Recenzovat hry od Bethesdy jakožto vydavatele je ve většině případů pohlazení na duši. A nejinak tomu bude i dnes. Machine Games si totiž pro nás připravili pokračování série Wolfenstein z roku 2014, které nese název Wolfenstein II: The New Colossus. Nebudu mlžit, chodit kolem horké kaše nebo vás napínat. U „Wolfa“ jsou takovéhle cavyky zbytečné. Pokračování Williama „B.J.“ Blazkowice se jednoduše povedlo. Je to přesně ta hra, kterou chcete dostat a víte, co od ní očekávat. A dokonce přidává i něco, co by se pro tuto sérii dalo nazvat oživením.

Pokud jste nehráli onen díl z roku 2014 s podtitulem The New Order, tak raději přeskočte o pár řádků níže, protože byste se mohli dozvědět podstatné informace z příběhu. The New Colossus na něj totiž přímo navazuje. B.J. je kriticky raněn a na dobu pěti měsíců upadá do kómatu. V zájmu záchrany života mu jsou odebrány některé orgány a tak ho po probuzení čeká šok. Jeho tělo je slabé a místo, kde se probudil je pomalu dobýváno Nacisty. Další pro něj příjemnou, avšak silnou psychickou ranou je zjištění, že Blazkowicova přítelkyně Anya s ním čeká dvojčata. Snad poprvé v historii série Wolfenstein řeší hlavní hrdina osobní dilema takovéhoto charakteru. A co si budeme nalhávat, je příjemné vidět a slyšet Blazkowice v jiném světle, i když to je jen na pár vteřin.

Nicméně, už od prvních chvil zjistíte, že hrajete toho starého dobrého „Wolfa“, který je plný akce a výbuchů a takových situací, že si říkáte, že tohle už přece není ani možné. Kolikrát se mi stalo, že po úporném boji přišel boj ještě úpornější a takovým stylem přitažený za vlasy, že jsem zůstal sedět před televizí s otevřenou pusou a v hlavě mi běžely plány, jak jen se z toho dostanu. Ale to vše je myšleno v dobrém. Wolfenstein takový je, byl a doufám, že i bude.

Hra vlastně vychází z podobného konceptu, který byl použit v The New Order. Můžete se tak mezi jednotlivými misemi volně pohybovat po domovské základně. Můžete si dojít na střelnici vyzkoušet výzbroj či plnit jednoduché boční nepovinné úkoly pro různé postavy, které se na základně nachází. Když už ale jdete do akce, stojí to za to. Osobně mi přijde, že nový díl sice zachoval stealth pasáže, ale už vás do nich tolik netlačí. Je to i dáno tím, že v dané oblasti je více nepřátel, kteří nejsou rozdělení v tom klasickém stealth postavení, tak jako v prvním díle, takže je složitější se potichu proplížit a splnit tak misi bez zpozorování.

Ono, plížit se je hezká věc, jenže když ve hře narazíte na takové krásné kousky zbraní, jakými jsou například Lasergewehr, tedy těžký ruční laserový kanón, který roztaví vše, co mu stojí v cestě nebo Dieselkraftwerk, což je ruční flusačka malých přísavných bublin, které jsou naplněné benzínem a odpalované dálkově, tak se vám jednoduše moc plížit nechce. Zbraní je ve hře kolem jedenácti a každá má unikátní vlastnosti a s každou se hraje jinak. Do některých zbraní klasicky sbíráte náboje z padlých nepřátel, do některých je však třeba nalít šťávu z dobíjecích stanic, které jsou v malém množství rozmístěné po dané lokaci. Dále je zbraně možné také vylepšit, takže z obyčejné pistole můžete mít pistoli s tlumičem, nasadit na samopal bubnový zásobník nebo udělat z obyčejné brokovnice vraždící monstrum. Každá zbraň má 3 stupně vylepšení, a abyste si mohli danou zbraň zdokonalit, je potřeba během hraní sebrat speciální kit na upgrade zbraně.

Co se týče hratelnosti samotné, tak já osobně jsem si musel nejdříve snížit sensitivitu ovladače, ostatně jako u všech novodobých „Wolfů“. Věřím, že jiným to bude vyhovovat, ale já se přeci jen raději pomalu otáčím, než abych hledal, kde je nahoře a kde dole. Nicméně hratelnost samotná je výborná. Machine Games jsou zkušení vývojáři a ani ve zběsilé akci jsem s ovládáním postavy problémy neměl. Pokud vám tedy vyhovoval styl, jakým se prezentoval první díl, tak tady budete jako doma.

Pokud bych si měl vzít na paškál design herních lokací, což byl vždy stavební kámen prakticky všech Wolfensteinů, tak ani v The New Colossus se nudit nebudete. Jednotlivé úrovně jsou dlouhé tak akorát a hlavně jsou různorodé. Ani se mi nechce vyjmenovávat nebo dávat příklady různých levelů, ve kterých budete mise plnit, jelikož bych vám tím pádem prozradil i část příběhu, ale můžu říct, že se opravdu máte na co těšit. A nebojte se, že se jedná jen o tupé koridorové střílení. Samozřejmě, Wolfenstein nikdy nebyl o volném světě, ale rozhodně zde nemáte pocit, že by kolem Vás vyrostly sto metrové neviditelné bariéry ala Call of Duty.

Jak už jsem zmínil o pár odstavců výš, nový díl Wolfensteina je kolikrát dost přitažený za vlasy a nebere se vážně. A ono je to vlastně dobře. Já tleskám autorům za to, že se nebojí jakékoliv hyperkorektnosti, i když v případě Wolfensteina bych měl říct Überkorektnosti, dnešního světa. A tak díky klukům a holkám z MachineGames máme možnost vidět ve vedlejší roli velmi kyprou dceru jedné vysoce postavené nacistické generálky, kojící černošku s cigaretou v puse, polonahou těhotnou ženu masakrující nacistické vojáky či ony zakázané svastiky na každém rohu.

Po dohrání hlavní dějové linky ale zábava nekončí. Naopak, díky kódům Enigma, které ve hře získáte zabitím velitelů v jednotlivých misích, získáváte přístup k eliminaci Überkommandatů. Abyste ale takového kommandanta našli, musíte rozluštit jeho přesnou pozici právě díky kódu Enigma. A navíc, pokud vlastníte Season Pass, tak dostanete postupně přístup k tzv. Chronicles, což jsou jednotlivá DLC, ve kterých budete hrát za jiné hrdiny a uvidíte tak boj s Nacisty z jiné perspektivy.

A jak že vypadá Wolfenstein II: The New Collosssus po grafické stránce? Záměrně jsem si toto hodnocení nechal na konec, jelikož během mého hraní přišla na trh nejsilnější herní konzole a to Xbox One X od Microsoftu. Pokud uděláme tenkou čáru mezi starou verzí, tedy původní verzí Xbox One a tou novou, zjistíme, že mezi těmito verzemi je propastný rozdíl. Ale to by nebylo nic divného, jelikož Xbox One X je skutečné dělo a poslední díl Wolfensteina zde figuruje jako Enhanced titul, tedy titul, který je pro onu novou konzoli znatelně vylepšen. Takže hra podporuje až 4K rozlišení a díky tomu jsou objekty detailnější, obraz čistý a bez těch obávaných zubatých hran. Samozřejmostí jsou i rychlejší nahrávací časy a ladnost hry, která se neškube, když je na scéně více nepřátel a vše kolem vybuchuje.

Oproti tomu hra na původním Xboxu vypadá trochu pobledle. Je to kvůli nižšímu rozlišení, které jede kolem 800p a tak trochu to hře snižuje atraktivitu. Nicméně za tohle nemůže ani hra, ani konzole, ale vývojáři. Ti totiž zvolili pro nový díl Wolfa i nový grafický engine. A jelikož není žádným tajemstvím, že pracím na The New Colossus se věnovali i vývojáři, kteří pracovali na poslední verzi Dooma, tak hra přesedlala z původního kabátu na nový a nyní používá engine Id Tech 6. Tento engine je však daleko náročnější, než Id Tech 5, který byl použit u The New Order. Jenže to by neměla být pro vývojáře žádná omluva. Pokud se podíváme na to, jak na první verzi Xbox One vypadá třeba Battlefield 1, který je otevřenou multiplayerovou hrou se zničitelným prostředím pro 64 hráčů, tak žádný jiný titul nemá právo vypadat hůř. Hra dokonce trpí propadem FPS a to i v místech, kde není žádná akce. Abych byl upřímný, tak k Wolfensteinovi mi spíše seděl starší Id Tech 5 engine, než ten nový. Ale to je jen můj osobní názor, jelikož věřím, že spoustě lidí se Id Tech šestka líbí daleko více.

Celkové uhodnocení

Wolfenstein II: The New Collossus je hrou, která vás bude bavit i po prvním dohrání. Budete v ní chtít pokračovat i po skončení hlavní dějové linky. Budete chtít eliminovat všechny vysoce postavené nacistické důstojníky a splnit všechny vedlejší úkoly. Určitě si budete chtít hru zahrát znovu, třeba jen kvůli vyšší obtížnosti nebo jen pro sběr sběratelských položek. Nebo jste si koupili Season Pass a za nové hrdiny si zahrát v tzv. Chronicles. Wolfenstein II je zkrátka sázkou na jistotu, kvalitní zábavou a skvělou podívanou s určitým bonusem navíc. Plné bodové hodnocení nemůžu dát, jelikož hra nepřináší žádnou revoluci a ani evoluci a půl bodu strhávám autorům za tu odfláknutou grafickou stránku pro starší konzole.

Hodnocení: 8,5/10