Hrát hry od firmy Ubisoft je vždy jedna velká neznámá. Ano, Ubisoft dělá velké hry, graficky nádherné a rozlehlé hry. Hry s příběhem a s tunou sběratelských předmětů. Ale na druhou stranu je to také firma, která je schopna vydat hru nedodělanou, tady zdravím Assassin´s Creed: Unity a slušně graficky zhoršenou oproti prvním videím, The Division. A z toho důvodu mě Tom Clancy´s Ghost Recon: Wildlands, jak zní celý název novinky, nechával klidným. Prakticky až od konce ledna letošního roku jsem se začal zajímat o trailery a novinky k této hře. Přihlásil jsem se do uzavřené bety s tím, že by bylo super, kdybych se do ní dostal a mohl si hru osahat na vlastní prsty. A ono to vyšlo. Tedy, ne že by se jednalo o nějaké štěstí, jelikož do této uzavřené bety se dostali prakticky všichni hráči, které ve svém okolí znám a to i díky tomu, že na jeden přístupový klíč mohli hrát až čtyři lidi. Po shlédnutí několika videí na internetu jsem se začal na Wildlands opravdu těšit a věřil jsem, že tento otevřený svět bude fungovat. Nicméně jsem měl strach z jedné věci, kterou Ubisoft doslova cpe do všech svých her s otevřeným světem. Ano, jsou to věže. Pokud nevíte o čem mluvím, tak je to taková ta skvělá featurka, která funguje napříč hrami tohoto francouzského vydavatele, kdy hlavní hrdina vyleze na nejvyšší bod a provede tzv. synchronizaci, tedy „prozkoumá“ okolí a rázem si zapamatuje všechna důležitá místa v dané lokaci. No a pokud těch lokací je osm, tak to musí osmkrát udělat. Jistě, je to super a funguje to už od prvního dílu Assassin´s Creed, jenže potíž je v tom, že Ubisoft to cpe do všech svých her a je mu jedno, zda se jedná o žánr FPS nebo o hru z třetího pohledu.

Ale abych se vrátil zpátky k poznatkům ze hry. Tom Clancy´s Ghost Recon: Wildlands se odehrává na území Jižní Ameriky, přesněji v Bolívii. Země se potýká s destabilizací kvůli posilujícímu drogovému kartelu jménem Santa Blanca, který zároveň udělal z této země největšího výrobce kokainu na světě. A jak se vliv tohoto kartelu přenáší za hranice Bolívie, tak Spojené státy povolávají elitní jednotku Ghost s jasným úkolem. Zničit drogový kartel, nyní označovaný jako narko-teroristi.

Mým prvním úkolem po spuštění hry bylo vytvořit si postavu. Editor postavy je dle mého názoru rozhodně lepší, než například v The Divison. Ano, předem připravených obličejů zde není mnoho, ale to odčiňuje skvělá customizace vaší postavy. Máte zde na výběr nepřeberné množství druhů oblečení, tetování a výzbroje, zahrnující dokonce i kamufláže. Když už jsme v tom upravování, tak rovnou napíši, že i úprava zbraní je doslova luxusní. Jakoukoliv zbraň jste schopni modifikovat do posledního většího šroubku a to nejen jiným druhem pažby nebo úsťové brzdy, ale i barvou.

Jakmile tedy projdete skrz editor postavy a shlédnete úvodní filmeček, vysadí vás helikoptéra na skromné základně kdesi v Bolívií. Už na první pohled je jasné, že se nebude jednat o hru malých rozměrů. Když vývojáři z Ubisoftu říkali, že se jedná hru s největší rozlohou v historii firmy, tak měli pravdu. Ta hra má tak rozlehlý svět, až jsem si říkal, zda to všechno bude fungovat. A víte co? Ono to funguje. Představte si sérii Far Cry kombinovanou s GTA a toto duo ještě řízněte mechanismy z Ghost Recon her a vyjde vám Wildlands. A ještě jeden bonbónek. V této uzavřené betě jsem za celou dobu nenarazil na věže! Tomu se říká skvělý předpoklad do plné verze hry, jelikož místa, která skrývají určité sběratelské předměty nebo příběhové informace zjistíte tím, že konfrontujete určitého místního vůdce a nebo je jednoduše můžete najít procházením otevřeného světa. A za to si myslím zaslouží Ubisoft palec nahoru.

Jednou z věcí, která mi byla jasná už na začátku bylo, že Wildlands bude nejzábavnější až tehdy, kdy ho budete hrát s dalšími třemi živými členy vašeho teamu. Já jsem samozřejmě zkoušel obě varianty, tedy jak hraní sólo s třemi AI bojovníky, tak i s kamarády. Musím říct, že ano, byl jsem příjemně překvapen umělou inteligencí, i když si myslím, že nepřátelé těch vědomostí pobrali trochu víc a to minimálně na vyšší obtížnost. Dirigování Ghostů rozhodně není špatné, zbylé tři postavičky dělají přesně to, co jim řeknete. Nejvíce mě u komandování týmu asi vadil fakt, že i když se jedná o hru z univerza speciálních jednotek, tak nemůžete nijak vaší jednotce nařídit cílené vniknutí do objektu, tzv. „breaching“. Vždy jsem jim musel růžicí dát povel k přiblížení se k domu a pak, když si jich nepřátelé všimli, tak povel ke střelbě a až poté se moji umělou inteligencí řízení parťáci odvážili vstoupit dovnitř. Největší plus bych tak v tomto ovládání viděl v tom, že zde můžete použít synchronizovanou střelbu. Je to taková pěkná vychytávka, kdy pokud vidíte před sebou například dva nebo tři nepřátele, tak je postupně označíte a v moment, kdy vydáte rozkaz nebo vypálíte jako první, tak zbylé nepřátele si vezmou do parády vaši spolubojovníci. Vypadá to pěkně, funguje skvěle a pocit autentičnosti dokresluje i rádiová komunikace uvnitř týmu.  Abych byl upřímný, tak za celou dobu, co jsem uzavřenou betu zkoušel, se AI Ghosti sekli o překážku asi dvakrát, což považuju za slušný výsledek.

Nebudu už chodit kolem horké kaše a řeknu to narovinu. Hraní s živými parťáky je samozřejmě to nejlepší. V tu chvíli dostává hra úplně jiný rozměr. Pokud nehrajete Rambo stylem a zapnete si ji na  vyšší obtížnost, tak hra bude výzva. Budete muset plánovat, prozkoumávat terén, volit vhodnou výbavu. Pokud máte skutečně partu přátel, kteří jen tak bezhlavě nenaběhnou doprostřed hnízda, tak si tuhle hru vychutnáte. Synchronizovaná střelba 4 živých postav pak bude sladkou odměnou.

Nicméně abych se vrátil k hlavním aspektům hry, tak vaše postava se bude samozřejmě postupně vyvíjet. Zkušenostní body získáváte klasicky za splněné mise, nalezené různé předměty a za vedlejší úkoly. Dále budete získávat jakési suroviny pro zakoupení nových schopností, mezi které se řadí třeba větší výdrž průzkumného dronu, nebo materiální a vojenská podpora místních rebelů, lepší stabilita nebo menší rozptyl vašich zbraní a tak podobně. Tím, jak bude postava lepší a lepší, tak se vám otevřou nové možnosti modifikace zbraní a myslím si, že tady si každý přijde na své.

Pokud bych měl hodnotit grafickou stránku hry tak mě se rozhodně líbí. Samozřejmě při tak otevřeném světě jako je tento, jsou místa, která nijak nevynikají a hra nedisponuje při blízkém pozorování tolika detaily, jako jiné koridorové tituly. Nicméně průchody džunglí při poledním slunečním svitu jsou nádherné. Hodnocení grafiky je vždy subjektivní, ale myslím si, že většina hráčů může být spokojena.

Chvilku bych se rád pozastavil nad jízdním modelem vozidel. V betě jste mohli řídit motorku, auto, traktor, džíp, SUV nebo i pilotovat letadlo či vrtulník. S motorkou a autem jsem neměl problém, jen mi ovládání přišlo příliš citlivé a to i po upravení nastavení citlivosti v menu hry. Ovšem pilotování pro mě byl oříšek. Ano, v žádných jiných hrách nejsem výborný letec, možná tak ve Space Invaders, nicméně tady mi to ovládání vyloženě nesedlo. Vrtulníkem jsem neustále cukal a s letadlem jsem měl problém pomalu zatočit i do strany.  Když tak nad tím ale přemýšlím, asi mám „volšový ruce“, ale přeci jenom bych byl rád, kdyby si autoři trochu více s ovládáním pohráli. Líbí se mi ale model poškození. Na vozidlech je vidět ihned jakýkoliv projev poničení a to plechů, skel nebo gum.

Když jsme u těch vozidel, tak si nemohu odpustit jedno rýpnutí si do mechaniky hry. Jak jsem o pár odstavců výše popsal, že Vám rebelové mohou poskytnout materiální nebo bojovou podporu, tak tou materiální jsem měl na mysli doručení dopravního prostředku kdekoliv na mapě. No, představoval jsem si to asi tak, že zavolám rebely, že chci auto a budu asi tak 3 minuty čekat a vyhlížet na obloze dopravní letadlo, které mi shodí můj vůz. No, tak to jsem se spletl. Kliknete na růžici, že potřebujete auto od rebelů a voila, ozve se zvuk odemykání auta a váš vůz je přistaven. Tak toto mi přišlo velmi odfláknuté.

Pokud bych měl hodnotit gameplay hry, tak Ubisoft si drží svůj vysoký standard. Tihle kluci, konkrétně vývojáři z Ubisoft Paris mají už něco za sebou a tak jsem od nich  žádné chyby ani nečekal. Postava se perfektně ovládá, i příkazová růžice je intuitivní. Můžete si standardně kleknout, lehnout nebo se překulit na bok či na záda. Možná pro někoho bude celkem překvapení, že hra nevyužívá krycí systém podobný tomu z Tom Clancy´s: The Divison. Já jsem si na nový způsob krytí chvilku zvykal, ale nejedná se o nic hrozného. Vaše postava se prostě jen „nepřilepí“ ke zdi.

Abych tento článek uzavřel, tak bych rád řekl, že jak šel titul Ghost Recon Wildlands po celou dobu mimo mě, tak se na něj velmi těším. Důvodem, proč se na tuto hru těšit je už jen její rozloha. Opravdu se nemůžu dočkat toho, jaké nové lokace nám vývojáři naservírují, protože je jasné, že s pár vesnicemi kdesi v džungli, kde se uzavřená beta odehrávala, si hra nevystačí. Mám pocit, že by hra měla přinést zasněžené hory nebo i solné pláně. Pokud se vše podaří, tak zde máme skvělou týmovou hru, která dokáže zabavit na pěkných pár desítek hodin.