Když se podíváme na portfolio vývojářského studia DICE, tak vše co zde najdete ponese název Battlefield, tedy alespoň v devadesáti procentech případů. Studio sem tam totiž přijde s něčím novým, ale jde o opravdovou raritu a ta největší přišla v roce 2008 s odhalením Mirrors Edge. (Pro přesnost DICE mají na kontě pochopitelně mnohem více různých titulů, ale na všech ostatních projektech šlo spíše o výpomocnou složku). Tehdy se jednalo opravdu o revoluční herní zážitek, který nenabízela žádná jiná hra. A po dlouhých osmi letech čekání zde máme další díl s naší oblíbenou freerunnerkou Faith, Mirrors Edge Catalyst. Zapíše se tato neohrožená Běžkyně do našich srdcí i tentokrát? No pojďme se na to podívat.

Jak jsem naznačil hned na počátku, opět se chopíme role Runnerky Faith, kterou na samém úvodu uvidíte opouštět věznici, celé je to tak trochu zahaleno rouškou tajemství, ale pomocí jejich vzpomínek je naznačeno, že všechny její trable mají něco společného s její sestrou a matkou. Bohužel, Faith žije ve Sky City. Městě, které celé podléhá obřímu konglomerátu Kruger Sec, jenž zde utvořil jakousi vládnoucí vrstvu, která představuje veškeré právo a pořádek ve městě. Proti této organizaci stojí odboj běžců, Runnerů. Kteří se pomocí různých sabotáží a krádeží majetku K-Secu snaží do Města ze skla přinést svobodu. Faith, je krátce po jejím propuštění, označena hlídacím náramkem. Jeho životnost končí poté, co naše hrdinka potká Icara, jenž má jediný úkol přivést nejlepší Runnerku zpět domů. Poté začne celá hra a její děj nabírat na tom správném tempu. Postupně budete odhalovat tajemství kolem její rodiny a hlavně zjistíte, co stojí za spiknutím. Nehledě na to, že se musíte vypořádat s K-Secem, který chystá konečný úder proti jejím odpůrcům. Zápletka je plná kliše a rozhodně nejde o nic zcela originálního a jedinečného, ale nějakým způsobem to celé funguje. Jak se říká v jednoduchosti je síla a zasazení celé této záležitosti v tom hraje citelnou roli.

City of Glass, jak je město přezdíváno je skvělou ukázkou futuristické architektury, která představuje jakousi čistotu, ale za hranou těchto zrcadel se skrývá touha po moci a nadvládě nad lidskou společností. Hra ukazuje, spoustu stránek lidské osobnosti. Jen je k tomu občas nutné číst mezi řádky. Jde o chuť lidí jen tak se nevzdat, ukázat, že i pár jedinců, jenž se postaví systému plnému bezpráví, může zažehnout plamen naděje. Faith je jako charakter výtečně napsána. Je to dívka s jejíž životním příběhem se dá velmi snadno sžít a hlavně máte chuť jej prožít. Hraní této hry do vás vnáší jakousi nevídanou svobodu a lehkost. Ten pohled na město z jeho výšin je poměrně emotivní. Každý však celý tento projekt může vnímat odlišně, ale poté co ve hře strávíte několik hodin dáte mi za pravdu.

Po stránce herní náplně je to s novým Mirrors Edge trochu rozporuplné. Na jedné straně jsou poměrně povedené příběhové pasáže, které doplňují různé vedlejší příběhové linie, které se poměrně slušně doplňují a utváří jeden celiství zážitek. Avšak cíle každé z nich se po většinu času nesou ve stejném duchu, buďto se musíte někam infiltrovat, něco ukrást, či něco sabotovat. Na druhou stranu, samotná hratelnost je natolik návyková a vyzařuje z ní neutuchající svoboda, při vašem postupu, že na to nikterak nemyslíte. A já sem tak uvízl někde na středu vah. Kdy na jedné straně je repetitivní náplň, i když vždy v odlišných kulisách a v druhé miste výtečná hratelnost v symbióze s pocitem svobody. Těžké je se v tomto směru rozhodnout, co převažuje a asi to bude záležet na každém z jednotlivých hráčů. Každopádně vedle příběhových sekvencí jsou zde i různé challenge v podobně doručování zásilek na čas, či jakých si timetrialů napříč městem. Kterých není nejmíň.

S posledním poznatek je úzce spojena jakási multiplayerová část tohoto titulu. Nejde však o multiplayer jako takový. Jedná se vlastně jen o online žebříčky, kde si poměřujete časy s ostatními hráči a podle vašich výkonů jste řazeni do různých divizí. Dalo by se to vlastně přirovnat k rally hrám. I v nich jezdíte na čas, který v multiplayeru mnohdy měříte s ostatními. Akorát si nevozíte zadnice v autech, ale běháte pěkně po svých a skáčete pěkných pár pater nad zemí. To nejlepší na tom celém je ale fakt, že můžete vytvářet vlastní závody napříč městem a ty pak sdílet se všemi lidmi světa a nebo pouze se svými přáteli, to už je ale na vás. V utváření tratí máte více méně volnou ruku, takže mohou vznikat poměrně slušné výzvy, u kterých se sebelepší hráč může pekelně zapotit. Nikdy se vám však nestane, že ve své hře uvidíte jiného hráče, maximálně echo hráče s nejrychlejším časem v dané online challenge. Věřte mi, že někdy úspěšné dokončení daného závodu závisí na tom, jestli se daného echa dokážete držet. Jelikož jediné co ohraničuje cestu v komunitních závodech jsou checkpointy, ale jinak vám hra nikdy neukáže směr kudy běžet. Směr vám ukáží pouze oficiální závody městem ve hře a v jejich případě zde máte jen start a cíl.

Jak tedy můžete vidět, nový díl sebou přináší řadu novinek a spousta z nich se týká i samotné Faith. Tak kupříkladu ve hře se objevuje jakýsi skill tree, takže je vám vlastně hned jasné, že s Faith budete stoupat po úrovní, které vám umožní učit se novým dovednostem. Což postupem času poměrně mění celou dynamiku celé hry, ale tím nechci říci, že by ji nějak rozbili, ba naopak na dynamice a plynulosti ještě více přidávají. Mezi ty největší novinky, co se samotné výbavy Faith týče, patří rozhodně grapling hook, který získáte zhruba v jedné čtvrtině hry a jenž vám zpřístupní další části města, do kterých byste se bez této věcičky neměli šanci dostat. Dokonce se vám otevře spousta dalších možností pohybu po městě, což není nikterak ku škodě. Je tu však drobný downgrade jedné dovednosti a to používání palných zbraní. Ty jsou totiž v tomto díle vázány DNA k daným vojákům K-Secu, takže je není možné používat. Ale souboje ani tak neztrácí na své dynamice, ba naopak nový soubojový systém, který nyní odděluje nohy a ruce je daleko variabilnější a údery se mění i podle toho do jaké části soupeřova těla míříte.

K-Sec přitom disponuje různými typy vojáků a každý z nich vyžaduje jiný pohled na samotný střet. Některé vojáky jednoduše zmlátíte na hromadu holýma rukama, ale ostatní již vyžadují koncentraci a hlavně je nutné vyhledat jejich slabiny. Myslím, že ale nejdůležitější je se v první řadě zbavit jednotek ozbrojených palnými zbraněmi, ty většinou bývají nejčastější příčinou vašeho úmrtí ve hře, tedy jsou tou druhou nejčastější příčinou, tou první je pochopitelně rozplácnutí se o zem při špatně načasovaném skoku, či zkrátka pod rouškou adrenalinu si přijdete, že zvládnete vše a skočíte z budovy a najednou zjistíte, že není kam a pak už se jen řítíte k zemi a až je z vás jen mastný flek. Asi je tedy moudré zmínit, že útěk je kolikrát tou nejlepší strategií, jak vyváznout ze souboje s K-Secem. Nehledě na to, že nepřátele postupem hrou nabývají na síle.

A nakonec se podíváme na technickou stránku hry. Ta se oproti měsíc staré betě posunula zase o několik kroků kupředu. Hlavně hra nyní jede plynule 60 snímků za sekundu bez nějakých výrazných propadů. Hru, jak už je u DICE zvykem, pohání engine Frostbite, což většinou zaručuje poměrně slušnou audiovizuální kvalitu. Ale lidé z DICE s tímto projektem poprvé zapluli do vod her s otevřeným světem a je to ze hry rozhodně cítit. I přes to, že hra je ve svých kulisách plná bílé a může působit nenáročně, tak tomu tak nebude. Hra disponuje poměrně solidním nasvícením a spoustou poměrně náročných efektů, které by v případě dalšího battlefieldu nejspíš nebyly problém, ale vhledem k tomu, že celé město je jedna opravdu velká otevřená kniha, nikde nezažijete žádné nahrávací obrazovky a to i v případě, že lezete z vnějšku města do nějaké z budov.To vše si pochopitelně vyžádalo svou daň a tak se budete setkávat s různým občasným doskakováním detailů na objektech, či donačítání textur, ale k tomu dochází v podstatě jen pár minut poté, co hru spustíte a než se svět stihne načíst, jelikož ani nahrávací čas celé hry není nijak dlouhý. Ale nutno uznat, že celé to působí nádherně a futuristicky, tedy přesně tak, jak to v této hře má být. 

Celkové zhodnocení:

Mirrors Edge: Catalyst je hrou, která dělá svému předchůdci při nejmenším čest. Výtečně se hraje, dobře vypadá a působí neomezenou svobodou. Pochopitelně i zde se najde několik vad na kráse, kdy tou nejhlavnější bude repetitivní náplň misí, ale to celé je vyváženo návykovou hratelností. Přesto se tento fakt nedá, jen tak obejít. Poměrně zajímavou nástavbou jsou komunitní závody napříč městem, které hře přidávají na atraktivitě a hlavně zaručují, že vždycky bude koho překonávat. Přeci jenom, tím největším soupeřem ze všech je vždy čas.

Hodnocení: 8/10