Po překvapivě dobrém Apache: Air Assault od ruských Gaijin Entertainment mi přistála na stole placka s dalším leteckým „simulátorem“, tentokrát pro změnu od rumunské pobočky Ubisoftu. Uvozovky u slova simulátor jsou zcela na místě, protože HAWX 2 (dále už bez otravných teček) má se skutečným simulátorem asi stejně společného jako automatový Outrun s Gran Turismem 5 nebo spíš Live for Speed. To ovšem není žádná chyba. Outrun je určitě pro řadu hráčů zábavnější než jeho realistický brácha a to samé může platit i pro létající stroje těžší než vzduch.



       Rumunští hoši nás prvním HAWXem oblažili v roce 2009 (recenze) a nedopadlo to zcela podle očekávání. Každý, kdo se dnes snaží vzlétnout na oblohu mezi moderní arkádové stíhačky, musí totiž sestřelit jejich dosavadního krále, kterým je japonský Ace Combat 6 (recenze), a to není vůbec snadné. Ace Combat je dokonalou ukázkou, jak má letecká arkáda vypadat, a přestože vyšel už v roce 2007, nezestárl ani o týden. Pánové z Bukurešti to tudíž nemají vůbec lehké.


Klávesnice Čikotek dostane zahulit

První, co mě na hře v negativní slova smyslu vyrazilo dech, bylo její uživatelské rozhraní a standardní nastavení ovládání. Když se arkádový simulátor musí ovládat oběma rukama na klávesnici, přičemž obě ovládají pohyb letadla, tak je něco rozhodně špatně, obzvlášť, když jde to samé nastavit úplně v klidu pro ruku jednu a 99% lidí to taky ihned udělá. Ani tento úkon ale není bez problémů. Překážet vám totiž budou naprosto tragická menu, která sice můžete ovládat z velké části myší, ovšem s „drobnou“ výjimkou několika málo těch nejdůležitějších prvků, jako je potvrdit nebo zpět.

Poněkud překvapující je i fakt, že arkáda má v nastavení klávesnice namapovanou nějakou funkci prakticky na každé tlačítko a přesto se nakonec stane, že některými tlačítky ovládáte hned několik věcí najednou. Když se například máte přepnout do bezpilotního letadla, jsou pro to vyhrazeny hned dvě klávesy (aniž bych tušil proč), ty vás ovšem nepřepnou do bezpilotního letadla, jak by si mohl každý logicky uvažující člověk myslet, ale za letu vám na obrazovce zobrazí jednopoložkové menu (!), ve kterém následně musíte tlačítkem myši potvrdit, že se opravdu, ale opravdu chcete přepnout do průzkumného letadla. Jak se přepíná zpět do vaší stíhačky? Že by stejným tlačítkem, jak by to udělal kdokoli s půlkou mozku? Ale kdepak, musíte stisknout klávěsu 4. Proč? To ví jen šílenec, který to vymýšlel.

  V misích, kde zastáváte roli palubního střelce na AC 130 Gunship, byste zase hádali, že nejjednodušší bude míření pomocí myši. To byste hádali špatně. V Rumunsku zřejmě ještě myš není běžná periférie, a tak se míří pomocí WASD... Shrnuto a podtrženo, hra, kde první dvě hodiny zápasíte s ovládáním, není dobrá hra. Nevím, do jaké míry je to způsobeno odfláknutým převodem z konzolí, ale vzhledem k tomu, že udělat to dobře je vcelku triviální (navrhnout ovládání, aby fungovalo na joypadu i klávesnici, opravdu není zas taková dřina), je to opravdu "epic fail".

S tím souvisí i celý systém uživatelského rozhraní a nápovědy. Problémy jsem po celou dobu hraní měl třeba i se zbraňovým arzenálem. Při neustálém střídání letadel jsem si nikdy nezvykl na jednotlivé zbraně a byl tak nucen i v pozdějších fázích hry přemýšlet, k čemu je která střela vlastně určená, což se podle nic neříkajících označení zkratkami dá odhadnout opravdu špatně. Navíc mě neustále mátla i nápověda v průběhu hry. Občas mi zničehonic najednou vybliklo na obrazovce menu výběru zbraní a já vůbec netušil, jestli mě jen náhodně upozorňuje na to, co mám zrovna vybrané, nebo jestli si hra sama přepla na „vhodnější“ raketu pro můj momentální cíl.



Scénář: Tom Clancy a kolektiv mínus Tom Clancy

Jelikož má hra nálepku Toma Clancyho, disponuje samozřejmě i „clancyovským“ příběhem a ten se zřejmě i nějakým způsobem prolíná s předchozími a nadcházejícími hrami od strýčka Toma, snad i s příštím Ghost Warriorem. „Snad“ a „zřejmě“ jsou zcela na místě, protože prostě netuším, o co vlastně jde, a to i přesto, že hra je vcelku příkladně přeložena do češtiny. Příběh je totiž vyprávěn především prostřednictvím in game dialogů a všelijakých briefingů a skáče z jedné postavy na druhou jako Sergej Bubka v nejlepších letech.

Sledovat při zběsilém vzdušném souboji nepřátelský Mig, vypisované úkoly, varování a ještě vnímat nějaké cancy, které na vás kdosi volá přes vysílačku, je nadlidský úkol, obzvlášť když každou misi hrajete za někoho jiného. Můžu vám tak říct asi jen tolik, že nějací teroristé, vybavení překvapivě nejmodernějšími stíhačkami a zbraněmi, zaútočí hned na několika místech světa a vy se díky tomu zapojíte do bojů proti nim v roli Američana, Brita i Rusa a podíváte se do všech možných koutů světa včetně Skotska, Kavkazu a Blízkého východu.

Při svojí cestě kolem světa si vyzkoušíte pilotování opravdu široké škály všech možných i nemožných letadel. Ty, které se nevyskytují v hlavní příběhové linii, si navíc můžete nakupovat do multiplayeru a arkádových misí za získané zkušenosti (F-22, 16, 35, 18, 117, A-10, Gripen, Mirage a všechny možné i nemožné Migy a Sučka). Ne že by na tom ovšem nějak dvakrát záleželo, protože všechny se v zásadě chovají stejně. Nakupovat můžete i celou řadu nejrůznějších vylepšení jako lepší rakety, menší zahřívání kanónů atd.



Mission impossible

Mise se snaží být originální a občas se to i daří. Na Kavkaze například narazíte na celý roj strategických bombardérů, který vypadá opravdu impozantně. Často budete také fungovat jenom jako palubní střelec na gunshipu a podporovat speciální jednotky na zemi. Jindy vás zase čeká spolupráce s ruským agentem, který vám ze země ukazuje cíle, které si označíte majáky, abyste je v další misi mohli zlikvidovat. Ke konci se dočkáte i rozsáhlých operací, jakéhosi pokusu o dynamickou kampaň, kde je důležitá souhra s pozemními jednotkami.

Problém je, že to nefunguje stejně dobře jako u již zmiňovaného Ace Combat 6, a navíc řada misí a úkolů jsou si velice podobné a v AC6 je jejich provedení prostě lepší (třeba zrovna zmiňované bombardéry). V HAWX 2 se nedostavuje radost z ovládání letadla, díky čemuž jsou vzdušné souboje nemastné neslané, a i když se toho okolo vás někdy děje opravdu hodně, výsledný dojem je zvláštním způsobem sterilní. Rozsáhlejší dynamické mise jsou navíc někdy velice frustrující.

Na obrazovce se vám vypíše klidně několik různých úkolů, něco se začně odpočítávat a vy vůbec netušíte, co máte v tom zmatku vlastně dělat. Sestřelovat nepřátelská letadla? Útočit na pozemní cíle, se kterými bojují vaše jednotky? Bránit velitelský letoun? Ať zkusíte cokoli z toho, je to špatně a vy musíte postupovat metodou pokus/omyl. V porovnání s Ace Combat 6, kde se pod vámi odehrávaly skutečně obří bitvy a vy se mohli rozhodnout, kde se zapojíte, přičemž na zbytku prostoru se to obešlo bez vás, je to velice sešněrované a mnohem víc zmatené.



Přátelská výpomoc potěší

Když jsem zkoušel multiplayer, bylo na serverech docela prázdno a ani tady se žádné velké nadšení nedostavilo. Stejně jako ve většině dnešních onlinovek i zde sbíráte body a za ně následně vylepšujete a nakupujete letadla, přičemž při hraní po síti nejste odkázáni jen na dog fighty s ostatními hráči, ale body můžete sbírat i za likvidaci počítačem ovládaných jednotek a pozemních cílů, jen se při tom musíte vyhýbat protiháčům.

Mnohem zajímavější je, alespoň pro mě, možnost kooperativní hry. Když máte problém v některé misi, spustíte ji v multiplayeru, a pokud se k vám někdo přidá a pomůže vám ji dokončit, vy můžete dál pokračovat zase sami. Kromě kampaně a hraní online je zde i volné létání nad kteroukoli mapou hry nebo samostatné arkádové mise.



Trojúhelníková panoramata

Srovnání s AC6 nedopadá pro HAWX 2 nejlépe ani po vizuální stránce i přesto, že jde o souboj tři roky staré hry pro Xbox 360 se žhavou novinkou na PC. Na první pohled HAWX 2 vypadá docela líbivě, autoři se přímo ve hře chlubí použitím satelitních snímků, díky kterým vypadá svět pod vámi zdálky docela dobře. Jakmile se ovšem zaměříte na detaily nebo klesnete příliš nízko k zemi, zjistíte, že je to všechno tak trochu odfláklé. Vrcholky hor mají podezřele trojúhelníkové tvary, západy slunce jsou rozpixelované víc, než je zdrávo, a domečky i stroje na zemi jsou poskládané prakticky výhradně z kostiček.

Dokonce ani modely letadel nejsou žádný velký zázrak, nemluvě o jejich rozmazaných kokpitech. V čem ovšem prohrává HAWX 2 na celé čáře jsou vizuální efekty. Kouřové stopy od raket a letadel, výbuchy a dokonce ani trasovací náboje z kanónů nesahají efektům AC6 ani po kolena. Nerad bych, aby to vyznělo, že je to nějaká hrůza, protože není, ale je škoda, že se nepodařilo starého veterána překonat.



Když dva dělají totéž...

Nemíním HAWX 2 vyčítat, že není stejně dobrý jako AC6. Hra nemusí být za každou cenu nejlepší a revoluční, aby to byla zábava, ale od arkádového žánru tak nějak očekávám, že bude dělat složité věci jednoduššími a HAWX 2 naopak někdy dělá z jednoduchých věcí složité. Ke dnu ho netáhne ani trochu průměrná grafika ani mise, které jsou většinou docela povedené, ale nepochopitelně krkolomné ovládání, zmatenost a uživatelská nepříjemnost. HAWX 2 postrádá to, co od podobné hry zřejmě většina hráčů bude očekávat - jistou lehkost, příjemné ovládání, díky kterému si budete připadat jako zkušený pilot, a zároveň efektní podívanou. Je to prostě tak trochu sterilní suchařina.

To naštěstí neznamená, že se jedná o naprostou tragédii. Jen je škoda, že ani napodruhé se nepodařilo alespoň zatřást s trůnem dosavadního krále. Obzvláště pro majitele PC a PS3, kteří nemají možnost zahrát si AC6, je ale HAWX 2 docela obstojná příležitost jak si zalétat bez nutnosti vlastnit pilotní průkaz. Pokud jste fanoušek AC6, raději si z výsledného hodnocení jeden bodík odečtěte, protože nejspíš budete lehce zklamáni.

zdroj: Games.cz