Bylo nebylo, v čase blíže neurčeném a místě běžným smrtelníkům zapovězeném, existoval tajemný les. Nebyl ani velký ani malý, byl zkrátka tak akorát. Existoval od pradávna a nic nenasvědčovalo tomu, že by jeho klid a mír mohlo něco narušit. Však se také o něj starali mocní vládci, patroni jednotlivých ročních období, Strážci lesa. Na jaře se postarali o to, aby mladé rostlinky vyrazili na svou pouť za Sluncem, v létě dohlíželi na to, aby zvířátka měla dost vody, na podzim pomáhali ptákům s větrem foukajícím po stráních a v zimě nezapomněli na to, aby každá nora a doupě pomohlo přečkat obyvatelům lesa nepřízeň počasí. Den za dnem, rok za rokem a tak tomu mělo být navždy. Jenže, pohádky se stanou zajímavými až tehdy, když se do jejich příběhu vkrade zlo. Někdo, nebo spíše něco, oslabilo sílu Strážců a les se ocitl v nebezpečí. Jen moudrý Medvěd, patron Zimy, dokázal najít zbytek sil a povolat toho nejmenšího z možných, malinké semínko, Little Seed, které dostalo jediný úkol. Najít zbylé Strážce, pomoci jim opět získat sílu a provést Rituál, kterým les zachrání. Jenže ani Little Seed nemá dostatek sil, aby tento úkol samo zvládlo. Ještě že je tu Liška. Malá, zvědavá a dostatečně šikovná na to, aby bylo zlo zažehnáno.

Najít v lese všechny Strážce je ale jen začátkem putování, které Vás a Lišku bude čekat. Slouží spíš jen pro základní pochopení systému hry a nezabere Vám moc času. Skoro jsem se až lekl, že po nalezení posledního Strážce hra skončí, ale není tomu tak. Naopak, teprve pak se Vám otevře celý kouzelný svět, který budete muset prolézt křížem krážem a pomoci Lišce odhalit jeho další tajemství. Každý ze Strážců totiž kromě Síly, kterou vládne, potřebuje ještě svůj vlastní Oltář, bez kterého se Rituál nepovede. Bude tak na Lišce, aby po lese našla jednotlivé části Oltářů. Příběh jako takový je ale poměrně přímočarý. Nezabere moc, zhruba za 5-6 hodin bude hotovo, ale jak to už u podobných druhů her bývá, dokáže v hráči uchovat vzpomínku na jeho rozuzlení déle, než je zvykem u tzv. velkých her. Je to vůbec zajímavý fenomén poslední doby. Skoro to vypadá, jak kdyby velkým hrám ve své megalomančnosti skoro docházel dech v tom hlavním. V příběhu, myšlence, nápadu. Naštěstí minimálně ve všem výšše zmíněném se Season After Fall povedlo trefit do černého.

Hlavním prvkem hratelnosti a vlastně základní herní mechanikou je to, že Liška dokáže měnit roční období. Neumí to samozřejmě jen tak sama od sebe. Vládu nad jednotlivými ročními obdobími si vypůjčí od nalezených Strážců. Teprve až získá vládu nad jarem, létem, podzimem i zimou, teprve tehdy dokáže uvolnit všechny Síly lesa a pomocí nich najít cestu k zakončení Rituálu. Změnou roční doby totiž dokáže měnit les samotný. Vše se pak řídí stejnými pravidly, jaká byste čekali i v přírodě. Jaro je plné vody a deště, léto zas vodu vysouší, ale dává rostlinám sílu růst, podzim uvolňuje sílu větrů a zima zas dokáže měnit vodu v led. Tohle všechno bude potřeba kombinovat, aby si Liška našla cestu lesem. Hra je spíše než logickou záležitostí klasickou hopsačkou, vyloženě trápit mozek si u ní nebudete. Vždy jen stačí pozorovat prostředí a cesta se před Vámi sama otevře. Jeden příklad za všechny. To si tak Liška skotačí lesem a najednou to vypadá, že již není kudy se vydat. Zdánlivě hluboká propast přeskočit nejde. Stačí ale povolat Sílu jara a voda již sama hlubokou jámu změní na jezírko. Zima jeho neklidnou hladinu změní v bezpečný led, po kterém Liška bez problémů přejde. Sráz na protějším břehu sice nezdolá, ale Síla podzimu rozevře klobouk vhodně umístěné houby, který tak vytvoří tolik potřebnou plošinku. A kdyby náhodou houba k dispozici nebyla, malý gejzír vody se přece tak jednoduše dá díky Síle zimy zmrazit a vytvoří si tak plošinku v podobě ledového sloupku. Jak vidíte, možností je dostatek. Bohužel, v podstatě nikdy není potřeba jednotlivá roční období nějak složitěji kombinovat. Je to škoda, prostor k nějakému komplikovanějšímu logickému řešení by tady určitě byl.

Season After Fall je spíše menší hrou a je to vidět i na její rozlehlosti. Level desing je sice promyšlený, ale na můj vkus se drží moc při zemi. Střed lesa je takovým centrálním Hubem, ze kterého se můžete vydat do čtyř lokací, které jsou rozděleny na několik menších celků. Bohužel, budete se do nich neustále vracet. Jak budete postupovat příběhem, otevře se Vám sice víc cest, které budete muset prozkoumávat, ale postupem času neustále se vracení do již jednou navštívených lokací začne trochu nudit. Malý prostor je naštěstí vynahrazen rozmanitostí jednotlivých prostředí, které jsou vždy zasvěceny jednomu z ročních období a řídí se tak trochu svými pravidly. Každá lokace tak dokáže přijít s nějakým svěžím nápadem, který se jinde neopakuje. Jednou tak budete ve tmě hledat světélkující houby, jinde zas létat na větrem nadnášených borovicích, jinde zas spojovat světlušky do podivných ornamentů. A pokud budete pozorní, dokážete v každé lokaci najít i tajemné portály do „liščích snů“ , které Vám odhalí ještě o trochu více z krásného a tajemného příběhu.

Asi největší chválu si Season After Fall zaslouží za grafickou a hudební stránku hry. Okolo se povalující screenshoty mi snad dají za pravdu. Vše je krásně ručně namalováno a někdy to skoro vypadá tak, jak kdyby hru někdo vytvářel na malířském plátně. Každé stéblo trávy, každá vlnka na vodě je jak vodovkami nakreslená, plná malých, ale reálně vypadajících chyb, které jen podtrhují jasný umělecký záměr, který s hrou autoři evidentně měli. To vše je ještě umocněno tím, že kdykoliv můžete změnit roční období a každou lokaci si vychutnat v jiném podání světla, v jiné náladě. Hudební doprovod je pak plný nádherných linek smyčcových nástrojů, umí být melancholický, ale dokáže i zrychlit tempo a navodit dramatickou atmosféru.

Stejně kvalitní je pak i dabing, výběr hlasů jednotlivých postat se povedl na výbornou. Bohužel, jednu technickou chybu si hra nese již od svého uvedení na PC, kam se hra podívala před necelým rokem a na konzole se dostala až teď. Jde o špatnou odezvu ovládání. Často se mi stalo, že Liška zareagovala o krátký zlomek vteřiny později, než měla. To je u plošinovky poměrně zásadní chyba a nechápu, jak tohle mohlo autorům utéct bez povšimnutí, nehledě k tomu, že díky zpětné vazbě od hráčů o tom museli vědět a minimálně do konzolové verze hry to mělo být opraveno.

Celkové zhodnocení:

I přes tento technický nedostatek je Season After Fall příjemnou hrou, kterou můžu s klidným srdcem doporučit vlastně všem. Není to velký titul, ale o to víc je z něho cítit radost, s jakou byl vytvářen. Je plný emocí a nálad, které  z recenze nevyzní nikdy tak dobře, jako při samotném hraní. Škoda snad jen ne úplně naplno využitého potenciálu možností, které změna ročních období nabízí, kratší délky a poměrně nízké obtížnosti hádanek.

Hodnocení: 7/10