Unravel - Recenze

 

Pokud máte dobrou paměť, možná si ještě vybavíte konferenci EA, kterou společnost pořádala během E3 2015. Já si tu chvíli vybavuji absolutně přesně a to hlavně ze dvou důvodů. Celá konference byla zoufale nudná, místy až trapná a poprvé se během ní objevily ukázky z připravované hry Unravel. Celou prezentaci, nebo chcete-li představení hry, měl ve své režii Martin Sahlin, umělecký ředitel studia Coldwood Interactive. Možná právě jeho osoba byla tím rozhodujícím, co ve mně o hru vzbudilo obrovský zájem. Vedle strojeně působících managerů EA, kteří svými předem připravenými a nezáživnými řečmi dokázali člověka uspat, působil Martin Sahlin jako zjevení. Sympatický chlapík v zeleném tričku a černé bundě byl nervózní a bylo na něm vidět, že před velkým publikem se možná necítí tak úplně ve své kůži. Ale hlavně...byl lidský. A přesně taková je i hra Unravel. Je to hra o pocitech, vzpomínkách, melancholii...vyprávět o ní a pokusit se jí vysvětlit někomu, kdo jí ještě nehrál, je stejně těžké, jako popsat někomu jak voní les, nebo proč máte rádi zrovna modrou barvu. Unravel se vám dokáže dostat pod kůži a najednou si vzpomente, jaké to bylo trávit prázdniny u babičky, léto s rodiči u moře a zimu s kamarády na horách. Možná jsou to vzpomínky, o kterých ani nevíte že je máte, ale Unravel je ve vás opět probudí.

Hlavní postavou celé hry je Yarny. Mála postavička upletená z červené vlny (neplést s Kukym, ten je z plyše a mezi ním a Yarnym není žádný příbuzenský vztah). Je to taková ta hračka, která s rodinou stárne po mnoho generací, babička jí dala vaší matce a ta zase vám. Tenhle chlapík se na začátku hry vykutálí z košíku vlněných klubíček jedné staré paní a bude na něm, aby znovu oživil vzpomínky, které si schovává ve svém albu fotografií. Takhle jednoduše by se dal celý příběh shrnout, ale byla by chyba ho považovat za jednoduchý. Naopak, osobně si myslím, že Unravel má jeden z nejdospělejších příběhů a ač se mistrně schovává za hru, která svým vzhledem evokuje spíš hru pro děti, právě dospělý hráč v ní najde plno věcí, které sám mohl prožít. Zpočátku mi pochopení toho, o co vlastně ve hře jde docela dlouho trvalo, ale po pár hodinách hraní do sebe najednou vše zapadlo jak ozubená kolečka hodinářského strojku. Sám nevím, zda se tvůrci inspirovali svými vlastními vzpomínkami, nebo zda nevypráví příběh někoho ze svých známých. Pokud ne, tak před nimi smekám.  Jejich vyprávění životního příběhu jedné staré paní je plné radosti i smutku, napětí i nečekaných zvratů. Jen je potřeba se pozorně dívat, otevřít svou mysl a nechat se vtáhnout do krás švédského venkova.

V tom vám určitě pomůže i sám Yarny. Věřte mi, budete ho milovat. Budete se o něj bát. Přiroste vám k srdci. On neumí mluvit, neumí se usmát...ale díky skvělé animaci s vámi dokáže komunikovat a sdílet s vámi své pocity. Ať už se třese zimou, poprvé uvidí motýla, nebo bude prchat před rozzuřeným syslem, vše s ním budete prožívat. No a hlavně se o něj budete chtít starat. Yarny je celý z vlny a čím dále s ním půjdete, tím víc jí ze sebe musí odmotat. Pokud mu dojde, dál se nehne a vaše putování tak na chvíli skončí, dokud nenajdete další kousek vlny. A věřte mi, pohled na Yarnyho rozmotané křehké tělíčko je skličující. Vlna je také hlavním prvkem hratelnosti a defacto tím jediným, co Yarny ke svému putování potřebuje. Není problém jí použít jako lano, s její pomocí se Yarny dokáže přichytit k tomu určeným místům. K nim se dá vlna i uvázat a tím vytvořit pevnější cestičky. Pokud se Yarny potřebuje dostat někam výš, stačí takto uvázat vlnu na dvou místech blíž u sebe, tím se vytvoří něco jako trampolína a pak se jen stačí prohnout v kolenou, odrazit se a v letu se přichytit k dalšímu místu. Podobně se dají takto vytvořené cestičky využít i pro posunování předmětů. Z počátku možná bude chvíli trvat, než ovládání přejde do krve, ale časem vlnu zvládnete jak kotě klubíčko. Jen je potřeba dávat pozor na to, že Yarny neumí plavat, nevydrží pády z větších výšek a není zrovna kámoš se zvířaty.

Unravel, pokud bychom pro něj chtěli nějakou škatulku, je logická skákačka. Má 11 úrovní, zabrala mi asi 8 hodin. V každém kole je 5 skrytých tajemství, takže kdo je příznivcem hledání a objevování každého centimetru, přijde si na své. Některá jsou vidět skoro až jednoduše, některá další jsou pak mistrovsky ukryta. Hra není nijak složitá a skoro bych řekl, že to je jeden z mála nedostatků, které bych hře vytkl. Tak nějak jsem pořád čekal, kdy přijde ten moment, že se na delší dobu zaseknu. Nic takového se ale nestane. Hádanky jsou jednoduché, stačí se jednou dvakrát pozorně podívat a hned víte, kam se přichytit, co kam posunout. Bohužel ani obtížnost v průběhu hraní nestoupá. Hra je přitom plná drobných nápadů a skvěle využívá prostředí. Proletíte se na papírovém drakovi, naštvete pár zvířat, nebo se budete snažit opravit různé stroje. Každý level podobně logických částí obsahuje víc. Nechybějí ani pasáže, kde jde Yarnymu o krk a jen rychlý útěk ho může zachránit před ošklivou smrtí. Hra má naštěstí dobře vyřešen systém checkpointů, ale i tak se stane, že až některou část budete opakovat po desáté, možná nějakou poznámku na Yarnyho neohrabanost poznamenáte.

Preciznost, s jakou tvůrci ke hře přistoupili je vidět i na grafice a hudebním a zvukovém doprovodu. Co se prostředí týče, je vytvořeno s až maniakálním smyslem pro detail. Každý kamínek, každe stéblo trávy či lesní potůček má své místo a je vidět, že nejde o nějaké vygenerované, sterilní prostředí. Jestli takhle vypadá švédský venkov, chci tam dožít. Yarnyho příběh zavede do rozličných míst. Podívá se do lesů plných stromů, hub a potoků, louky plné trávy a ševelícího větru, ale zavítá i na místa, kde lidská ruka přetvořila krajinu podle svého. Prostředí se nádherně a plynule mění i během jednoho levelu a tak začnete hopsat po svažujícím se kamenitém kopci až na břeh moře, po plaži doběhnete k prvním sloupům podpírajícím molo a vše skončí jízdou po řece. Tak jak plyne celá hra a sledujeme stále novější vzpomínky ze života oné staré paní, mění se i ráz krajiny a roční doba. Jaro je tak spojeno s prosluněným dvorkem za domkem, léto pak s procházkami po přírodě. Podzim i zima vstupují na scénu s těžšími životními událostmi a na prostředí je to znát. Hudba skvěle podkresluje vaše putování. Stačí jí k tomu jednoduchá, ale o to krásnější melodie. Často dokáže umocnit již tak silné vjemy, kterými na vás hra útočí. Tam kde vám jde o život a je potřeba rychle jednat vás žene dopředu zběsilým kytarovým riftem, tam kde naopak hra potřebuje zpomalit, vydechnout a nabídnout další silnou emoci, tam zvolní.

Celkové zhodnocení

Co říci závěrem? Unravel je vyjímečná hra. Málokterá dokáže tak zasáhnout vaše nitro a donutit vás na chvíli se zastavit a zavzpomínat. Je to výjimečné dílo a neměla by vám uniknout. Jestli pořád nevíte, jak vám při hraní bude, zkuste tohle. Nechte o víkendu hraní a zavolejte dědovi, babičce, nebo někomu, koho jste již dlouho neviděli. Dívejte se na staré fotky a vzpomínejte. Nechte si od nich vyprávět a nechte je, ať poslouchají vás. Cítíte to?

Hodnocení: 9/10