Jste hráči a chcete od hry výzvu? Nebo jste jen slečinky, co touží po růžových obláčcích a duhových ponících? Jasně, kdo by tohle chtěl že? A obzvlášť ve světě video her a hlavně ve světě her, které byly definovány From Software a jejich ultratěžkými rpg. Ale dnes se nebudeme zajímat o hru, tohoto studia. Dnes to bude den Teamu Ninja, vývojářského studia, které stojí například za sérii Ninja Gaiden, ale ani o tu dnes nepůjde. Dnešek je o hře, jejíž dlouhá osamělá cesta započala v roce 2004 z nedokončeného verze Akira Kurosawa. Ale po spoustě obtíží, odkladů a tajemství, je tento titul konečně venku. Připravte se na mytologický svět hardcore rpg Nioh. Jelikož dnes se podíváme, jak tato strastiplná cesta dopadla.

Nioh je hra inspirovaná skutečnou historickou postavou samuraje západního původu Williama Adamse, avšak titul je dosti přikořeněn o japonskou mytologii a nadpřirozeno. Hra se odehrává roku 1600 v Japonsku, byť v úvodní sekvenci hry navštívíte i Britský Tower. Zbytek hry se však budete pohybovat v zemi Vycházejícího slunce. A že pár krásných východů a západů ve hře zažijete, ale být vámi moc si na to nezvykám většinu času strávíte v přítmí, za noci, za deště, či hlubokých jeskyních a pevnostních katakombách. Ale oč tu vlastně běží. Říká vám něco Kámen mudrců? Jde o něco tak mocného, že vám to umožní žít déle, či chcete-li věčně. V Japonsku jej nazývají Amarita. Amarita, by podle královny Alžběty I. měl být jejím vítězstvím nad španěly. A to je vlastně hlavní premisa příběhu, ten má však ale hlubší význam, jenž objevíte napříč světem této hry.

Poznáte, že temnota a světlo spolu navzájem musí koexistovat, je to Jing a Jang vší existence. Každý v sobě neseme tíhu temnoty, ale je pouze na nás jestli se jí necháme pohltit a lidé s příliš slabou myslí budou pohlceni a stanou se Yokai, prokletými. Je dobré, že děj samotný vám není nikterak skrýván a není třeba jej hledat mezi ztracenými zprávami, či někde číst mezi řádkami jako je tomu v případě souls titulů. A za to vývojářům děkuji. Hra vás tak do sebe vtáhne mnohem více a nutno uznat, že já se od hry nemohl odtrhnout.

Mohu říct, že jsem měl velké obavy z technického stavu hry. Jelikož dlouhý a komplikovaný vývoj za sebou nechává stopy a to většinou negativní stopy, viz. má recenze The Last Guardian. Ovšem nic z toho se zde nestalo. Hra běží velmi dobře a to napříč všemi dostupnými PS4 konzolemi. Hru si můžete přizpůsobit dle svého. Já hrál na klasické původní PS4, ale i tak jsem měl tři možnosti zobrazení hry. Buďto v akčním modu, kdy hra jede 60 snímků za sekundu, avšak při nižší míře detailů a rozlišení, či zvolit filmový mod a v tomto případně se hra uzamkne na 30 snímcích, ale hra nabídne více detailů a full HD rozlišení. Já nakonec zvolil balance, tedy spíše kvalitu zobrazení, ale s odemčeným frameratem, takže hra mi ve spoustě případů jela ještě nad rámec 30fps, ale chápu, že někdo kolísavý framerate nestrpí. Každopádně, ať už si zvolíte cokoliv, tak hra vás nikdy nezklame. A mohu říci, že při svých toulkách japonskými ostrovy jsem nenarazil na jediný glitch, či bug, čemuž říkám dobře odvedená práce. Aby toho nebylo málo, hra využívá skvělého balancu mezi atmosférou, hudbou a tím, co právě vidíte na obrazovce, což se hned tak nevidí. Ale možná ze mě jen mluví zapálení do japonské mytologie. Každý mi však jistě dá za pravdu, že takto má vypadat dobře odvedená práce.

Počítám s tím, že hráči, kteří se o tuto hru zajímají, jistě vědí, že tituly, který tento inspirovali, jsou založené na jednoduchém principu boje, kde se spolu snoubí útočné výpady, dobře načasované krytí a úskoky. Nioh jde v tomto ohledu mnohem dál a krom poměrně pestré palety zbraní, nabízí i několik bojových režimů, či přesněji útočných pozic. Máme tu rychlé údery ze spodu, pak poněkud silnější útoky od pasu a nakonec ničivé údery z vrchu. Vše lze poměrně jednoduše kombinovat, stačí se jen sžít s ovládáním, jenž je poměrně dobře navrženo a nepůsobí jako kůl v plotě. Všechny tři pozice pak disponují dvěma možnostmi útoku a to slabšími a silnými. Každý z útoků v daných pozicích pak různě spotřebovává vaše Ki, což je zde něco jako stamina, po našem výdrž. Útoky, kryty a úskoky je pak možné kombinovat do poměrně povedených a mnohdy smrtících komb, jenž však vyžadují někdy pečlivé načasování a znalost svého soupeře.

Hra je z velké části klasické rpg, takže zde funguje normální vývoj postavy, avšak postup na další úrovně je nastaven stejně jako je tomu u souls her. Tedy na vyšší úroveň se zde dostanete pouze v případě, že se nacházíte u nějaké svatyně, pak už vám jen stačí mít dostatečný počet zkušeností na vyšší úroveň. Při postupu na každou úroveň si pak musíte zvolit, do jaké z vlastností postavy bod za danou úroveň investujete a věřte mi, že investice pouze do síly není řešením. Jelikož pokaždé, co se dostanete o úroveň výše se bonusy za dané vlastnosti liší a mnohdy je změna navýšení jiné vlastnosti ku prospěchu více, než praní zkušenostních bodů stále do té samé.  Za každou úroveň pak navíc dostáváte i skillpointy, někdy jich máte více a někdy méně, v závislosti na navýšené vlastnosti.

Skillpointy je pak možné využívat ve stromu schopností, jenž se dělí podle různých typů zbraní, takže je dobré se zacílit například na dvě třídy, které budete využívat a jejichž umění se budete zdokonalovat, hra vám to v podstatě řekne i v počátcích hry, kdy si zvolíte, dvě třídy zbraní, jenž po prologu prvně získáte. Krom tříd zbraní můžete skillpointy ještě investovat do dvou druhů umění a to magie a ninjitsu. Každá z nich vám pak zpřístupní speciální schopnosti, jenž se vám můžou hodit ve vašem stylu hraní. Já však volil prostou cestu samuraje, tedy boj beze lsti a čar a kouzel. Všechny své dovednostní body jsem investoval do boje s dai-katanou, či dvěma katanami. Původně jsem tedy šel jen do obou ruční varianty, ale zjistil jsem, že dvě jednotlivé zbraně s rychlejším útokem a nižší spotřebou Ki mají něco do sebe a hlavně se hodí pro boj s určitými typy nepřátel či s bossy.

Nepřátel je ve hře celá řada, někdy se jedná o lidi, jindy zase o prokleté a démony. Každý z nepřátel vyžaduje jiný přístup k souboji a jinou techniku útoků. Je dobré mít na paměti, že pokaždé když využijete svatyni se nepřátelé obnovují, takže nepočítejte s tím, že to co jste zabili, mrtvé zůstane. Je pravda, že silnější protivníci, či minibossové, se již neobnovují, takže se po jejich úporném zdolávání a následné smrti opodál nestane, že si velkolepí souboj budete muset zopakovat.  Ale nemyslete si, že by vám hra házela nějak klacky pod nohy, za smrt si ve všech případech budete moci sami. Tohle není hra pro rychlo běžky, kteří se ke konci chtějí mermomocí dostat hned. To tady nefunguje. Posledním typem nepřátel jsou pak samotní bossové. V souboji s nimi je kolikrát nutné nejdříve pozorovat jejich chování a hledat slabiny. Nebudu vám lhát, že při tom několikrát zemřete, ale ten kýžený blažený pocit vítězství, když tento velký boj vyhrajete, je k nezaplacení. Kolikrát sem si mlátil do hlavy, že ten boss byl vlastně snadný. A oni kolikrát opravdu jsou, jen je třeba najít způsob, jak se s nimi vypořádat, najít jejich slabiny a tam udeřit. To je cesta, ne ono hrdinské zvolání útok a máchání mečem kolem sebe. To pak většinou skončí velmi ale velmi rychlou smrtí.

Ve své recenzi jsem zmiňoval spoustu věcí, ale málem jsem zapomněl na strážce, duchy jenž vás během hry doprovází a jenž jsou součástí každého samuraje, či válečníka. Duch je vaší součástí a mnohdy vám dokáže pomoci v boji. Díky němu můžete provést ničivý speciální útok, jenž vám může nejednou zachránit život. Duch je zároveň nositelem naších expů, takže pokud vás zabijí, tak duchu zůstává na místě vaší smrti aby střežil, vaše těžce nabité zkušenosti. Celé to má jeden háček, na cestě k duchovi nesmíte znovu zemřít, jinak už o vše přijdete. Navíc dokud duch hlídá vaše expy, není možné využívat jeho schopností, dokud se opět nestane vaší součástí. Což je vlastně logické. To že duchové mají většinou podobu zvířete, je pak opět vzato z japonské mytologie a celé je to velmi dobře do hry zakomponováno.

Nechci tvrdit, že hra je dokonalá, byť se tak může z mých slov zdát a rozhodně to není hra pro každého. Opakované smrti mohou být pro hráče frustrující a od dohrání hry jej mohou odradit. Pokud se s tímto faktem smíříte, dostanete kopu zábavy na několik desítek hodin, to už bude záležet na vašich bojových dovednostech a na tom, jak často budete rýpat nosem v zemi. Také to bude záviset na tom, jestli pojedete jen hlavní dějovou linii, či se budete vypravovat i do side quest lokací, které se většinou odemykají po splnění dané hlavní lokace. Vše tu hraje svou roli a nikdy není nepodstatná. Vedlejší mise nemusíte hrát, ale mohou vám poskytnout lepší vybavení, jehož se vám v základních misích nemusí dostát.  Vybavení samotné je pak možné i zakoupit u kováře, či jej u ní vylepšovat. Což je možné jen mezi výběrem misí a doporučuji těchto momentů využívat, pak už může být pozdě.

Celkové zhodnocení

Nioh je hra, jenž dokázala nejen hrdě následovat tituly ze série Souls, ale dokázala k tomu všemu přidat i špetku vlastních inovací, které jej od těchto her dostatečně odlišují a dělají z této hry jistý unikát. Příběh založený na skutečné postavě a okořenění mytologií určitě není k zahození, byť na Oskary to není. Avšak nejpodstatnější složka hry a tou je hratelnost je zde předvedena ve své nejryzejší podobě, jenž dovádí téměř k dokonalosti i technické zpracování. Hra sice dokonalá není, ale nemá od toho daleko. Také není pro každého, ale každý by jí měl dát šanci, byť časem.

Hodnocení: 9/10