B.J. Blazkowicz je zpět a s ním i tuny vojáků, valících se z bran hradu Wolfenstein.

První díl byl vydán před téměř osmnácti lety a na žádné jiné hře není tak dobře vidět, jak daleko postoupila technologie. Co ovšem zůstalo, je styl hratelnosti. Stejně jako první díl, i ten poslední, nazvaný prostě Wolfenstein, je bezhlavou střílečkou. A to je vedle vynikajících grafických enginů to jediné, co tohle studio umí na jedničku. I když Wolfenstein nevyvíjeli samotní id, ale dlouhé roky s nimi spřízněné studio Raven, je rukopis mateřské firmy dobře čitelný.

Kastelán Jaromír Möwald vás ve videorecenzi zve nejen na virtuální prohlídku cimbuří a tajemných komnat, plných nepřátel.

              

Kvalitní FPS s náplní ze staré školy, obohacená o pocit otevřenějšího světa a speciální schopnosti. Jinak svými misemi víceméně klasický tunel z bodu A do bodu B. Z Far Cry 2 si vzal částečně otevřený svět, z Half-Life 2 úvod, z F.E.A.R. scénu v nemocnici a tak bych mohl pokračovat. Nicméně i přes časté kopírování jde v rámci tohoto schématu o velmi kvalitní kousek a milovníci FPS by si ho neměli nechat ujít. Potěší i vcelku dlouhá hrací doba, kdy na třetí ze čtyř obtížností jsem singleplayer Wolfensteina dokončil za nějakých dvanáct hodin (a pak je tu ještě multiplayer).