Přemýšleli jste někdy o tom, jak dlouho ještě naše společnost dokáže přežít na naší obyčejné planetě v obyčejném koutu vesmíru? Koukáte na oblohu a vyhlížíte asteroid, který nás podobně jako dinosaury smete? Trávíte letní dovolenou s pohledem upřeným na mořskou hladinu a jen nervózně čekáte, že se každou chvíli vzedme a přinese katastrofu biblických rozměrů? Nebo jste spíš zastánci toho, že nás navštíví jiná civilizace, nedojde na lásku na první pohled a náš svět bude v tom lepším případě kolonizován? Na tohle všechno zapomeňte. Lidstvo si s největší pravděpodobností rozsudek smrti podepíše  samo nad sebou. Podle některých studií již teď planeta není schopna uživit těch 7 miliard lidí, co na ní žije své všední životy. Má se za to, že ideální počet obyvatel planety by měl být někde kolem cca 4 miliard. Příroda to ví sama nejlíp a sama se snaží tento počet udržet. Jakmile dojde k přemnožení lidí, není nic snažšího, než vypustit mor a je po problému. Lékařská věda ale dávno pokročila a podobné přirozené řešení v podstatě vymítila. Nedá se nic dělat, musí se přírodě nějak pomoci.

S podobnými myšlenkami si možná hráli vývojáři ze studia Massive. Výsledkem jejich snažení je hra Tom Clancy's The Division, o které jste jistě slyšeli, ať už díky masivní kampani, pomlouvání díky downgradu, či jste si jí sami vyzkoušeli díky betě. Hra je venku asi 14 dnů a podle všeho má našlápnuto k tomu, aby se stala jedním z hitů letošního roku. Příběh nás zavede do ne příliš vzdálené budoucnosti, do sněhem zavátých ulic New Yorku. Lidé se těší na Vánoce, nákupní horečka stoupá a právě tuto dobu si někdo vybral k vypuštění viru zmutovaných neštovic. Víte o tom, že přes 90% amerických bankovek na sobě nese stopy po kokainu? Právě bankovky se staly nositelem viru a daly mu i jméno. Zelený jed, jak se vir jmenuje, se stane novodobou morovou ranou. Kosí lidstvo po milionech, neexistuje na něj protilátka a defacto položí lidstvo na lopatky. Velká města se hroutí, v ulicích nastává chaos, vlády nejsou schopny v nastalém zmatku situaci jakkoliv řídit a lidstvo se pomalu, ale jistě řítí ke svému konci. Americký prezident proto aktivuje super tajnou jednotku spících agentů, Strategic Homeland Division (SHD) zkráceně The Division. Její první vlna ale záhadně mizí na Manhattanu a je tak vyslaná druhá, která má kromě nastolení pořádku za úkol i vypátrat, co se s první vlnou stalo a kdo stojí za vypuštěním viru.

A tady již do hry vstupujete vy, co by hráč. Právě vy jste tím agentem druhé vlny a na vás bude vše vypátrat. Po NY samozřejmě nemůžete běhat jen tak, je potřeba vypadat vždy skvěle a dostane tak možnost si svůj vzhled upravit podle svého. Ale ne tak úplně. Možnost modifikace postavy je totiž až trestuhodně slabá. Máte na výběr jen z předdefinovaných obličejů, několika typů vlasů, jizev a tetování. Ve hře se vám pak často stane, že potkáváte na základnách jiné hráče, kteří na první dojem vypadají jako vaši příbuzní. Naštěstí se po opuštěném NY valí řada zapomenutých kousků oblečení a tak se hráči časem přece jen odliší.

Hlavním hrdinou hry ale nejste vy, tím je právě samotné Jablko, město které nikdy nespí, New York. Už první kroky po zasněžených ulicích na vás dýchnou atmosférou, kterou mohou ostatní hry jen tiše závidět. Tvůrci k rekonstrukci Manhhatanu přistoupili s až maniakální přesností a vše je vytvořeno 1:1 ke skutečnosti. Každá ulička je unikátní, plná neskutečné míry detailu. Všude se povalují odpadky, opuštěná vozidla, zbytky vánoční výzdoby. Město vypadá uvěřitelně a skoro si říkáte, že takto by to opravdu mohlo vypadat, pokud by podobná katastrofální situace nastala. I mrtvé město ale oplývá životem a po ulicích tak běhají zvířata, sem tam potkáte místní patrioty, kteří město nechtěli opustit. Doporučuji se někdy jen tak zastavit a nechat plynout čas. Počasí se v NY mění zatraceně rychle a podívaná je to úchvatná. Zajde slunce, zvedne se vítr, který si hraje s listy okolních stromů, klesne teplota a společně s párou, která vám jde od úst přijde první vločka. Za chvíli již kolem vás zuří vánice, ramena i hřbet kolem běžícího psa se pokryje čerstvě napadaným sněhem. Gracfiké zpracování je prostě na špičkové úrovni. Ano, nevypadá to tak, jako na první předváděčce na E3, ale je mi to srdečně jedno. Pokud toto bude nový standard pro downgrade her, nebudu se zlobit. Pokud bych nikdy neviděl ony vypiplané ukázky, tak nad grafickým kabátkem Division smeknu klobouk. Jednou dvakrát mi hra spadla a stane se,že vypadne zvuk, či se pomalu načítají textury, ale jinak je hra na to, jaké má Ubisoft se startem svých her problémy skvěle odladěna.

Tím druhým velkým hrdinou je vaše základna. Místo, kam se budete vracet asi nejčastěji. Jste totiž jen jeden voják v poli a bez pomoci a zázemí by vaše pátrání brzy skončilo. Základnu poprvé spatříte jako ne příliš funkční a organizované místo. Je rozdělena na tři hlavní bloky, na zdravotnické, technologické a bezpečnostní křídlo. O ty je potřeba se starat, najít osobu, která je schopná dané křídlo řídit a následně sehnat prostředky a vybudovat, či opravit jejich jednotlivé části. Stupeň oprav se přímo odrazí i na vzhledu základny, postupem času se zaplní lidmi, kteří v ní najdou druhý domov.

Jak se vlastně The Division hraje? Někdo možná řekne, že je to mmo hra, ale já tvrdím, že ani náhodou. The Division je klasická střílečka z pohledu třetí osoby, s krycím systémem a možností kooperace. Nějaká ustálená pravidla mmo to sice splňuje, ale v absolutně omezené míře. Ostatní hráče potkáte pouze na základnách, v ulicích města se budete pohybovat vždy sami, popřípadě s lidmi, kteří jsou s vámi ve skupině. Základem hry je pak plnění všech možných misí. Za ně pak dostáváte odměny v podobě XP, peněz a materiálu, který slouží právě pro vylepšování základny. Hlavní dějovou linku tvoří 15 misí. Bohužel, nemají prakticky žádný význam. Slouží jen k tomu, aby oddělili další příběhovou animaci. Mezi misemi neexistuje skoro žádná spojitost, pokud by nestoupala jejich obtížnost, bylo by úplně jedno, v jakém pořadí je budete plnit. Dalším kamenem úrazu je pak vlastní průběh misí. Každá z nich přesně sleduje tato pravidla: dojdi na místo A, vše postřílej, zmáčkni tlačítko, dojdi na místo B a tam vše postřílej. To je zoufale málo a ač je příběh jako takový zajímavý, jeho podání a styl, jakým se hraje, není dobrý. Daleko více se o pozadí hry dozvíme z věcí, které nacházíme při procházení městem. Ztracené telefony, pátrací drony, jakési „ozvěny minulosti“...to vše jsou skvělé střípky, které stojí za to sledovat. Jsou to malé příběhy, ale často zajímavé a pomohou k tomu, aby si člověk uvědomil, co prožívali místní obyvatelé. Ty kromě špatného počasí trápí i gangy, které využili situace a město bez kontroly si rozdělili. Nepřátelské frakce jsou 4. Každá z nich sleduje různé cíle, dají se relativně snadno rozeznat, ale celkově tak nějak splynou. Nepomůže tomu ani to, že mají často poměrně charismatické vůdce. Ty představují bossy, ale souboje s nimi nejsou ničím, co byste si pamatovali delší dobu. Ano, na hard obtížnost je peklo se jich zbavit, ale nejsou ničím zajímaví, prostě jsou to jen hodně silní protivníci. Chybí jim nějaká unikátní vlastnost, něco, čím by se odlišili od řadových členů gangů. Jelikož je Division open world hra, nesmí chybět ani obrovské množství postraních úkolů. Ubisoft nezklamal a mapa doslova přetéká možnostmi. Minimálně na začátku nebudete vědět kam dřív skočit. Později ale vše prokouknete a uvidíte, že vedlejších úkolů je jen pár typů a neustále se opakují. Doporučuji vám tak dělat průběžně. Pokud si vše necháte až na konec s tím, že jednou tedy tu mapu dočistíte, zjistíte, jak neuvěřitelně stereotypní jejich plnění je.

The Division je hlavně RPG hra a v tomto směru funguje skvěle. Nové skilly získáváte tím, že vylepšujete základnu. Využívat tak můžete různé způsoby léčení, stavět stacionární střelecké věže, automaticky ovládané pohyblivé bomby, přenosné štíty, pulzy, které označí nepřátele a plno dalších udělátek a gadgetů. Všechny navíc mají několik módů, takže si zde najde každý ten svůj oblíbený. K tomu si ještě připočítejte desítky aktivních i pasivních perků, sběr vybavení, crafting zbraní a armoru a máte tu skvěle funkční a robustní RPG systém, kterému jde jen málo vytknout. Po městě se pohybujete jen pěšky, žádného koně nečekejte, ale není to na škodu. Město je plné různých aktivit a je tak jen dobře, že všude šlapete po svých. Pro ty největší lenochy je tady alespoň fast travel mezi jednotlivými objevenými úkryty. Systém střelby a způsob krytí je na špičkové úrovni. Každá přestřelka je unikátní a člověk se na ní i po milionté těší, nikdy neomrzí. Souboje ale byli mírně upraveny pro potřeby RPG, nejsou úplně reálné. Nepřátelé vydrží znatelně více, než by se zdálo možné, ale přece byste nechtěli ukončit každou přestřelku jedním výstřelem.

Maximální level v single části je aktuálně 30. Jak se říká, teprve na maximálním levelu začíná u podobně laděných her ta pravá zábava. U Division ale tento End Game zoufale postrádá náplň. Otevřou se vám sice Daily mise, ale ty jsou opět jen recyklací story misí, jen s ultra těžkou obížností. Z těchto misí pak jako odměnu získáváte Phoenix kredity, které slouží k nákupu high-end vybavení. Nastává tedy to, co možná někomu vyhovuje, ale mojí pozornost si to dlouho neudrží. Grind, grind, grind. Naštěstí je tu něco, čím se The Division absolutně vymyká...tím něčím je...

Dark Zones. Místo strachu, bezpráví. Obehnáno vysokou zdí, opuštěno světlem, ponecháno temnotě. Právě zde se epidemie rozšířila nejvíc a gangy zde ovládají ulice s takovou krutostí, že i vládní složky raději místo opustili. Zabírá skoro třetinu hrací plochy a je rozděleno do 6ti částí. Právě tady potkáte ty nejsilnější protivníky a odtud si odneste tu nejlepší výbavu. Ale hlavně, jen a pouze tady potkáte ostatní živé hráče. Dark Zones je tak obrovská PvP/PvE aréna, kde si to rozdáte jak proti ultra silným botům, tak proti živým hráčům. Základním posláním každého agenta v Dark Zones je sběr vybavení a materiálu. Vybavení je ale silně kontaminováno a je potřeba ho z oblasti nechat odnést vrtulníkem, nechat vyčistit a teprve pak je připraveno k používání. O vybavení se tedy vedou kruté boje. Copak boty, ty vždy nějak ustřílíte. Ale co ostatní hráči? Jelikož je Dark Zones PvP místem, je možné ostatní hráče zabít. Touto násilnou akcí se ale stanete tzv. Roguem, na vaší hlavu je vypsána odměna a ostatní hráči po vás půjdou. Na tom stojí a padá celý koncept Dark Zones, který považuju za jednu z nejlepších věcí na celé hře. Celou dobu budete řešit otázky. Je tento agent spojenec? Mohu mu věřit? Nikdy nevíte, jak se daná situace v Dark Zones vybarví. Rozhodně doporučuji navštěvovat Dark Zones jen s kamarády. To ostatně platí o celé hře.

Celkové zhodnocení

Ubisoftu se povedlo něco, co od něj možná málokdo čekal. Přišel s novou značkou, viděl, že se mu povedla a podle ohlasů to vypadá, že i vyhrál. Ale to vítězství je dle mého zatím předčasné. Hra trpí zoufale malým obsahem po dohrání single části, je prakticky celá založená na nikdy nekončícím grindu a obecně na mě celá působí, jakoby byla zatím jen na půlce cesty, nabírá dech a teprve na nás vychrlí další obsah. O něm už něco málo víme, v dubnu přijde Raid a jsou ohlášeny tři placená DLC. Plno věcí ale hře chybí, nebo prostě nedosahují potenciálu, který nabízí. Dark Zones, ač svým základem jsou skvělou myšlenkou prostě dlouhodobě nemohou bavit, jen čistý sběr a extrakce vybavení je málo. Chce to další, zajímavé módy. Co ale The Division nemohu upřít je určitá návykovost a skvělá zábava ve chvíli, kdy hrajete s kamarády. Pokud jich máte dost, klidně si k mnou udělenému hodnocení bod přidejte. A pokud se Ubisoftu podaří The Division udržet při životě dalším zajímavým obsahem, klidně si přidejte ještě jeden bod. Ale to ukáže až čas. V podobě, v jaké je The Division v době, kdy jsem jí recenzoval, to na dokonalou hru zdaleka nestačí.

Hodnocení: 8/10