Znáte ten pocit, kdy už jste něčeho přesyceni, ale pak přijde něco, co vám opět přivede chuť na jazyk. Tak nějak jsem to teď měl se závodními hrami. Už jsem jich hrál za poslední měsíc tolik, že už mě každá další myšlenka na to, že bych měl hrát další, mě ubíjela. Jenže když se na něco těšíte, tak je jedno, že se opět budete prohánět ve čtyřkolových nablýskaných fárech, přece na ten titul čekáte půl roku nebo víc. Pak ale přijde myšlenka, že za chvíli vyjde další takový titul, který vás zajímá ještě víc. Co to znamená? Že se do momentální hry pustíte se vší parádou, aby vás u té další už opravdu nic nerušilo a vy si ji jen vychutnávali bez myšlenek, že za chvíli přijde další taková hra. Roli té první hry, u níž stále trávím řady hodin denně, se ujalo Project CARS 2 od studia SlightlyMad Studios. Tou další hrou bude Forza Motorsport 7, ale o ní tento článek nebude. Dnes se bude svět virtuálního motosportu točit pouze kolem Project CARS 2.

Jistě si každý z vás vybaví první díl, jenž vyšel před nějakými dvěma lety a jednalo se o jeden z nejúspěšnějších crowdfundigových projektů vůbec. Vývojáři slibovali první díl podporovat řadu let, včetně dodávání obsahu. Svůj slib, ale úplně nesplnili a nějak se vrhli do tvorby druhého dílu, jehož vydání jsme v těchto dnech svědky. A abych byl upřímný, zprávy od vývojářů jsem tentokrát raději ignoroval, abych se nedočkal dalších planých slibů. Byl jsem ale příjemně potěšen tím, jak je druhý díl velmi komplexním závodním simulátorem překypujícím slušným obsahem. Na první pohled tedy nejde o žádný polotovar, ale pořádný nášup. Takže se do něj pustíme se vší parádou a podíváme se, čím je plněný.

Project CARS 2 vystupuje mezi hrami jako závodní simulátor, takže se podíváme na jeho hnací motory, tedy technickou stránku a fyzikální model. Začnu bodem jedna, tedy vizuálem. Ten bych mohl označit za vyloženě dynamický, protože vzhled trati se během samotného hraní neustále proměňuje, ať už je to dáno změnami v denní době, či počasí. V samotném základu se toho moc nezměnilo, druhý díl se velice podobá prvnímu dílu. Ano, modely aut jsou detailnější, ale tratě zase tak velkou změnou na první pohled neprošli. Na první pohled neznamená, že se nic nezměnilo. Třeba takové stromy již nejsou plackami, ale skutečnými 3D modely. Kolem tratě je více objektů, ale to hlavní je, že povrch tratí je nyní skenovaný, takže by měl odpovídat svým povrchem reálným předlohám, což se těžko porovnává, když se člověk na takových okruzích v reálu nikdy neprojel, ale dejme tomu, že jim věřím. Přeci jenom je znát, že jsou na vozovce nějaké nerovnosti, vozidlo se už jen nešine po rovném povrchu s nějakým tím kopečkem, jako tomu bylo v prvním díle. Navíc je parádní sledovat, že hra stále cílí na 60 snímků za vteřinu a celkem se jí to daří, propady jsou tak do 50 fps a rozlišení přitom hra také povýšila z předchozích 900p na 1080p. V případě nadcházejícího Xbox One X by měla hra dokonce poskytovat hraní v nativním 4K, tedy 2160p při stabilních 60 snímcích. Na potvrzení je třeba si však ještě chvíli počkat.

Normálně bych se hned vrhnul na fyzikální model, ale hra má jaký si spojovník, mezi vizuální stránkou a fyzikou. Jde o funkci LiveTrack 3.0. Ta vám dokáže neskutečným způsobem měnit podmínky na trati. Můžete si dokonce nastavit den v roce a hra vám trať zobrazí v tom stavu, jak by v tento den zhruba měla vypadat. Základ se odvíjí podle ročního období a to dále ovlivňuje možné počasí. Je to opravdu parádní, když jedete na trati, na stromech jsou již hnědé listy, taková ta typická podzimní nálada, ale najednou vám do toho začne sněžit. Vzhledem k tomu, že ještě není mínus, tak se na silnici a okolí sníh nedrží, ale taje, takže vozovka se stává mokrou, ale navíc studenou, gumy začínají vzhledem k teplotě vozovky mírně chladnout a to se pak začne projevovat na samotném vozidle. Ale nemusí nastat přímo tato situace. Stačí prostý déšť, jenž nyní způsobuje i náhodnou tvorbu kaluží, jenž vám dokáží pěkně znepříjemnit jízdu. Jde tedy o stejné projevy kaluží, které premiérově přinesla přede dvěma lety Forza Motorsport 6.

Máme tedy probrány nějaké vlivy na chování vozidel, takže se podíváme již na samotnou fyziku. Ta dozajista od minulého dílu prošla určitým upgradem. Nyní je nutné brát v potaz více faktorů mající vliv na samotnou jízdu. Již nejde jen o mokrý a suchý povrch, ale je třeba brát v potaz nerovnosti na vozovce, kaluže, nebo dokonce sníh a led. S tím vším si engine hry dokáže docela s klidem poradit. Vše také závisí na tom, kde má dané vozidlo náhon, jaký je kroutící moment, kolik otáček dokáže točit motor a tak dále. Je toho zkrátka dost. Aby bylo možné cokoliv z toho nějakým způsobem pocítit, je nutné si povypínat asistence, jež vám pomáhají auto kočírovat, či ideálně nastavit si pomocníky tak, jak odpovídají reálnému nastavení daného vozidla.

Během prvního testu na rallycrossové dráze v zimně na sněhu/ledu se mi stalo, že vozidlo vůbec nejelo, nešlo s ním zatáčet a nic nepomáhalo. Nakonec jsem zjistil, že hra špatně vyhodnotila situaci a nedala zimní pneu, což samo o sobě pro úspěšně odjetí závodu také nestačilo, v zoufalství jsem přešel k tomu, že s defaultním nastavením vozidla to nepůjde. Zkoušel jsem pracovat s brzdami, ale nakonec bylo to nejdůležitější podhustit o něco pneu a nakonec bylo všechno v pořádku. Konečně sem si mohl vychutnat novinku v podobě rallycrossu, k němuž se v rámci obsahu ještě dostanu. S jízdním modelem si tedy vývojáři dali zřejmě dost práce, aby se co nejvíce blížil reálným předlohám, a myslím, že se to celkem povedlo. No není se čemu divit, první díl ukázal, že nakročeno mají velmi dobře a zde to SlightlyMad jen potvrzují.

Přesuneme se dále. Dějiště? Trať a soupeři. Prohlédneme si další motor, tedy umělou inteligenci soupeřů a jakéhosi režiséra závodu, který se stará o pořádek na trati. Upřímně řečeno, ani jedno z toho mě moc nepotěšilo. Z velké části se nejspíše bude jednat o bugy ve hře, ale to nemění nic na tom, že to není úplně v pořádku. Tak v první řadě jsou soupeři poměrně agresivní, kolikrát do vás úmyslně vráží a to opravdu nedělá dobrotu, protože se do toho pak vloží výše zmíněný Race Director a ten vám napálí pěknou penalizaci za to, že jste do někoho vrazili. No a vy jen nevěřícně čumíte a řvete na obrazovku jak fanoušek na zápase okresního přeboru jestli si ten rozhodčí náhodou nedělá prdel. Ne tohle opravdu v pořádku není a dost to znepříjemňuje herní zážitek. Nehledě na to, že vy dostanete penalizaci téměř za vše, ale soupeři nikdy a v tohle jakési fair play nevidím.

Další problém vidím v tom, že když jedu kvalifikaci, po celou dobu třeba zajíždíte na dané trati nejlepší čas, nikdo vás deset minut nepřekonává a ani se vašemu času neblíží, tak si říkáte fajn, tak zbytek skipnu. Co se ale nestane, z vaší první pozice je najednou pozice sedmá a šestice UI soupeřů je najednou o třeba i o celé sekundy rychlejší. Když se to stalo jednou, mávl jsem nad tím rukou, když se to začalo dít pořád, už začala na čele nabíhat žíla. Takže sem si řekl, že zkusím odjet celou kvalifikaci, až do jejího konce. No, co myslíte? Samozřejmě, že jsem startoval z pozice, jakou jsem dojel, ale musel jsem tu kvalifikaci dojed celou a přitom to ani není třeba. Je tu jasně vidět, že se jedná o chybu, takže pevně doufám, že se vše brzy dá do stavu, v jakém to má být. Takto je to velice nepříjemná vada na kráse, kterou jen těžko zamaskujete.

Hnací ústrojí hry máme úspěšně za sebou, nyní se podíváme na to navazující, což je samotná herní náplň. První, co vám hra nabídne je záložka s Rychlým závodem, kde si nastavíte dle svého podmínky na trati a nemusí být nějak stabilně dané, můžete si nastavit, jak se bude počasí a čas na trati odvíjet. Pak už jen stačí vybrat auto a trať a můžete se vydat na dráhu. Také je tu možnost zkusit si závod s časem, jenž se pak projeví do světových žebříčků ve hře, částečně se tedy jedná o online režim. Na úvodní záložce se také nachází online závody, kdy se můžete k někomu buďto připojit, či hru vytvářet.

Bohužel s připojovanými hrami mám špatné zkušenosti a nejde tak o samotnou hru jako spíš hráče samotné. Jak se říká, vždycky se najde nějaký blb, který se bude snažit vše zkazit ostatním. Naneštěstí vzhledem k tomu, že jsem hrál převážnou část před vydáním, tak jsem často narážel na ty samé trotli, co do všech bourají a sami hrají tak, že mají všechny asistenty zapnuté a auto není autem, jako spíš tankem. Takže jsem přešel k tomu, že jsem hry začal hostit, abych takové hráče mohl bez milosti vykopnout. Komu není rady, tomu není pomoci. Bohužel tohle je neduh všech online závodů, kde je tomu dotyčnému, co je tvoří, vše u zadku.

Nakonec tu máme kariéru, která je pro většinu z nás to hlavní. Ta se skládá z tvorby jezdce. Těch můžete mít klidně několik a pak samotných sezon. Vše je poskládáno do několika úrovní, kdy můžete začít, kterou chcete, kromě prvních dvou. Tier 2 se vám odemkne až po úspěšném dojetí sezóny ve trojce a u jedničky je otevření závislé na dvojce. Pro sběratele achievmentů doporučuji začít pěkně od začátku, tedy od Tier 6. Zde máte na vybranou ze tří kategorií, stejně tak je tomu v páté, ale od Tier 4 je možnost výběru z šesti kategorií pro danou sezonu a to není málo. Můžete klidně stavět kariéru na tom, že odjedete všechny kategorie v daném Tieru a pak teprve postoupíte dále, ale také můžete každou sezonu postupovat kupředu v Tierech. Dobré je vědět, že jak začnete v Tier 6, tak již po dojetí první sezony vás to pustí jen do toho samého Tieru, max o úroveň vyššího. Kromě klasické sezony v dané kategorii vám bude hra nabízet ještě dva rozdílné druhy soutěží. První je Manufacture a tou druhou Invitional. V manufakturách budete reprezentovat konkrétní značku v daném závodě.

V případě Závodů na pozvání je to podobné, avšak zde je nějakých pět různých kategorií, kdy každá obsahuje minimálně desítku závodů. Ovšem k tomu aby bylo možné tyto soutěže vůbec jezdit, je musíte nejdříve odemknout hraním klasických sezon. Hra vás na tyto extra soutěže upozorní, vždy po dosažení nějakého milníku v kariéře. Je tedy jasné, že kariéra může být pekelně dlouhou zábavou a to klidně na stovky hodin. Je dobré, že kariéra je koncipována i tak, že jezdec má své kariérní cíle, které můžete v managnetu sledovat. Takže třeba jeho snem může být vyhrát šestici sezon a pokaždé v jiné kategorii vozidel, či vyhrát na nějakém z legendárních okruhů a tak podobně. Dozajista je to příjemné zpestření celého režimu. Důležitá informace na závěr. Žádnou zahájenou sezonu nelze ukončit, takže když se vám v nějaké nedaří a třeba jste nešťastně vybrali a nevyhovuje vám vůz, musíte celou sezonu odjet, i kdybyste byli věčně poslední.

Když se podívám celkově na nový Project CARS 2, tak z něj mám poměrně radost. Hra je plná obsahu a vypadá krásně. Nabízí spoustu možností, které jiná hra ne a to je rozhodně plus. Automobilů je něco přes 180, což není málo. Hra také nabízí přes šedesát unikátních tratí, což je ve světě závodních her vlastně rekord. Mezi tratě se také nově zařadili rallycrossové, což je další novinkou ve hře a myslím, že to není typ závodů nijak vybočující z toho, co Project CARS představuje, tedy komplexní závodní simulátor. Ve zkratce se mi nový díl opravdu zamlouvá a je víceméně radost jej hrát. Celé mi to kazí akorát fakt, že hra má chyby a to hlavně v umělé inteligenci, což se úplně přehlížet nedá. Osobně doufám, že to bude velmi brzy napraveno. Ostatně mají na to ještě čas. Když vydání hry je zítra. Neotálet a makat!

Celkové zhodnocení

Project CARS 2 zastiňuje první díl snad úplně ve všem. Nabízí v základu dvakrát tolik vozidel a o tratích ani nemluvě. Přidává k tomu pěkný vizuální kabát a unikátní systém LiveTrack 3.0, který vám dokáže, že jedna trať může vypadat pokaždé jinak. Tratě jsou tentokrát všechny laserem skenované, což by mělo přinést autentický zážitek z jízdy, jenž okořeňuje skvěle nadefinované fyzika každého z vozidel. Jedinou vadou na kráse je tak trochu pokulhávající umělá inteligence soupeřů a pravidel samotných závodů.

Hodnocení: 9/10