Na idylickém ostrůvku obydleném rozkošnými plyšovými medvídky žil Naughty Bear. Byl to v jádru hodný méďa, pouze trochu jiný. Natržené ouško, ušmudlaný kožich, zašitá jizva na tváři. Mezi ostatní kamarády se snažil zapadnout, přesto se vždy stal terčem posměchu. Odstrkovaný Naughty Bear se pokoušel úšklebky skousnout. Ale všechno má své meze a pohár trpělivosti přeteče každému.

Osudnou událostí pro Naughtyho se stala kamarádova narozeninová oslava. Všichni se těšili na veselou párty. A Naughty nedostal ani pozvánku! Když se přesto pokusil přinést svůj pracně a s péčí připravený dárek, pouze schytal další sadu posměšků. Potom již stačilo málo. Jedovaté našeptávání herního vypravěče méďu zlomilo a po vzoru Michaela Douglase z filmu Volný Pád zkratoval. A vydal se na cestu brutální pomsty.

Hratelnost jiná, než naznačují obrázky
Takhle nějak začíná příběh nové dětské hry výhradně pro dospělé. Recenzi bych netradičně nezačal tím, jaká hra je. Ale spíše jaká není. Podle obrázků, videí a starších informací na internetu lze snadno získat dojem, že se jedná o jakousi ujetou variantu na open-world příběhové GTA. S misemi, úkoly a různorodými lokacemi. Ne-é, přátelé. S tímto konceptem nemá Naughty Bear vůbec nic společného.

Jediným cílem hry je nasbírat co nejvíce bodů v každém z levelů, které jsou si podobny jako vejce vejci. Strukturou bych celou hru přirovnal ke Katamari Damacy. Mnoho úrovní, ale všechny se odehrávají v téměř stejném prostředí. Pouze s pozměněnými předměty, jinou ideální cestou k dohrání a jinými podmínkami prohry. Cílem není splnění příběhových úkolů, ale pouze nasbírání co nejvyššího počtu bodů. Nejlépe po poctivém tréningu a několikanásobném zopakování daného levelu. Komu podobné hry smrdí a vyžaduje příběh a mise, ať dá pracky pryč.

Příběh v každé kapitole tu sice na efekt je, ale pouze aby ukázal důvod, proč Naghty zase nervačí. Jednotlivé zápletky nemají zakončení, pokud nepočítáme vymlácení všeho živého. A ani na sebe pořádně nenavazují.

Plyšově heboučký Manhunt
Samotná hratelnost a atmosféra tvoří poměrně unikátní kombinaci, kterou lze připodobnit k epizodám Happy Tree Friends, nebo když si představíte filmovou sérii SAW s postavičkami z Teletubbies. Na první pohled přeslazeně roztomilá grafika hýřící barvami a rozchechtanými plyšáky, které si zamiluje každé dítě na první pohled.

Ale pod nevinnou skořápkou se skrývá jedna z nejbrutálnějších her, která se v prováděných činnostech může měřit s klasikami jako Manhunt nebo Mad World. Pouze v kreslené grafice to nikomu nepřijde tak kontroverzní, a to ani když plyš stříká všemi směry. Každá zbraň ve hře má, krom klasického útoku, navíc unikátní smrtící fatalitu, kterou lze použít na vysíleného protivníka. Každý předmět, který plyšáci dokážou používat, lze obrátit proti nim brutální cestou. A když se budete hodně snažit, lze spatřit i mnoho sebevražedných animací.

Přesto hra není výhradně o zabíjení
Naopak, pokud chcete dosáhnout nejlepších výsledků, musíte button-mashingové souboje odložit na co nejpozději, nebo i úplně vynechat. Body získáváte zejména za nervování a psychické deptání nevděčných kamarádů. Za pouhé utlučení sice bodíky dostanete, ale zdaleka ne všechny, které lze z daného chudáka vyždímat. Zkuste jim raději v nepřítomnosti rozbít nábytek, pokazit telefony, chytit někoho do pasti na medvědy, nebo na ně vybafnout ze skříně.

Každé vylekání přináší body. A to i za nepřímé akce. Jeden medvídek si může všimnout rozbitého okna, dostane strach a přinese pár bodů. O chvíli později potká kamaráda, ten si všimne jeho ustaraného pohledu, také zapochybuje a máte na kontě dalších pár bodíků. Další méďa se chytí do pasti, ale body přisypou i všichni vyděšení přihlížející. Panika se šíří rychle a je nutno zkusit vytvořit co nejděsivější komba. Za každou provedenou špatnost vám narůstá bonus, který násobí získané body, ale jeho hodnota časem klesá. Klíčem k úspěchu je tedy trýznit co nejvíce plyšáků najednou a nejrychleji bez zbytečných přestávek.

Samotné zabíjení je již pouhou třešničkou na závěr, kdy se daný medvěd pomátne hrůzou a více bodů z něj nedostanete. Ač se to tedy nezdá, hra hodně přesahuje do stealth žánru. V mnoha úkolech strávíte více času přikrčení v lese a opuštěných místnostech, než tváří v tvář protivníkům.

Demoverze za cenu plné hry?
Naughty Bear není v zásadě vůbec špatnou hrou a opravdu dobře jsem se u ní bavil. A to přes potíže s neposlušnou kamerou a hůře zpracované souboje. Za neodpustitelnou ovšem považuji jeho rozsáhlost. Podezřele již vypadá plná instalace zabírající jen 800 MB. Po spuštění se možná na chvíli zaradujete. Čeká na vás sedm kapitol, každá s pěti misemi. Ale bohužel jde o pouhou iluzi a všech 35 úkolů se odehrává všeho všudy ve čtyřech nevelkých lokacích. Pod jednou lokací si představte plochu s třemi domky, pár cestami okolo a zhruba deseti medvídky.

To je bohužel vše a celá herní doba, která pro plné dohrání zabere klidně osm hodin, je natažena neustálým ždímáním stejného obsahu s drobnými úpravami. Každá ze sedmi kapitol obsahuje jiný příběh, s tím spojené jiné protivníky, zbraně a lokace některých předmětů. Každý z pěti úkolů v dané kapitole pouze mění speciální pravidla. Jednou jste omezeni na čas, podruhé nesmíte být spatřeni, potřetí musíte všechny přivést k šílenství apod. Ale vždy na stejné mapě.

Hra je tedy určena výhradně lidem, kteří rádi nahánějí co nejvyšší skóre a odemykají bonusové oblečky zlepšující některé vlastnosti. Ostatní hru možná odloží po dvou hodinách, protože další mise, které pouze vymění některé plyšáky za robomedvědy, je omrzí dříve, než se k nim vůbec dostanou. Pokud jde o množství obsahu, mám pocit, že i některé demoverze velkých her jsou bohatší.Naughty Bear

Název hry: NAUGHTY BEAR
Výrobce A2M
Vydavatel 505 Games
Datum vydání červen 2010
Multiplayer ne
Platformy PS3, X360