Resident Evil: Origins Collection - Recenze

 

Spousta z řad hráčů jisto jistě zná pojem Resident Evil, ale už málo který mladý hráč ví, jak vypadal počátek téhle série. Všichni jistě víme, jak série prozatím skončila. Tedy ne úplně slavným Resident Evil Revelations 2, který svým technickým zpracováním nedosahoval zrovna kvalit titulů posledních let. I když byl příběh poměrně kvalitní, rozhodně nedosahoval kvalit scénáristických bestsellerů. Možná proto si v Capcomu řekli, že by série nejspíše potřebovala drobnou pauzu a vývojáři se tak vrhli na remastery prvních dílů. Prozatím stihli dva kousky z jejich staré dílny, jenž byly nyní vydány v kolekci Origins. Tato kolekce obsahuje Resident Evil Zero HD a Resident Evil HD. Není tajemstvím, že vývojáři v Capcomu kutí ve svých dílnách i HD předělávky dalších starších dílů, ale na jejich vydání je třeba si počkat. Každopádně jsem dostal možnost vyzkoušet si staré kousky v novém kabátě. Půjdeme se tedy podívat, jestli veteráni mají šanci obstát mezi současnou hráčskou komunitou.

Pro člověka, který první díly této série nehrál je určitě skvělé, že si může doplnit mezery v příběhu a zjistit, co vlastně vedlo k událostem v Raccoon City. Já osobně první díly této série nehrál, a tak jsem byl zvědavý na samotný příběh těchto dvou předělávek. Čekal jsem spoustu odpovědí, ale spíše se mi dostalo dalších otázek. Děj Resident Evil Zero, který je vlastně ještě prequelem před původní hrou, nevysvětlil zhola nic. Sice se děj odehrává v zajímavých prostředích a celý úvod se odehrává na jedoucím vlaku, což vlak má dle spousty recenzentů být zárukou kvalitního titulu, ha haa, ale nějak mi zde stále unikala spousta souvislostí. Je možné, že jsem něco přehlédl a více mi to osvětlí až další hraní, ale na filozofii není čas. Nemůžu říct, že by děj obou her nebyl zajímavý. Obě hry jsou temné ponuré a daleko více kladou důraz na příběh, než je tomu u posledních dílů. Takže se mnohem méně střílí a daleko více se hra věnuje průzkumu prostředí. Je pravdou, že ve spoustě případů běháte z jednoho konce domu na druhý, aby jste otevřeli ty a ty dveře a tak podobně. Jedničku si však kolekce musí odnést za poměrně slušnou cenu, kdy dostanete dvě hry, které dohromady dají nějakých 16-18 hodin hraní. Kdy prequel je tou delší hrou.

V obou případech se zhostíte role dvou postav. Kdy v remasteru původní hry ovládáte vždy jen jednu postavu v danou chvíli a druhá je někde odstavena, naopak v prequelu máte možnost ovládat obě postavy najednou a obě spolu nějakým způsobem komunikují a spolupracují. Nevím, co mi vlastně vyhovovalo více, přeci jenom starat se o jednu postavu je snazší, než obskakovat dvě najednou.  Také je poněkud horší držet naživu dvě postavy, než jednu. Na druhou stranu dvě postavy mají i svou světlou stránku a to, že proti nepřátelům nestojíte sami a je tak snazší z nebohých kulhajících mrtvých vystřelit mozek. Zajímavým prvkem je unikátnost daných postav. Každá z nich disponuje poněkud jinými vlastnostmi, které je nutné v rámci hraní využívat. Ženské protagonistky například nemohou posouvat těžké předměty a například mužská postava nemůže vyrábět silnější léčivé extrakty z bylin. Kudlou v zádech pro mě byl v obou případech nesmyslně malý inventář. Na dnešní dobu je prostě nesmysl mít možnost nést pouze šest předmětů najednou u každé postavy, navíc bez možnosti inventář zvětšovat. Má to však i světlou stránku, daleko více nad samotnou hrou přemýšlíte a hra je tak daleko větší výzvou. A vlastně je to založeno na poměrně reálném základu, ani ve skutečnosti nemůžete sebou nést deset zbraní, vystřelovací hák, munici do každé z těch zbraní a takhle bych mohl dál pokračovat. Z toho nám tedy vyplívá, že ten uboze malý inventář má svá opodstatnění.

Co nemůžu žádnému s remasterů vytknout je grafické zpracování. Vše je velice detailní a propracované. Každé z prostředí obou her má svou jedinečnou atmosféru a je radost jej prozkoumávat. Některá místa se mohou i postupem hry měnit, tedy po té vizuálně pocitové stránce. Například je velký rozdíl mezi stojícím a jedoucím vlakem v prequelu. Kdy v jedoucím vlaku se vám rozpohybují různé předměty vlivem hybnosti vlaku, například láhve na stole se mírně rozkolébají, taška zubožené ženy se naháčku houpe a všude kolem vás probíhá hra stínů a světel. Nepřátelé jsou poměrně rozmanití svým vzezřením a samotní zombíci také neprošli klonovací fabrikou. Naproti tomu cut-scény jsou jako vytrženy z minulého desetiletí, videa jsou z původních verzí a tak vypadají oproti samotné hře velmi nevábně. Obraz je neostrý a poněkud mu chybí větší barevná hloubka. Mohou tak trochu pošramotit pocit ze samotného hraní, ale zpět k tomu pozitivnímu. Vedle povedeného grafického faceliftu se velmi vydařila i zvuková stránka hry. Hudba a zvuk totiž oživují prostředí a utváří tu pravou atmosféru. Velikou výhodou je hraní se sluchátky na uších, kdy máte možnost slyšet i ty nejslabší zvuky, které by jste z televizoru jen těžko zaslechli. Mějte na paměti že, zvuk může být tím rozhodujícím, co bude stát mezi vámi a jistou smrtí.

Ve spoustě věcí jsou oba remastery mnohem komplexnější, než je tomu u nových titulů. Hra daleko více klade důraz na hádanky, jejich řešení a nutnost průzkumu prostředí. Ve spoustě případů je opravdu nutné zapojit mozek. Kolikrát se mi stalo, že jsem v některých částech hry doslova zamrznul, jelikož jsem nevěděl jak dál.  Více méně každý předmět ve hře má svou určitou roli a může být důležitým milníkem pro postup dál. Některé předměty jsem dokonce musel kombinovat, abych dosáhl kýženého postupu vpřed. Abych hrám jen nekřivdil, je od nich fér, že pokud předmět již nikdy nebudete potřebovat, pak vám to hra řekne a váš inventář bude hned lehčí o jeden, v tu chvíli zbytečný, kus harampádí. On celkově velmi malý inventář vás donutí zapřemýšlet, co zrovna mít a nemít u sebe. Nejednou jsem se stal svědkem toho, že jsem zahodil určitý předmět a po několika hodinách jsem ho opět potřeboval. Tudíž jsem musel zavítat do mapy a vyhledat umístění předmětu. No upřímně,tři čtvrtě hodiny jsem ztratil tím, že jsem se pro daný předmět vracel. Ach, jak já sem ten mini inventář proklínal.

Vinu na tomto dlouhém zdržení nese i interface obou her. Na dnešní dobu je silně archaický. Kamera je vždy upnutá k jednomu bodu, a tak kolikrát nevíte, co na vás čeká za jejím zorným polem. Proto je kolikrát dobré naslouchat zvukům prostředí. Lokace samotné jsou také rozděleny do koridorů, které doprovází poměrně dlouhé animace otevíraní a zavírání dveří, lezení po žebříkách, či chůze po schodech. Přitom s výkonem dnešních herních konzol by se celkem v poklidu dalo tyto nahrávací obrazovky vynechat. Dalším záporem může být pro někoho způsob ukládání hry. K tomuto úkonu zde slouží psací stroje, které jsou v daných lokacích rozmístěny poněkud poskromnu, takže se k uložení svého postupu kolikrát musíte na nějaké to místo vracet. Ale to není vše, aby bylo možné hru vůbec uložit, musíte disponovat ještě inkoustovou náplní a ty se také neválí na každém rohu. Tudíž před vámi stojí kolikrát složité dilema. Ulož, či neuložit. Nevlídné je to v tom, že nikdy nemůžete vědět, co se na vás vyvalí za právě odemčenými dveřmi a zda je tedy nutné si hru pro jistotu uložit, či nikoliv. Hra totiž nedisponuje žádnými autosavy, takže jakmile umřete jdete znovu od vámi uložené pozice.

Pokud bych to shrnul, tak celá tato kolekce je určena spíše veteránům série, kteří si staré díly chtějí připomenout. Mladší hráči budou tyto díly dnes jen velmi těžko přijímat, ať už to stylem jakým se hra prezentuje, šílenou kamerou, poměrně těžkou obtížností, či těžkopádným ovládáním. No, ale co si nalhávat. Dnes je těžké trefit se hráčům do vkusu. Ale je dobré si onu herní historii připomenout, přeci jen takovéto hry se dnes již vlastně nevidí. Za mě osobně bych byl radši, kdyby remasterům věnovali ještě větší péči a hru upravili k dnešním poměrům a například statickou kameru vystřídala klasická přes rameno. V tom vyvstává otázka, zda by to úplně nezměnilo celý pohled na staré díly a spíše jim to neuškodilo. Těžké dobrat se takovéto odpovědi, dokud to někdo nezkusí.

Celkové zhodnocení

Resident Evil Origins Collection je soubor dvou poměrně velmi dobře vytvořených remasterů, u kterých je pokrok ve vizuálním provedení opravdu znatelný. Na druhou stranu jsou obě hry z hlediska hratelnosti a přístupu k hráčům již velmi zastaralé a to může odradit hlavně nové hráčské publikum. Naopak veteráni série mohou jásat, že si tyto tehdejší herní skvosty mohou připomenout v naleštěném grafickém zpracování, při zachování původních herních mechanik. Hry je tedy velmi těžké ohodnotit a zaškatulkovat. Pro nové hráče mohou působit nevábně, ale starší ročníky budou jásat nadšením. A je tak nutné sáhnout k lepšímu nadprůměru.

Hodnocení: 7/10