Naval Assault: The Killing Tide - recenzeNAVAL ASSAULT

Jeden z prvních zástupců arkádových ponorkových simulátorů připlouvá na konzoli X360. Přináší rychlou akci, jednoduché ovládání a třicet misí kampaně. Bohužel ho pár podstatných maličkostí nebezpečně táhne ke dnu.

Na počítačích i přes nepříliš přesvědčivý pátý díl jasně vládne série Silent Hunter, která se jen tak portu na konzole nejspíše nedočká. A tak na X360 kromě série Battlestations není prakticky nikdo, kdo by se chopil trůnu. O tuto pozici se nyní uchází Naval Assault: The Killing Tide, který vám nasadí kapitánskou čapku na hlavu a vy se stanete velitelem jedné ze spojeneckých ponorek. Ta na počátku kampaně zjišťuje informace o „zázračné“ zbrani, již kutí němečtí vědci kdesi v bunkrech.


Jednoduchost nadevše
Ovládat Naval Assault by zvládlo i malé dítě, což je klad. Ke zmiňovanému Silent Hunteru se složitostí tvůrci z 505 Games ani nepřiblížili. Ani to nebyl účel a běžnému hráči bohatě stačí tři různé hladiny ponoru, kde na té nejnižší jste v relativním bezpečí před hlubinnými minami, na té prostřední můžete vysunout periskop a vypálit torpédo, a ta úplně poslední slouží k obsluze palubních zbraní, s nimiž sestřelujete dotěrná letadla.

Nepřátelské lodě jsou na mapě v podobě různě barevných teček, kdy zelená značí vše v pořádku, žlutá větší obezřetnost těchto jednotek, a v případě červené se můžete těšit na zasypávání již zmiňovanými hlubinnými minami či dávkami z těžkých kulometů, pokud zůstanete minimálně na prostřední hladině ponoru.

Některé mise se dokonce týkaly nějakého tajného poslání, kdy kupříkladu bylo nutné odposlechnout důležitou rádiovou zprávu a nevyvolat poplach. Musel jsem tak nahodit nižší obrátky motoru, dát si pozor na minová pole a hlavně příliš často nevystrkovat nos, abych nebyl spatřen. Nedodržení těchto jednoduchých pravidel v lepším případě znamenalo nepříjemné zdržení, kdy jsem musel počkat na uklidnění situace nad hladinou, nebo ta horší varianta znamenala restartování celé mise. V NA totiž nebylo možné hru uložit či využít služeb checkpointů. Autoři s tím při relativní krátkosti misí nejspíše ani nepočítali.


Nepříjemný stereotyp
Repetivnost a po čase i nuda se nevyhnula ani tomuto titulu. Úkoly se většinou točí okolo zničení několika lodí, proplížení se skrze minové pole, či sestřelení pár desítek letadel. Každá z misí nezabere více jak patnáct nebo dvacet minut. Tedy za předpokladu, že vše zvládnete na první pokus. Autoři hned z počátku nasadili laťku obtížnosti poměrně vysoko a posílají proti vám stále víc a víc lodí či letadel. Následně máte zkrátka problém splnit všechny limity a ještě k tomu vyváznout živí.

V lásce jsem příliš neměl mise, kdy jsem musel vylézt na palubu a s kulometem bránit ohromný přístav v New Yorku před úplným vybombardováním několika desítkami letadel. Kde v tu dobu byla klasická dělostřelecká podpora na souši, se raději ani neptám. Velmi nudné bylo i čekání na dně moře, než torpédoborce vyházely povinnou várku hlubinných min a já mohl pokračovat dále.

Umělá inteligence rozhodně nepatří k nejlepším a vše se točí okolo výše zmiňovaného principu, kdy stačí chvíli vyčkat na dně na uklidnění situace. Žádné pronásledování či zkontaktování okolních lodí tak nečekejte. Méně trpěliví tak mohou klidně hlídkující bárku potopit a ušetřit si pár vteřin čekání, ale s tím rizikem, že dojde k většímu poškození ponorky.


Světlé momenty
Pár misí z kampaně si však zaslouží pochvalu. V paměti mi utkvěla například ta, kdy jsem s ponorkou musel proplout úzkou soutěskou, kde na mě kromě minového pole čekaly nejrůznější výběžky, vraky potopených lodí, či pozemní kulometné posty. Na konci už byla připravena sladká odměna v podobě právě se opravujícího německého křižníku.

Průchodem příběhové části se postupně odemykají další tři druhy ponorek, které se kromě pár papírových statistik liší i počtem torpédových komor. Drobnou perličkou je, že vystřelený projektil můžete sledovat hezky zblízka až do chvíle samotné detonace. Více odemknutelného obsahu od hry bohužel nečekejte a Naval Assault v tomto ohledu zůstává daleko za svými konkurenty.


Zastaralá grafika
Hra neoslní ani grafickou stránkou, která se podobá dost možná i pět let starým titulům a spíše než výhledu nad hladinu dáte jen přednost tmavému moři, na němž se nedá skoro nic zkazit. Jakékoliv srovnání s například (po této stránce špičkovým) Silent Hunterem by nebylo vůbec na místě. Za uši vás budou tahat rovněž nepříliš povedené zvuky a spíše pochybná hudba, o jejíž přítomnosti někdy navíc ani nebudete vědět.

Chtěl jsem si vyzkoušet i hru více hráčů, ale bohužel v době testování nebyl vůbec nikdo, kdo by sdílel podobný záměr. Oddych od předvídatelné umělé inteligence tak nepřišel ani po několika dnech zkoušení on-line služby. Nepředpokládám však, že by zrovna multiplayer byl těžištěm této hry.

Jdeme ke dnu
Všechny výše zmiňované nedostatky, z nichž mnohé patří do kolonky „velmi podstatné“, by se možná daly překousnout, pokud by Naval Assault byl nabízen jako hříčka za pár drobných na Xbox Live Arcade nebo za budgetovou cenu v obchodech. Tento titul vás však vyjde bez mála na zhruba tisíc korun, což je při vší úctě zhruba trojnásobek částky, kterou by autoři mohli za toto dílo požadovat. Jisté zárodky zábavnosti tu však jsou, a pokud si 505 Games vezme všechny výtky k srdci, druhý díl by se minimálně do hranice průměrnosti mohl dostat.

Název hry  NAVAL ASSAULT
Výrobce Artech Studios
Vydavatel 505 Games
Datum vydání červen 2010
Multiplayer ano
Platformy Xbox 360
zdroj: Games.cz