Když se začaly objevovat první informace o akčním hack-and-slash RPG Vikings: Wolves of Midgard, okamžitě sem pozvedl obočí jako známku toho, že tohle by mohla být hra přesně pro mě. Bude to již 20 let, co sem zničil nejednu myš při zuřivé anihilaci tisíců démonů v legendárním Diablu a láska k této sérii ve mně zůstala dodnes. Slovenské studio Games Farm se rozhodlo ukrást mi pár volných chvil, jelikož již první obrázky a videa dávali jasně tušit, že právě Diablo se stalo jasnou inspirací. Těžko říct, zda si tvůrci nevzali příliš velké sousto. Ono pokusit se vyrovnat, nebo dokonce překonat legendu, je dvousečná zbraň. Ať chcete nebo ne, nevyhnete se srovnání. Vikings: Wolves of Midgard tuto inspiraci dokonce ani nijak nezakrývají a hodili mi tak rukavici, kterou jsem rád zvedl a po několika hodinách mohu konstatovat, že....no ale po pořádku.

Příběh nás zavede do dob dávno minulých, kdy severské kmeny Vikingů již několik staletí vedou kruté války, aby tak získali přízeň Bohů. Všeho moc ale škodí a tak to byla právě božstva, které již tento konflikt unavil a ztratili v lidstvo důvěru. Jako první padla za oběť vesnička Ulfgard, která byla bez ochrany Bohů vydána na milost ledovým obrům. Masakr se zdál být nevyhnutelný, ale jako náhodou ze z lesa vynořil osamělý hrdina, který zachránil pár posledních nebožáků, ukázal tak, že je hoden následování a pak šlo vše jako na drátkách. Stačilo jen sjednotit všechny kmeny, odskočit si do Albionu a pomoci tamnímu králi a pak nakopat zadek i hlavnímu záporákovi. Příběhová plochost celé hry by nebyla ani takovým zklamáním, bohatě stačí, aby navodila nějaké základní obrysy a dala důvod, proč má hlavní hrdina pobít tisíce nepřátel. Příběh ale sráží dvě věci. Absolutně nudné dialogy, které posunují příběh dál. Nečekejte žádnou animaci, vždy se jen potká pár postav a prohodí pár vět, jedna z nich Vás pošle za dalším úkolem a to je tak vše. Postavy navíc nemají žádný charakter, mám dohráno asi dva dny a nepamatuji si ani na jednu. Je to škoda. Severská mytologie rozhodně má z čeho čerpat a vystavět na ní zajímavý příběh by nemělo být až takovým problémem.

Mytologie je ve hře všudypřítomná. Již při tvorbě Vaší postavy si kromě pohlaví a vzhledu zvolíte, který z Bohů má nad Vámi držet ochranou ruku. Ať jde o jednorukého Týra, Lokiho, Thora, Ódina, nebo ledovou obryni Skandi. Každý z Bohů pak svému hrdinovi nabídne pomoc ve formě unikátního stromu dovedností. Má to ale malé úskalí. Každý strom dovedností je určen pro konkrétní druh zbraně. To mě zpočátku malinko zarazilo. Chtěl jsem hrou projít jako cokoliv, co je nejvíce podobné mágovi, moje volba tedy padla na postavu, která se bude ohánět holí. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsme zjistil, že jakmile do svých rukou vezmu jakoukoliv jinou zbraň, než právě hůl, přijdu o jakoukoliv možnost používat nějaké speciální schopnosti. Nechápu, koho podobný systém napadl, ale rozhodně mi nepřijde jako dobrá volba. Ono nutit hráče k průchodu hrou pouze s jedním typem zbraní je nesmysl. Můžete namítnout, že přece není problém začít body vkládat i do jiného stromu dovedností, ale uvidíte sami, že tolik jich na první průchod hrou rozhodně mít nebudete.

Levelování je tady vymyšleno poměrně zajímavě. Jako správný Viking máte neustále ruce od krve a právě tato surovina Boha, který je Vaším patronem, zajímá nejvíce. Jakmile máte krve dost, stačí jí pak u Oltáře Bohu obětovat. Získáte tak možnost navýšit si některý ze základních atributů postavy jako obranu, počet životů, nebo sílu útoků a body, které pak můžete investovat do nějaké schopnosti. Ty mohou být jak pasivní, tak aktivní a každou z nich je pak ještě možno vylepšit. Ani to ale není zadarmo. K tomu, abyste mohli získat silnější schopnosti, je potřeba Oltář vylepšit.

Nezbývá tedy než vzít do rukou nějakou tu zbraň a vyrazit na lov. Každý úkol, který na své pouti po severských zemích získáte, Vás pošle na zcela jinou mapu. Tohle rozhodně patří k tomu nejlepšímu na celé hře, mapy se neokoukají a vždy se setkáte s jiným prostředím. Co ale celou hru táhne neuvěřitelně dolů je samotný průběh jednotlivých úkolů. Nebudu asi daleko od pravdy když řeknu, že za celkovou dramaturgií hry stála cvičená opice. Každá jednotlivá mapa je totiž, co se jejího průchodu týče, absolutně stejná. Máte úkol, ke kterému většinou vede jen jedna cesta. Ta je následně někde v půlce něčím přerušena, ať již to je zničený most, nebo zavalený vchod do jeskyně a musíte najít cestu jinou. A vždy na konci Vás čeká aréna v ní hlavni boss. A to je vše. Každá jednotlivá mapa jede přesně podle tohoto scénáře a mě již od půlky hry začala tato koncepce neskutečně iritovat. Jakákoliv šance vývojářů Vás něčím překvapit, nebo přinést do zajetého scénáře jakoukoliv změnu je skoro nulová. Malou změnou je snad jen několik logických hádanek, spojených s  otevíráním dveří, ale jejich vyřešení Vám zabere asi 10 vteřin. Zajímavý je i nápad s vlivem prostředí na Vaši postavu. Zima, oheň, jedovaté výpary ... s tím vším se na různých mapách setkáte a pokud si nedáte pozor, může Vás to stát život. Některé mapy se tak změní spíše v rychlý sprint mezi místy, které Vás před těmito vlivy ochrání. Na každé mapě jsou pak, opět skoro identicky, přítomny určité výzvy, nebo chcete-li úkoly. Jde vždy o to najít a zničit nějaký typ objektů, jako třeba totemy, nebo zabít předem daný počet nepřátel. Odměnou za toto snažení Vám pak budou suroviny.

Ty jsou tady tři. Zlato, ocel a dřevo. Za ně si pak můžete nakupovat nové zbraně, brnění či jiné předměty. A hlavně za tyto suroviny budete vylepšovat Vaší vesnici. resp. obchodníky, kteří se ve vesnici rozhodli zřídit si své pobočky. Kováře tady máte rovnou dva, jednoho na zbraně, druhého na brnění. Proč je úroveň druhého jmenovaného závislá na tom prvním jsem nepochopil. Pak je zde podivná ženština s ještě podivnějšími rodiči, která Vám prodá nějaký ten prsten a starý děd, který je ale mistr runového písma, kterým dokáže vylepšit Vaše vybavení. Co je největší láskou každého Vikinga? Samozřejmě Drakkar, vikingská loď. Ta je zde nesmírně důležitá, jelikož právě na ní podnikáte všechny své výpravy. Svět tak není nijak propojen, pouze se z centrální lokace pomocí lodi a loadingu přesunete na novou mapu. Aby loď dojela i k dalekým břehům je potřeba jí vylepšit. Zajímavé bylo, že zlata ani oceli nikdy nebyl nedostatek, ale se dřevem sem měl vždy problém. Jenže bez vylepšené lodi se prostě nehnete v příběhu. Takže přišel grind. Každou mapu, kterou již máte v rámci příběhu hotovou můžete navštívit znovu a opět si na ní splnit výše zmíněné výzvy. No ... mě grind ve hrách nevadí ... ale musí být dobrovolný. Tady sem měl pocit, že mě hra do něj prostě nutila. Ale možná je to i má chyba, až skoro ke konci hry jsem zjistil, že suroviny se dají u jednoho z obchodníku měnit za jiné.

Co potěší je poměrně široká plejáda všech možných zbraní. Tady se vývojáři docela vyřádili. Ze všech těch kladiv, mečů, seker a holí jde za chvíli až hlava kolem. Nicméně nadšení vyprchá v tu chvíli, kdy si trochu podrobněji prohlédnete statistiky jednotlivých kousků. Zjistíte, že jediný a rozhodující parametr bude poškození u zbraní a armor u brnění. Vše ostatní je nepodstatné. Zapomeňte na pečlivé ladění buildu, jako ho známe třeba z několikrát zmíněného Diabla. Legendární zbraně tady skoro nemají význam a hlavně jim úplně chybí nějaká výjimečnost, kvůli které si jí třeba schováte do truhlice. Oh wait ... truhlice tady vlastně není. Existuje však ještě jeden druh zbraní, mocné artefakty samotných Bohů. Když sem poprvé narazil na jednu ze tří částí bájného Thorova kladiva Mjolnir, srdce poskočilo. Bohužel, do konce hry jsem již našel jen jednu další část a poslední mi zůstala skryta. Kdo chce najít, musí pečlivě prolézt celou mapu a nevynechat žádnou truhlu. A na to jsem nervy neměl.

Stejně jako jsou rozmanité zbraně, tak podobně široká je sestava nepřátel, které s ní můžete mydlit. Od všech možných prasat a vlků, po impy a vojáky, až po démony a obrovské ledové obry. Pár se jich sice opakuje, ale celkově tvoří rozhodně zajímavou partičku. Relativně zajímavé jsou pak i boss fighty, které alespoň trochu zaujali svojí fantazií. Nečekejte ale nic v duchu dejme tomu Dark Souls, kde byl každý boss absolutní unikát. Umělá inteligence nepřátel je, mírně řečeno, nulová. Prostě stojí na místě a jakmile se dostanete do jejich akčního radiusu, vydají se vás zabít. Poměrně komicky pak působí situace, kdy nějakých 15 metrů od Vás stojí 5 metrů vysoký obr, který se ale nejspíš zrovna dívá špatným směrem. Abych ale jen nehanil. To hlavní, boj samotný je, je relativně obstojný, jednoduchý na ovládání. Kromě klasického mlácení primárním útokem můžete používat i různé speciální ability a pomocí talismanu pak i časově omezená kouzla. Komu by to nestačilo, postava se umí i kutálet, což využijete poměrně často. Hra je relativně těžká. Již na základní obtížnosti dá celkem zabrat. Po mapách je ale vždy poměrně dost míst, která Vám doplní zdraví a lékárny, takže se přežít dá. K obtížnosti se váže ještě jeden postřeh. Pečlivě zvažte už na začátku, jakou zvolíte. Pak už totiž máte smůlu, během hraní ji změnit nejde. Ach jo ... proč?

Grafika hry je rozhodně to nejlepší, co hra nabízí. Každá mapa je pečlivě navržena a je vidět s jakou péčí k tomuto vývojáři přistoupili. Trochu potíže ale jsou s frameratem. Hra má tendenci při větším počtu nepříjemně trhat a rozhodně to kazí dojem ze hry. Zvuky i hudba jsou spíš do počtu, žádnou ze skladeb si nepamatuji. Stejně tak nejsou nijak slavné ani animace hlavní postavy, někdy působí dost nepřirozeně.

Hra má i možnost projet si hru s kamarádem, ale pouze po síti. Lokální coop zde nehledejte. Samozřejmostí je i New Game +, ale to ve mně de facto úplně zabilo jakoukoliv chuť projít si hru znovu. Pamatujete na ty artefakty? Na to jak jsem se zmínil, že se mi na první průchod hrou nepovedlo najít všechny tři potřebné? Člověk tak nějak předpokládá, že při New Game+ bude ve hře pokračovat se svojí postavou. Jenže tady je to trochu jinak. Postava vám sice zůstává, ale veškeré vybavení je pryč. Takže co se vlastně při New Game+ změní? No skoro nic. Zvolíte nejspíš vyšší obtížnost a jelikož je po prvním dohrání pravděpodobné, že máte jeden strom dovedností kompletně vyplněný, začnete plnit nějaký jiný. No, u mě tohle na další hrání nestačí, jen to podtrhuje celkovou fádnost celé hry.

Celkové zhodnocení

Vikings: Wolves of Midgard měli šanci, kterou ale totálně promarnili. Ne nadarmo se říká, že když dva dělají totéž, není to totéž. Plno mechanik, které si hra evidentně vypůjčuje, jsou nedotáhnuté, hra je příliš jednotvárná a nepomůže tomu ani herní doba, která je někde kolem 12ti hodin. Bohužel, očekávání, které jsem do hry vkládal, zůstala nenaplněna.

Hodnocení: 6/10