Čas, jediný element na světě, který je pevně daný a neúprosný. Kolikrát se sami sebe musíme ptát, kolik toho času ještě máme a jestli svůj vyměřený čas využíváme pro něco užitečného. Kolik z nás pomyslelo na to, že by čas však mohl dojít na svůj úplný konec? A je to vůbec možné? Konec času si lze vyložit různými způsoby. V severské mytologii jej nazývali Ragnarokem, jiné kultury Soudným dnem a některé zase Armagedonem. Všechny ale říkají totéž. Má jít o konec naší existence jako takové. Co když je to celé jinak? Co když se s časem přeci jenom dá manipulovat? A co by se stalo, kdyby se šlo například vrátit v čase a napravit své chyby? Bylo by to skvělé, že? Ale co opačná strana mince? Co kdyby se takovýto objev dostal do nesprávných rukou? Spousta otázek a odpovědi nikde. Možná si podobné otázky kladli i vývojáři z finského studia Remedy. Jejichž nové dítko Quantum Break se otázkou času a jeho manipulace zabývá. On čas není jen součástí hry samotné, ale vývoj hry nebyl nikterak krátký, takže čas tu hrál svou podstatnou roli. K oznámení tohoto titulu došlo při představení samotné konzole Xbox One a po téměř třech letech jsme se ji konečně dočkali. Pro mě osobně byla právě tato hra důvodem ke koupi této konzole a není třeba říkat, že jsem na tento důvod čekal pekelně dlouho. Když se mi tedy hra dostala konečně do rukou, jen těžko bych popisoval své pocity, ale čas je drahý, takže hurá na hru samotnou.

Vše se točí kolem bratrů Joycových, Jacka a Willa. Oba bratři se v jistých věcech nepohodli a jejich cesty se rozešli. Will, jakožto fyzik, přišel s doposud nevídaným objevem a to možností cestovat časem. Využil však elementu, který by každý z nás považoval za šílenství, černých děr. Celý jeho výzkum padl na tuto teorii, kterou se mu nakonec povedlo dovést do zdárného cíle. Na všem spolupracoval s univerzitním kolegou Paulem Serenem, jenž je zároveň majitel společnosti Monarch Solutions, která zároveň Willův výzkum financovala. Shodou náhod došlo k řadě nešťastných událostí a Will je z projektu vyškrtnut. Zde se na scénu dostane Willův bratr, Jack. Ten přijme pozvání na universitu jejich přítelem Paulem. Paul chce Jackovi předvést, co úžasného s bratrem vytvořili. Jenže manipulace s časem není to, co by nechalo jednoho člověka klidným a v ten samý den, kdy je Jack pozván na Universitu, se zde koná i protest proti vynálezu Monarch Solutions. To, co se bude dít dál, sahá již za rámec času jako takového. Takto bych mohl v hrubé formě popsat základ, či úvod této nové hry. Vzhledem k tomu, že děj samotný může tvořit několik možných linií, nemá cenu jej dále popisovat. A vůbec nechci nikoho připravit o tento skvěle napsaný scénář, vlastně scénáře.

Vývojáři během tvorby této hry museli počítat s paralelními časovými rovinami. Čas může probíhat v několika rovinách a vždy se budou dané časové linie nepatrně měnit. Tyto změny mohou vést k odlišným situacím a což má za následek jiný průběh. Nechci a nebudu se zde zabývat příběhem této hry do větší hloubky. Nechci nic spoilovat a to i přesto, že váš průchod hrou může být odlišný a právě díky hrátkám s časem. Čas je relativní pojem. Navíc i přesto, že je příběh velmi napínaví a nejednou jsem se i zasmál nad nějakým dobrým fórem, je hra na svůj dlouhý vývoj poměrně krátká. Jednu dějovou linku můžete dohrát za nějakých 6-10 hodin. To už závisí na tom, zda budete po světě sbírat různé dokumenty, zprávy a složky z výzkumů, které vás uvedou ještě více do děje, či jen půjdete po hlavní dějové lince. Titul čítá pětici aktů, kdy každý z nich je rozdělen do třech až čtyřech částí a mezi každým z aktů si střihnete krátkou část za hlavního antagonistu. Kdo jím je? To si nechám pro sebe. Podstatné je to, že právě v této části se bude lámat chleba a rozhodovat o tom, jak se bude příběh vyvíjet dál. Avšak vždy je na výběr pouze ze dvou možností, které lze libovolně kombinovat. V každém aktu je možné se přiklonit trochu jiným směrem, což vždy povede k pozměněnému průběhu hrou.

S těmito pasážemi se pojí jedna velmi důležitá část hry a tou jest hraný televizní seriál. Quantum Break představuje dokonalou symbiózu v multimediální zábavě, tedy hraný seriál a hru samotnou. Důležité je, že jeden bez druhého nemohou být. Není to však tolik o tom, že byste nemohli jen sledovat seriál, či pouze hrát hru. Podstata toho je, že v žádné s těchto variant nebude příběh kompletní, vždy vám něco unikne, a proto jsou obě části tohoto projektu tak důležité. A nemyslete si, že se jedná o nějaký béčkový seroš. Z každého záběru v seriálu je jasné, že tudy protekla spousta peněz. Stačí se podívat na hlavní protagonisty hry, kteří jsou věrnými kopiemi svých skutečných já, která zase účinkovala v seriálu. Jsou zde jména jako Shawn Ashmore, kterého můžete znát jako Icemana z filmových X-menů, či Dominic Monaghan, jehož si jistě všichni budete pamatovat z filmového Pána Prstenů jako Smíška a zahrál si dokonce jedno přeživšího v seriálu Ztraceni. Známých jmen je tu ale více, za zmínku stojí Aidan Gillen (Hry o trůny), Lance Reddick (Ztraceni), Courtney Hope (Myšlenky zločince, Chirurgové) a spousta dalších. Seriál je nabitý speciálními efekty a rozhodně v některých případech nešetří na surovosti. Seriál ve mne zanechal pouze pozitivní dojmy a dokázal bych si ho představit v trochu pozměněné formě i samostatně. To samé mohu říci i o ději samotné hry.

Během prezentací na posledních třech E3kách jsme byli svědky toho, jak technické zpracování této hry postupem času stoupá a není na ni vidět jakýkoliv downgrade. Ale co finální produkt? Já osobně jsem z audiovizuální stránky této hry opravdu nadšen. To co vytváří jedinečnou atmosféru celé hry je umění dobře nasvítit danou scénu a v tomto ohledu je Quantum Break naprosto jedinečné. Využívá velmi pokročilých technologií nasvícení jako Physical Based Rendering, Global Illumination, Screen-space Reflections, či Area Shadows. V praxi to znamená, že předměty, které mohou vyzařovat teplo, či zahříváním zvyšovat svou teplotu tak činí. Mohou se tak stát jistým zdrojem světla byť sebeslabším. Vše ale vytváří kompletní podobu herního prostředí. Nehledě na to, že hra využívá dynamických stínů, které jsou stále přítomny ve velmi malém množství konzolových her. Vzhledem k tomu, že hra si pohrává s časovými liniemi, můžeme během několika částí hry pozorovat, jak se v reálném čase přímo před našima očima mění herní prostředí, což je pochopitelně velmi náročné na celkový výkon herního zařízení. Výsledek však stojí za to. V těchto částech se i u mě zastavil čas a já jen s otevřenými ústy sledoval, co se to na obrazovce děje. Všechny tyto technologie si nakonec vybraly svou daň. Hra tak běží jen v 720p, tedy konkrétně ve čtyřech obrazech v 720p, což napomáhá dojmu, že hra běží v 1080p. Celkově otázka kolem rozlišení této hry nenechala chladným nejednoho herního kritika. Avšak vzhledem k tomu, že hra využívá pokročilého systému vyhlazování hran je otázka rozlišení této hry nepodstatná, nikoliv úplně zanedbatelná.

Jestli by někoho tyto fakta mohla od hry odradit, tak věřte, že hra samotná vás z této iluze velmi rychle vyvede. Protože vypadá fantasticky, ale to nejpodstatnější je, že její hratelnost je velmi originální a doposud nikde jinde neviděná. Na první pohled se vám QB může zdát jako obyčejná střílečka z pohledu třetí osoby. Není tomu tak. Hlavní postava totiž disponuje různými časovými schopnostmi, které vnáší do hratelnosti velmi svěží vítr. Každá přestřelka vás tak bude bavit jako v žádné jiné hře a to obzvlášť naučíte-li se všechny své schopnosti dobře kombinovat. K dispozici tak máte rychlý přesun, který v pokročilejších částech hry má nástavbu v podobě time-sprint. Při jeho použití se všude kolem zastaví čas a vy můžete provést na nepřátelích velmi stylovou popravu. To byla má velmi oblíbená schopnost. Dalším esem v rukávu je časové pole, do něhož můžete uvěznit nepřátele, následně do něj napálit tolik kulek kolik se jich tam vejde a pak jen pozorovat nic netušícího vojáčka, jak pod náporem letících kulek končí o několik metrů dál. Jeden tip: Uvěznit jich lze i víc. I tato schopnost má postupem hry svou nástavbu. Jde o výbuch chronotonů, jenž pošle k zemi klidně celou skupinku nepřátel, ale není to pravidlem. Time-vision je pak schopnost, která vám zvýrazní důležité předměty v prostoru, či samotné nepřátele. No a nakonec tu máme Time-shield. Ten se velmi dobře hodí ve chvíli, kdy vás před smrtí už prakticky nic nezachrání, tedy kromě tohoto štítu, ale i ten má svou maximální trvanlivost. Proto doporučuji před zhroucením využít rychlý přesun.

Všem je nejspíše jasné, že schopnosti nelze používat pořád dokola. Některé z nich potřebují dobít, jiné lze použít například dvakrát po sobě, ale stejně se najdou chvíle, kdy se bez nich budete muset nějakou dobu obejít. Nejste všemohoucí, ale můžete se k němu přiblížit. Všechny schopnosti jde postupem hrou vylepšovat, jediné co k tomu potřebujete, jsou chronotony. Ty jsou rozmístěny snad v každé lokaci ve hře, jen je třeba je nalézt. Může vám k tomu pomoci Time-vision, ale ta má také nějaký dosah, takže musíte být v dosahu částice, aby vám tato vize ukázala jejich umístění. Jak stoupá síla schopností, roste s nimi i potřeba chronotonů, tedy pokud je chcete ještě více posilovat. Pokud si hodláte Jacka vylepšit po všech stránkách, pak vám předem mohu říci, že k tomu potřebujete nalézt všechny chronotonové částice.

Schopnosti zde neplní jen funkci pomocníka v boji. Kolikrát jich je potřeba při řešení logických puzzlů. Těch ve hře bohužel není tolik, kolik by si jich hra zasloužila. Každopádně jistý nástin tu je. Já osobně bych jich uvítal mnohem více a i některé lokace si zasloužili v tomto ohledu trochu větší péči. Ale co se dá dělat, snad příště.

Nakonec smekám klobouk před tvůrci ve variabilitě nepřátel. Těch je tu několik a na žádného nelze jít stejnými fígly. Pochopitelně obyčejní sekuriťáci a vojáci Monarchu jsou lehce porazitelní a lze na ně uplatnit veškeré schopnosti, přesto dokážou ve větším množství pěkně zatopit. Těžkooděnci jsou tuhým oříškem, ale i s těmi si lze poradit vším, co máte. Pak jsou tu vojáci disponující zařízením na tvorbu časového pole, takže disponují schopností rychle se přesouvat v prostoru a nelze na ně efektivně využít časové pole. Pak jsou tu elitní vojáci opatření pokročilými zbraněmi, jenž jsou nabité chronotony. Nejen, že vás mohou rychle zlikvidovat, ale k jejich poražení je nutné zapojit mozkové závity a nezmiňuji to jen proto, že na ně neplatí téměř žádné vaše schopnosti. Nepřátel je pochopitelně mnohem více, ale přeci vám tu nedám návod na poražení každého z nich. Nechci vás připravit o zábavu. Finální boss je kapitola sama o sobě a na těžkou obtížnost jsem se z počtu opakování málem zbláznil. Tato variabilita v otázce protivníků mě velmi mile potěšila a soubojům to jen přidává na atraktivitě.

Uznávám, že mé dlouhé čekání na tento titul se opravdu vyplatilo. Hra sice není bůh ví jak dlouhá, ale na druhou stranu ji lze hrát i několikrát dokola. Vím to. Dohrál jsem ji hned dvakrát po sobě a stále mě hra dokázala něčím překvapit. Také mohu potvrdit, že rozhodnutí mají vliv jak na hru samotnou, tak na seriál, který v rámci vašich rozhodnutí také probíhá jinak. Symbióza je zde skutečná a ne jenom na oko. Délka hry je v mých očích adekvátní. Hra si po celou dobu udrží vaši pozornost a to je to nejpodstatnější, vědět kdy přestat. Jedna věc však můj mozek hlodá do teď. Co má sakra znamenat ten otevřený konec? Máme čekat nějaké pokračování? Či nějaké příběhové DLC? No každopádně v Remedy dokázali to, že umí vytvořit hru s dokonalou atmosférou.

Celkové zhodnocení

Quantum Break přináší do žánru third-person akcí zcela nové světlo a směr. Jeho symbióza s přidaným seriálem je skutečná a nepůsobí jen jako laciný doplněk. Hra nabízí spoustu herních prvků, které v žádném jiném titulu nebyly použity. Dočkáme se také jedinečného příběhu zaměřeného na čas a jeho plynutí s možností alternativních příběhových částí. To celé zaručuje, že se ke hře ještě několikrát vrátíte. Třešničkou na dortu je tu pak audiovizuální provedení využívající řadu velmi pokročilých technologií nasvícení. Bohužel i v tomto výtečném titulu se najde pár vad na kráse, ale nejde o nic zásadního.

Hodnocení: 9/10