Když se ohlédneme zpět za line-upem her, které zatím přišli na Nintendo Switch, můžeme si všimnout několika věcí, her moc není, těch exkluzivních zatím také ne, ale co je hlavní, když teda už nějaká ta exkluzivka vyjde, tak se nezadá většinou s horším hodnocením, než s 9 a výše. Mnozí si asi budou říkat, proč tomu tak je, přece jsou to hry pro děti. Možná, že něco pravdy na tom je, ale kolikrát jsou to hry i neskutečně komplexní. Ono celkově si jde celé Nintendo vlastní cestou a nesnaží se do svých her cpát nějaké ty mainstreamové prvky, které má dnes již každá hra. A takový Splatoon, jenž byl žhavou novinkou na konzoli Wii U byl opravdu nevídaným kouskem do řad multiplayerových kompetitivních her. Nedávno vyšel dokonce díl druhý, tentokrát exkluzivně pro Nintendo Switch a já si řekl, že tu hru musím zkusit, když už jsem první díl minul díky absenci konzole Wii U. Takže doplňme inkoust a jde se malovat.

Ve světě kompetitivních her se stal Splatoon svěžím vánkem, k němuž si vytvoříte nějaký ten vztah ihned po prvním spuštění. Na první pohled se vše může jevit nemastně neslaně, ale během chvíle se od hry nemůžete odtrhnout. Já si taky říkal, jak může někoho bavit cákat barvou po všem, co vám přijde pod barvomet, ale realita byla opravdu zarážející. Najednou jsem zjistil, že jednoduchý koncept může být nehorázně zábavný. A přitom se hra neskládá z bůh ví čeho. Najdete tu vlastně dva základní režimy a to singleplayer a multiplayer.

Než se na ně ale podíváme, koukneme se na úvodní obrazovku, chcete-li menu hry Splatoon 2. To zde vlastně je a není. Jelikož okamžitě po zapnutí hry se objevíte v HUBu hry, kde se můžete volně procházet. Nakupovat věci, zbraně, vydat se na kompetitivní hru, či jít navštívit kanalizací paní, jenž má pro vás speciální úkol, s nímž se budete muset vypořádat zcela sami. Nebo je možné stisknout tlačítko „+“ a na vše se dostat bez chození po HUBu díky, klasické textové nabídce. Ještě před tím vším na vás vyskočí jaké si denní zpravodajství, jenž komentují dvě husté Inkgirls. Tyto Splatoon News se objevují jen jednou denně a ukazují mapy, které je možné v daný den hrát v rámci různých multiplayerových kláních. Mapy jsou v daný den hratelné v určitém režimu pouze dvě a každý den se tyto mapy mění za jiné. Celkové množství jsem zatím nezjistil, ale řekl bych, že se jich točí kolem jedné desítky. Rozhodně se mi celkové provedení menu/HUBu velice líbí a denní zpravodajství je docela svěží prvek u kompetitivních her.

Tak a hurá na hru samotnou. Prvně mrkneme na singleplayer, který se úplně neskládá z tradiční kampaně, ale to vůbec nevadí, jelikož jednotlivé úrovně, nebo mise, jsou velmi dobře nadesignované. Ale akční části zde tolik není jako v případě multiplayeru, sice pořád plivete barvu všude, kam se podíváte, ale spíše se snažíte přijít na další cestu kupředu až k samotnému konci úrovně, abyste z klece osvobodili nebohého tvorečka. A takováto náplň je prakticky v každé misi, ale úrovně se mezi sebou liší nejen obtížností, ale i různým designem. Vše je v dostatečné míře unikátní, takže žádný stereotyp se nedostavuje a to i díky dynamické a skvěle vyvážené hratelnosti. Některá kola také simulují multiplayerové mapy, takže zde si dokonce i řádně zabojujete a to proti zlým Inkboys, či Inkgirls.

Akorát těch životů na mapu moc není v tomto případě. Máte jen 3 šance, jak celou úroveň dokončit, jinak půjdete znovu. Celý single je pak rozdělen do několika lokací a k tomu, abyste se dostali do další, je třeba mít osvobozeno dostatečné množství tvorečků. Mezi misemi jste v jakýchsi mezi lokacích z nichž se právě na mise vydáte, ale mise je třeba ještě najít. Pro někoho zdlouhavé, ale zase nelze říct, že byste se ve hře vlastně vůbec odtrhli od samotného hraní. Tedy krom načítacích obrazovek. Také je důležité vědět, že zbraně a vybavení koupené v HUBu se nepřenášejí do hry pro jednoho hráče. V singlu je vše striktně zadáno danou misí.

No a nyní nám nezbývá nic jiného než multiplayer. Ten se v režimech dělí na rychlou hru. Hodnocení zápas a turnaje. Každý den má každý režim odemčeny pouze dvě mapy, které se mezi sebou střídají. Aby bylo možné se dostat do Hodnocených zápasů, tak musí váš Inkboy, či Inkgirl dosáhnout, minimálně desáté úrovně. Do té doby se můžete účastnit pouze rychlé hry. Další omezení platí o nákupu zbraní a věcí do hry pro více hráčů. Do čtvrté úrovně vaší postavy je možné hrát pouze s tím, co dostanete do začátku. Až po dosažení této úrovně si můžete kupovat nové zbraně a oblečení. Každá zbraň má své unikátní vlastnosti a ultimátní schopnost, která se vám během zápasu nabíjí. Má základní zbraň aktivovala inkoustovou zbroj, což se hodilo proti přesile. Následně jsem pořídil dvě pistolky, které metají barvu sice rychle, ale zato je třeba vícekrát zasáhnout soupeře, když na něj narazíte. Ale ultimátka stojí za to, kdy se zbraněmi vylétnete jako na jetpacku a kropíte hektolitry barvy vše, co vám přijde pod trysky. Málem bych zapomněl na fakt, že krom online hraní, je možné vytvořit i pořádnou LAN hru, kde do jedné sítě můžete připojit až 10 konzolí Nintendo Switch. Ale jen mít, ten dostatek kamarádů, kteří by s vámi tu LANku dali.

Důležité je, že jakmile ultimátní schopnost vyprchá, tak přistanete tam, kde jste na začátku vzlítli. Pochopitelně jsou ve hře i jiné zbraně, jako odstřelovací puška, lehký kulomet, či váleček na barvu. Váleček je super v tom, že rychle pokrýváte okolí barvou a v boji na blízko jste nehorázně smrtící, ale na dálku už máte problém. V podstatě každá zbraň má své výhody i nevýhody. Nelze nic považovat za něco, co by nešlo uhrát. Náplň samotných klání je pak více než jednoduchá. Kdo pokryje mapu více svou barvou, tak ten vítězí a věřte, že kolikrát rozhoduje i půl procenta. Někdy vám mapa přijde více pokryta vaší barvou, ale opak bude pravdou.

Celkově se na Splatoon 2 podíváte, tak v tom jak je celý koncept hry jednoduchý, tak vše skvěle funguje. Looby je velmi rychlé. Hratelnost extrémně návyková, ale co technické zpracování? Jedním slovem, krása. Hra běhá bez potíží na 60fps a to v režimu handheldu i v doku. Hra v handheldu běží 720p a v docku poté v dynamickém 1080p. Vše je přesto velice detailní, barevné a plné efektů, odlesků a hektolitrů barvy pokrývající vše, na čem ulpí. Já bych technické stránce hry neměl, vlastně co vytknout a to vlastně ani hře celkově. Jediné, co mi snad vadí je fakt, že během jednoho dne, si zahrajte pouze dané dvě mapy na režim. Což není tak hrozné, pokud máte přístup do všech multiplayerových režimů. Ale do 10tého levlu se rozhodně nedostanete za hodinu. Takže minimálně začátky můžou být docela stereotypního pohledu. Upřímě bych uvítal v jeden den rotaci, všech map. Nebo minimálně v rozmezí třeba dvou hodin. Ale pokud vás hra chytne, tak i tohle ji dokážete odpustit.

Celkové zhodnocení

Splatoon 2 byla hra, od níž jsem nic moc neočekával, ale během několika momentů si mě dokázala naprosto získat naprosto skvělou a unikátní hratelností, a velice povedeným vizuálem, jež se nemá za co stydět. Obě složky ve hře fungují na výbornou. Singleplayerová plošinovka je skvělým oddechem i na cestách a online multiplayer vám přinese vždy řádnou a napínavou bitvu plnou barev. Opravdu jedinou výtku, kterou k celé hře mám, je denní kolotoč map, avšak jak jsem zmínil výše, i to hře možná dokážete hře odpustit.

Hodnocení: 9,5/10