Je to již dlouhých 8 let, co se na konzoli Xbox 360 objevila strategie Halo Wars. Ta se ve své době pokusila o skoro nemožné. Přinést na konzole žánr, který se na osobních počítačích těšil zájmu širokého okruhu hráčů, ale ze své podstaty si plno lidí myslelo, že na konzolích prostě nemůže uspět. Klasické real-time strategie prostě byly v očích všech určeny pro ovládání pomocí klávesnice a myši a virtuální stratégové jakoukoliv myšlenku na ovládání pomocí gamepadu okamžitě označili za absolutní nesmysl. Ne tak vývojáři z Ensemble Studio, kteří dokázali přesvědčit Microsoft, že jejich vlajková herní série Halo, je jako dělaná pro ukázku toho, že i na konzolích může tento žánr uspět. Vznikla tak hra, která se hrdě hlásila k odkazu takových ikon strategického nebe jako Warcraft, Command and Conquer nebo Starcraft. Ovšem úspěch toho, co si Halo Wars vytyčilo jako cíl, je poněkud diskutabilní. Jistě, vznikla výborná hra, ale žádný boom RTS na konzolích se přesto nekonal. Možná i proto trvalo dalších 8 let, než jsme se dočkali pokračování HALO Wars 2. To si tentokrát na starost vzali vývojáři z Creative Assembly, kteří stojí za sérií Total War.

Píše se rok 2559. Před 28 lety se loď Spirit of Fire, pod vedením kapitána Jamese Cuttera uložila ke spánku a vyrazila do temnoty prázdného vesmíru. Mezitím se svět dramaticky změnil. Válka mezi lidstvem a Covenanty je u konce, objevil se však nový nepřítel, s nímž aktuálně bojuje Master Chief a do tohoto světa je náhle a nečekaně celá loď Spirit of Fire opět vtažena. Objevuje se na orbitě kolem instalace Ark. Pokud nevíte, co v universu Halo Ark znamená, shrnu Vám to ve dvou bodech. Tím prvním je schopnost tvořit prstence Halo, ultimátní vesmírné zbraně schopné zlikvidovat celou Galaxii. A tím druhým je naopak schopnost uchovávat na svém povrchu různé rasy i s prostředím, ve kterém žijí. To si samozřejmě uvědomuje i Covenant (kastovní společnost několika vesmírných ras) a Ark společně s prstenci Halo tvoří základ jejich historie.

Krátce po probuzení z cryospánku je tak kapitán James Cutter konfrontován s nutností vydat se na povrch Arku a zjistit, kdo a hlavně za jakým účelem je kontaktoval a přivedl právě sem. Výsadkový tým se ovšem hned dostává do problémů a nově nalezená lodní AI Isabele je varuje před novým nepřítelem, hrůznejším než samo Peklo. Atriox. Vůdce komanda rasy Brute, kteří po dlouhá staletí sloužili vládcům Covenantu jako elitní jednotka Banished, je dost možná nejlépe vykresleným záporákem v celé historii série Halo. Jako jediný se vzepřel svým panům a přežil a co víc, samotný Covenant ho nikdy nedokázal porazit. Atriox teď sleduje své vlastní cíle, které se samozřejmě velice rychle střetnou s těmi vašimi a na pořádný konflikt je tak zaděláno.

Celá kampaň pro jednoho hráče má skvělé tempo, zajímavou zápletku a variabilní mise. Je sice poměrně lineární, na nějaké velké dějové zvraty rovnou zapomeňte, ale jinak nijak nevybočuje, z již standardně solidní úrovně všech her Halo universa. V každé z 12-ti misí Vás čeká jiný úkol, jednou se budete jen zarputile bránit obrovské nepřátelské přesile, jiné mise jsou zas založeny na koordinaci postupu při současném obsazování několika cílu. V každé misi je navíc kromě primárního úkolu řada dalších, jak nepovinné vedlejší, tak bonusové, za které dostanete nějaké ty XP pro vašeho hrdinu navíc. Drtivá většina misí je ale klasického střihu. Máte k dispozici základnu, kterou postupně rozšiřujete a budujete v ní nové a nové jednotky. Celý soubojový systém je pak založen na osvědčeném „trojúhelníku“, jehož vrcholy tvoří pěchota, pozemní stroje a letectvo. Dále je to pak velice jednoduché, pěchota je efektivní proti letectvu, letectvo proti pozemním strojům a ty pak uzavírají kruh a hodí se hlavně na pěchotu.

Každá z těchto tří skupin má k dispozici několik jednotek a právě jejich variabilita tvoří úžasný celek, kde si každý bez problému vybere, jakým způsobem chce své vojsko skládat. Navíc je možné postupně vyzkoumat několik upgradu a mnoho jednotek má navíc k dispozici i speciální vlastnosti. Vojáci tak umí házet granáty, tanky Scorpion se časem naučí používat plasmová děla a tanky Kodiak se zas dokážou změnit na dělové věže. Vše ale něco stojí a tak i v Halo Wars 2 v jako každé správné RTS budeme něco těžit. Suroviny jsou zde dvě, Supply a Energy. K jejich získání slouží buď k tomu určené budovy, nebo se dají získat různě na mapě. S jejich pomocí budete platit i za použití speciálních vlastností vašeho velitele, který je v kampani pouze jeden, ale v multiplayeru je jich na výběr hned několik. Není to ovšem hratelná postava, ale spíše na vás tak nějak dohlíží a posílá vám různé podpůrné prostředky, ať už léčivé drony pro opravu vašich jednotek, nebo orbitálně naváděné útoky.

Hratelnostně je kampaň pro jednoho hráče i díky skvěle navrženému ovládání prakticky bez výtek. Nicméně neodpustím si postěžovat nad pár věcmi. Tak předně, kampaň je neskutečně krátká. Celá mi na první zahrání zabrala pouhých 7 hodin a to je žalostně málo. Druhá dle mého podstatná chyba je absolutní nevyužití potenciálu hlavního padoucha Atrioxe, který se de facto jen mihne v pár filmových sekvencích. Vysvětlení se ovšem nabídne po dohrání hry a je tím nejzásadnějším problémem, který s celou kampaní mám. Z pro mě absolutně nepochopitelného důvodu se vývojáři rozhodli nechat příběh otevřený. Nevím, co za tímto rozhodnutím stálo, ani si nevybavuji, že bych někde zaznamenal zprávy o tom, že se Halo Wars stane trilogii a upřímně je mi to jedno. Nevím, jak to máte vy, ale mě už opravdu lezou krkem takhle rozkouskované příběhy, na jejichž rozuzlení si musím počkat i několik let.

Za úspěchem prvního Halo Wars rozhodně z velké části stálo i skvěle navržené ovládání. To se až na pár výjimek moc nezměnilo a i druhý díl se tak může pyšnit absolutním komfortem v tom, jak rychle a intuitivně budete svým jednotkám velet. Základem všeho je to, že na rozdíl od PC, kde kursorem myši kdekoliv na obrazovce udělujete příkazy, zde bude vždy místem, kam pošlete své jednotky, nebo kde budete stavět další budovu, přesný střed vaší obrazovky. Po ní se posunujete pomocí levého analogu a pravý pak slouží pro rotaci a zoom. Jednotky se dají vybrat několika způsoby. Buď vyberete pomocí pravého bumperu všechny jednotky, které aktuálně vidíte na obrazovce, nebo dvojklikem na stejné tlačítko jednoduše označíte úplně všechny jednotky na celé mapě a pošlete je na jedno místo. Ideální pro dokončovací údery. Samozřejmě je možné vybrat jen jednotky jednoho typu a ovládat je zvlášť. Tuto funkci ale můžete využít i tehdy, pokud máte vybráno celé vojsko. Jednoduše pomocí pravého triggeru vybíráte jednotlivé jednotky a udělujete příkazy, ale předem vytvořená skupinka jednotek zůstává stále pohromadě. Takto si mužete nadefinovat až 4 různé skupiny a pak mezi nimi pomocí křížového ovladače lehce přeskakovat. Křížový ovladač pak slouží i pro rychlou navigaci mezi jednotlivými základnami, kterých můžete mít několik. Možná je tento odstavec trochu komplikovaný, asi stačilo napsat, že ovládání je prostě boží. Do krve vám přijde velice rychle, ovšem nečekejte v kampani nějakou extra výzvu, je to spíš takový větší tutoriál před multiplayerem.

Ten je tady rozdělen na takové dvě vetší skupiny. Tou první je klasický výběr z herních režimů, které by každý u podobného žánru her čekal. Deathmatch, Stronghold a Domination. Ten první, Deathmatch asi není potřeba nějak blížeji představovat, vyhraje prostě ten, kdo jako první zničí všechny nepřátelské základny. Domination je zas variací na klasický „conquest“. Na mapě je několik klíčových míst, které je potřeba zabrat a udržet. Čím víc takových míst držíte, tím rychleji získáváte body, a kdo první získá předem stanovený počet bodů, je vítězem. Oba tyto módy probíhají klasicky, těžíte, stavíte a vyrábíte jednotky. To režim Stronghold je trochu jiný. V něm máte již od začátku obrovskou zásobu surovin a relativně dobře vybavenou základnu. Vaším úkolem jak pak zabírat další základny a na konci kola, které má předem stanovenou délku vyhraje ten, kdo těchto základen drží více. Každých několik minut navíc všichni hráči automaticky expandují své základny na vyšší level a to jim umožní vyrábět lepší jednotky. Každá základna, kterou zaberet,e navíc zvýší maximální počet jednotek, které můžete postavit.

Veškeré tyto módy si pak můžete zahrát buď 1vs1, 2vs2, nebo 3vs3, je možné si v privátních zápasech nastavit prakticky veškeré parametry hry, nebo je doplnit o tzv. Skulls, které asi z her ze série Halo znáte. Jsou to modifikátory, které stěžují hru, nebo do ní přidávají nějaké efekty, kdy třeba mrňavý Grutni umírají v záplavě třpytivých konfet. A pokud se zatím necítíte na živé protihráče, je možné si všechny módy vyzkoušet i proti umělé inteligenci. Ta se stoupající obtížností dokáže poměrně zatopit. Pokud zvolíte Normal, nečekejte žádnou výzvu. To platí i pro kampaň, často jsem si všiml, že nepřítel jedná v předem daném vzorci a moc nereflektuje, co se na bojišti děje.

Tou hlavní novinkou a bezesporu největší inovací v multiplayeru je pak režim Blitz, což je takový hybrid mezi karetní hrou na způsob Heartstone a klasického režimu Domination. Před každou hrou si můžete vybrat jednoho z cca 7mi velitelů. Každý z nich pak disponuje balíčkem 12-ti karet, balíčky si samozřejmě můžete i upravovat, nebo vytvářet zcela nové. Karty získáváte buď jako odměny za hraní, nebo pro nedočkavce je tu i obrovský výběr microtransakcí. Každá karta má pak svůj level, který se zvýší tehdy, pokud naleznete stejnou kartu. Karet je strašlivé množství, několik druhů a i takové, které může použit jen konkrétní velitel. Vlastní hra je pak klasický režim Domination. Ovšem s jednou podstatnou výjimkou. Nemáte žádnou základnu, ani nic netěžíte. Zajímat vás ale bude speciální energie, která vám neustále pomalu přibývá. Každá karta má totiž svou hodnotu. A jakmile máte dost energie na její vynesení, stane se aktivní a vy ji můžete zahrát. Nemusí jít vždy pouze o jednotku, častou se může hodit i karta podpůrná, která například vylepší krátkodobě sílu jednotek. Já jen po dohraní kampaně, za což také dostáváte packy s kartami, získal kolem 200 karet. Jejich množství je obrovské a nebojím se, že v nějakém dlc nebo updatu přibudou další. Blitz, se dle mého, stane nejhranějším módem celého Halo Wars 2 a má myslím i slušně ambice stát se e-sportovní záležitostí.

Technická i grafická stránka hry je na slušné úrovni. Nečekejte nějaké grafické orgie, modely jednotek jsou spíše jednodušší, ale o to víc potěší úroveň efektů. Asi nejlépe vypadají různé výbuchy, které spolu s vibrací ovladače a rozklepané kamery dokážou skvěle vtáhnout na virtuální bojiště. Každá mise se odehrává v různém prostředí, od lesů a vyprahlých pouští, až po futuristické prostředí Prometheanských staveb. Hru pak podtrhuje nádherný orchestrální soundtrack. Abych ale přiznal, párkrát se mi stalo, že celá hra na 2-3 sekundy zamrzla. Šlo ale o naprosté výjimky, kolegu toto nepostihlo ani jednou, ale sluší se na to upozornit. Není to ale nic, co by nevyřešil nějaký z blízkých updatů. A musím zmínit ještě úžasně cinematiky, které hru doprovázejí. Ty mají na svědomí opět kouzelníci ze studia Blur a je vidět, jaký obrovský pokrok za těch 8 let udělali. Filmečků je bohužel trochu méně než u prvního dílu, ale svou kvalitou to hravě nahradí.

Celkové zhodnocení

Finální hodnocení bylo tentokrát docela oříšek a než abych to uzavřel jedním číslem, radši to trochu rozepíšu. Pro mě osobně jsou hry ze série Halo hlavně o příběhu. O mytologii a obrovském, dokonale promyšleném universu. Proto se možná číslo pod recenzí zdá být trochu v rozporu s textem nad ním. Řeknu to bez obalu, body šly dolů za krátký a nedořešený konec, který ve mně osobně zanechal trochu pocit kalkulu s tím, že na konzolích žádná jiná RTS není, takže si ten další díl stejně koupíme. A přitom je to škoda. Halo Wars sice nemá na konzolích žádnou konkurenci ve svém žánru, ale není to touto ojedinělostí, která z ní děla skvělou hru. Halo Wars 2 by byla výbornou strategií i v tom případě, že by o Váš zájem soupeřila s dalšími podobně zaměřenými hrami.

Hodnocení: 8/10