Zaklínač 3: Divoký Hon - Recenze

 

Na vesnici pomalu padá noc. Tato noc však nebude jako každá jiná. Něco se s větrem blíží, něco temného a zhrzeného. Vesnici pomalu zaplavuje hustá mlha a vzduch je stále řidší a studenější. I lidé v ukrytí v domech cítí, jako by jim něco pomalu vysávalo veškerou životodárnou energii. Opar mlhy už obklopuje celou ves. Všichni vesničané se krčí u krbů, ruce si držíc u hlavy - mají pro to své důvody. To pláč a šepot se snaží zahnat, hlas, který se jim do hlav snaží dostat. K jedné z chatrčí se něco blíží, ten nesnesitelný šepot a pláč je čím dál hlasitější. Tu najednou ticho a všecky ohně zhasly. Z dálky se nese trochu jiný zvuk, to dusot koňských kopit cválajících k této vsi. Na koni sedí muž s barvou vlasů jako popel a očima, které šelmu připomínají, na zádech dva meče, kdy jeden třpytí se za svitu měsíce. Postava z koně seskočila a prázdný flakón na zem padá, v němž tekutina předtím záhadná byla. Všechny žíly na muži černají a vstupují až do hlavy, tu jeho oči se jak plamenem rozzářily. Pláč a vzlyk se vrací. V mlze postava se zjevuje. Hnijící maso kosti odhaluje. Pláč se v nesnesitelný křik mění, až ušní bubínky praskají. Tajemná postava meč tasí, druhou rukou mávne a na zemi znamení se jasní. Teď už je všem jasné, že Bílý vlk si pro svou trofej přijel. Příšera z mlhy zmizela a za jeho zády náhle objevila. Čas se za zaklínačem ohýbá, přesně v kruhu, kde znamení hoří. Pár piruet a seknutí následuje. Ta čistota a ladnost pohybů krásou jest. Příšera sic k zemi padá, avšak její hlava vzduch protíná. Ještě jekot příšery doznívá, avšak mlha náhle mizívá. Do srdcí vesničanů se náhle život vrací, jenže ven se zatím nikdo neodváží. Zaklínač svou trofej vzal a na Klepnu svou uvázal. Tu usedá k meditaci až do rána, kdy na oblohu slunce se vrací. Vesničané opouští své domy a tělo příšery na zemi spatří. Jásot jejich srdcí nezná mezí. Jeden z vesničanů k meditujícímu se zaklínači jde, ten povstane a jen ruku natáhne. Vesničan bez váhání měšec korun na ni pokládá a spousta díků z úst mu utíká. Bílý vlk jen kývne hlavou. Na svého koně naskočí a vesnici opouští.

No, Andrzej Sapkowski opravdu nejsem, ale takhle nějak by se daly popsat pocity, které jsem měl, když jsem se pustil do světa prvního Zaklínače. Ten tehdy vyšel jen pro PC a hned se začal těšit obrovské oblibě. Ta se samozřejmě promítla ve velmi uspokojivých prodejích a tak se není čemu divit, že se o pár let později objevilo pokračování, Vrahové králů. Hra tentokrát dostala partnerskou platformu v podobě Xboxu 360, který znamenal první krůček k tomu, aby se hra s touto licencí dostala do mainstreamu. Není tak ani záhadou, že ani pokračování nebylo žádným propadákem, dokonce předčilo svého předchůdce ve všech směrech. Dokonce až natolik, že vývojáři z polského studia CD Projekt RED se rozhodli udělat pokračování, a to takové, které všem vezme dech. Takové, které nastaví milníky dnešních RPG na novou laťku. Tak přišli vývojáři v roce 2013 na konferenci Microsoftu s první ukázkou ze hry Zaklínač 3: Divoký Hon, která sklidila obrovské ovace. Není se čemu divit, jelikož hra vypadala naprosto fantasticky, i představené hratelnostní prvky byly dechberoucí. A tak o dva roky později tato hra konečně vyšla, a že očekávání byla obrovská, o tom snad ani nemusím mluvit. Nutnost vlastnit tuto hru byla nesmírná. Jsem tedy rád, že jedna kopie padla i do mých rukou a měl jsem možnost okusit svět tohoto titulu.

Když jsem hru konečně mohl spustit, okamžitě na mě dýchla nádherná krajina tohoto titulu. Začátek, jenž se odehrával na Kehr Morhen, což je zaklínačská pevnost, jež je zrakům prostých lidí skryta, mi vyrazil dech. Byla prostě nádhera sledovat pohybující se oblaka mlhy nad lesy, jehož stromy se houpaly ve větru a ten výhled! Tento moment se mi hned vryl do paměti, jenže jsem ještě netušil, jaké krásy a tajemství mi hra předloží. Každá lokace, každé město, každý ostrůvek zde má své místo a dýchá svou vlastní osobností. Pocity, které při prohlídkou krajinami této hry pocítíte, se budou lišit od místa k místu, jež poctíte svou návštěvou. Vývojářům se povedlo vytvořit opravdu výtečně vypadající svět, na nějž se nejen skvěle dívá, ale který i opravdu žije. Spousta postav má své vlastní příběhy, jichž se můžete stát součástí. Spoustu životů můžete zachránit, jiné zase ušetřit a některým je třeba život vzít, aby jiní mohli žít.

Při své pouti tímto světem jsem narazil na spoustu rostodivných bytostí, na které nenarazíte v žádném jiném světě – a že jich tu je požehnaně! Veškerá vaše setkání s těmito nestvůrami, lidmi, či nelidmi se zapisují do bestiáře, který bude vaším rádcem při setkáních s nimi. Mnohdy poskytne opravdu výtečné rady, jak si s některými monstry poradit. A vězte, že i mě osobně to kolikrát pomohlo některá silnější monstra skolit. Kolikrát je člověk překvapen, kolik zrůd se skrývá pod maskou prostých lidí, a někdy se jejich fyzická podoba ani změnit nemusí, některé postavy jsou zde zrůdy samy o sobě. Například postava Zkurvysyna Juniora, který nebohé nevěstky ve svém sídle v Oxenfurtu znásilňoval a následně nelidskými způsobem vraždil. Nejspíš se mi nedivíte, že jeho hlava na krku nevydržela. V tomto případě byla ze stran vývojářů odvedena opravdu výborná práce, ale tento faktor není jediný, jenž by pochvalu zasloužil.

Hlavní prvek, který mě do této hry neúprosně vtáhnul, je rozhodně příběhová linka. Ta jest neskutečně výtečně napsaná a rozhodně se nejedná o nic lineárního. Některé části hlavní dějové linky se různě větví a dokonce se stává, že se prolínají s vedlejšími příběhovými sekvencemi. Osobně uznávám, že jsem nikdy v žádné hře neviděl tak perfektně napsané vedlejší mise. Ve třetím Zaklínači byste pravděpodobně ani nepoznali, jestli hrajete vedlejší, nebo hlavní dějovou linku, pokud by vám to hra sama neřekla v deníku s úkoly. Je sice pravda, že některé úkoly jsou vysloveně vtípkem vývojářů, jelikož který zaklínač by se zahazoval s hledáním pánvičky nějaké staré báby, kterou nikdá předtím neviděl. A co takhle zachránit princeznu? Asi sen mnohých mládenců té doby, ale to následné zklamání ve chvíli, kdy zjistíte, že princezna je koza místního zaříkávače. Zklamání pro milovníka princezen, úsměvné pro hráče. Ve své podstatě je dobře, že tato hra nabízí i několik vtipných momentů, jedná se o příjemnou odbočku, která trochu uvolní vypjatou atmosféru.

Na pozadí celé hry probíhá již třetí válka. Ta zuří mezi Nilfgaardem a severními královstvími. Nilfgaardská vojska pod vedením císaře Emhyra pomalu postupuje a zabírá postupně zemi. Do toho všeho je pak zapojen i hlavní příběh celé hry. Mladá Geraltova chráněnkyně Ciri, kterou Bílý vlk bere jako svou vlastní dceru, se vrátila z jiných sfér. Její putování však nejspíše nešlo přesně tak, jak by si přála a v patách jí je Divoký hon. Tato temná vojska jiných sfér představují hrozbu pro všechny, kteří kráčejí po této zemi. Geraltův úkol je zcela jasný. Najít Cirillu, dovést ji k jejímu otci a nakonec zjistit, co od ní Divoký hon chce. Já vám to neřekl? Emhyr, císař Nilfgaardský, je biologickým otcem Ciri. Ale jak si tak říkám, asi to nebyl zrovna otec dceřiných snů. Jedná se spíše o nelítostného dobyvatele, který chce vládnout světu. Pátrání Geralta zavede na spoustu míst, kde potká své staré přátele, lásky, ale i bývalé nepřátele. Dokonce se nevyhne ani záchraně několika z nich. Ano, nebohý Marigold, sukničkář všech sukničkářů, se opět zaplete s nesprávnými lidmi.

Kromě Marigolda narazíte na spoustu dalších známých tváří jako je Yennefer, Zoltan, či Triss. Osobně jsem byl rád, že všechny mé oblíbené postavy z tohoto universa, které kolem Zaklínače vzniklo, jsou ve hře obsaženy. Tou podstatnou věcí je hlavně, že jejich charaktery jsou opět bravůrně napsané a jejich příběh budete chtít slyšet a stát se jejich součástí. Nemohou chybět ani milostné scény s několika ženami, či nevěstkami v domech neřesti. No, hra má známku 18+ a vlastně se není čemu divit. Hra si nebere naprosto žádné servítky a nešetří sprostou mluvou, sexuální tématikou, násilnými scénami a určitě se najdou další důvody k této známce. Ještě, že žijeme v České Republice a hru nemáme prohnanou cenzurou (je mi líto našich západních německých sousedů, ti si musí nechat bujná poprsí ujít).

Nemohl jsem si nevšimnout jisté inspirace pro vedlejší úkoly z jiných příběhů, či pohádek. Narazíte tu na spoustu narážek na pohádky, hlavně bratří Grimmů. Tou nejsilnější je asi Jeníček a Mařenka. Tato pohádka je samozřejmě uzpůsobena potřebám hry. Když si to tak vezmu, jedná se o výbornou předělávku klasické pohádky. Jen ježibab je trochu více a jsou dost odporné. Mohl bych sice povídat o dalších spoilerech, ale tím bych vás připravil o řadu překvapení, na která můžete ve hře narazit.

Ve třetím Zaklínači je jedna abnormalita, na níž se nedalo narazit v žádném předchozím díle. Je to možnost hrát za jinou postavu, než je postava Geralta samotného. Není tajemství, že tou podstavou je právě Ciri. Bohužel si za ní můžete zahrát jen v rámci retrospektivních pasáží. Ty jsou vyprávěny z úst svědků, kteří se měli tu čest s Ciri setkat (jako byl právě i výše zmíněný Zkurvysyn Junior). Z tohoto setkání dokonce chudák holka ani nevyšla úplně v pořádku. Holt je to bastard a dostal, co si zasloužil. Krása však tkví v tom, že rozhodnutí napříč hrou ovlivňují další vyprávění příběhu, takže ve vašem případě mohlo toto monstrum přežít. Hraní za Ciri je také velmi specifické a dost podstatně se liší od hraní za postavu Geralta. Jedná se o velmi výborné osvěžení děje a hlavně hratelnosti.

Způsob, jakým se hraje za Geralta, jakožto ústřední postavy celé hry, se poněkud liší od předchozích dílů. Sice základní mechaniky jsou předané z druhého dílu, avšak velmi podstatně upraveny a dodělány k dokonalosti. Boje jsou tak plynulejší a působí dynamičtěji a efektněji, hlavně sesílání znamení je nyní mnohem svižnější. Lze je výborně kombinovat s klasickými výpady mečem a dokonce zbyde i chvilka mrsknout po nich malou třaskavinou. Jak jsem řekl, hra si servítky s ničím nebere, takže budou létat končetiny, hlavy, či těla budou rozseknuta ve dví. Jestli jsem měl v druhém díle nějaké výtky, bylo to hlavně kvůli použití lektvarů. Ty šlo použít jen mimo boj v režimu meditace - to zde již neplatí. Lektvary lze používat i během bojů, což je pro mě osobně uživatelsky přívětivější, také na doplnění lahviček s lektvary stačí disponovat nějakým tvrdým alkoholem. Recept tak využijete většinou jednou. Sice se jedná o drobné zjednodušení, které nemusí vyhovovat všem, ale jsem za něj rád. Není tak úplně nutné s sebou tahat spousty a spousty bylin, aby bylo možné doplňovat lektvary. Namísto toho si místo v inventáři šetřím na materiály pro výrobu vybavení a zbraní, jelikož je to výhodnější, než kupovat zbraně, či vybavení u zbrojířů. Také vámi vyrobené zbraně mají vyšší poškození a zbroje vyšší exponent obrany.

K vytváření vybavení vám však pouhý materiál nestačí. Je nutné vlastnit i návody, recepty a nákresy, podle kterých je možné si tyto předměty vyrábět. Některé z těchto předmětů jsou až natolik unikátní, že se řadí mezi úkoly hry, tedy konkrétně do částí hledání pokladů. Tímto způsobem získáváte hlavně speciální zaklínačské vybavení různých zaklínačských škol. Já si vybral školu kočky, která je takovou zlatou střední cestou. Vedle této školy stojí ještě školy Grifa a Medvěda. Aby toho nebylo málo, každá z těchto sad zbrojí a zbraní má několik stupňů kvality, tedy většinou tři. Hledání vás většinou zavede na místa, která byste normálně nenavštívili a připravují vám i výzvy pro vaše mysli. Většina kobek obsahujících tyto předměty chrání nějaké puzzly, které je třeba vyřešit.

Tento lov pokladů má i jednu výhodu, v rámci něho totiž prozkoumáte velkou část mapy jako takové. Rozloha této mapy je velmi úctyhodná a strčí do kapsy i hry jako je Skyrim, avšak je tu jedno ale. Herní svět totiž není otevřený v tom pravém slova smyslu. Mapa je rozdělena do pěti lokací, kdy jen dvě jsou spolu spojeny a jde mezi nimi cestovat. Těmi lokacemi jsou Velen a město Novigrad. Vedle nich na západ se nacházejí ostrovy Skelige, jež představují nejobtížnější část hry, i když na nebezpečná místa lze narazit v jakékoliv lokalitě. Samo o sobě zde pak stojí město Wizima, kde se usídlil samotný císař Emhyr. Posledním místem, které navštívíte, je vaším odrazovým můstkem v začátcích hry, mluvím o oblasti Bělosadu. Hra tedy nedisponuje zcela úplně otevřeným jednolitým světem, jak bylo několikrát prezentováno, ale věřte nebo ne, mě osobně to vůbec nevadilo, jelikož jak jsem několikrát řekl, zde vytvořený svět dokáže vyrazit dech, a to nejednou. V tomto žánru je to opravdu něco nevídaného a nádherného, že slovy to úplně popsat nelze, a to dokonce přes to, že hra vypadá o něco hůře, než na prvních demech. Na obranu hry však musím říci, že lokace jsou mnohem nápaditější a svěžejší. Hlavně i přes všechny loadingy mezi některými lokacemi se nedá upřít žádné z nich jejich obrovská rozloha, a tak budete děkovat mistrům z CD Projektu za dar v podobě vaší milované Klepny (to jest kůň, pro ty, jež to nevědí).

Sice by se dalo o této hře mluvit hodiny a hodiny a stále by se člověk dozvídal nové informace, jenže je lepší si hru zahrát a její příběh si vychutnávat s plnými doušky - a že si ho budete vychutnávat zatraceně dlouho! Osobně jsem na hře prozatím nahrál přes 90 hodin a stále je co dělat, je stále kam se posouvat v příběhu. Celkově hra vydrží i stovky hodin, což je opravdu úctyhodný výkon. Věřím, že se najdou i tací, kteří zde stráví i tisícovku hodin. Může to být dáno i tím, že po dohrání hlavního příběhu můžete pokračovat ve hraní a posplňovat veškeré questy, které jste předtím vynechali.

Celkové zhodnocení

Zaklínač 3: Divoký Hon je hra obrovských rozměrů s neskutečně precizně napsaným příběhem, a to včetně vedlejších linek. Disponuje opravdu nádhernou grafikou zasazenou do neuvěřitelně živého a krásného prostředí, jež je radost prozkoumávat a objevovat jeho tajemství. Soubojový systém doznal od předchozího dílu řady vylepšení a boje jsou tak mnohem svižnější a dynamičtější. K tomu všemu si přidejte opravdu hodně dlouhou dobu, kterou s hrou v základním čase strávíte a máte tu titul epického formátu. Tímto skláním poklonu všem ze studia CD Projekt RED a nad jejich výtvorem, který je jistojistě jejich splněným snem. K tomu všemu si ještě přidejte výtečnou českou lokalizaci. Zde jsem narazil na pár chyb, ale nic strašného. Jednalo se hlavně o to, že text byl psán v ženském rodě, ale stalo se mi to během hraní asi jen čtyřikrát.

HODNOCENÍ: 10/10