Fascinace Rudou planetou je lidstvu vlastní již od pradávna. Ač se po Merkuru jedná o druhou nejmenší planetu naší soustavy, je Mars pro spřádání všech možných legend a historek jako dělaný. Tak za prvé, leží vlastně v sousedství a za druhé, již první civilizace Egypťanů, Babyloňanů a Řeků ho mohli pozorovat pouhým okem a jejich pozornosti tak samozřejmě neušel. V té době se nejspíš jmenoval jinak, ale díky své rudé barvě byl vždy považován za symbol ohně, krve a zániku. Své jméno pak nakonec dostal po římském bohu války Marsovi a tím byla jeho pověst nehostinného světa zpečetěna. Pro filmový a herní průmysl je ale Mars ideální kulisou pro nespočet výprav a skoro každá se točila okolo průšvihu kolosálních rozměrů. Své by o tom mohl vyprávět Arnold s Total Recall, díky Doomu víme, že právě na Marsu jsou portály vedoucí přímo do pekla a ne zrovna příjemné vzpomínky z výletu na Mars má i Matt Damon. Ať již těmto fikcím budeme věřit nebo ne, z vědeckého hlediska je právě Mars adeptem na to, že tu někdy život v nějaké podobě existoval, nevědecké kruhy jsou zas přesvědčeni, že i lidstvo pochází z Marsu. Nelze tak upírat autorům ze studia Spiders snahu, že si pro svojí hru vybrali právě Mars co by prostředí, ve kterém odvypráví svůj příběh.

Ten se začal psát již v roce 2013, kdy vychází Mars: War Logs. Hra ale u kritiky poměrně propadla a studio si odskočilo k fantasy a vydává Bound by Flame. Ani tady se velký úspěch nekonal a nezbývá než doufat, že tentokrát to vyjde. Vracíme se tedy opět na Mars, do doby kdy na Marsu zuří Válka o vodu, 200 let poté, co lidstvo Mars kolonizovalo. Hlavním hrdinou je Zachariah, čerstvý člen řádu Technomancerů. Děj se již od začátků nehodlá zastavit a my jsme tak po sérii několika zvratů na útěku před tajnou policií. Nemá žádný smysl nějak dál na těchto řádcích pokračovat ve vyprávění příběhu, ten si každý koho recenze přesvědčí o kvalitách hry zažije sám. Snad jen pro představu, jak to na Marsu chodí. Vše mají pod palcem silné frakce. Ty v podstatě kontrolují celý zbytek společnosti, která je zde silně kastována. Ti nahoře se mají sakra dobře a nechají se nosit na zádech těch nejslabších. Třídní rozdíly jsou tu tak obrovské. Váš domov, město Ophir ovládá frakce Abundance, resp. její tajná policie, ASC. Ta sice byla vytvořena s dobrým úmyslem, ale vymkla se kontrole. Technomanceři spadají trochu mimo její pole působnosti, jsou spíš ekvivalentem církve. Úplně na nejspodnějším patře společnosti pak žijí mutanti, lidé, které drsně podnebí Marsu změnilo k nepoznání a kteří slouží defacto jako otroci. K tomu všemu si připočtěte Opozici, která bojuje proti ASC, gangy, které sledují své vlastní zájmy, Obchodní frakce, které drží pod krkem všechny. Vzniká tak úžasně spletitý, ale logicky fungující systém. Pokud budete děj sledovat pozorněji, jistě narazíte na otázky, které trápí i naší společnost. Rasismus, byrokracie, vykořisťování. Hra je tak dospělá, témata která řeší jsou odrazem nás samých.

Každý správný příběh začíná hlavním hrdinou. Ten náš má zatím jméno, ale nemá tvař. Pokud se ale těšíte na piplání se v editoru tvorby postav, tak vás zklamu. Je hodně jednoduchý a nenabízí nic nového. Klasická barva pleti, vousy a nějaké to tetování není nic, co bychom tu měli vyzdvihovat. Samotná personalizace se ale naštěstí s narůstajícím počtem různého kusu vybavení přece jen dostaví. The Technomancer je akční sci-fi RPG. Mezi hlavní devize hry rozhodně patří soubojový systém. Z poslední doby si nepamatuji snad žádnou hru, která by nabízela takovou variabilitu. Boj je tu rozdělen na tři hlavní kategorie, resp. druhy zbraní a to vše je doplněno o jakýsi ekvivalent magie, zde pojmenované technomancie. Je tak jen na vás, zda protivníky budete kosit pěkně po staru pomocí palcátu a štítu, nebo zda zvolíte modernější způsob dýky a pistole. Pro vyznavače pouhé hrubé síly je pak k dispozice obouruční tyč. Mezi všemi těmito způsoby boje lze absolutně plynule přepínat a v tom tkví asi největší kouzlo hry. Tam kde si jiná RPG musí vystačit s jedním, nebo dvěma meči, The Technomancer vám dává do ruky hned celý arsenál. Souboje pak můžou připomínat taneční vystoupení, kde nejdříve z dálky pomocí pistole nalákáte slabší protivníky, pomocí tyče se jich elegantně zbavíte a proti těm silnějším již budete aplikovat defensivní taktiku a jejich útoky odrážet štítem. A to celé je ještě doplněno o magii. Technomancie asi ze všeho nejvíc připomíná síly Jediů ze Star Wars. Eletrikou si tak můžete „nabít“ zbraně, na nepřátele můžete sesílat výboje blesků a kolem své postavy vytvářet silová pole. To vše má pak svůj vlastní strom dovedností a skillů a zde možná narazíte na první problém. Ono takhle na papíře to vypadá skvěle, ale v praxi zjistíte, že stejně využíváte vždy technomancii a k ní si vyberete jeden z primárních způsobů boje. Ono totiž bodů pro vylepšování schopností není tolik a časem tak prostě sklouznete k tomu, že jednu zbraň prostě budete preferovat. Cestu k vašemu cíli vám zpříjemní společníci. Těch potkáte celou řadu, ale s sebou si budete moci vždy vzít pouze dva. Jejich akce jsou již ale plně automatizovány, na vás bude jen jim nadefinovat základní způsob rozhodování. Některé postavě tak řeknete, aby se víc tlačila do první linie, díky tomu získá bonus k útoku, ale za cenu horší obrany. Jiná postava zas bude mít jako hlavní úkol ochranu vaší party. Vše funguje jak má, společníci snad jen někdy vadí v průchodu dveřmi, jinak je ale spolupráce s nimi na slušné úrovni.

Mars je nehostinné místo. Žádná kytka, žádný potůček, jen poušť, písek, jeskyně. Tomu všemu vládne spalující slunce a přímý pobyt na jeho světle se rovná v lepším případě smrti, v tom horším pak mutaci. Celou dobu se tak budete pohybovat spíše v uzavřených prostorech měst a vesnic, kaňonů a těžebních stanic. Časem ale potkáte i exotičtější místa. Design prostředí je přesně takový, jaký bych na Marsu očekával. Jednoduchý, ale funkční. Bohatší části měst díky své architektuře evokují pocit moci a svou mohutností zastrašují případné návštěvníky, chudinské čtvrti pak vypadají jak nejhorší slumy a nejčastějším stavebním materiálem je tady vlnitý plech. Bohužel, časem začne prostředí dost nudit. Je to ale spíš skladbou příběhových a postraních úkolů, které vás nutí neustále mezi již navštívenými místy skákat. Až půjdete po desáte tou samou cestou, dáte mi za pravdu.

Místní fauna je výsledkem činnosti kolonizátorů. Mars sice oplýval životem, ale po staletích kolonizace se na něm přítomnost člověka podepsala dramatickým způsobem. Mutace a šlechtění původní fauny tak dalo vzniknout kreaturám toho nejodpudivějšího vzhledu. Potkáte obrovské pavoukům podobné příšery, létající hmyz podobný spíše netopýrům nebo něco, co nápadně připomíná humanoidní krtky. Vše co potkáte jde zpravidla i zabít. Výjimku tvoří snad jen tvorové, kteří slouží obchodníkům pro přepravu zboží. Mlátit do zvířat ale samozřejmě nikdo nevydrží celý den, jako pohyblivé cíle nám tak poslouží i lidé a mutanti. Zbraní a brnění tak bude dostatek.

Další zásadní složkou hry je crafting. No..možná bych tomu měl říkat spíše „upgrading“. Absolutně všechno, co u sebe, nebo na sobě vy a vaši společníci nosíte můžete nějakým způsobem vylepšit. K tomu slouží materiál, který nacházíte u zabitých protivníků, nebo ho získáváte rozebíráním věcí. Každé vylepšení má několik druhů kvality a pro každý druh vybavení jich je k dispozici několik. Zbraně tak získají lepší útok, větší šanci na kritický úder, brnění zas větší odolnost. Plány na další vylepšení pak koupíte u obchodníků. Každý upgrade se vizuálně projeví. Bohužel, ve hře není možnost vyrobit si přímo nějakou věc. Jste vždy odkázáni jen na to, co najdete a jen a pouze to pak můžete vylepšit. Za mě velký nedostatek.

Každé RPG stojí a padá na příběhu a questech. Přes to prostě nejede vlak a sebe lepší soubojový systém vám při bídně napsaném scénáři hru nezachrání. Tady mohou být vývojáři ze Spiders myslím v klidu. Mě osobně se zápletka a způsob vyprávění trefil do vkusu. Dialogy jsou napsány slušně a vedlejší úkoly netrpí repetetivností, spíše naopak. Nepamatuji si jediný, který by se opakoval, nebo který by svou náplní nudil. Samozřejmě, i tady se objeví úkol typu „dojdi na tři místa a zabij tři různá stvoření“. Drtivá většina vedlejších úkolů ale má hlavu a patu a často příjemně a hlavně obsahově rozšíří hlavní příběhovou linku. Každý z vašich společníků má svůj vlastní příběh. Jeho řešení není nutností, ale rozhodně je mohu doporučit. Ono, někdy je zábavné si s nimi jen tak povídat, každý ze společníků má úplně jiné názory, někteří se mezi sebou znají a často se tak dozvíte něco zajímavého a když nic jiného, dokážete si takto zvýšit reputaci a oblíbenost u jednotlivých postav. U hlavních úkolů máte často i možnost volby. Kdo by ale čekal nějaké zásadní změny v dalším toku událostí, bude zklamán. Schválně jsem to zkusil, před jedním z takových rozhovorů hru uložil a vyzkoušel obě volby. No, dopadlo to pokaždé úplně stejně. Hra prostě jede podle předem připraveného scénáře a těžko z něj vybočíte. Podle vývojářů by měla hlavní příběhová linka zabrat něco mezi 20-30 hodinami a všechny vedlejší úkoly dají klidně zabrat dalších 50 hodin. V tomto směru bych dal vývojářům za pravdu, hra je opravdu rozsáhlá.

Technická stránka hry je na dnešní dobu spíš průměrná. Žádné velké grafické orgie se nekonají, obličeje hlavních postav jsou spíš podprůměrné (ale pořád asi 100krát lepší než u Falloutu). Nicméně design prostředí i postav je slušný, hra je plynulá a netrpí žádnými propady fps. Tomu samozřejmě asi i trochu nahrává určitá prázdnost prostředí, ale to není nedostatek. Malinko těžší je práce s menu, je tam obrovská porce různých submenu a než se člověk někam prokliká, uteče delší doba. Naopak při soubojích, a to je asi důležitější, se postava ovládá jedna báseň. Vše je plynulé, animace na sebe krásně navazují. Tomu říkám dobře odvedená práce. Od vydavatele máme navíc potvrzeno, že hned při vydání bude k dispozici patch, který by měl technickou stránku ještě vylepšit, či minimálně zbavit drobných problémů.

The Technomancer na mě působí jako mix všeho dobrého, co z RPG her známe a máme rádi. Půjčuje si, přebírá, sem tam něco pozmění a výsledkem je rozhodně jedno z lepších RPG, které letos vyšlo. Neubráním se ale dojmu, že u některých komponent vývojáři zůstali někde na půl cesty. Proč nemůžu vyrábět věci. Proč je technomancie omezena jen na elektriku? Proč se v podstatě nepodívám do otevřeného světa? Proč se nemohu nějakým vozidlem sám přesouvat po krajině Marsu? Otazníku je tak víc, než je zdrávo.

Celkové zhodnocení:

The Technomancer není revolucí. Je jen ukázkovým příkladem toho, jak udělat solidní práci a postavit hru na dobrém příběhu, zajímavém prostředí a skvělém způsobu boje. Je to prostě poctivá a ničím neošizená hra a nebojím se říct, že půjde o takového černého koně letošních prázdnin. Já sám jsem k ní přistupoval s poměrně velkou nedůvěrou a o to víc mě dokázala příjemně překvapit.

Hodnocení: 8/10