PRISON BREAK: THE CONSPIRACY - RecenzePrison Break

Bratrské duo Michael Scofield a Lincoln Burrows právě uprchlo z věznice Fox River. Ano, už zase? Oba jmenovaní se přitom za zdi káznice vrátili vlastně jen díky videoherní adaptaci populárního seriálu Prison Break, jež dostala podtitul The Conspiracy. Ačkoliv si hra bere na mušku první (a dle mnohých asi vůbec nejlepší) sezónu seriálu, většina hlavních televizních postav je tu pasována do vedlejších úloh. Podobně jako ve dva roky starém Lost Via Domus, je totiž hráči svěřena figura nová, umně a vcelku nenásilně implementovaná do příběhu.

Sedmička z Fox River
Prison Break: The Conspiracy útočí na příznivce seriálu prakticky od prvních vteřin, už jen díky stylově provedenému menu se Scofieldovým tetováním, či originálnímu soundtracku (a doprovodné „main theme“) od Ramina Djawadiho. Nijak nezaostává ani vlastní úvod do hry, protože do děje vstupujeme právě ve chvíli, kdy nad věznicí křižují vrtulníky, kužely strážních reflektorů pročesávají okolí a alarm ječí na plné pecky. Prostě příchod v pravý včas, sedmička z Fox River sotva před pár minutami překonala obvodové zdi vězení. Hned na to se ovšem v seriálovém duchu přesuneme o pár dní zpátky, abychom se dozvěděli co útěku předcházelo.

Představen je hlavní hrdina hry, agent Tom Paxton, pracující toho času pro Společnost (tajemná The Company). Její hlavouni jsou poněkud znepokojeni nastalou situací, respektive příjezdem Michaela Scofielda do věznice, v níž čeká na výkon rozsudku jeho bratr. Padlo tedy rozhodnutí infiltrovat Toma mezi vězně ve Fox River, v pozici jakéhosi pozorovatele a informátora. V podstatě by měl jen dohlédnout, aby poprava (i poslední dny mezi živými) Lincolna Burrowse proběhla podle plánu, eventuálně zjistit, co má Scofield za lubem.

Málem jako Sam Fisher
Co se žánru týče, teoreticky bychom mohli hovořit o akční adventuře z pohledu třetí osoby. Avšak prim tu povětšinou hraje plížení a kradmé řešení úkolů, vždyť mezi nejčastější zadání patří nepozorované proklouznutí do určené části vězení, případně plnění různorodých službiček pro naše staré známé. Klasické zbraně zde pochopitelně zcela absentují a dojde-li už k nějakému střetu, úřadují toliko pěsti, výjimečně kopy. Akční část dobrodružství tak vyplňují výhradně bitky se spoluvězni, jakož i adrenalinové akční pasáže, při kterých Tom šplhá po zdech věznice, skrze výtahové šachty a vůbec všemožné technologické zázemí komplexu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 











V takových chvílích jde hlavně o šikovnost a dobré načasování, kdy je nutno zůstat nespatřen a vyhnout se světlu z baterek a reflektorů – stejně jako pohledu strážných a zaměstnanců vězení – při veškerém tom ručkování po traverzách, římsách a různých trubkách. Díky modernímu pohledu přes pravé rameno našeho hrdiny, jakož i díky použitému systému krytí, si asi leckdo vybaví klasika žánru stealth akcí Sama Fishera, či naopak akční řežby typu Gears of War a Terminator: Salvation. Přimáčknutí se k objektu, vykukování zpoza překážky, nebo rychlý přesun pomocí parakotoulu do nejbližšího úkrytu, taková je podstata Tomova pohybu věznicí.

Jelikož píšeme rok 2010 a většina her je dnes multiplatformních a maximálně zjednodušených, disponuje také Prison Break patřičně osekaným systémem, přístupným nejširším masám. Sledovat nějaké ukazatele hlučnosti a viditelnosti jako zlodějíček Garrett ze série Thief, by dnes patrně nikoho nebavilo, hra si tudíž vystačí jen se zmenšenou mapkou nejbližšího okolí. Tom má tak neustále po ruce přesné plány věznice, včetně zakreslených schodišť a dveří, zobrazují se zde dokonce i pozice dozorců včetně toho, kterým směrem zrovna upírají svůj zrak. S takovou pomocí už není problém pohybovat se nespatřen v jakéms takéms stínu a pohlídat si (i za pomoci přikrčení) rychlost pohybu, respektive hladinu vydávaného hluku.

Televizní realita sama
Herní Prison Break je dá se říct stejně realistický, jako seriálová předloha. Nelze se tedy divit, s jakou bravurou a volností se Tom pohybuje po Fox River – chvílemi by mu možná záviděl i samotný Scofield. Nemá sebemenší problém kamkoliv se dostat, žádná z budov na pozemku věznice není vyloženě nedosažitelná. Hra je nicméně přísně lineární, v jednotlivých kapitolách jsou přístupné vždy jen určité lokace a navigaci (stejně jako aktivní místa) zastanou grafické ukazatele na mapě, ve spolupráci s funkcí focus, přibližující cíl vašeho snažení. Mnohdy každopádně ani není nutné být při počínání příliš precizní, jelikož strážní jsou poněkud laxní, ne zrovna důvtipní a spousta věcí unikne jejich pozornosti.
Prison Break

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



Konečně Paxton si veškerý svůj postup nahrává na propašovaný diktafon (jde sice o prostředek k vyprávění příběhu, ale stejně) a úsměv na vaší tváři vyloudí i řada dalších situací. Fintou na odlákání stráží z jejich stanoviště je kupříkladu rozladění vyhrávajícího rádia nebo zkratování skříně s pojistkami, což ale zaměstnance Fox River příliš nerozhází.

Zajímavé je také páčení zámků, resetování průmyslových kamer a demontáž různých mřížek ventilace. Na jedné straně jde o adrenalinové a velmi napínavé pasáže, při kterých se snažíte neslyšně šperhákem vyháčkovat zámek, případně vyšroubovat vrzající šrouby v těsné blízkosti strážných. Obrazovka se nejednou dokonce po vzoru Fahrenheita či 24 Hodin rozdělí a je možno sledovat blížící se hlídku. Na straně druhé lze ale jen těžko věřit, že by nikdo nic nezaslechl, potažmo neviděl – třeba i v případě nakukování přes pootevřené dveře, nebo při šmírování zavřený ve skříni.

Různorodý vězeňský stereotyp
Je potěšitelné, jakým způsobem hra různorodé akce dávkuje. Akčnější pasáže se střídají s těmi plíživými, najdou se i relativní chvíle oddychu při procházce po vězeňském dvoře. Během ní si Tom vyjma všelijakých rozhovorů může vylepšit i svoji fyzičku, eventuálně pořídit tetování. A zatímco kérky jsou vážně pouze na ozdobu, svaly narostlé od zvedání činek a mlácení do boxovacího pytle se rozhodně hodí, nejen pro nelegální souboje pořádané v prádelně, respektive kotelně. K odbourání stereotypu výrazně přispívá také design nalinkovaných cestiček, protože většinou se při zpáteční cestě „z mise“ vracíte jinudy, takže nehrozí povzdechy v duchu „hmm, a teď totéž, ale nazpátek“.

Ačkoliv je řada úkolů v jádru stejná a Fox River není zrovna nafukovací, při plnění drobných službiček pro staré (seriálové) známé je stále co objevovat a kam lézt. Ať už jde o průzkum na ošetřovně a omrknutí Scofieldových lékařských záznamů (takže diabetik, ano?), prácičku pro Abruzziho (jednou chce ostrý nůž, podruhé zjistit kdo je krysa a donáší), nebo krádež PUGNAcu (co asi bude dělat C-Note s lékem na blokování inzulínu?), pořád je to zábava. Konečně při návratu do již navštívených lokací se situace často mění a kulisy jsou rozvrženy trochu jinak, dříve přístupný žebřík je třeba blokovaný a ještě včera zamčené dveře teď otevřené. Postupy se tak liší a Tom prošmejdí vězení opravdu důkladně.Prison Break

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 











Příliš akční QTE akce
Kritiku naproti tomu zaslouží akční sekvence, zpracované coby Quick Time Events. Nedá se jim upřít atmosféra ani moment překvapení, to když se na Toma znenadání vrhne někdo ve sprchách (nejde ale o sex, nýbrž o život), případně je nucen reagovat třeba na dýmovnice či útok přes mříže. Líbila se mi i pasáž v blázinci, kdy Paxtonovi při úprku jeden z pomatených chovanců píchne nějaká sedativa – hráč pak má co dělat, aby mátožného agenta skrzeva kontextová tlačítka a rozmazaný obraz vyvedl z nebezpečí. Bohužel způsob, jakým tvůrci tyhle úseky pojali, je dost nešťastný, frustrující a z herního pohledu docela nesmyslný.

Rychlé reakce, na právě rozsvítivší se tlačítko, by samozřejmě nebyly nic tak hrozného, pokud by pasáže byly zpracovány s rozumem. Prison Break však předvádí testy jak pro piloty formule 1, při fofru s jakým symboly hráči předkládá. Často je nutno v duchu olympijských her drtit akční tlačítko, aby v zápětí na desetinku vteřiny (bez nadsázky, sekunda je tady úsek až příliš dlouhý) problikl další symbol. Ten samozřejmě propásnete a animace tím končí, Paxton je poražen. Checkpointy jsou naštěstí rozmístěny pravidelně (hra se ukládá automaticky a velmi často), v mžiku je tak k dispozici repete. Při něm ovšem stihnete jen o krok nebo dva více. Mnohé z pasáží jsem tak opakoval hned několikrát, než jsem si zapamatoval celou tlačítkovou sekvenci i přesné okamžiky té které akce.

Tom Paxton byl při tom
Palec nahoru míří ke scénáristům, za cit a nápady, s jakými dokázali Paxtona do virtuální Fox River prostrčit. Jeho příběh s přimhouřením oka skvěle zapadá do první řady seriálu, kdo ji ovšem na televizní obrazovce propásl, hraní si patrně moc neužije - přestože hra se snaží ozřejmit řadu skutečností. Zatímco u Lost Via Domus nám mělo stačit jen být na ostrově, paběrkovat a všemu s odstupem přihlížet, herní Prison Break nabízí mnohem víc. Tom Paxton je do děje bezprostředně zapojen a krom toho, že potká většinu postav a navštíví klíčové lokace, sehraje důležitou roli i v samotném útěku.

Zažijete s ním vzpouru v bloku A, sloužící jako krycí manévr pro kopání, včetně Scofieldovy záchrany doktorky Tancrediové z obklíčené ošetřovny. Skryti v klimatizaci uzříte obrázek ďábla promítnutého na stěnu, nebo model Taj Mahal při tajné návštěvě kanceláře ředitele Popa, tu a tam se povaluje i origami labuť. Tom zařídí též nákresy plánů věznice od Haywira a podíl má rovněž na výměně zkorodovaného potrubí.

Tohle byl přitom jen stručný nástin a malý zlomek činů, kterými se Paxton zapojil – lze asi bez nadsázky říct, že bez jeho přispění by útěk obou bratří vůbec nebyl možný. Třešničkou na dortu je pak samotné finále, jakkoliv televizní diváci znají celý příběh a také intro hry vyloží prakticky všechny karty na stůl, pointa je vskutku hodná seriálu.Prison Break

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 











KDO JE KDO V PRISON BREAK?

Díky zapojení Toma Paxtona do útěku a jeho účasti v pracovní Prison Industries skupině, narazíte při hraní prakticky na všechny hvězdy seriálu. Licence televizní stanice Fox pak zajistila nejen věrohodnou podobu věznice Fox River, ale také zúčastněných herců, jakož i jejich spolupráci na dabingu.

Svoji postavu Lincolna Burrowse tedy namluvil Dominic Purcell, je tu také Wentworth Miller jako jeho seriálový bratr Scofield. Dále uslyšíte Amaury Nolasca (Fernando Sucre), Roberta Kneppera (Theodore 'T-Bag' Bagwell), Rockmonda Dunbara (Benjamin Miles 'C-Note' Franklin), nebo Petera Stormare v roli Johna Abruzziho. Chybět pochopitelně nemůže ani kapitán Brad Bellick (s hlasem Wade Williamse), na chvíli a neoficiálně se mihne i Sára Tancrediová, Charles Westmoreland, či Charles 'Haywire' Patoshik.

Na hře slovinského studia ZootFly se formou outsourcingu překvapivě podílelo i domácí Bohemia Interactive Studio. Jak se nám podařilo zjistit, podle předpokladů šlo o nahrávání motion capture ve středních Čechách, finální editace, dotažení a implementace už byla v rukou Slovinců. Nicméně všichni herci a profi filmoví kaskadéři byli z Prahy, při pohledu na Paxtonovo ladné šplhání a bitky v kotelně tak vlastně sledujete kluky odněkud z Barrandova. A od Vltavy pochází i gestikulace psychopata T-Baga, nebo mafiánského bosse Abruzziho.


Grafika jak malovaná
Po stránce technické sice Prison Break: The Conspiracy nepatří zrovna na špičku, avšak nejde ani o tříáčkový titul, ani o počin bůhvíjak velkého studia a vydavatele. Přesto při srovnání s podobně zaměřeným Lostem od slovutného UbiSoftu vítězí. Nenápadní ZootFly seriál skvěle vystihli a napětí, spolu se skličujícím prostředím věznice, věrohodně přenesli do počítače. Poměrně spokojen jsem byl i s grafikou, zvláštní až kreslený styl vypadá zajímavě, překvapit dokáže také hra světla a stínu, včetně obrazových filtrů. Denní doba se často mění a Fox River působí dobře za dopoledního světla, v pravé poledne i v noci.Prison Break

PC verzi příliš nesvazují ani její konzolové sestry, v menu je proto k dispozici také myš, veškeré ovládání je pohodlné a HW požadavky rozumné, jakkoliv jsou možnosti nastavení grafiky střídmé. Devítku kapitol lze proběhnout za dva večery, herní doba se pohybuje řekněme někde mezi 6-7 hodinami, ovšem záleží samozřejmě na volbě obtížnosti. Na tu třetí, nejvyšší, jsou už nepřátelé silní, strážní reagují rychleji a nejsou ani zobrazeni na mapě.

VERDIKT:
Herní Prison Break docela překvapil. Čekali jsme stejně „kvalitní“ seriálový pokus ala Lost Via Domus, místo něj tu ale máme slušný mix zábavy a napětí. Nebýt vcelku otravných QTE akcí, vyložené zápory se hledají jen stěží. Respektive těžko udělat takovou hru lépe, když zápletka je předem daná a neměnná, prostory věznice dosti stísněné i omezené. A každý ví, jak příběh nakonec skončí.  zdroj: Games.cz