Datum 13.02.2018 si mohou všichni čeští hráči zapsat do deníčků tučným písmem. V tento den totiž vyšla velmi očekávaná hra Kingdom Come: Deliverance od českého studia Warhorse. KCD se tak po dlouhé době stala další velkou českou AAA hrou. Abychom však pochopili význam titulu Kingdom Come: Deliverance, jak už pro samotné studio, tak i pro naši zemi, je třeba zabrousit trochu do historie a v pár řádcích uvést důležitá fakta.

V roce 2011 dochází k založení studia Warhorse s jasným cílem, vytvořit co nejrealističtější středověkou RPG hru z českých zemí, která bude lidi bavit, aniž by zde byli přítomni draci či jakákoliv kouzla. Hnacím motorem studia jsou Daniel Vávra, Martin Klíma a Viktor Bocan. I přes nesporné kvality celého studia se Warhorse nedaří sehnat finance potřebné k dalšímu vývoji hry. Osloveným firmám se projekt jako takový líbí, ale nemyslí si, že je to přesně to, po čem hráči touží, čti, že se hra nebude dobře globálně prodávat. Zbývá tedy poslední šance, poprosit o zafinancování hry lidmi přes platformu Kickstarter. Oproti všem domněnkám velkých domů ze zahraničí se lidem tento titul líbí a během měsíce je vybrána částka kolem 37 milionů korun. Do hry tak na základě slibu, pokud bude KCD na Kickstarteru úspěšné, vstupuje nový investor, Zdeněk Bakala.

Warhorse tak může nabírat další lidi a pracovat na již tak ambiciózním projektu, jakým RPG z období 14. století z českých zemí je. Díky tomu, že Warhorse svůj projekt přihlásili na Kickstarter, se z KCD stala velmi otevřená hra vůči publiku. Byly zveřejňovány pravidelné updaty o hře a ven se dostalo i několik hratelných ukázek z Kingdom Come: Deliverance, i když to na jednu stranu, dle slov Daniela Vávry, bylo spíše zdržení a přinášelo to určité komplikace. Na tu stranu druhou daly tyto rané verze autorům spoustu podkladů a podmětů pro případné opravy a úpravy hry.

A právě 13.02.2018, téměř po sedmi letech vývoje nastal Den D. Kingdom Come: Deliverance vypráví příběh Jindřicha, syna vesnického kováře, kterého se napřímo dotknou události okolo vojenského odporu proti králi Zikmundovi. Pokud byste ale čekali, že Jindřich bude hrát nějakou ústřední roli v těchto událostech z českých dějin, mýlili byste se. Pro vás, jakožto hráče, je Jindřich hlavní postavou, ale v celém otevřeném světě KCD je jen malým kolečkem ve velkém stroji. A to je první rozdíl, oproti podobným hrám.

Tohle je vlastně tak trochu jiné RPG z otevřeného světa, než například The Elder Scrolls, Dragon Age nebo Witcher. Svět v Kingdom Come: Deliverance je totiž vytvořen až s maniakální realistickou přesností. Ať už jde o přírodu, která nemá ve hrách obdoby, nebo o do detailu zpracované budovy či chování NPC postav, které mají své celodenní úkoly, a jakákoliv interakce s nimi bude mít vliv na další chod jejich života.

Celý svět je tím pádem daleko více uvěřitelný, než když vám hra nabízí jen uměle naskriptované chování postavy, která celý den chodí kolem budovy, sem tam něco sebere a večer zaleze do chalupy. Jak říkám, hra se snaží o co nejrealističtější zpracování středověkého Posázaví a zatraceně se jí to daří. Až půjdete do lesa na lov a strávíte v něm přes 45 minut čistého času prostým prozkoumáváním, pak pochopíte. 

Kingdom Come: Deliverance se může pyšnit spoustou různých ukazatelů. Ať už jde o ty klasické, tedy ukazatele zdraví, výdrže, síly a obratnosti, až po ty důmyslnější, jako jsou odpočatost, výřečnost, hlučnost nebo nasycenost. Pokud bychom se chtěli pitvat v ukazatelích pro zbraně a brnění, tak ty jsou rozděleny na bodné, sečné a ukazatele tupého úderu. Možná si říkáte, že takové statistiky mají i ostatní RPG hry. Možná ano, ale KCD jde ještě dál. Všechny tyto ukazatele jsou ovlivňovány tím, co máte na sobě. V této hře si totiž neoblékáte jen klasickou zbroj, tedy helma, vesta, rukavice a nárameníky. Celkem logicky si přeci musíte pod jakékoliv brnění obléci i jiné vrstvy. Třeba koženou vestu nebo prošívanici, což je spodní vrstva ochranné zbroje. Pod holeně zas prošívané nohavice nebo pod helmu látkový čepec. A právě toto všechno ovlivňuje statistky zmíněné výše.

Pokud bych měl vyjmenovat vše, co v této hře můžete dělat a co na co má vliv, tak by tato recenze měla opravdu hodně stránek. Já bych to asi zkrátil tím, že autoři se snažili o to, aby se KCD hrálo tak intuitivně, jak to jen jde. Abyste si nemuseli pamatovat, že modré kouzlo funguje na tuto postavu, červené zas na druhou a kombinace obojího funguje pouze na bosse. Ne, takhle vývojáři nepřemýšleli. Chtěli, aby vše bylo věrohodné, takže pokud si budete chtít přečíst knížky, tak můžete. Ale musíte se naučit číst. Pokud chcete vytvářet pálenky nebo jiné nápoje, tak se musíte naučit alchymii. Chcete si sami nějakým způsobem opravit předmět? Naučte se to. Všechny vaše rozšířené dovednosti se musíte naučit a pak nějakým způsobem trénovat. Jak se říká: „Učený z nebe nespadl“.

Rád bych se chvilku zastavil u ovládání. Z videí, kterých jste jistě viděli nespočet, by se dalo usuzovat, že ovládání postavy v boji může být trochu obtížné a ony boje zdlouhavé. Ano, máte pravdu, že jsou obtížné, ale pouze pro prvních několik desítek soubojů, než si přivyknete na ten styl, který opět dává smysl. Boje nejsou vedeny pouhým mácháním meče zleva doprava a tupým mačkáním jednoho tlačítka pro rychlý úder. Tady musíte přemýšlet, vyčkávat, blokovat, předvídat údery. I na první pohled relativně lehký protivník může být rovnocenný soupeř. Středověké boje, obzvláště boje rytířů v těžké zbroji netrvaly vteřiny ani jednotky minut. Kolikrát bojovník prohrál kvůli vyčerpání, jelikož jeho a soupeřova zbroj byla tak těžká, že se nedokázali smrtelně zranit a pod velkou únavou udělali onu fatální chybu, která je stála život. Další znak toho, kam až vývojáři chtěli s realističností dojít.

Ovládání postavy samotné mimo boje je za mě také dobře zvládnuté. Na ovladači je ovládání přesné, rychlé a jediné k čemu bych měl výtku, je to, že si nemohu sám namapovat tlačítka na gamepad. V dnešní době už by to chtělo, aby si hráč mohl sám říct, co kterým tlačítkem chce dělat. Nebo alespoň aby mohl mít na výběr z několika předem připravených schémat. Pak se Vám může stát, stejně jako mě, že se budete divit, že běh je podržením tlačítka B, když skoro ve všech hrách se běhá zmáčknutím levého analogu. Toto nastavení má totiž přesah i na nastavení ovládání při jízdě na koni. Zde kůň také cválá pomocí B, zároveň je však nutné držet levou analogovou páčku směrem dopředu a tím pádem se zatraceně krkolomně ohlížíte kolem sebe pomocí pravé analogové páčky. Ale já doufám, že tento neduh se podaří během dalších patchů opravit.

Pokud se budete chtít jen tak pohybovat po velmi rozlehlém světě Kingdom Come: Deliverance, kde na Vás nečekají žádné nahrávací obrazovky, ani při vstupu do budov, tak si pořiďte opravdu dobré boty. Čeká na vás 12 km2 velká mapa, kde narazíte na hrady, menší či větší vesnice, rozlehlé a husté lesy, které žijí svým vlastním životem včetně fauny a flóry a ve kterých se skrývají lapkové, žebráci, cizí zbrojnoši, tuláci a mrtvoly. Dále různé chatrče, táboráky nebo jeskyně. Mezi lokacemi se mísí také různá hudba. Epické chorály střídají pomalé a jemné tóny středověkých hudebních nástrojů. Pokud jen tak prozkoumáváte les, tak se vám žádná hudba nepřehrává, to aby nerušila, ale pokud se blížíte k nějakému významnému místu, hra pomalu spustí a dá vám tak jasný signál, že jste něco objevili.

Podíváme-li se na zoubek grafické stránce, tak na Xbox One X hra jede v rozlišení 1440p a vypadá moc hezky. Zvláště, když vezmeme v úvahu, jak velký, respektive malý tým oproti vysoko rozpočtovým hrám, se na hře podílel. A hlavně, jak rozlehlá hra je. Jen bych na XOX doporučoval nastavit Field of View zhruba na 70. Grafika tak dostane ještě ladnější křivky.

Čím déle jsem hrál KCD, tak tím více jsem si začínal všímat jedné věci. Dialogy. Ty jsou tak úžasně napsané, že si ani nepamatuji, kdy naposledy jsem hrál hru, která by byla tak dospělá a ta ona „dospělost“ nebyla dosažena pouze obsahem daných vět, ale i jejich konstrukcí a navozováním na další děj. Dialogy jsou tak moc dobře napsané, že máte pocit, jako když se bavíte s normální živou lidskou bytostí a ne jen s NPC postavami. To, že je hra dospělá, to se nepozná tím, že v ní může být sex nebo násilí, nebo že se v dané hře řeší těžká životní situace. To se pozná tím, že za hrou stojí skvělý scénář a také tím, že jednotlivé věty nejsou uměle našroubovány do rozhovorů mezi vámi s NPC postavami.

Pokud jste tuto recenzi dočetli až sem, tak věřím, že si říkáte, kde je onen háček. Za celou dobu jsem vůči KCD neřekl jediné negativum. A máte pravdu. Ač jsem patriot, musíme se na hru dívat objektivně a nesmíme ji protěžovat jen z toho důvodu, že je to český titul.

Asi začnu tím nejpalčivějším tématem, na které se ptal každý třetí komentář na internetu. Ne, hra není s českým dabingem. Obsahuje pouze české titulky. Sám za sebe říkám, že to hodně zamrzí. Na začátku jsem si i já říkal, že to nevadí, hlavně že jsou k dispozici titulky, ale když se pak procházíte tou úžasnou krajinou, vidíte ten důraz na realismus ve vesnicích a neslyšíte Češtinu, tak si uvědomíte, jak velká škoda to je. Ale abychom byli trochu racionální, je třeba si uvědomit, že nadabování a celé to divadlo kolem toho, by trvalo tak moc dlouho a spolykalo by to takovou část peněz, že autory vlastně chápu. 

Co však vývojářům neodpustím, je absolutně nesedící lipsync. Kolikrát postava ani neotevírá pusu a přitom mluví. Tohle si autoři KCD opravdu nepohlídali. Doskakující textury na konzolích se bohužel nevyhýbají ani silnému Xbox One X. Zde to vypadá, jako by autoři spoléhali na vysoký výkon konzole a vykašlali se na optimalizaci. Konzole se zadýchává a často neudrží ani 30 FPS. Nicméně, razantní pokles FPS není nijak častý.

Bugy. Open world hry jsou známé tím, že je v nich v den vydání spousta chyb. To se týká i Kingdom Come. Za mě mohu s čistým svědomím říct, že kromě pár špatných dialogových kamer, levitujícího mlynáře, neuložené pozice v jedné z vesnic a schodů, které jsem nemohl vyjít, ale musel jsem je vyskákat, jsem na nic děsivého nepřišel. Ale opět zde platí, že ač všichni mají stejnou verzi hry, každý ji hraje jiným stylem a může tak přijít na jiné bugy. Ano, jsou tu. A ano, asi jich bude dost a ano, Danielu Vávrovi se za jeho slova nejen o Skyrimu bude vše vracet jak bumerang, ale ten člověk má alespoň svůj názor, a dle článků které jsem za ta dlouhá léta od něho četl, je nemění.

Víte, levitující postavy nebo nedoskakující tráva, to jsou opravdu někdy drobné chyby, které se dají celkem lehce opravit v některém z následujících patchů. Co mi je ale záhadou, to je systém odemykání zámků a systém ukládání hry. Věřte mi, že odemykání zámků mi připomíná onen závod z původní Mafie. Na klávesnici to vypadá celkem lehce, ale potíž je v tom, že stejným způsobem se otevírají zámky i na konzolích, akorát zde musíte sesynchronizovat obě analogové páčky a to je peklo.

Ukládání hry je asi nikým nepochopený Easter Egg od vývojářů, jinak si to neumím vysvětlit. Chápu, že autoři se chtěli vyhnout ručnímu rychlému ukládání, kdy před každým menším rozhovorem s jakoukoliv postavou hráč zběsile mačká tlačítko Quick Save, co kdyby, že? Ale v tom případě se měli rozhodnout pro lepší systém pro rozdělení automatických checkpointů. Hra se totiž ukládá buďto sama nebo tím, že vypijete tzv. Sejvovici. Tedy alkoholický nápoj, kterým hru uložíte. Vtip je v tom, že Sejvovice je celkem drahá a ne všude je k dostání a také v tom, že se Vám může klidně stát, pokud onu Sejvovici nemáte, že třeba také hodinu plníte úkol a hra se Vám vůbec neuloží. Nebo se někde delší čas kocháte krajinou a hra vám spadne a najednou jste přišli o dvě hodiny hraní.

Z internetu ještě vím, že existují určité vedlejší úkoly, které se nedají dokončit, ale na druhou stranu je fajn vědět, že tyto chyby se netýkají žádného hlavního úkolu. A opět, vše je jen otázkou času, než to vývojáři opraví dalším patchem.

Souhrn

Co říci závěrem? To, že Kingdom Come: Deliverance je úžasná hra s velkým potenciálem do budoucna. Lidi z Warhorse si upravili CryEngine tak, že ho ve hře pomalu nepoznáte a ač je část týmu velmi zkušená, tak věřím, že i oni sami se díky KCD velmi naučili. Hra ještě potřebuje zafačovat menší trhliny a rány, ale jinak se jedná o titul, který tu ještě nikdy nebyl. Důraz na příběh, realističnost i touha riskovat a jít si za svým, to pro mě znamená Kingdom Come. Nebýt chyb, které přeci jen mohou zkazit první dojem, měli bychom před sebou devítkovou hru.

Hodnocení: 7,5/10