Tak konečně je to tady, do souboje odstřelovačů se konečně přihlásila i hra studia CI Games, tedy třetí pokračování jejich úspěšné série Sniper Ghost Warrior, jenž je v podstatě přímou konkurencí pro hru od Rebellionu, tedy Sniper Elite. Byť jsou obě hry z jiného období, tak svými mechanikami si byly vždy trochu podobné a i hráči samotní je mezi sebou rádi porovnávali. Verdikt nad Sniper Elite 4 máme již nějakou dobu za sebou a nyní jsem měl možnost prohlédnout pod drobnohledem i nynější novinku Sniper Ghost Warrior 3. Nedávno se mi dokonce podařilo získat rozhovor s jedním z tvůrců hry a jeho odpovědi na mé otázky mě dokázali na hru dostatečně navnadit. Podle něho je to zkrátka hra nezměrných možností a svobody, tedy v rámci žánru fps. Jenže měl jsem nějaké ty zkušenosti z bety, která byla sice na PC, ale dávala v tu dobu předtuchu nepříliš dobré optimalizaci a v tu dobu jsem si říkal, jestli si vývojáři neukousli příliš velké sousto. Ale dnes tu nejsem od hodnocení bety, ale od hodnocení plné hry.

U příběhu nebudu běhat daleko a hned mohu říct, že je plný klasických hollywoodských klišé, jenž však v rámci vyprávění do sebe dobře zapadají a byť nejde o nic vysloveně originálního, tak svůj účel plní dobře. Ve hře se stanete Jonathanem Northem americkým odstřelovačem na misi Gruzii u hranic s Ruskem. Kromě toho, že máte své rozkazy, tak se zároveň snažíte najít svého mladšího bratra, Roberta, jehož vám unesli doslova před očima, když jste byli na společné misi v Rusku. Ano, i Robert je odstřelovač jako jeho starší bratr. Akorát svou povahou je no, trochu víc akční a trochu hrr. Tedy neoplývá nejlepšími vlastnostmi pro odstřelovače, byť to všechno dohání dobrou muškou. Ale trocha té zbrklosti dostali bratry do situace v jaké se ocitli. Docela se mi líbilo, že vývojáři do hry napasovali pár CGI filmečků s retrospektivy. Takže sem tam můžete vidět jak to měli bratři, když byly mladší a Robert de facto ještě dítě. Do hry to přináší trochu toho filmového nádechu. A když nad tím tak přemýšlím, začínám si říkat, jestli byl otevřený svět vlastně úplně nutný, když by z toho mohla být i velice dobrá příběhová fps hra, které by možná stačilo jen více možností v postupu.

Je pravda, že otevřený svět vám přináší obrovskou volnost při plnění vašich misí, které jsou poměrně nápadité a nespadnete tak do žádného stereotypu. Jak se říká, má to spád! Až sem se divil, jak jsou samotné mise dobře navrženy a že vlastně celé prostředí všech otevřených map ve hře nabízí opravdovou svobodu při jejich plnění. Dokonce i vedlejší mise nejsou nikterak špatné, byť jsou jednodušší a většinou jde o pomoc místním, ale i tak za náplň hry musím autory pochválit, že se s otevřeným světem a vyprávěním v něm dobře popasovali. Kromě misí můžete ještě osvobozovat obyvatelé Gruzie ze spárů militantních organizací, či hledat sběratelské předměty a vyšetřovat nějaké ty události na mapě. A vše jde prakticky nenásilně dělat v rámci plnění hlavních misí, většinou na tyto události narazíte při cestě do lokace pro plnění mise. Trochu jsem se bál, že by mise byly jen na jedno brdo a jen šlo o to, někoho zabít a konec, ale kdepak. Některé mise jsou o splynutí s davem, další budete vyšetřovat útok jiného odstřelovače, budete provádět výslechy a odposlechy a ano dozajista si i dost zastřílíte, ale vše je tak dobře navržené, že hraní této hry je radostí a to po celé čtyři akty s prologem. A uznávám, že hra se vám natáhne na dobrých 16 hodin, když pojedete striktně po hlavní dějové linii, což vůbec není špatné. Já však netušil, že mě v této hře bude bavit i průzkum daných obřích map, takže tento čas jsem velice jednoduše překročil. Tato hra může poskytnout zábavu na celé desítky hodin. Mapy jsou jednoduše vaším hřištěm.

Otevřený svět sebou přinesl i řadu nových prvků a nevyhnul se mu ani systém xp bodů, jenž nesmí v žádné pořádné open world hře chybět. Hra nabízí tři stromy schopností a to jak v nich budete dobří bude záležet jen na jediné věci. Jak budete hru hrát. Zkušenostní body získáváte vždy po dosažení určité úrovně v daném stromu schopností a v praxi to funguje tak, že když budete vše vyšetřovat a budete vše plnit tiše a uklízet po sobě stopy vaší přítomnosti, tak budete získávat zkušenostní body ve stromě Ghost. Rozhodnete-li se vše likvidovat pěkně z dálky, pak budete získávat body do stromu Sniper a pokud máte rádi styl Johna Ramba, tak i tady vám hra nebude házet klacky pod nohy a v tomto případě budete dostávat body do stromu Warrior. Každý strom má tři úrovně po třech schopnostech, takže na každý strom se váže 9 schopností o které se hlavní postava může vylepšit. Je tedy pochopitelné, že čím pokročilejší schopnost v daném stromě, tím více XP bodů stojí. Upřímně tento styl nabývání schopností se mi opravdu líbí a je i celkem logický. Čím častěji něco děláte, tím lepší v tom jste.

Mezi novinky dozajista patří i dron, který vám pomůže s průzkumem terénu a pokud ho dostatečně vylepšíte, tak může hacknout i nějaké to zařízení a uvolnit vám třeba další cestu pro splnění vaší mise. Nebo jej můžete využít k odlákání nepřátel. Já ho ovšem výhradně používal k označení cílů v lokaci, což jsem považoval za nejdůležitější. Dalším zajímavým prvkem ve hře je tzv. extrémní navigace. Je to jakýsi šestý smysl, který vám může zvýraznit například cestu pro vyšplhání po skále, či vám zvýrazní předmět, který se snažíte najít. Jistě, nemusíte tuto schopnosti používat a spoléhat se na váš zrak, ale pokud člověk začne tápat, není nad to tento smysl použít. A jo, je to něco jako Eagle Eye v Assassins Creed.

Velice mě potěšil i široký arsenál zbraní. Tady si musí své oblíbence najít opravdu každý. U mě vyhrála jednoznačně trojice puška Knight 110, kladkový luk a Herrvalt 99 s tlumičem. Nač dělat hluk že? Většina zbraní nabízí i slušnou customizaci, takže s přizpůsobováním zbraní vám přímo na míru také není problém. Krom toho je ve hře i řada gadgetů od různých granátů, přes vrhací nože až po termální či noční vizi a taková neprůstřelná vesta mnohdy také není na škodu. Kromě toho, že si všechny věci můžete najít, či koupit. Tak veškerou munici a spotřební pomůcky jako zmíněné granáty, nože, nebo prosté lékárničky, pilule a adrenalinové injekce, si můžete vyrobit pomocí nacházených materiálů. Ty můžete získat pomocí různých beden, prohledáváním těl a některé materiály lovem zvěře. Z textu výše je jasné, že hra nabízí opravdu širokou škálu možností a možná si také říkáte, že k čemu obří mapy, když po nich musíte po svých. No, jasně, že nemusíte je možné využívat i vozidel, takže bez obav.

Hru jsem celou dobu poměrně chválil, ale bohužel tato hra má svou temnou stranu. A tou je technické zpracování. Předem říkám, že kdyby vše fungovalo jak má, tak před sebou máme skvěle vypadající hru s obřím světem a nesčetnými možnostmi, ale ono nefunguje. Hra trpí spoustou bugu a několikrát se mi podařilo projít texturou, z čehož sem se mohl dostat jen fast travelem. Co mi však bylo do očí až příliš, tak to byly neustále doskakující textury, či problikávající objekty. Nedělo se tak pořád, ale poměrně často a to hlavně v druhé mapě, té celé pod sněhem. Člověk si říká, že je to celé bíle, tak to bude v pohodě, ale ono to bylo horší než v těch ostatních pěkných zalesněných.

Co z toho vyplívá, že hra nevypadá vůbec špatně, ale všechny ty technické chyby kolem to srážejí k zemi. Já si na to časem i zvykl, přeci jen samotná hratelnost udržela mou pozornost a hra mě baví do teď, ale upřímně by si vývojáři měli dát záležet a hru velmi rychle opravit a to říkám hlavně proto, aby hra nedopadla stejně nešťastně jako Homefront: the Revolution, protože by to byla opravdu škoda. Navíc se nedá ani říci, že hra má stabilní framerate, i ten sem tam zazlobí, ale v případě hraní na XONE S, to nebylo nikterak častým problémem. Vývojáři zvládli nástrahy otevřeného světa v rámci herní náplně, ale vypadá to, že technické aspekty byly větším oříškem a zde se to už tolik nepovedlo.

Nakonec by se asi slušelo zmínit, jak je na tom umělá inteligence nepřátel. Abych řekl pravdu tady mám poměrně rozporuplné pocity. Musím tedy říci, že mají dobré oči, jak mile někde vykukujete, už se objevuje indikátor pozornosti. Kolikrát jsou i tak ostražití, že spatří vašeho drona a hned se rozhodnou prohledat přilehlá okolí. Když zabijete v zorném poli jednoho z nich, tak okamžitě zpozorní. Mnohdy začnou pálit vaším směrem, byť přesně neví, kde vlastně jste. Ale vidí jakým směrem kulka provrtala hlavu jejich kolegy, tak tam prostě začnou pálit. No a projistotu to půjdou blíže prozkoumat. Takže i tady je dobré měnit pozice, pokud nejste na takovém místě, kam se za vámi nemohou dostat a jste v bezpečné vzdálenosti, to pak buďte v klidu, protože vás většinou nenajdou a to obzvláště pokud ve svých řadách nemají sami snipera.

Rád bych zhodnotil i hru více hráčů, ale ta zatím není ve hře přítomná, byť ji vývojáři dodají formou bezplatného updatu. Takže není třeba mít obavy. Hra tento režim ani nikterak nepostrádá. Osobně hra jednoho hráče je natolik poutavá, že mi tu nějaký multiplayer ani nechybí. Ale ta technická stránka, achjo. Upřímně říkám, že by se vývojáři měli nyní soustředit na opravení technické stránky a na nějaký multiplayer se ještě na nějakou dobu vykašlat. Všichni ke hře navíc dostali i season pass, který nám přidá i dvě velká rozšíření, takže ve hře bude dlouho co dělat, ale opět zdůrazňuji, že na vše je čas, hlavní je opravit základ, na kterém to celé bude stát a bohužel i padat. Původně jsem hře chtěl udělit vyšší hodnocení, ale během hraní jsem kvůli technickému stavu trochu vystřízlivěl, takže sem nějakej ten bodík ve finálním hodnocení strhnout musel.

Celkové zhodnocení:

Sniper Ghost Warrior 3 nabízí zajímavý svět, dobře napsaný příběh a skvělou hratelnost. Na první pohled skvělou akční hru však sráží technické chyby. Hra tedy vyžaduje ještě pořádnou péči ze strany autorů, aby hra byla tou hrou, jakou si zaslouží být. Jelikož její potenciál je nezměrný, částečně naplněný, ale zároveň má před sebou ještě dalekou cestu. Jako dobré gesto od vývojářů považuji přiložení season passu všem, co si hru rozhodli pořídit, ale nebyl to jen dárek útěchy? Odpověď už nechám čistě na vás.

Hodnocení: 7/10