Když v roce 2009 vyšla hra Deamon´s Souls od, do té doby skoro neznáme, firmy From Software, málokdo by si tipnul, jakou oblibu si mezi hráči najde. Lákala nejenom svojí poměrně vysokou obtížností, ale zároveň i netradičně podaným příběhem z pera mistra Hidetaka Miyazakiho. Tento chlapík, který se do vývoje her pustil již ve svých 29 letech se tak stal otcem žánru, kterému teď jednoduše říkáme „souls“ hry, či "fromovky". Po úspěchu Deamon´s Souls netrvá dlouho a světlo světa spatří první díl Dark Souls a naplno se rozjede šílenství, které tuto značku doprovází. Série se zapíše do dějin herního průmyslu jako málokterá jiná, stala se doslova kultem a ukázala, že i v tak jasně definovaném žánru, jakým RPG je, je pořád místo pro inovaci. Na obrovský úspěch prvního dílu navazuje díl druhý, který je považován za nejslabší z celé trilogie (trochu předbíháme, že?), studio From Software si následně odskočí do vod exklusivit a pro PS4 vytváří výborné Bloodborne a Miyazaki čerpá síly, plní svojí mysl další temnou vizí a vše vrcholí v těchto dnech, s příchodem Dark Souls III, které celou trilogii uzavírá.

Jednou z hlavních předností série Dark Souls je její volnost. Nikdy vám neukáže přesně danou cestičku, nikdy vás nepovede za ručičku, způsob hraní je čistě na vás. Stejně tak je to i s příběhem. Tam kde si západní produkce vystačí s jasným stylem vyprávění a fantazii hráče nechává v pozici nepotřebné zbytečnosti, tam je Dark Souls pravým opakem. Příběh je vám vyprávěn jen v náznacích, útržcích vzpomínek, nápisech na zdech. Je skryt v popisu předmětů, v krátkých dialozích. Nepotřebuje textem přetékající deník s popisem všeho co jste kde zjistili. Ne, naopak. Nechává vše na vaší představivosti, dá vám jen základní obrys pro pochopení základu příběhu, ale zbytek už je jen na vás. I přes tuto skutečnost ale svět Dark Souls tvoří dokonale celistvý a logicky vymyšlený vesmír, kde vše má své místo, svou historii a temnou budoucnost. Začíná věkem mlhy a prastarými draky. Pak přijde oheň, přinese světlo a tmu a nastává nikdy nekončící cyklus Plamene a Temnoty. Příběh Dark Souls III nás přivede do království Lothric, do doby, kdy Planem opět skomírá a Temnota se vkrádá do světa. Ujímáme se role Unkindled, Nerozdmýchaného a musíme najít Pány, aby opět pozvedli Plamen a zachránili svět.

Každé správné RPG začíná vytvářením postavy a Dark Souls III není vyjímkou. Prvotní výběr povolání hodně ovlivní styl vašeho hraní na začátku hry. Editor je poměrně obsáhle řešen, kromě pohlaví, účesů a tetování je možné i volit hlas postavy (ačkoliv ve hře nepronese jediné slovo), její stáří a není problém si vytvořit i takové specialitky, jako je tlustá paní s vousem a chlupatým hrudníkem. Ať již ale zvolíte cestu klasického válečníka, nebo oheň metajícího pyromancera, hra vám i tady ponechá volnou ruku a styl vývoje vaší postavy je čistě na vás. Pokud vám víc sedí rychlý styl boje, stačí dávat dovednostní body jinam než do síly. Zde je ale přeci jen potřeba trochu přemýšlet dopředu. Náklady na další level rostou skoro exponencielně a spíš než nějakého hybrida je lepší si předem vybrat styl, jakým budete chtít hru projít. Naštěstí je zde npc, u kterého můžete za poplatek svojí postavu „resetnout“ a začít její tvorbu pěkně od začátku.

Jakmile padne k zemi první boss, dostanete se v rámci svého putování do centrální kolace. Jmenuje se Firelink Shrine a je to jedno z mála míst ve hře, kde panuje klid. Navíc zde potkáte npc postavy, se kterými bude obchodovat, které vám zadají různé vedlejší úkoly. Časem se toto místo poměrně zaplní, celý svět Dark Souls je plný postav, které budete potkávat a které s vámi spojí síly. Cestování je zde řešeno pomocí teleportování mezi ohništi a malinko tak  narušuje celistvost a propojení lokací, na druhou stranu to pomáhá tempu hry.

Základním herním prvkem jsou duše. Ty fungují jako platidlo. Pravě za ně si vylepšujete postavu, nakupujete předměty či vylepšujete zbraně. Zároveň se ale duše stanou vaší noční můrou. Jakmile vaše postava ve hře zemře, upustí všechny nasbírané duše a znovu ze zrodí v Plameni. Spolu s ní se ale zrodí i všichni nepřátelé a máte jen jeden pokus dojít k místu vašeho skonu a pokusit se duše znovu získat. Jakmile ale zemřete dříve, než se duší zmocníte, ty nenávratně zmizí. Budete si zoufat, budete si nadávat a hlavou tlouct proti zdi, ale o tom Dark Souls jsou. Jsou o výzvě a o nárocích. O nárocích na vás, na vaší pozornost a trpělivost, na klid a vyrovnanost. Zapomeňte na zběsilé máchání mečem, takhle to tady prostě nefunguje. Každý souboj je na život a na smrt, i ten nejslabší protivník vás dokáže zabít na pár ran. Není radno nikoho podceňovat, svojí pýchu si do hry neberte.

Nepřátel je tu několik desítek a jejich pestrost je vynikající. Od klasických rytířů, přes různé kostlivce až po obrovské chlapíky, co po vás hází hrnce. Opravdu, hrnce. Je zde cítit ten podivný, ale pro nás Evropany tak exotický a leckdy šílený vliv japonského designu. Každý protivník má navíc unikátní styl boje a právě jeho pochopení a zvládnutí načasování je klíčové pro zdárný průchod hrou. Kapitolou samou pro sebe jsou pak souboje s bossy. Těch je ve hře celkem 19 a jejich poražení ve vás vyvolá vlnu radosti a vlastního uspokojení. Tohle nejsou souboje, na které jste zvyklí. Každý z bossů má absolutně jiný styl, souboj navíc prochází i několika fázemi, které od základu změní podmínky na bojišti. Bez strategie jsou tyto souboje předem prohranou záležitostí, ale věřte mi, že si na ně budete ještě dlouho pamatovat. Osobně si myslím, že design boss fightů je možná nejlepší v celé sérii, ač se někdy možná zdají lehčí, než tomu bylo dříve.

Všechny tyto potvory budete k zemi posílat obrovským arzenálem zbraní. Dýky, meče, halapartny, kladiva, kuše, luky. A plno dalšího, nemá smysl zde vše vyjmenovávat. Každá zbraň je unikátní a vyniká rozdílným způsobem využití. Najít si favorita bude vzhledem k tomu, že zbraní je několik desítek poměrně těžké. Navíc, každou zbraň, či štít si je možné u kováře buď vylepšit pomocí úlomků Titanu až do úrovně +10, nebo zvolit cestu Infuze. Kovář vloží do zbraně jeden z několika druhů krystalů (ohnivé, ledové a další) a defacto úplně změní základní vlastnost zbraně. Stejně jako je nutné starat se o svou zbraň, je potřeba i dobře vypadat. Nenechte se odradit editorem postavy, kde si asi všimnete absolutně odporného modelu hrdinovy hlavy, ve hře díky přítomnosti helem už jeho obličej nikdy neuvidíte. Zbroj je tu jak plátová, tak kožená, budete nacházel celé sety vybavení. Každý kousek výbavy ovlivní vzhled postavy a nutno říct, že design postavy se vývojářům povedl na výbornou.

Jednou z největších novinek hry jsou pak tzv. Weapon Arts, takové propojení magie a chladné oceli. Nově ve hře kromě počtu životů a staminy máte i ukazatel FP (Focus Points). Ty slouží jak pro klasické kouzlení, tak i pro aktivovaní speciální sady pohybů dané kategorie zbraní. Meče tak získají nové údery, štíty dokáží odrazit nepřítelův útok a vy tak máte možnost přejít do protiútoku a třeba sekery zas na chvíli zvýší poškození, které udělíte. Navíc, stejnou „magii“ používají i nepřátelé. Obecně se dá říct, že systém boje je daleko, daleko před konkurencí. Malou změnou prošli i Estus flašky a u kováře je možnost vybrat si, kolik z nich bude léčit vaše životy a kolik naopak doplňovat FP.

V Dark Souls je samota vaší hlavní společnicí. Jen ona vidí zástupy mrtvol, hromadící se kolem vašich noh, ale i na největší samotáře někdy dolehne chuť po vřelém objetí. Dark Souls III pamatuje i na to. Stačí v inventáři zkonzumovat Ember a otevřít tak propojení mezi vaším světem a světem Phantomů. Pak je možné si do boje vyvolat buď jiného hráče, nebo požádat o pomoc některého z Covenantů. To jsou spolky, nebo dejme tomu frakce, ke kterým se pouhým nošením jich zástavy můžete přidat. A v neposlední řadě, posilněn Embrem máte více životů a jste silnější. To se bude hodit, protože propojení mezi světy je oboustranné a klidně si k vám může odskočit i cizí hráč, lačnící po vaší krvi. Souboje s živým protivníkem jsou ty zdaleka nejhorší. Ne snad proto, že by umělá inteligence byla hloupá, to ani náhodou, naopak je až krutě šikovná. Ale na rozdíl od živých hráčů, AI hraje vždy fér. To se o lidech říct nedá a plno z nich prostě nectí pravidla boje a klidně vám vpadnou do zad právě ve chvíli, kdy se v bažinách potýkáte s obrovským krabem. Pokud ale narazíte na hráče, který počká, až souboj dokončíte, gestem vám zamává a poté se utkáte v čestném souboji – no, na to bych si zvyknul.

To, kde Dark Souls III exceluje na plné čáře je design. Jak postav, které jsme již nakousli, tak hlavně absolutně dokonalý level design. Vše zde dává smysl, každá cestička vede buď k odhalení nějakého střípku příběhu, nebo je na jejím konci alespoň nějaká odměna ve formě zajímavého předmětu, nebo prostě jen nádherného výhledu do krajiny. Panoramata jsou někdy až dech beroucí a přispívá k tomu i fakt, že i ta poslední věžička na hradbách vzdáleného hradu jen čeká, až se k ní probojujete. Hra je prostě obrovská, ale zároveň logicky propojená a nebudete mít pocit, že jste v ní ztraceni. Systém ohnišť, mezi kterými se dá cestovat tomu jen napomáhá a jejich rozmístění je dostačující. K bossům vždy vede nějaká ta zkratka a objevování světa je vyloženě radostí.  Tím spíš, že někdy se zdá, že jste již na konci sil, ale kousek před vámi vidíte dveře a jen doufáte, že za nimi je další ohniště a ne nepřítel. Tohle vše navíc hltáte v parádním a zajímavém prostředí s maniakálním smyslem pro detail.

Na druhou stranu, celou tuhle nádheru pohaní engine, který působí vyloženě archaicky. Jestli někdy měl From Software slabinu, tak to bylo právě technické řešení jejich titulů. Mnou testovaná verze na Xbox One ne vždy dosahovala plných 30fps, textury dokážou být zatraceně neostré a mnohdy se stane, že engine nestíhá načíst obrovské kusy krajiny a vaše postava najednou kráčí ve vzduchu. Zdá se ale, že tohle postihuje jen centrální lokaci, jinde sem se s tím nesetkal. Navíc, tentokrát se zdá PC port daleko lépe zvládnutý než u předchozích dílu a je zde možnost hrát hru v 60ti fps. Zvuková složka hry je úžasná. Zvuky zbraní, steny padlých nepřátel a výborná hudba u bossů je zážitkem, který skvěle navozuje atmosféru.

Celkové zhodnocení

Dark Souls III a obecně celá série často odrazuje hráče, kteří mají dojem, že je extrémně těžká. Přátelé, není. Jen po vás chce něco, co dnešní hry až tak moc nechtějí. Pozornost, trpělivost, mozek. Odměnou za to vám bude zážitek, který si budete pamatovat ještě dlouho. Miyazaki se loučí se sérií v obrovském a velkolepém stylu a já mu děkuji. Víc důstojnější zakončení si Dark Souls nemohlo přát. Absolutní hodnocení si hra zaslouží a je na místě i jako vyjádření obdivu nad tím, s jakou pečlivostí je celý svět stvořen, jak série ustála tlak doby a zachovala si pravidla a hratelnost, jako u prvního dílu. Neváhejte, teplo ohniště vás již láká svou hřejivou náručí a nechá odpočinout vaši duši. Ať je již jakkoliv temná.

Hodnocení: 10/10