Total War: Attila - Recenze

Total War: Attila - Recenze

Série Total War má svou letitou historii a tak se není čemu divit, že vývojáři z Creative Assembly tuto sérii jen tak zemřít nenechají. Proto nám po roce servírují další díl z této série válečných historických strategií v podobě Total War: Attila. Hra svým zasazením trochu připomíná datadisk Barbarian Invasion ke hře Total War: Rome. Podobnosti s tímto datadiskem se nelze vyhnout už z toho důvodu, že hra je nástupcem hry Total War: Rome 2. Ale Attila není datadisk! Attila je plnohodnotnou hrou a tak se pojďme vrátit do časů tohoto hunského dobyvatele.

Po stopách dějin nebo proti nim?

Na hrách ze série Total War mám nejraději, že i když se hra točí kolem konkrétního období lidských dějin, není nutné dějiny zopakovat. Můžete například co by jeden národ dobít třeba celou Evropu, i přesto že tento národ byl podle historie rozmetán na kusy. A přesně v tomto duchu se dál nese i toto pokračování. Při hraní kampaně máte možnost zvolit si z několika národů, za které chcete hrát. Můžete se třeba rozhodnout bránit říši Římskou a změnit tak průběh dějin, nebo se vydat s kočovnými kmeny, i přímo huny, plenit osady a města. Je nutné dodat fakt, že za každý národ se hraje o něco jinak a za kočovné kmeny, obzvláště huny, to platí dvojnásob.

Z toho všeho vyplívá jistá věc. Tato hra vám vydrží na desítky a desítky hodin zábavy. Jde o to, že každá nově rozehraná hra bude vypadat úplně jinak, než ta předešlá. Například budete chtít být tyranským panovníkem, který k lidu nebude mít žádného respektu. Obyvatelům navýšíte daně na neúprosnou mez a nebudete mít žádné slitování s odpůrci, či nově dobytými místy. Nebo budete dobrým vládcem, který se bude ke svému lidu chovat s úctou a váš lid, tak půjde za vámi a bude za vás hrdě pokládat život. Je nutno podotknout, že kampaň začíná ještě před Attilovým narozením, tedy roku 395 n.l. a jeho narození je jedním z důležitých milníků celé kampaně.

Krása bojišť je úctyhodná

Je pravdou, že když se hra žánrově řadí mezi strategie, nehraje zde grafika prim. Samozřejmě by se o tom dalo polemizovat, ale je fakt, že strategie sází hlavně na hratelnost. Je nutno přiznat, že grafické zpracování této hry je na velmi vysoké úrovni a pokud hru nastavíte na ultra, pak se máte na co těšit. Jedna z velkých předností, ohledně grafiky, jsou samotná bojiště. Ta jsou laděna poněkud ponurejším a temnějším vzezřením, než tak bylo u staršího bratříčka v podobě Total War: Rome 2. Samozřejmě samotné okolí je celkově detailnější a tak tato hra přináší opět uznání k žánru strategií.

Dalším velmi příjemným překvapením bylo zaimplementování dynamického ohně do hry. Tudíž založené požáry se mohou šířit po větru, jiskry mohou přeskakovat na další hořlavé materiály, atd. Vzhledem k tomu o jaké období se jedná, tak je to vcelku logické, přeci jen kočovné kmeny s vypalováním a drancováním neměli žádné problémy.  Kromě bojišť zde opět najdeme politickou mapu, která i v tomto případě doznala drobného vylepšení grafického kabátku. Málem bych zapomněl na samotné jednotky, kdy například jeden oddíl není jen shluk stejných postaviček, ale najdete zde spoustu variant jejich skinů, ale to není nic, na co by fanoušci této série nebyli zvyklí.

Politika, bitvy a nepokoje

Když si tak vzpomínám na hraní této hry, musím přiznat, že tento titul má své osobní kouzlo a hratelnost, která zkrátka dokáže vtáhnout. Když se podíváme na jednotlivé národy, tak ohledně nekočovných národů těch novinek moc není. Avšak pokud tedy nehrajete za kočovníky, kteří si libují v drancování a vypalování provincií, máte tyto možnosti také. Výhoda v tom tkví, že pokud určité provincie vypálíte, za což vám místní obyvatelé zrovna dvakrát vděčni nebudou, dostanete nepřítele do nepříliš dobré situace, jelikož obnova této zemně nebude trvat zrovna pár kol a navíc to nebude ani levnou záležitostí.

Pokud se rozhodnete hrát za kočovníky, jako jsou například Vizigóti či Ostrogóti, hratelnost je poněkud jiná. Jakožto kočovník nemáte trvalé sídlo. Začínáte tak s několika hordami nájezdníků se kterými budete plenit vesnice, které pak samozřejmě můžete prohlásit za své sídlo. Avšak to má i svá úskalí, co by kočovník totiž máte možnost stavět kočovné tábory, které vám slouží prakticky jako zástupce klasických provinčních sídel. Pokud však některou z vesnic prohlásíte za své sídlo, o možnost stavět tyto tábory přijdete. Nemějte strach, stále je možnost sbalit svých pět švestek a opět se vydat na kočovnou výpravu.

Hraní za národu Hunů je kapitola sama o sobě. Jestli si zvolíte tento národ pro kampaň, pak zapomeňte na nějaké to osidlování vesnic a měst. Jejich posláním je jen plenit a vypalovat. Tímto získáváte na vaší pověsti a v srdcích nebohých obyvatel bude růst strach.  Během drancování máte možnost vytvářet další hordy nájezdníků a také tvořit vazaly, od kterých budete vybírat výpalné.

Tato hra se samozřejmě netočí jenom kolem bitev, ale je silně spjatá i s politickým řízením daného národa. Takže je třeba v rámci tahů, na které je politická část hry koncipována, stavět budovy, vytvářet infrastrukturu, jmenovat své zástupce, kteří budou dohlížet nad državami a podobně. Od vašeho způsobu vlády v daných provinciích se pak odvíjí spokojenost obyvatel, která pokud nebude držena v určité míře, může docházet ke vzpourám. K tomu může dojít například tak, že nastavíte daně moc vysoko, ale už v tuto chvíli budete upozorněni, že se to obyvatelům nebude líbit. Jejich náklonnost můžete opět získat snížením daní. Toto nejsou jediné aspekty, které mají vliv na chování obyvatel. Stejně tak je důležité, obyvatelům poskytovat půdu na které se dá žít a podobně.

Nemohl bych si odpustit pokud bych nezmínil optimalizaci hry. Ta je ke všem obavám na velmi dobré úrovni. Je vidět, že si vývojáři dali tentokrát více záležet, jelikož právě optimalizace byla hlavním kamenem úrazu předchozího dílu. Tak jsem rád, že se pánové z Creative Assembly poučili  a hra běží jak má. A to dokonce má požadavky na hardware vyšší než TW: Rome 2.

Dobývat ve více lidech

Ani v tomto případě nebylo zapomenuto na hru více hráčů a tak máte dvě možnosti, jak hrát tuto hru s někým dalším. Buďto můžete hrát samotnou kampaň ve více lidech, nebo se pouze utkat v bitvě. Ale musím varovat, pokud jste ve hře začátečník, rozhodně se do těchto šarvátek jen tak nepouštějte. Leda by jste měli kamaráda na stejné úrovni jako jste vy sami. Jelikož sem vypadl z tohoto žánru her, tak většina bitev v mém případě skončila porážkou a někdy i velmi rychlou. Ale i přesto nemohu říct, že bych se u bitev nebavil.

Shrnutí

Total War: Attila je hrdým nástupcem svých předchůdců. Nabízí opět několik novinek, kdy právě dynamický oheň úplně mění atmosféru bitev samotných, či dobývání měst. Jinak ve směs se jedná o skvěle situovanou strategii, která dělá čest svému žánru. Nezbývá než říci, více takových.  Výbornou zprávou je také fakt, že hra disponuje českou lokalizaci o kterou se postarala společnost Comgad.

Hodnocení: 8/10