Dalo se tak čekat, že pokračování na sebe nenechá dlouho čekat. No, nechalo na sebe čekat, ale řekl bych, že to nebylo vůbec na škodu. Hra si dala poměrně velikášské cíle, které vývojáři hodlali do puntíku splnit. Musím se přiznat, že na pokračování Middle-Earth: Shadow of War jsem čekal prakticky od dohrání prvního a při jeho oznámení jsem se poněkud zarazil nad velkým množstvím prvků, které na mě působily spíše do žánru strategií, což se mi naštěstí hraním úplně nepotvrdilo.

Na takovém velkém rpg inspirovaném světem Pána Prstenů čekám silný a zajímavý příběh plný odkazů na slavnou epickou ságu dle mého nejlepšího spisovatele fantasy všech dob. Líbí se mi fakt, že vývojáři se nebáli pustit uzdu své fantasii a přidat do děje i nějaké své myšlenky. Na jednu stranu to budí strach a na druhou zvědavost. Zvědavost ve mně zvítězila a do hry jsem se vrhnul do slova po hlavě. Ono vidět přeměnu Minas Ithil v obávané město přízraků Minas Morgul je ohromující. Ale to je jen základ příběhu. Celé se to opět točí kolem Taliona a Celebrimbora, původního tvůrce Prstenu moci. Celebrimbor se rozhodl s Talionem postavit Sauronovi a ukovat nový Prsten moci, ten jenž může čelit onomu Jednomu. Prsten, ale není to jediné, co je třeba k zastavené Saurona a jeho přisluhovačů, zásadní roli v příběhu si zahraje i všem velice známá vševidoucí koule Palantir.

Osobně bych tu rád vyzvonil celý příběh, jelikož mě opravdu zaujal a i přes jistou smyšlenost v rámci kánonu Pána Prstenů a Středozemě, se jedná o velmi kvalitní počin plný známých tváří. Co má ale tu správnou moc je dabing samotných postav, kterým vévodí monumentální projevy Celebrimbora ke svým podvoleným vojskům. Talion zase má v tomto případě na řadu věcí jiný názor než Celebrimbor, což se mi rozhodně líbilo. Talion je zkrátka člověk, hraničář, kterému může leckdo nahlodat mysl, onou takovou bude v jistých chvílích Shelob, kterou můžete znát spíše jako Odulu. Shelob, ale není žádná obludná pavoučí stvůra, byť se v ní může proměnit, ale jde o mocnou bytost, která je zde ztvárněná velmi atraktivní ženou. Dál, už ale neprozradím zhola nic. Příběh je v této hře velice zásadní a posouvá vás v hraní kupředu.

Spolu s příběhem mě ohromilo i technické zpracování celé hry. Nejen, že hra běží naprosto plynule, bez jediného škytnutí, ale vypadá zároveň naprosto fantasticky. Ve hře navštívíte řadu prostředí a každé nabízí svou unikátní atmosféru a vzezření. Oproti předchozímu dílu je zde patrných více detailů jako ostřejší textury, více objektů na scéně, či hustší vegetace. Ale křivdil bych hře, kdybych tvrdil, že je to vše. I střetů se na vás může vyvalit více, než tomu bylo v předchozím díle a navíc jsou rozmanitější a to hlavně co se týče samotných kapitánů, warchiefů, či velitelů pevností. Scenérie ve hře jsou naprosto úchvatné, ať už jde o lesy, kaňony, planiny, či města a pevnosti.

Velmi tomu i pomáhá fakt, že hra podporuje HDR – Vysoký dynamický rozsah, který celé hře dodává hloubku. Lepší barvy, hra světel a stínů je patřičnější, zdroje světel jsou silnější, je toho zkrátka dost, když sem tuto volbu ve hře vypnul, nepůsobilo to celé tak monumentálně, jako se zapnutým HDR. V této hře je to více viditelné, než je tomu v případě jiných her a přináší to poměrně zásadní rozdíl v tom, jak se hra prezentuje, což může být nemilé pro ty, kteří nedisponují TV, či Monitory HDR podporující. Ale jinak. Hra vypadá fantasticky po všech ohledech, ale pokud máte řádný zobrazovací nástroj, bude vypadat o několik levlů lépe.

Opět se vrací i osvědčený soubojový systém, který si první díl převzal od série s Batmanem, tady se celý systém posouvá dál. Byť stojí na stejném základu, tedy úderu, úskoku, krytu a omráčení, tak lze na ně můžete nabalovat další a další schopnosti a ty zase dále upravovat nástavbami. On totiž strom schopností je zde o něco rozsáhlejší, nabízí řadu větví, které v sobě skrývají nějakých šest základní schopností, jenž lze dále rozšiřovat různými upgrady. Což vám umožňuje se stavět před stále těžší a těžší nepřátele, a že těžší postupem hrou rozhodně jsou. Proto je skvělé, že souboje jsou plynulé a jednotlivá komba na sebe dobře navazují a pokud dostatečně naplníte ukazatel Elf Ragge, pak můžete spustit ultimátní skill, jímž celkem v klidu pošlete na onen svět desítky skřetích přisluhovačů.

Velkou novinkou v druhém díle je tvorba vlastní armády podrobených skřetů s čímž se pojí další stěžejní prvek hry a tím je systém Nemesis. Ten v případě Shadow of War vdechuje skřetům osobnost. Nejde tak jen o to, že když vás daný skřet porazí, tak povýší, ale i různě se chová při tom, když vás srazí na kolena. Někteří vás bez milosti popraví, jiní jsou třeba namyšlení a nechají vás vždy stát, pokud vás porazí vícekrát, tak nad vámi jen ohrnou nos s tím, že pro ně nejste soupeřem. Také se může stát, že vás před vaší smrtí zachrání jiný skřet, který využije momentu a zabije svého rivala, aby se dostal na jeho místo. Celkově je chování skřetů poměrně slušně situováno a celkový pohled na jejich řady působí velice věrohodně. Nemesis systém je tomto ohledu zkrátka o dost dál a možná jde o jedno z nejlepších zpracování umělé inteligence, jaké jsem mohl v rámci her vidět.

Jeho provázanost s tvorbou armády je taková, že daná povaha skřeta může vést například k tomu, že vás v příhodný moment zradí, či když se je pokusíte si podrobit, tak přes svou loajalitu svým temným pánům nepodlehnou a nepodrobí se. To by byl takový základ toho, jak tento systém působí na tvorbu armády. Ke svým přisluhovačům se zkrátka musíte vhodně chovat, aby nezměnili stranu, musíte jim dokazovat, že věříte v jejich schopnosti, jinak vás také mohou zradit. Hra má v tomto ohledu řadu proměnných, jenž ovlivňují konečný výsledek. Když už máte podrobené nějaké ty kapitány. Můžete jim zadávat nějaké příkazy. Můžete je poslat špehovat výše postavené skřety v nepřátelské armádě, lze je také poslat zavraždit jiné kapitány. Můžete je i vytrénovat, aby byli v boji účinnější. V tomto případě musíte hledět i na úroveň samotného Tailiona, jelikož úroveň skřeta nikdy nesmí být vyšší než vaše. Jinak skřet ztrácí loajalitu k vám. Tím bych ale rozhodně nekončil. Skřety lze povýšit na velitele a přidělit jim různé jednotky, kterými pak budou disponovat v útocích na pevnosti, či je můžete pasovat na své bodyguardy a ty následně kdykoliv povolat na pomoc v boji.

Samotné obléhání pevností má několik fází. První je příprava, kdy zadáte základní úkoly svým kapitánům. Druhou fází je samotný útok na danou pevnost, kde musíte splnit předem zadané úkoly, abyste se mohli přesunout k další fázi a tou je vylákání velitele pevnosti a jeho zabití. Poslední fáze je dosazení na jeho místo někoho z vašich řád, což v sobě opět přináší několik zádrhelů, které si na vás přichystá systém Nemesis a to je ona rivalita mezi skřetími kapitány. Každý by totiž chtěl být oním velitelem pevnosti a tak na vás začnou chrlit řadu důvodů, proč by to měl být ten a ten a ne ten a ten. Když se to někomu nebude moc líbit, může vás opět zradit a následně se mstít. Toto se týká obléhání pevností v singleplayerové složce hry. Ono je totiž možné útočit i na pevnosti jiných hráčů, ty se ale nahrávacími obrazovkami oddělí od vaší současné hry a dostanete se čistě do fáze onoho obléhání, kdy z toho získáte většinou nějaký exkluzivní loot. Proč jsou tyto režimy odděleny je asi více než zřejmé.

Obléhání pevnosti však není jediným online prvkem ve hře. Ještě je možné vykonávat Online Vendettu, která opět slouží hlavně jako zdroj lootu lepšího vybavení a to většinou v legendární rovině. Jde o to vystopovat skřeta, který je zodpovědný za smrt jiného hráče a následně jej zabít, či si ho podvolit a získat na svou stranu. Takto získaný skřet se ale dostane do vaší armády, nýbrž jej můžete využít jako zdroj lootu sekci Marketplace.

Marketplace je asi jediným zásadním neduhem na kráse celé hry. Jde totiž o možnost nakupovat si truhly do hry, které vám následně vyplivnou nějaký ten loot, nebo followery. Problém je v tom, že si můžete kupovat za herní měnu jen ty úplně základní truhly. Vše ostatní je za skutečné peníze, tedy se hra nevyhnula extrémně neoblíbenému a čím dál tím neoblíbenějšímu prvku ve hrách a tím jsou mikrotransakce. Opravdu nechápu tu potřebu vydavatele tam tento prvek cpát. Už jen samotná hra přeci nestojí málo a ještě požadovat po hráčích další peníze, aby si mohli zpřístupnit nějaké další vybavení je absurdní. Já tedy systém lootboxů absolutně ignoruji, maximálně se v této sekci zastavím, když nějaký ten box dostanu jako odměnu, ale jinak se této záložce vyhýbám.

Co mě naopak opět potěšilo, je rozmanitost zbraní a zbrojí. Již nejste odkázáni na jeden vzhled, či bonusový skin, ale vše co jak se říká, vypadne z nepřátel, má svůj vizuál. Takže se vaše postava bude i vzhledově nějak vyvíjet postupem hrou a nepůjde tedy jen o nějaké sbírání run, které vám vylepší zbraň. Ty jsou zde tedy také, ale v každé zbrani, či zbroji můžete mít pouze jedinou. Rozdíl je v tom, že vždy tři stejné runové kameny lze upgradovat na jeden silnější a takto to lze až do páté úrovně runového kamenu. Zbraně a zbroje samotné pak mají také nějaké své zařazení. Jsou tu běžné, epické a legendární. Epické a legendární zbraně v sobě skýtají nějaký challenge, který je třeba splnit a poté je možné danou zbroj či zbraň ještě dále posílit. Což pochopitelně u běžného vybavení nelze.

No kecám tu o všem možném, ale co samotná herní náplň. Ta kromě základní příběhové linie nabízí i nějaké ty vedlejší. A pak řadu výzev, kdy musíte porazit skřetí kapitány. Což vlastně tady bylo i v předchozím díle. Je to prakticky prvek, který vás u hry může držet do nekonečna, ale poté se většinou nevyhnete jistému stereotypu. Proto doporučuji tyto vedlejší aktivity kombinovat s hraním hlavní příběhové linie. Ona vás k tomu hra vlastně sama požene, jelikož tyto mise jsou nejlepší na zisk kapitánů k podrobení vaší vůli. A vedle toho všeho je tu i něco pro sběratele. Jsou tu různé loory, které v podobě předmětů, které vám poodhalí pozadí událostí. Je zde možnost shromažďovat Shelobiny vzpomínky a následně shlédnout její osud. Hledat se můžete vydat i nápovědy pro tajenky, které vám odemknou tajnou síň, jenž v sobě ukrývá nějaký ten legendární gear. Což je ze všech těch sběratelských blbinek asi nejužitečnějším prvkem v této sekci hry.

Celkové zhodnocení

Middle-Earth: Shadow of War dokázal svého předchůdce zastínit prakticky ve všem, ať už jde o příběh, velikost herního světa, či vizuální a technické zpracování. K dokonalosti je zde doveden i opěvovaný systém Nemesis. Jestli je na této hře něco špatně, tak je to integrace mikrotransakcí, kterým se naštěstí můžete vesele vyhýbat. A do jisté míry i jistý stereotyp v případě vedlejších misí. To vše se dá hře, ale relativně lehce odpustit díky její nesmírně chytlavé hratelnosti.

Hodnocení: 9/10