Middle-Earth: Shadow of Mordor - Recenze

Middle-Earth: Shadow of Mordor - Recenze

Od vydání poslední hry na motivy Pána Prstenů uplynula již nějaká doba, tedy pokud nepočítáte vtipné LEGO hříčky v podobně LEGO Hobbita a LEGO The Lord of the Rings. Poslední velkou hrou, která z tohoto universa vzešla nesla název War in the North, kde se vyprávěl příběh tří členné družiny, která se vydala dobýt severní část Středozemně a vyprávěla tak svůj vlastní zcela unikátní příběh a musím uznat, že katastrofa to nebyla. Avšak poté se po hrách slehla zem. Je tudíž možné, že novince v podobě Middle-Earth: Shadow of Mordor dali impulz filmy z prostředí před dějem samotného Pána Prstenů a to filmový Hobbiti.

Cesta za pomstou je lemována nejednou záhadou

Příběh Shadow of Mordor je zasazen před Černou bránu a vy se vcítíte do role Taliona hraničáře, který byl popraven spolu se svou rodinou, ale pro něj z nepochopitelných důvodů uvízl na pomezí mezi světem živých a mrtvých. Byla mu tak nabídnuta možnost pomstít sebe i svou rodinu. K životu ho přivedl duch, který je se zápletkou velmi spjat, ovšem nechci spoilovat a zbytečně vyzrazovat příběh. Ten je vlastně rozdělen do dvou částí. Jedna vás vede po cestě za pomstou a zabitím Černé Ruky Sarurona a druhá vás obklopí záhadou vzniku prstenů moci a v podstatě zdůvodňuje vaše zmrtvýchvstání.

Při vaší pouti Středozemí vás samozřejmě nečekají jen planiny před branami Mordoru, ale i poněkud přívětivější lány s trochou zeleně. Ovšem ani zde se nezbavíte tlup skřetů, kteří se snaží zotročovat lidi pod vedením pána Temnoty. Na vaší cestě také budete pátrat po původu vašich zbraní, ale i zachraňovat nebohé obyvatele Středozemě ze spárů skřetí armády. Samozřejmě cesta za pomstou není jednoduchá a už vůbec není jednoduché upoutat pozornost Saruronovi Pravé ruky.

Je libo skřetí hlavu na stříbrném podnosu ?

Dostáváme se k samotné náplni hry. Předem musím říct, že hra je striktně singleplayerovou záležitostí a žádné šarvátky s ostatními hráči tady nečekejte. Jenže dali si vývojáři v Monolithu dost práce s tím aby nás udrželi u hry? Myslím, že se jim to z větší části povedlo, i když ve své podstatě ve hře děláte podobné věci, ale s neuvěřitelnou grácií.

Takže ke kampani. Ta jest rozdělena do již zmíněných dvou částí a nemá smysl se opět vyplňovat s tím o čem v nich běží. Důležité je, že k jejich splnění se musíte dostat až k  nejvyšším velitelům Warchiefům. K několika z nich se dostanete klasickým postupem v příběhových misích, ovšem aby jste mohli dostát své odplatě a nalákat na sebe pozornost Černé ruky je třeba jich pokořit alespoň 4. K dalším je tak nutné se dostat přes skřetí kapitány, kterým musíte vlézt do hlavy a zjistit si jejich polohu. Talion má totiž několik unikátních schopností, které mu propůjčuje jeho duchařské já.

Samozřejmostí ve hře s otevřeným světem jsou vedle příběhových misí i mise vedlejší. Ty by se dali rozdělit zhruba na tři typy. První bych nazval jako Hon na skřetí kapitány. V těchto misích můžete díky spojitostem mezi kapitány dostat důležité informace ohledně Warchiefů a také po jejich poražení získat nějakou tu runu pro své zbraně. Další je zachraňování otroků, což tomto případě to mluví samo za sebe. Poslední jsou mise Legenda Meče, díky a luku. Kdy při dokončení mise určitým způsobem se doberete tajemství dané zbraně.

V poslední řadě se také můžete v mapě honit za různými artefakty, které vám poodhalují tajemství místních "prosluněných" krajů, včetně drobných lekcí dějepisu. Nebo můžete hledat části měsíčních run, díky kterým odhalíte také jedno tajemství, ale bez spoilerů.

Posekej pár hlav, zlepšuj se v tom co umíš, ale pozor ať neutečou

Hratelnost Shadow of Mordor je slušně postavena na soubojovém systému, který je složen z několika komb a inspirovaný soubojovým systémem her z Arkhamovské série herního Batmana. Hra si tedy nebere inspiraci i zde, ale i v druhém dílu Assassins Creed, hlavně co se týče samotného pohybu postavy a lezení po stavbách. Ale zpět k soubojům ty jsou velice intuitivní a veškeré útoky na sebe plynule navazují, včetně vykrývání útoků, či úskoků.  V souboji lze také velmi stylově kombinovat různé typy zbraní, ale je nutno brát v potaz, že různé typy jednotek, hlavně v pozdějších fázích hry, vyžadují trochu jiný přístup k jejich pokoření. Co pro mě bylo v soubojích hodně efektní je přesun mezi samotným bojem k popravám, při nich si řeknete zkrátka "No to je bomba" samozřejmě asi použijete trošku jiných slov, ale pro serióznost je vynechám.

Ani tomuto dílu neunikl systém levlování postavy a její následné zlepšování na které lze koukat z několika aspektů. Za prvé je to strom schopností. Ten je rozdělen na dvě části, kdy jednu část odemykáte hraním Honu na kapitány a opačnou hraním příběhové linie. K zpřístupnění schopností je pak využito skillpointů, kdy jedna úroveň vaší postavy navíc se rovná dalšímu bodu k dobru. Nakonec ze sebe můžete udělat celkem slušného hraničáře se kterým bych do potyčky rozhodně nešel, ani pokud bych vlastnil arzenál moderních zbraní. Nakonec tu máme možnost vylepšit si zbraně a také počet životů, či délku focusu, což je v podstatě režim zpomalení času v celkem efektním prostředí sféry duchů. Zbraně pak můžete vylepšovat runami, kdy je třeba postupně otevírat další sloty, těch je u každé zbraně pět a k jejich odemykání slouží trochu jiné body, přirovnal bych je k náhradě peněz. Ty získáváte za plnění misí a občas nějaké ty body navíc za to, že misi dokončíte tak jak autoři chtějí.

Nedílnou součástí hry je systém Nemesis. Ten funguje tak, že pokud jste ve střetu s kapitánem a nedej bože vám při souboji zdrhne. Tak si vás bude pamatovat a při dalším střetu bude adekvátně reagovat. Nebo pokud budete zabiti, což ve hře neznamená úplný konec, bude kapitán, jež vás připravil o hlavu povýšen a bude opět o něco těžší ho porazit. Pokud vás pak zabije obyčejný pěšák, ten bude dosazen do pozice kapitána a nahradí v řadách již padlého. Tento systém opravdu dobře funguje a dodává to hře na poutavosti a jedinečnosti.

I přes pochmurnost skvěle to vypadá

Málem bych zapomněl přes všechnu tu nadšenost přiblížit to, jak hra vypadá po grafické stránce. Vypadá skvěle, ale není to však úplný vrchol grafického designerství. Ovšem i přesto vypadá opravdu líbivě. I když svět kolem Černé brány nevypadá bůh ví jak líbezně, tak grafické zpracování navozuje tu pravou atmosféru temna, bezmoci a otroctví. Dobře působí na celkový dojem také dynamické prostředí a střídaní dne a noci. Samozřejmě ve druhé části hry se dočkáte i nějaké té zeleně a lesíků, ale vzhledem oblasti kde se druhá část děje odehrává to nepůsobí nijak špatně.

Jenže nesmíme zapomínat, že jsme ve světe Pána Prstenů a jen grafika nevytvoří tu pravou atmosféru. Za tou hodně stojí zvuková stránka hry, která je opravdu pompézní a v některých případech opravdu epická. Zkrátka vás to posadí na tu správnou vlnu a vy se jen necháte unášet.

Závěrem

Middle-Earth: Shadow of Mordor je poutavou poutí po Středozemi se zcela novým příběhem, který vám doplní některé věci, které jste například ve filmech nemohli tušit a za jehož prezentaci se pan Tolkien v hrobě rozhodně obracet nebude. Naproti tomu se však může časem dostavit stereotyp, během plnění misí, ale vzhledem ke skvěle zpracovanému systému soubojů a výborně navozené atmosféře se nad tím dá přimhouřit oko. Vzhledem k tomu, že hra nabízí pouze hru pro jednoho hráče, tak hlavní dějovou linku lze dokončit zhruba za 16 hodin, splnění všeho ve hře může klidně zabrat i 20-26 hodin. Což je slušná porce zábavy. Hru jsem hrál na konzoly Xbox One a s klidným srdcem mohu říci, že běžela zcela plynule. Hra vychází také na PS4 a PC. Později zavítá také na Xbox 360 a PS3.

Hodnocení: 8/10