Kolem studia Platinum Games je poslední dobou docela živo. Před nějakou dobou se o něm mluvilo ve spojení se zrušením hry Scalebound a garantuji vám, že další měsíce se bude hodně mluvit o jejich zatím poslední hře, Nier: Automata. Ta vychází jak na PC, tak na Playstation 4 a právě tam se pokusila vklínit mezi dva žhavé kandidáty na nejlepší hry roku, Nioh a hlavně Horizon Zero Dawn, o kterém snad slyšel každý. Nier: Automata neprovázel žádný velký hype, reklamní masáž byla na relativně přijatelné úrovni a to může znamenat dvě věci. Buď si vydavatel je jist, že hra zapadne a nehodlá utrácet miliony dolarů za zbytečnou propagaci, nebo si naopak je jist, že hra se stane hitem i bez finanční injekce. Nebudu to zbytečně natahovat, správně je ta druhá možnost.

Nier: Automata na mě během první hodinky hraní působila poměrně rozpačitě. Podivná kamera, ne zrovna oslnivá grafika ... Jak obrovsky jsem se mýlil. Platinum Games mi opět připoměli, o čem hlavně hry jsou. O hratelnosti a čiré zábavě. Koktejl, který dokázalo toto studio namíchat, mě opil, jak gymnazistu na prvním lyžařském kurzu a s kocovinou, kterou si rád znovu zopakuji. Ono se není ani čemu divit. Platinum Games jsou možná králi žánru hack and slash a dali světu královnu žánru, Bayonettu. Nier: Automata ale dalece překračuje zavedené mechanismy podobně laděných her a nespokojí se jen s prostým mácháním mečem. Ona totiž díky ukázkové práci s kamerou dokáže nemalou část hry odprezentovat jako klasickou 2.5D skákačku, nebo klasickou střílečku, jako třeba Space Invaders. Přechod mezi jednotlivými styly hraní je absolutně plynulý a propůjčuje hře neskutečný náboj a tempo a tolik potřebnou variabilitu.

Příběh hry nás zavede do poměrně vzdálené budoucnosti. Lidstvo svedlo neúspěšnou válku s mimozemskou rasou a bylo nuceno opustit Zemi a uchýlit se do exilu na Měsíc. Pohled na naší modrou planetu jim asi klidu na duši nepřidal a touha po návratu se tak stala hnacím motorem zbytku lidstva. Byla založena jednotka androidů Yorha a její průzkumné i bojové jednotky jsou vysílány zpět na Zemi s jediným cílem, vypráskat mimozemšťany a vzít si zpátky to, co bylo dávno naše. Vetřelci ale nehodlají dobité území odevzdat bez boje. Země je osídlena roboty, které vetřelci vyrábí. Ti se stanou našimi hlavními nepřáteli, ale jak bude příběh plynout, zjistíme, že staletí se i na robotech podepsala a oni se vyvinuli takovým směrem, který nejspíš jejich tvůrci nepředpokládali. Hlavní hrdinkou hry je androidka YoRHa No. 2 typ B, zkráceně 2B. Ta se hned na začátku hry setká s dalším androidem, průzkumnou jednotkou 9S. Společně vytvoří skvěle fungující herní dvojici. Zpočátku poměrně formální vztah přeroste v absolutní oddanost jednoho k druhému. Nechci zde mluvit o lásce, ani o ryzím přátelství, o tom to mezi nimi není. Hra spíše brnká na city v té emoční rovině. Android totiž může ztratit tělo, ale nikdy ne duši. Ta vždy přetrvá alespoň v digitální podobě a při zničení androida je prostě vložena do nového těla, které zrovna sjelo z výrobní linky. Hra tak má prostor pro několik mimořádných dějových zvratů, a pokud nejste emočně úplně prázdný člověk, věřím, že po dohrání hry ve vás něco roztaje. Nechme už ale sladkých slovíček, pojďme nakopat pár lesklých kovových zadků

Soubojový systém Nier: Automata je srdcem hry. Na jeho kvalitách stojí i padá celkový pocit, jaký si ze hry odnesete, a mohu s klidem říci, že žádné obavy v tomto směru mít nemusíte. Základem všeho jsou chladné zbraně několika druhů, od mečů přes sekery až po kopí. Tímhle arsenálem, podle japonských tradic v poněkud větších velikostech, se 2B bude ohánět jedna radost. Člověk by až řekl, že tahle sličná androidka, které pod rozevlátou sukní prosvítají sněhově bíle kalhotky (kouknete se, já se také koukl), roboty spíše než mečem odzbrojí svou roztomilostí, ale opak je pravdou. Její ovládání je bezchybné, komba na sebe skvěle navazují a celý tento systém vám přijde do ruky během několika málo minut. Každý android navíc disponuje podpůrnou jednotkou, jakýmsi létajícím dronem (PODem), který bude vaše útoky doplňovat střelbou a několika speciálními útoky. Vše zaleží na typu PODa a jeho specializaci. Některý tak používá rotační kulomet, jiný naváděné rakety, jiný zas slouží pro skenování nepřátel. POD navíc dokáže uzamknout kameru na vybraný cíl. Android 9S je pak plně automatický, lze si však u něj navolit z několika předdefinovaných osobností. Může se tak stát agresivní jednotkou, která útočí bez zaváhání na nejbližší cíl, nebo naopak na jednotku podpůrnou, která klidně položí život při obraně 2B. Malinko možná zamrzí nějaká větší spolupráce, např. nějaký kombinovaný útok obou androidů.

Mechaniky, které znáte z ostatních her, jsou v Nier: Automata radikálně překopány. Tak třeba ukládání hry možná někomu přidělá pár vrásek na čele. Zapomeňte na nějaký auto-save. Tuhle berličku moderních her Nier: Automata zcela ignoruje. Ukládat hru si můžete pouze ručně a to ještě jen v předem určených místech. Všude po světě jsou rozmístěny jakési telekomunikační portály. Ty slouží nejenom jako komunikační kanál mezi vámi a základnou na Měsíci, ale jen zde je možno hru uložit, resp. v nejbližším okolí tohoto terminálu.

Pokud zapomenete, smůla, klidně si zopakujete několik hodin hraní. Mohu potvrdit, stalo se mi to. Smrt je zde řešena trochu podobně jako v sérii Dark Souls. Pokud zemřete, získáváte nové tělo, nového androida. Je to ale jen prázdná schránka, veškeré modifikace, kterými si můžete vylepšovat vaše vlastnosti, máte pořád uloženy ve vašem starém těle a nezbývá tak nic jiného, než si pro něj dojít. Pokud na cestě k mrtvole zemřete, hádejte, co se stane. O vše přijdete. Stejně tak řeší smrt i ostatní androidi, kteří si plní na Zemi své vlastní úkoly. Čas od času tak narazíte na mrtvé tělo jiného androida a máte možnost ho oživit. Pak je jen na vás, zda mrtvé tělo odeberete o vylepšení, nebo zda ho oživíte kompletně a on se tak na krátkou dobu stane Vaším spojencem.

I vylepšování vaší postavy je zde trochu jiné, než jste zvyklí. Jako android disponujete několika sloty, do kterých můžete vkládat speciální chipy. Ty pak nějakým způsobem upravují vaše dovednosti, ale fungují i jako informace na vašem HUDu. Kapacita těchto slotů je omezena a je tak potřeba pečlivě vybírat, které vlastnosti chcete mít aktuálně k dispozici. Kompletním vypnutím HUDu se ale dá něco ušetřit. I tady vidíte genialitu Nier: Automata. Úpravu HUDu samozřejmě najdeme i v jiných hrách, ale v žádné z nich to není komplexní herní mechanika, která má dopad na hraní jako takové. Jednotlivé chipy sbíráte různě po světě z mrtvých nepřátel, nebo si je můžete koupit u obchodníků. U nich je můžete i kombinovat a vytvářet tak silnější varianty, které jsou i méně náročné na kapacitu slotů. Vždy je potřeba mít dva identické chipy, jeden je pak zničen a druhý posílen. Postupně si tak můžete 2B modifikovat přesně podle svého. Možná to jen tvůrci trochu přehnali se silou jednotlivých chipu. Zhruba v polovině hry už jsem z 2B vytvořil doslova nezničitelné monstrum. Ono když vám každý zabitý robot přidá 30% života, stane se hra poměrně jednoduchou. Stejně jako 2B můžete vylepšovat PODa i zbraně. K tomu slouží materiály, vždy budete přesně vědět, jaký druh a kolik kusů je potřeba. Zatímco u zbraní nebyl vyloženě problém tyto materiály najít, PODa se mi po prvním dohrání nepovedlo vylepšit ani jednou.

Prostředí ve kterém se Nier: Automata odehrává se trochu vymyká klasickému pojetí her s otevřeným světem. Tvoří ho vlastně jedna obrovská lokace, jejíž střed tvoří ruiny kdysi obrovské metropole. Na ní poměrně logicky navazují další prostředí, podíváme se tak do pouště, lesa, opuštěných továren či starého zábavního parku. Level desing je na vysoké úrovni, nikde nenajdete nějaké zbytečné místo, časem se naučíte všude orientovat po paměti. Trochu problém nastává jen tehdy, když se snažíte dostat někam, kde jste ještě nebyli. Najít tu správnou cestičku není vždy jednoduché a nepřispívá tomu ani poněkud nepřehledná mapa. Možnost rychlého cestování je samozřejmě i zde, ale jako plno jiných mechanik i tato se stane dostupnou až někdy v půlce hry. Bývalá metropole je již několik staletí opuštěná a vládu v ní kromě robotů převzala příroda, není tak problém narazit na nějakou tu divou zvěř. Přerostlá divoká prasata a majestátní losy slouží i jako dopravní prostředek, ale tuto funkci jsem snad ani jednou nevyužil, kdyby ve hře nebyla, asi by se nic nestalo. Každé prostředí má i své unikátní nepřátele. Většinou se jedna jen o modifikace toho stejného typu robota, ale výjimku tvoří absolutně originální bossové. Zažil jsem toho ve hrách již hodně, ale aby na mě útočila obrovská ropná plošina, která má k sobě přidělaná dvě důlní rypadla se nevidí každý den. Originalita boss fightů není jen v podobě bossů, ale hlavně v pojetí boje samotného. Každý probíhá trochu jinak, každý má nějakou svou unikátnost a nikdy se autoři nesníží k hloupému systému QTE, vše si pěkně odmačkáte až do posledního úderu.

Grafické zpracování, pokud budeme brát v potaz jen originalitu a zajímavost je špičkové, co již rozhodně špičkové není je jeho technická kvalita. Hra sice běží v 60ti fps, ale sem tam zaznamenáte propady. Hodně mě rozčilovaly doskakující textury, stíny, které se vykreslují pouze 50 metrů před Vámi a zubaté hrany, hra o vyhlazování asi ani neslyšela. Zamrzí i nemožnost vstoupit na místa, kam sice vedou dveře, kterými by projel autobus, ale hra Vás tam prostě nepustí. Na PS4 Pro a na PC samozřejmě bude technická stránka na vyšší úrovni, ale když člověk vidí, co dokáže z PS4 vyždímat výše zmíněný Horizon, musí chápat, ze Nier: Automata má v tomto směru určité rezervy.

Je to ale jen malá vada na kráse, kterou zmiňuji pro rýpaly, kteří již viděli výslednou známku. Co je naopak na té nejvyšší úrovni je soundtrack. Beze sporu se jedná o jeden z nejlepších, jaký jsem kdy slyšel. Každá lokace má nějaký svůj ústřední motiv, každý příběhový zlom je vždy podkreslen nějakou příhodnou písní a hra zachází až to takových maličkostí, že se nebojí při některých hackovacích minihrách využít hudbu, která jak kdyby vypadla z hracího automatu z konce 80. let.

Na první dohrání mi celá hra zabrala asi 18 hodin, ale dá se říct, že jsem z ní viděl jen malý zlomek. To největší překvapení si totiž hra nechá až na úplný závěr. Plno her dnes disponuje tzv. New Game +. Nier: Automata ale i zde předvádí genialitu a péči, s jakou byla vytvořena. New Game + se sice drží příběhu, ale hrajete ho z pohledu androida 9S. Dostanete tak šanci prožít příběh úplně jinak. 9S navíc disponuje schopností hackovat nepřátele a soubojový systém je najednou úplně jiný. Hackování navíc slouží i k nabourávaní se do elektronických zámků a mě tak konečně došlo, jak se otvírají ty podivné bedny, které jsem celou dobu nacházel. Nedalo mi to a trochu jsem pátral po netu. Hra nemá dva, ani tři konce, má jich rovnou 26. Některé jsou závislé na postavě se kterou příběh hrajete (ano, ani 9S není poslední hratelnou postavou), jiné jsou závislé na rozhodnutích, které během hraní uděláte. Znovuhratelnost je tak obrovská a rozhodně se vyplatí hru dohrát vícekrát, už i díky skvělým vedlejším úkolům. Ani zde hra nezklamala. Každý vedlejší úkol má hlavu a patu a často jsem nechápal, kam na to scénáristi hry chodí. Potkáte tak zvláštního robota s poněkud překrouceným pohledem na svět a jeho sektu, budete se starat o robotí slečnu a stanete se i svědky toho, jak roboti nastudují svou vlastní verzi Romea a Julie.

Celkové zhodnocení

Pokud si ještě pamatujete, na začátku recenze jsem si tak sám sobě položil otázku, zda Nier: Automata nezapadne v přívalu kvalitních titulů. Odpověď jste snad v recenzi nalezli. Pro mě osobně je Nier: Autoamata v podstatě dokonalou hrou, která ve mně zanechala skvělý dojem. Nebýt technicky slabší grafiky, omezení volnosti pohybu, špatné mapy a pár dalších drobných neduhů, letěla by známka ještě o bod výše. Hru ale musím hodnotit jako celek a nepřivírat nad ničím oči. Nier: Automata nabízí skvělý příběh, úžasnou hratelnost na desítky hodin, propracovanost herních mechanik a i dokonalý hudební podkres. Pokud si tohle necháte ujít, přijdete o jeden z nejlepších titulů, které nás letos čekají.

Hodnocení: 9/10