Sedím si tak večer nad klávesnicí, popíjím kafe a přede mnou je prázdný textový dokument, který snad brzy zaznamená události posledních několika dnů , kdy jsem v temnou noční hodinu překonával strach a se srdcem bijícím na poplach se nutil otevřít další dveře v tom prokletém sídle rodiny Bakerů. Pokud čtete tyto řádky, nejsem po smrti i když situací, kdy tepová frekvence mého organismu atakovala měřitelné hodnoty bylo dost. Ono již oznámení hry Resident Evil 7: Biohazard vyvolalo mezi hráči zvýšený počet infarktů. Resident jako hra z prvního pohledu? To se zdálo být pro někoho příliš. Hned se začaly ozývat názory, že to již není ten pravý Resident a Capcom si hned vysloužil nálepku hrobníka slavné značky. Och, kdyby jen tehdejší kritici věděli, jak moc se mýlí.

Vraťme se ale trochu zpátky do historie. Píše se rok 1996 a na Playstation vychází taková podivná, násilně laděná hra, Resident Evil. Těžko by v té době někdo hádal, že právě tato hra se stane tou, která de facto založila žánr her, kterým dnes říkáme survival horor. A přesto se to stalo. Resident Evil se během následujících let stal fenoménem. Kromě původní série se objevilo několik spin-offů, mladá Milla Jovovich se stala ozdobou nejednoho pokojíčku a série se stala jedním z určujících trendů herní historie. Poslední díly ale přece jen ztratili určité kouzlo a série se vydala cestou spíše akčních stříleček. Doba si to žádala a chvíli to vypadalo, že Resident Evil již nadobro opustí koleje, které mu před více než 20ti lety vytyčil jeho tvůrce Shinji Mikami, ovšem pak přišel radikální řez. Capcom zavelel k obratu a nový díl se tak hlásí k odkazu toho prvního. Nevěříte? Všimli jste si v nadpisu podtitulu hry? Biohazard? Možná to na první pohled není vidět, ale série Resident Evil je v Japonsku, své domovině, známá právě pod názvem Biohazard.

Příběh Resident Evil 7: Biohazard je tak opět spíše osobní a vypráví příběh Ethana Winterse. Ten za záhadných událostí ztratil manželku Miu a již tři roky marně čeká na odpovědi, co za jejím zmizením stojí. Novým impulsem pro její hledání se stane video, které přistane v jeho emailové schránce. Mia ho sice odrazuje od toho, aby po ní pátral, ale poslouchejte ženskou. Ethan na nic nečeká a odjíždí do Lousiany, kde se uprostřed močálů rozkládá sídlo rodiny Bakerů. Tato rodinka Ethana nevidí zrovna ráda a znovu se tak ukazuje, že ženy musíte poslouchat, mají většinou pravdu. Ethana tak jeho chyba skoro stojí život a stává se nedobrovolným hostem Bakerů. Což o to, pozvou ho na večeři, ale skoro to vypadá, že on sám bude hlavním chodem. A co hůř, brzy pozná, že rodina Bakerů je jaksi imunní vůči smrti. K pátrání po manželce se tak rychle přidá i snaha zachránit si život a pokusit se přijít na to, jaké temné síly ovládly toto místo.

To že je Resident Evil 7: Biohazard tím pravým hororem vám nejspíš bude jasné již od začátku. Opuštěná usedlost  i se svými obyvateli je jako stvořená pro rozehrání příběhu, který si s Vámi pohraje, zabrnká na struny vašeho podvědomí a dostane se Vám až pod kůži. Již první kroky po usedlosti nenechají nikoho na pochybách. Bakerovi žijí na místě, které jakoby se propadlo do temnoty. A Vás se pokusí do temnoty stáhnout také. Ta tíže klaustrofobicky děsivého sídla je přímo hmatatelná, každá místnost na Vás svou depresivní podobou dopadne jak tlustá deka. Doslova na každém kroku budete potkávat jen rozkládající se zbytky potravin, zničený nábytek, podivné a hrůzu nahánějící fotografie. Dům vypadá zdánlivě opuštěný, ale podivné výkřiky, nebo dupot ve vyšších patrech dává tušit, že nejste úplně sami. O to víc pak člověk trne strachy. Po většinu času se po domě pohybujete jen za zvuků vlastních kroků, hudba vám svou linkou neprozradí, že je potřeba se připravit na nějakou lekavou scénu a o to silněji pak děs a hrůza hráče zaskočí a pošlou mu srdce až do krku. Strach je dávkován přesně v tom poměru, který mám rád. Takové ty laciné lekačky jsou sice i zde, ale na nich to nestojí. Daleko víc Vás hra pohltí svou atmosférou, nečekanými zvraty a tím, jak hlouběji chápete, nebo spíš začínáte chápat, co se na usedlosti odehrává.

Velkou úlohu v příběhu pak hraje samotný dům rodiny Bakerů, resp. celá usedlost, kde se velká část hry odehrává. Jsem přesvědčen o tom, že musí mít nějakou reálnou předlohu, protože to, s jakou precizností a hlavně uvěřitelností autoři sídlo navrhli je ukázkovou prací. Sídlo je rozlehlé, sestává z několika menších či větších budov, ale i přes jeho spletitost se za chvíli budete skvěle orientovat. Jako doma se zde ale budou cítit a znalci původních dílů. Hra je doslova plná všech možných věcí, které vyvolají pocit nostalgie. Ať už jde o řešení hádanek, omezený inventář, nebo ukládání pozic pomocí magnetofonových pásků, tohle všechno na Vás dýchne něčím známým. Hra ale nabízí i plno novinek a tou nejzásadnější jsou asi videonahrávky. Ty si pak můžete pustit a vždy vám odkryjí něco, co se odehrálo v minulosti. Ale  pozor, nebudete jen pasivním divákem. Naopak, hra vám umožní prožít celé video v kůži toho, kdo ho sám natočil. Tohle skvěle pomáhá s vyprávěním příběhu a mnohdy jde o ty emočně nejvypjatější části hry, zvlášť když víte, že autor videa je nejspíš již dávno po smrti.

Resident Evil 7: Biohazard kromě strachu potřebuje od Vás i nějakou tu logiku a zapojení mozku. Pořád jde především o adventuru a jsou místa, kde se klidně můžete na pár minut zaseknout. Logických hádanek je tu dost, ale nejsou nijak těžké, spíš je nutné být pozorný a pamatovat si. Hra neháže klacky pod nohy a nebude Vás nutit používat zdánlivě nesmyslné kombinace předmětů, naopak vše má svou logiku a na vše přijdete hned. Jediným nepřítelem tak snad může být ztráta orientace v prostoru. Mnohdy se mi stalo, že jsem sice věděl kam mám jít, ale trvalo mi delší dobu, než jsem přišel na způsob, jak se tam dostat. Naštěstí je ve hře přítomná mapa, takže vyloženě ztratit se asi nejde. Na několika místech po usedlosti jsou i jakési chráněné zóny, místa, kde si hru můžete uložit, popřípadě si do bedny, která je pak na všech takových místech přístupná, uložit nepotřebné věci z inventáře. Ten se poměrně brzy zaplní solidním arsenálem zbraní. Začínáte sice jen s nožem, ale postupně najdete i daleko účinnější kousky. Jako po domácku vyrobený plamenomet, nebo mojí oblíbenou brokovnici. Do zbraní si pak můžete sami vyrábět náboje a na zranění zase skvěle slouží léčivý roztok. Kromě příslušníků rodiny Bakterů, kteří ve hře plní i funkci bossů v hodně zajímavě pojatých soubojích, je farma domovem i pro monstra. Není jich moc druhů, de facto potkáte jen tři varianty. Jejich uměla inteligence není vysoká. Popravdě, ani jsem se s nimi moc nezdržoval, pokud jsem se nedostal někam vyloženě do pasti a musel si prostřílet cestu na svobodu. Monstra jsou jinak poměrně pasivní, pronásledovat Vás budou maximálně do vedlejší místnosti. (Pozn. red. Důvody to má, ale z jistých důvodů na to musíte přijít sami, je to součástí hádanky)

Několik týdnů před vydáním se začala poměrně vášnivě řešit délka hry. Vývojáři se dušovali, že herní doba je minimálně 15 hodin, ale první zprávy od hráčů říkali něco jiného, udávala se herní doba zhruba poloviční. Pravda je asi někde uprostřed. Mě osobně trvalo dohrání asi 12 hodin, ale je pravda, že já jsem loudal a hru ani kvůli recenzi neprolítnu co nejrychleji. Pro delší herní výdrž hovoří ale několik dalších faktorů. Tak předně jsou to věci, které můžete během hraní hledat. Od všech možných dokumentů, které ještě víc prohloubí pozadí příběhu, po staré mince, které pak slouží jako platidlo a můžete si za ně vylepšit svoje vlastnosti, nebo koupit nové zbraně. Hra po dohrání otevře novou obtížnost, při které se i mírně změní samotný průběh hry a komu by to nestačilo, může to celé zkombinovat s tím, že hra má dva konce. Několik postav by ještě mělo dostat samostatná příběhová dlc, ale to již není předmětem této recenze, spíš příslibem toho, že po prvním dohrání nemusíte hru poslat do bazaru.

Jak jistě víte, tento díl je first person hrou. Nejčastěji vzpomínané důvody, proč tomu tak je, je jednak snaha autorů hráče více vtáhnout do děje a druhak to, že jde asi o první vyloženě AAA titul, který si můžete zahrát ve VR. Osobně se přikládám k tomu druhému. Není tajemstvím, že celý vývoj VR verze platila Sony, která si tak i zajistila roční exklusivitu pro svou Playstation VR. Já bohužel touto technologií nedisponuji, ale co jsme tak slyšel, je to jen pro silné nátury. Atmosféra je daleko, daleko víc pohlcující a je to jen dobře. Jestli má VR, ke kterému jsem zatím velice skeptický něco nakopnout, jsou to právě velké tituly a Resident Evil 7: Biohazard je tak první vlaštovkou. A průkopníkem je vlastně ještě v jedné věci. Jde o první vetší titul, který nevydává Microsoft, ale který i tak podporuje program Play Anywhere. Hru tak stačí koupit pouze jednou a hrát ji můžete jak na PC s Win 10, tak i na Xboxu One, vše pod Vaším Xbox účtem (nutné však zakoupit digitálně).

Resident Evil 7 využívá svůj vlastní engine a jak si můžete všimnout z okolních screenshotů, vypadá vážně skvěle. Grafická stránka hry jen podtrhuje péči, jaká byla hře věnována. Vše je maximálně detailní, hra používá užší paletu barev a plno efektů, které pomáhají navodit tu správnou hororovou atmosféru. Vše je navíc technicky absolutně skvěle zvládnuto, během hraní jsme nezaznamenal jediný technický problém nebo propad fps. Tady Capcom odvedl výbornou práci.

Celkové zhodnocení

Nebudu chodit kolem horké kaše, Resident Evil 7: Biohazard se opravdu povedl. Nicméně se přiznám, že v jednu chvíli jsem si myslel, že počáteční nadšení opadne. Ne snad proto, že by hra měla nějaké nedostatky, ale já měl nějaké divné tušení, že vlastně nehraji pokračování série Resident Evil, ale jen horor, který si půjčil její jméno. Mé obavy ale byly díky grandióznímu finále absolutně rozptýleny. Konec hry odpověděl na všechny otázky, vše do sebe zapadlo jak kolečka v hodinovém strojku a já tak vím, že série Resident Evil je zpátky tam, kde začala. Na absolutním vrcholu hororových her. Je moc dobře, že se Capcom nebál udělat za posledním dílem tlustou čáru. Čas ukáže, zda to bylo rozhodnutí správné a jestli se Resident Evil 7: Biohazard zapíše do série podobně, jako třeba Resident Evil 4. Já pevně věřím, že ano.

Hodnocení: 9/10