Psal se rok 1994 a na Zemi přistává první UFO. Nepochází ale z Marsu, jak se nám hoši z Roosveltu snaží namluvit, ale sestrojili ho bratři Gollopové, konkrétně Julian a Nick. S infiltrací osobních počítačů jim s tím pomohla firma MicroProse Software a společně dali světu možná nejlepší tahovou strategii, jaká kdy vznikla. Úspěch samozřejmě vedl k několika pokračováním, ale s vývojem herního světa a rozmachem konzolí strategie jako žánr skoro zemřel. Fanoušci už skoro nedoufali v zázrak, ale ten nakonec přišel v roce 2012. Vychází XCOM: Enemy Unknown. Nejednalo se sice o vyloženě nový díl, ale otěže převzavší studio Firaxis Games se rozhodlo vytvořit remake původní hry. Jistě, to co fungovalo před 20ti lety nefunguje navždy a tak byly některé herní mechanismy předělány a uzpůsobeny moderní době. To sice skalní fanoušky mírně řečeno zarazilo, ale hra byla přijata poměrně kladně a legenda tak zachráněna. V únoru 2016 pak vychází přímé pokračování, Xcom 2. Záhada co? Hra vyšla v únoru, recenze v říjnu? To se nám pan recenzent asi probral ze zimního spánku co? Nene, koukněte se, na jaké platformě recenzujeme. Je to poměrně zarážející, ale konzolová verze na sebe opravdu nechala čekat víc než půl roku. Stálo to čekání za to? Řeknu rovnou, že stálo.

Situace na Zemi se od minulého dílu zásadně změnila. Lidstvo dostalo od emzáků na zadek a naše planeta je v podstatě kolonií. Celou vládu nad ní převzala organizace Advent, která je ale jen loutkou v rukou mimozemšťanů. Ti postupně lidstvo zotročují a pod závojem pohádkové budoucnosti a štěstí pro každého pomalu lidstvu vymývají mozek. Lidé a mimozemšťané žijí vedle sebe v relativním míru, ale vše je jen divadlo, komparzem jsou lidé a za nitky tahá někdo jiný. Dochází k únosům lidí, kteří se novému systému vzepřou,mnoho z nich je rovnou likvidováno a z jiných se stávají geneticky upravení vojáci, sloužící mimozemšťanům. Policejní stát drží svět pevně v rukou. Dříve hrdá organizace XCOM ale svůj boj nevzdala. Jen se z první linie odporu stáhla do stínů, působí skrytě, vede partyzánský boj. Jenže jí zoufale chybí někdo, kdo by je dokázal vést stejně dobře, jako před dvaceti lety.

Kdopak to asi bude, co? Samozřejmě, tím hlavním velitelem budete vy. Hned v první misi vás vaši budoucí spolubojovníci osvobodí z dvě dekády dlouhého zajetí. Situace je natolik vážná, že není moc času na vysvětlování a na vaše bedra tak padne obrovská porce úkolů a rozhodování. Emzáci mají vše pod kontrolou a je potřeba být vždy alespoň o krok před nimi. Vaše hlavní velitelství a základna se tak přesouvá na bývalou mimozemskou přepravní loď Avenger. Výhoda je nesporná. Vaše jednotka je tak neustále mobilní a může relativně rychle a nepozorovaně zasáhnout kde je potřeba. Podobně jako v předchozím díle budete operovat po celém světě, ale vše se ponese v rámci partyzánského boje trochu jinak. Předně je potřeba dát vědět ostatním odbojovým skupinám, že se boj opět rozhořel. Bude potřeba infiltrovat nepřátelské základny a tajně sbírat informace. Bude potřeba zajišťovat přísun materiálu a naopak narušovat dodávky materiálů nepříteli, k tomu se skvěle hodí mise, ve kterých bude potřeba přepadnout konvoj a nenechat nikoho na živu, není přece vhodné, aby se o vašich akcích nepřítel cokoliv dozvěděl. Všechny akce ale stojí čas a toho je málo. Během prvních misí se dozvíte o tajemném projektu Avatar a jeho zastavení bude vaším hlavním úkolem. Neúspěch se rovná konci lidstva a tudíž i konci hry.

Vaším domovem se tak na dlouhé měsíce stane loď Avenger. V podstatě vše zde funguje stejně jako v minulém díle. Snad až na drobnou změnu. Loď je již dlouho vyřazena z provozu a plno místností v ní je potřeba nejdříve vyklidit, než mohou sloužit jako místa pro vybudování nového zázemí pro vaše jednotky. To ale opět stojí čas. Kromě samotného boje ale bude vaším úkolem i starost o celou posádku. Po každé misi přibude pár věcí, které váš výzkumný tým dokáže zblízka prozkoumat, což se odrazí na nových typech zbraní, bonusům vůči takto odhaleným slabinám nepřátelských jednotek. Výzkum ale stojí čas. Jinde zas můžete na základě výzkumu vyrábět vybavení pro vaše vojáky. To ale stojí čas. Výroba nových zbraní stojí čas. Vyklizení prostor pro novou místnost stojí čas. Léčení vojáků stojí čas. Všechno prostě stojí čas a ten se stane vaším hlavním nepřítelem. Často tak budete postaveni do situace, kdy se budete muset rozhodnout. A že to nebude rozhodování nijak snadné. Pomůžete obsazené vesnici, nebo radši její obyvatele obětujete pro záchranu ostatních a místo toho se vydáte na infiltrační misi, která možná přinese tolik potřebné informace? Jaký výzkum upřednostnit? Pokusit se získat kontrolu nad projíždějícím konvojem, nebo Avengerem radši přistát a urychlit tak léčení vojáků, které tak nutně budete potřebovat na další misi? Tohle vše budete muset řešit a celou dobu přitom budete mít před sebou postup projektu Avatar. Ten se naštěstí dá několika typy misí zpomalit, ale časová tíseň bude tím, co vás bude trápit snad nejvíc.

Kromě této řekněme taktické a budovatelské části budete trávit spoustu času i dole na povrchu, pěkně tváří v tvář nepříteli. K tomu si můžete naverbovat a následně piplat celkem 4 druhy vojáků. Povolání jednotlivých z nich je generováno náhodně. Novinkou je třída Specialista, který disponuje dronem, kterého může poslat buď jako podpůrnou jednotku na pomoc ostatním bratrům ve zbrani, nebo s jeho pomocí hackovat cizí obrané struktury. Druhým nováčkem je Ranger, který má jako primární zbraň meč na blízko. Z veteránů nám tu zůstal Grenadier a Shaprshooter. No a po slední specializací je pak PSI Operative. Jakmile k tomu postavíte vhodné výcvikové centrum, můžete některé z vašich vojáků poslat na převýchovu a vrátí se vám jedinec obdařený silou ovládat mysl nepřátel. Starost o vojáky je snad nejdůležitějším faktorem, který ovlivní váš úspěch, nebo prohru. Vše samozřejmě začíná u vybavení. Na výběr je z několika druhů zbraní, ale ke slovu se dostanou i granáty, medkity a další předměty. Stejně tak můžete vojákům vylepšovat zbroj a hlavně, každý váš voják si postupem času a v závislosti na úspěchu v bojích začne budovat svou vlastní specializaci. Samozřejmě za předpokladu, že misi přežije. Pokud se vrátí šťastně na základnu a v misi se podílel na úspěchu jednotky, dostanete možnost na jeho povýšení. V rámci něho si pak můžete vybrat jednu ze dvou specializací a každého vojáka tak profilovat podle svého uvážení. Dejme tomu takový Sharpshooter. Jeho můžete profilovat buď jako ostřelovače na dálku, nebo naopak na pistolníka, který se spoléhá výhradně na svoji pistoli na blízko. Jednotlivé vlastnosti se samozřejmě dají různě kombinovat a časem se vaše jednotka může skládat s pestré skupiny individualit. Jenže má to malý háček. Vaši vojáci musí přežít. Pokud misi ukončíte s tím, že jí někdo nepřežil, je nenávratně ztracen, jeho místo v jednotce zaujme nováček a celý proces získávání zkušeností a následné specializace začíná na novo. Tohle dokáže být časem neuvěřitelně frustrující a často jsem prostě misi opakoval, ač se to nezdá, k vojákům jsem si časem vybudoval určitý vztah. K tomu přispívá i obrovská míra určité vizuální editovatelnosti. Každému vojákovi můžete změnit jméno, zemi původu (Česká republika bohužel chybí), oblečení, účes a jako obvykle i tetování. Popravdě sem tohle ze začátku moc nevyužíval, díky poměrně vysoké obtížnosti mi ze začátku vojáci umírali jak na běžícím pásu, ale s postupem času a zvyšujícími se zkušenostmi, se z misí vraceli s dalšími zářezy na pažbě. Pravda, jednou se vrátili jen dva. Najednou mi došlo, že tihle dva chlapíci dokázali v poslední fázi boje přežít skoro nemožné a obou sem jim dal stejné tetování. Jako připomínku toho, co spolu prožili. Na hru to nemá žádný vliv, ale mě najednou oba přirostli k srdci.

A jak vlastně taková mise probíhá? Základ je vždy stejný. Máte určitý úkol a jste vysazeni na nepřátelské území. Někdy je mise na určitý počet kol. Oproti minulému dílu jsou zde přítomny dva nové, ale důležité aspekty taktiky. Pamatujte na to, že jste partyzáni. To přináší změnu v tom, že začátek mise začínáte skryti před zraky nepřátel a pokud si tuto výhodu dokážete udržet, můžete klidně proniknout až k cíli aniž by padl jediný výstřel. Druhou novinkou je pak možnost obětovat akci v daném kole a nechat vojáka tak říkajíc na číhané. Ten, jakmile zaregistruje pohyb nepřítele, okamžitě zpustí palbu. Kombinací těchto dvou taktik můžete často nepřítele překvapit a nalíčit na něj past. Jinak hra probíhá podle stejných pravidel jako předchozí díl. V každém kole má každý váš voják možnost uskutečnit dvě akce. Jakmile táhnete všemi vašimi vojáky, nebo pokud ukončíte kolo dřív, přebírá akci nepřítel a postupně se takto střídáte. Hra má tak pomalejší tempo, než jste možná z ostatních her zvyklí, ale na druhou stranu je dost času na přemýšlení a pečlivé plánování. Ale také na totální frustraci z něčeho, co již nedokážete ovlivnit. Pokud se například rozhodnete na někoho vystřelit, šance na zásah je vždy vyjádřena procentuální úspěšností. Jenže matematika a pravděpodobnost jsou mrchy a ani 99% není vždy zárukou na úspěch. Často jsem si trhal vlasy a sprostě nadával, když mi podobná situace dokázala dokonale narušit jinak vhodně zvolenou strategii. Hra je těžká. Řekl bych na dnešní poměry až přísná. Trestá každou chybičku a radši vždy dvakrát přemýšlejte, zvažte všechny možnosti, než se finálně rozhodnete. Druhý pokus již nedostanete a každé rozhodnutí je tak finální.

U průběhu mise ještě chvíli zůstaneme. Je na místě si rovnou říct i nějaké ty nedostatky, nebo spíš nelogičnosti, které jsem při hraní pozoroval. O šanci na zásah nepřítele jsme již mluvili, ale co působí vyloženě divně je to, když emzákovi míříte pistolí přímo do obličeje a hra z nějakého důvodu vygeneruje šanci na zásach 63%. To ať se na mě nikdo nezlobí, ale v takovou situaci bych se do toho odporného mimozemského xichtu trefil i já. Dalším podivností, i když ta se dá připsat na vrub mé nepozornosti, je volba cesty, kudy se vaši vojáci vydávají. Zadám příkaz pro vcelku jednoduché oběhnutí domu s cílem vpadnout nepříteli do zad, ale hra se rozhodne si cestu zkrátit, můj hrdina proskočí oknem a zvuk tříštícího se skla s přehledem upozorní široké okolí, že jsem na stezce krve. Výhoda pohybu v krytu je ta tam. A poslední věcí byl pro mě vždy takový podivný pocit, že tak úplně nemohu být na vše připraven. Jako příklad dám jednu misi ze začátku hry. Jejím cílem bylo získání informací o tajném mimozemském výzkumu. Již od začátku šlo vše dobře. Mapu jsem přečetl dokonale, využil výhody jak z krytého postupu, tak ze zaujmutí vyvýšených pozic. Nepřátelé padali jak hrušky, mapa byla brzy čistá a pro informace sem si jen došel. Nastal čas dostat vojáky na místo extrakce, pozornost polevila a najednou, kde se vzal tu se vzal, přistál nepřátelský výsadek a situace se najednou úplně otočila. Místo drtivého vítězství se mise stala bojem o přežití, ke všemu to byl ten typ mise, která je na určitý počet kol a jeden voják prostě nedoběhl, zůstal na mapě. Ať se na mě vývojáři nezlobí, ale tohle byla podpásovka. Ale vzal sem si poučení a příště držel pozornost až do konce.

Všechny tyto zkušenosti si pak s sebou vezmete i do multiplayeru. Ten funguje poměrně jednoduše, jeho úkolem je postřílet protivníka. Před každou mapou si poskládáte svůj tým z až 6ti členů, kombinovat můžete všechny jednotky, nezáleží, zda jsou lidské, nebo mimozemské. Jediným omezením jsou finance. Každá jednotka stojí peníze a je jich omezený počet. Tohle, stejně jako další pravidla si před každou mapou můžete nastavit. Změnit tak můžete rozpočet, který na nákup jednotek máte, stejně tak jako čas, který na jednotlivé kolo budete mít. Pokud jste s nějakým balíčkem vojáku nadmíru spokojeni, lze si ho uložit a použít v dalším zápase.

Grafika hry se povedla, určitá míra stylizace nijak nevadí. Při konkrétních akcích se navíc kamera přepíná do řekněme akčního módu a vy si tak můžete vychutnat nejenom vojáky a jejich animaci, ale i pěkné prostředí. To je navíc velice rozmanité a od pouští a džunglí se podíváte i do měst. Někdy malinko drhne framerate, ale u tohoto typu her to absolutně nevadí. I některé animace by snesly trochu větší péči, často uvidíte zajímavé momenty, kdy budete střílet s rukou ve zdi, či ufounské hlavě.

Celkové zhodnocení

XCOM 2 je důstojným nástupcem předchozího dílu. Změna konceptu hry, solidně napsaný scénář, perfektní zvládnutá starost o základnu a skvělé možnosti v boji spolu se solidní grafikou a designem dělají z XCOM 2 skvělou záležitost. Trochu jí škodí určitá míra nepředvídatelnosti, ale pro fanoušky strategií je zkrátka povinností. Pokud žánru neholdujete, dejte mu šanci. Strategií obecně je málo a nechat si ujít jednu z těch nejlepších by byla strašná škoda. A teď mě omluvte, čeká mě pár emzackých zadků, které je potřeba nakopat.

Hodnocení:  8/10