Patříte mezi milovníky skákání, plavání, proskakování ohnivými kruhy, potápění, střílení a vůbec milujete extremní adrenalinové sporty? A možná lehce trpíte na sebeubližování? Pak přesně pro vás vytvořilo studio ComCept tuto zběsilou akční plošinovku s pořádnou dávkou hardcoru nesoucí název Mighty No.9. Japonští tvůrci se totiž rozhodli vydat do vod oldschoolových plošinovek, které mají nabídnout slušnou hratelnost, výzvu a možná způsobit lehký mozkový defekt. Ono není na co čekat, zapněte si pásy, jelikož tady by vás ani Skok důvěry nezachránil a jde se na to.

Musím se přiznat, že když sem dostal možnost recenzovat tuto hru, očekával jsem oddychovou skákačku. Takovou, kterou si pustíte když máte chvilku čas, odhopsáte si jeden level a jdete zase zvesela dělat něco jiného. Ou, jak já se šeredně spletl. Nejen, že tahle hra rozhodně není na oddych, ale občas jsem měl pocit, že mi v mozku rupne cévka. Jde totiž o to, že tahle hra je opravdu extrémně náročná a nic vám nedá zadarmo a to prosím jsem hrál v Normálním režimu. Ano, tohle má ještě vyšší obtížnost. Hra je zkrátka absolutně neúprosná, i když první kolo o tom nedává moc zdát. Jenže, jak mile projdete uvítací kolo, začne se kolotoč točit v pořádných obrátkách. Je pravda, že level design je poměrně rozmanitý a někdy máte i více cest ku vlastnímu cíly, byť se jedná o klasickou 2,5D plošinovku. Hlavní příčinou vašich rozbitých ovladačů a televizí bude fakt, že kolikrát nevíte, co vás čeká a tak budete umírat a znovu umírat, až vám z toho časem celkem hrábne. Protože v základu máte na každé kolo tři životy a jakmile dojdou jdete kolo celé od začátku a to nekompromisně. Mighty No.9 je totiž hra, které je jedno, že tu válčíte s finálním bossem, který vás několikrát zabije až po moment, kdy vlastně celý průchod kolem byl zbytečný, protože musíte jít opět od začátku. To je tedy důvod všech vytrhaných vlasů.

Co se týče hratelnosti samotné, více méně si vystačíte s třemi tlačítky a jednou páčkou, či šipkami, sem tam použijete i čtvrté tlačítko a to pro změnu vaší fyzické formy, jenž vám pak dá trochu jiné útočné schopnosti. Celé hra je vlastně o běhání do předu, skákání, střílení a absorbování nepřátel. Za to poslední pak získáváte skóre a čím rychlejší jste, tím více bodů dostanete. Pochopitelně, základ z ní jednoduše, ale s velmi rozmanitým a nebezpečným level designem se jedná vysloveně náročnou srandu, která je určena pouze hráčům, kteří milují výzvy. Já se výzev jen tak nezaleknu, ale tohle není výzva, to občas hraničilo s čirým šílenstvím. Jako zajímavým prvek zde považuji boss fighty, které se sice mohou zdát jednotvárné, ale pravda je úplně někde jinde. Právě finále každého z devíti kol je to nejlepší na celém titulu. Pokud nepřítele udoláte, pak navíc absorbujete jeho schopnosti a to se vám může hodit v dalších kolech, ale je to v podstatě jediná nástavba hry, která odlišuje tuto hru například od Maria, Sonica, či Raymana.

Tím se vlastně dostávám k herní náplni, která není nikterak rozsáhlá. Titul totiž opravdu disponuje pouze devíti koly, kdy každé můžete klidně hrát do zblbnutí, to je zcela na vás. Základní hrací doba se také natahuje tím, jak vlastně všechna kola budete několikrát opakovat, ale i při troše štěstí a šikovných prstů hru dohrajete do nějakých 6 hodin, ale může to být i poměrně více. Navíc po zvládnutí každého kola, máte možnost ještě soupeřit v challenge misích, které jsou situovány do těchto kol a následně soupeřit o své místo na výslunní v Leaderboardech. Ještě je tu možnost hrát s někým v kooperaci, ale tím se vlastně nic moc nemění, pořád je hra pekelně těžká, byť o něco méně. Mě osobně mrzí absence kooperace v klasickém gaučingovém splitscreenu, který bych spíše uvítal, než online koop.

Velmi příjemně sem byl překvapen variabilitou nepřátel v daných kolech. Dokonce některé tří Áčkové titulu nemají takovou rozmanitost v rámci nepřátel. Setkání s někým novým může znamenat poměrně slušnou ztrátu zdraví, případně i smrt. Hra vám také dokáže přichystat i řadu pastí, které vás pevně přesvědčí v tom, že ta hra vás chce zabít. A někdy jsem nabíral i dojmu, že ne pouze virtuálně. Korunou všeho jsou tedy již zmínění bossové, kteří jsou tím neunikátnějším z celé hry a je zde vidět jasný japonský rukopis.

Nějak jsem se v celé té "euforii" ze samotné hratelnosti zapomněl napsat, o co v té hře vlastně jde. I když, je tam vůbec nějaký děj? Jo je, ale je to klasické terminátorské klišé, tedy roboti se postaví proti lidstvu a chtějí jej zničit. Vy hrajete za postavu Becka, což je vlastně také jeden z robotů, označený jako Mighty No.9. Ten společně s několika vědci, bude muset zastavit vzporu sporů a získat zbylé roboty Mighty No.1-8. zpět na svoji stranu. Jak říkám, nejedná se o žádný hollywoodský trhák. Svůj účel ve hře to ale plní. Ale na druhou stranu cut-scény, jenž následují po každém splněném kole by si přeci jen zasloužili trochu více péče. Postavy by aspoň při mluvení mohli otevírat pusu a né se jen klimbat ve větru.

No, takže se vlastně dostáváme do velkého finále a cíle celého maratonu a to je technická stránka hry. Musím říci, že cartoonová stylizace mi u hry sedí. Žánr plošinovek je jeden z mála, který je na tento typ her šitý na míru. Ani soundtrack není nejhorší, ale ani nikterak oslnivý, či bych řekl v podstatě průměrný. Zkrátka neurazí. Hra také většinu času jede v 60 snímcích za sekundu, byť nějaké ty propady frameratu tam jsou, ale nikterak zásadní. Ale například se člověk nemusí být nějakého dobíhání textur, či doskakování předmětů. Jenže je tu několik ale. Tak za prvé animace postav, NPC, či všeho pohyblivého ve hře nejsou nijak závratné, což se dá ku ceně hry poměrně chápat. A za druhé, což mě osobně pilo krev hned po vysoké obtížnosti jsou poměrně dlouhé nahrávací časy. U takového typu hry a zpracování bych čekal, že hra se načte do pár vteřin a to obzvláště po smrti, ale ono né. Nejsou to vteřiny, ale desítky vteřin. Což je jak jsem zmínil velmi nemilé a mohlo by se to zdát jako hloupost, ale vzhledem k povaze hry, je to opravdu na místě a pokud se do Mighty No.9 pustíte, tak mi dáte rychle za pravdu.

Celkové zhodnocení:

Mighty No.9 je lehce nadprůměrná, byť slušná plošinovka, která představuje pro hráče poměrně solidní výzvu vzhledem k vysoké obtížnosti hry. Hra nabízí několik zajímavých herních prvků, které jinde neuvidíte a poměrně slušné stylizované grafické zpracování. Optimalizace a nahrávací časy by potřebovali ještě nějakou tu péči a animace postav se zasekla někde v půli cesty. Přesto tato hra není špatným počinem a rozhodně si najde své fanoušky a to hlavně z řad hráčů, kteří milují výzvy a jejich pokořování.

Hodnocení: 6/10